Metodika pro učitele s přílohami. Tématem je dílo a tvorba Františka Mičky.

Článek je první částí série ke vzdělávání ve výtvarném umění. Žáci se seznamují s možnostmi různých výtvarných přístupů v práci s krajinou. Rozšiřují si pojem krajiny. Kultivují a obohacují vztah ke krajině vnitřní i vnější, rozšiřují vnímání krajiny samotné. Krajinu poznávají a výtvarně zpracují během pěti tematických celků zaměřených též na představení výtvarných směrů a přístupů ve výtvarném umění.

Text se zabývá možnostmi využívání nových médií ve výuce výtvarné výchovy jako prostředku ke zvyšování vizuální gramotnosti. Přestože není pochyb o tom, že se jedná o snahy potřebné a žádoucí, problém je (ale nikoliv problém tohoto textu), že se zatím můžeme vztahovat pouze k názvu vizuální gramotnosti, ale nikoliv k jeho obsahu. Není doposud definováno, co vizuální gramotnost je, neexistuje oborově zaštítěná a přijatá definice, která je rovněž i závazkem pro vyvíjení dalších aktivit směrem k edukaci.
To, na co text upozorňuje, je „mezioborovost“, které se pro další úvahy nad vizuální gramotností nelze vyhnout. Situace je v současné době proměněna skutečností, že je definován vzdělávací obsah filmové/audiovizuální výchovy, a tedy konkrétně vymezené pole, v němž se další úvahy nad vizuální gramotností nejen mohou, ale i musí odehrávat.
Inspirativní příspěvek zcela přirozeně vybízí k otázce, jak a čím může videoart – videoexperiment podpořit vizuální gramotnost. Zdá se, že jedním z klíčových pojmů, od kterého je možné při dalších úvahách vycházet, je prostor v proměnách a vztazích. Prostor jako základní vizuální element dostává masovým vstupem nových médií do školní praxe novou kvalitu spojující vizualitu se sociální skutečností.

Komiks je forma, která pomáhá otevírat a řešit problematiku různých časů uložených do statického políčka komiksu, nebo do statického obrazu, který může být součástí aditivního sledu takových vizuálů, ze kterých vzniká například „procesuální“ fotokomiks. Komiks otevírá problematiku rámu a rámování vůbec, akumulace malých rámů pohlcených jedním rámem. Roztrženosti rámování jako projevu expresivity vnitřku políčka a podobně. Tím, že komiks ve svém konceptu drží více či méně doslovnou naraci, tenduje svou formou ke srovnání s kinetickými médii videa a filmu. Tím nasává do své analýzy velmi plodné souvislosti s těmito magickými médii, které ve výuce často a kvalitně analyzovány nejsou. Tedy můžeme při jeho výuce nasát závažnou a důležitou problematiku průběhu, procesu a unikavosti.

Přednáška Umění (v) pohybu představila program vzdělávacího workshopu pro lektorské oddělení Sbírky moderního a současného umění Národní galerie ve Veletržním paláci v Praze. V programu jde o možnosti využití informačních technologií ve výtvarné výchově pro žáky druhého stupně základních škol. Probíhá v multimediálním ateliéru ve Veletržním paláci a v expozici. V průběhu workshopu si žáci vyzkouší tvorbu audiovizuálních kompozic v reálném čase na motivy obrazů Františka Kupky.
Annotation: The lecture „Art (in) Motion“ presented an educational workshop for the Department of Education in Collection of Modern and Contemporary Art of National Gallery in Veletrzni Palace in Prague. The aim of the program is to open possibilites of using information technologies in Art Education classes for students of second stage of elementary schools. The program has been taking place in multimedia studio as well as in the permanent expositions of the Veletrzni Palace. During the workshops students are trying out creation of audiovisual compositions in real-time with themes from paintings of Frantisek Kupka.

Příběh bizona z Lascaux je strukturované drama, které je zaměřeno na prohloubení a lepší fixaci poznatků žáků o starší době kamenné (konkrétně mladším paleolitu) a o vzniku, formách a účelu umění v této době.

Přírodní učebna – žáci si prakticky vyzkouší nejjednodušší výtvarné techniky s použitím dostupných materiálů. Také si v praxi ověří a prohloubí teoretické znalosti z hodin dějepisu.

Možnosti využití experimentální archeologie k obohacení školní výuky, zapojení představivosti žáků.

„Od světla k barvě“ je vzdělávací program pro druhý stupeň ZŠ, který se odehrává v expozicích Veletržního paláce v Národní galerii v Praze. Program se zabývá vztahem světla a barvy. Především pak tím, jak intenzita světla, která působí na okolí, ovlivňuje jeho barevnost. Zprostředkovává přístup k zachycení skutečnosti impresionistickými malíři. Zejména jejich snahu o přiblížení se realitě a zvládnutí jednoho z nejproměnlivějších fyzikálních jevů – světla. Žáci zkoumají zákonitosti světelných jevů a rozlišují různé roviny smyslového účinku barev. V tvůrčích činnostech využívají digitální technologie a postupy, které umožňují experimentovat s proměnami kvality a intenzity světla.Porovnávají přístupy malířů k vyjádření skutečnosti na základě svých zkušeností.

Při výtvarném projektu „Cesta do pravěku“ získají žáci informace o prvopočátcích umělecké tvorby v dějinách lidské existence. Žáci přijímají hru na pravěké lovce, při vycházce hledají barevné pigmenty, vytvářejí jeskynní malby, keramiku a zhotovují masky, ve kterých tančí rituální tance za dobrý lov a úrodu.