V článku dokumentuji svoje zkušenosti s výukou finanční matematiky na základní škole. Demonstruji využití výpočetní techniky při výuce učiva Finanční matematika v 9. ročníku základní školy. Článek je rozdělen na dvě části. První se zabývá významem využití finanční matematiky na školách a její začlenění do ŠVP, v druhé části jsou popsány praktické příklady pro výuku uvedeného učiva s využitím výpočetní techniky.

Příspěvek demonstruje použití systému počítačové algebry Derive při výuce matematiky na druhém stupni základní školy. Teoretická část příspěvku se zabývá analýzou využití algebraického software při výuce na základní škole. Vyčleňuje učivo vhodné pro výuku s podporou počítačového programu, stanovuje cíle a použité vyučovací metody. Praktická část uvádí typové příklady vhodné pro práci s programem. V těchto příkladech je zaznamenán režim programu Derive, tipy do výuky pro učitele a časté chyby žáků při práci s programem Derive. Příspěvek volně navazuje na článek Využití programu Derive při výuce žáků v 6. ročníku základní školy zveřejněný na Metodickém portálu RVP.

Laboratorní práce, které vzniky v rámci projektu, si kladly za cíl zkvalitnit práci v žákovských týmech, podpořit nadané děti v kolektivu. Dalším cílem bylo přiblížení přírodních věd humanitněji zaměřeným žákům. Nedílnou součástí bylo využití zaváděných výukových metod – čtenářská gramotnost, kritické myšlení, enviromentální výchova a podpora mezipředmětových vazeb. Cílem práce Výkon bylo vyzkoušet v praxi teoreticky získané poznatky o práci a výkonu, získávání zkušeností při práci v týmech, zopakování výpočtu aritmetického průměru a vytváření grafů, nácvik odhadu.

Ukázka skupinové aktivity žáků 9. ročníku, v rámci které si procvičí výpočet objemu těles.

Článek popisuje některé aktivity použité při práci v tematickém celku Finanční matematika v 9. ročníku.

Japonské číselné hlavolamy (z nichž je nejznámějším sudoku) k nám pronikají do tzv. rekreační matematiky, lze je ovšem úspěšně využívat ve výuce matematiky k rozvoji logického myšlení, kombinačních možností i konkrétních matematických dovedností. Následující článek představuje některé z hlavolamů.

Jedním z témat výuky matematiky na základní škole je i druhá mocnina přirozeného čísla. Následující text se snaží metodicky obsáhnout toto téma a inspirovat k pojetí aktivizujícímu žáky k přemýšlení, vlastní jednoduché výzkumné činnosti a vyvozování závěrů z ní.

Cílem článku je představit možnosti prostředí dynamické geometrie (konkrétně programu GeoGebra) na příkladu konstrukce kružnice vepsané a opsané trojúhelníku. Článek se zaměřuje na výhody dynamického prostředí a možnosti využití výpočetní techniky (včetně interaktivní tabule) ve výuce.

Úlohy typu zebra (dále jen zebry) mají svůj původ v oblasti tzv. rekreační matematiky. Jedná se o logické hříčky, které trénují a utužují postupy logického uvažování, přinášejí radost z úspěšného vyřešení, ale hlavně se v nich nevyskytují žádná čísla – tradičně nepřátelsky vnímaní představitelé školské matematiky. V současnosti našly navíc zebry své pevné místo mezi úlohami testujícími tzv. obecné studijní předpoklady jedince. Získávají tak punc úloh, které zvládne vyřešit pouze člověk nadaný, ostatním pak zůstanou odpovědi na otázky typu „Kdo chová zebru?“ utajeny. (Svého času dokonce po internetu putovala tzv. Einsteinova zebra, kterou údajně dovedou vyřešit pouhá 2 % všech obyvatel planety Země [1]. Takové vnímání zeber je ještě posilováno tím, že úspěšný řešitel zpravidla dosahuje správné odpovědi intuitivně, s pomocí náčrtků, schémat nebo tabulek, kterým rozumí jen on sám a nikdo jiný. Nemalou část řešitelů odradí už samotná délka zadání úlohy, které může zabrat i několik řádků. V dalším textu se pokusíme zebry zbavit oné elitářské nálepky.

Popis aktivity směřující k nácviku práce se soustavou souřadnic, kterou lze zařadit v sedmém či devátém ročníku (kde je možné poté navázat ve fyzice tématem vesmír).