Úlohy typu zebra (dále jen zebry) mají svůj původ v oblasti tzv. rekreační matematiky. Jedná se o logické hříčky, které trénují a utužují postupy logického uvažování, přinášejí radost z úspěšného vyřešení, ale hlavně se v nich nevyskytují žádná čísla – tradičně nepřátelsky vnímaní představitelé školské matematiky. V současnosti našly navíc zebry své pevné místo mezi úlohami testujícími tzv. obecné studijní předpoklady jedince. Získávají tak punc úloh, které zvládne vyřešit pouze člověk nadaný, ostatním pak zůstanou odpovědi na otázky typu „Kdo chová zebru?“ utajeny. (Svého času dokonce po internetu putovala tzv. Einsteinova zebra, kterou údajně dovedou vyřešit pouhá 2 % všech obyvatel planety Země [1]. Takové vnímání zeber je ještě posilováno tím, že úspěšný řešitel zpravidla dosahuje správné odpovědi intuitivně, s pomocí náčrtků, schémat nebo tabulek, kterým rozumí jen on sám a nikdo jiný. Nemalou část řešitelů odradí už samotná délka zadání úlohy, které může zabrat i několik řádků. V dalším textu se pokusíme zebry zbavit oné elitářské nálepky.
Autor Stanislav Novák