Metodický portál 

Článek je součástí souboru námětů učebních činností pro rozvoj gramotností na 2. stupni ZŠ.

Článek vznikl v rámci projektu Podpora práce učitelů (PPUČ). Projekt PPUČ, financovaný z Evropských strukturálních a investičních fondů, podporuje pedagogy mateřských a základních škol v jejich snaze rozvíjet čtenářskou, matematickou a digitální gramotnost dětí a žáků. Jeho realizaci zajišťuje Národní ústav pro vzdělávání.

Jde o simulační hru, ve které dostanou jednotlivé skupinky účastníků různá pravidla (ač o tom neví). Když se mezi skupinami podle určitého klíče přesouvají, zažívají změny, konflikty i nepochopení a musí se s nimi vyrovnávat z pozice člověka, který se adaptuje na nové prostředí, i z pozice člověka, který spolupracuje a obecně funguje s lidmi, kteří se adaptují.

Koho můžeme označit za Čecha? Je to člověk, který plynule mluví česky? Je to ten, kdo v dospělosti pije pivo? Je Čechem člověk, který se v Česku narodil, ale celý život žije v jiné zemi, nebo snad ten, kdo se v ČR nenarodil, ale celý život zde prožil? Lze vůbec vymezit jasná kritéria, podle kterých Čecha poznáme?

Cílem aktivity je představit žákům rok 1968 z různých pohledů v rámci „osudových osmiček“, které si v roce 2018 připomínáme, zároveň poukázat na aktuálnost těchto událostí a na jejich vliv na minulost i budoucnost a v neposlední řadě posílit čtenářskou, matematickou a ICT gramotnost.

To, co je „normální“, a to, co je „jiné“, vnímáme z určitých důvodů každý jinak.
Žáci se postupně zamýšlí nad připravenými výroky a přesouvají se v místnosti na základě toho, jak vnímají popisovanou situaci: Když někdo není na facebooku, je to pro mě normální, jiné, nebo divné? To, že někdo zdraví objetím a polibky na tvář beru jako normální, jiné, nebo divné? Proč? Na co jsem zvyklý – co je pro mě v tomto ohledu norma a proč?
Žáci vysvětlují, jak a proč dané věci vnímají, a tak zjišťují názory a postoje svoje i svých spolužáků.
Záměrem cvičení je lépe si uvědomovat, na základě čeho posuzuji něco jako „normální“, a něco jako „divné“, a promýšlet, jak to mají ostatní lidé i jak jim můžu lépe porozumět (i jak můžeme naše vlastní vnímání světa komunikovat s ostatními).