Metodický portál 

Čtenářská dílna se různými aktivitami vztahuje k textům z knihy „Ostrov v Ptačí ulici“. Žáky vede k přemýšlení nad osudem Alexe. Proč se musel skrývat? Jakou roli hraje v knize zeď? (Zde využíváme i dobové fotografie.) Co je to statečnost? Co nesmí chybět ve skrýši – co je a co není pro život důležité? Jakou roli hrají kamarádi? Co pro člověka znamená naděje?

Článek je součástí souboru námětů učebních činností pro rozvoj gramotností na 2. stupni ZŠ.

Článek vznikl v rámci projektu Podpora práce učitelů (PPUČ). Projekt PPUČ, financovaný z Evropských strukturálních a investičních fondů, podporuje pedagogy mateřských a základních škol v jejich snaze rozvíjet čtenářskou, matematickou a digitální gramotnost dětí a žáků. Jeho realizaci zajišťuje Národní ústav pro vzdělávání.

Stěhování z ekonomických příčin může být pro člověka dobrou příležitostí. V cizí zemi ho může čekat lépe placené zaměstnání, naučí se cizí jazyk či si osvojí nové kulturní zvyklosti. Jak ale na stěhování nahlíží ostatní členové rodiny? Vnímá stěhování stejně i dědeček nebo děti? Jaká pozitiva stěhování rodině přinesou? A mohou ze stěhování vyvstat i nějaké nástrahy?

Článek se zamýšlí nad možným využitím školních pramenů v dějepisné výuce o roce 1968. Na konkrétních příkladech ilustruje možné postupy při práci se školními kronikami a dobovými učebnicemi dějepisu. Argumentuje ve prospěch badatelsky orientované výuky založené na práci s prameny.

To, co je „normální“, a to, co je „jiné“, vnímáme z určitých důvodů každý jinak.
Žáci se postupně zamýšlí nad připravenými výroky a přesouvají se v místnosti na základě toho, jak vnímají popisovanou situaci: Když někdo není na facebooku, je to pro mě normální, jiné, nebo divné? To, že někdo zdraví objetím a polibky na tvář beru jako normální, jiné, nebo divné? Proč? Na co jsem zvyklý – co je pro mě v tomto ohledu norma a proč?
Žáci vysvětlují, jak a proč dané věci vnímají, a tak zjišťují názory a postoje svoje i svých spolužáků.
Záměrem cvičení je lépe si uvědomovat, na základě čeho posuzuji něco jako „normální“, a něco jako „divné“, a promýšlet, jak to mají ostatní lidé i jak jim můžu lépe porozumět (i jak můžeme naše vlastní vnímání světa komunikovat s ostatními).