Metodický portál 

Na příběhu nositele Nobelovy ceny Tima Hunta se žáci zamýšlí nad problematikou přílišné korektnosti v dnešní společnosti a vlivem médií a sociálních sítí. Osvojí si pojmy sexismus, gender a politická korektnost.

Žáci jsou aktivitou vedeni k uvědomění si, že jakákoli ideologie nepřipouštějící jinou alternativu vysvětlení nebo provedení nakonec z podstaty věci plodí násilí, netoleranci, perzekuci a často končí pracovními tábory a hromadnými vraždami.

Na olympiádu v Mnichově roku 1972 bude bohužel málokdo vzpomínat v souvislosti se sportovními výkony. Všechno totiž přebila akce palestinských teroristů, na jejímž konci bylo 11 mrtvých izraelských sportovců. Řada omylů a chyb německých úřadů při řešení situace je předlouhá – do reportáže se třeba nevešel fakt, že celou akci měl završit příjezd obrněných transportérů, ale po začátku přestřelky je nejprve zapomněli zavolat a pak se 20 minut nemohly dostat na letiště kvůli davům přihlížejících lidí. Výsledkem byl alespoň fakt, že hned po olympiádě německá vláda zřídila speciální protiteroristické komando GSG 9, které se posléze stalo jednou z nejelitnějších bojových jednotek na světě.

Dobronín je obec na Jihlavsku, kde došlo těsně po druhé světové válce k zavraždění asi 13 Němců. Jejich těla byla následně zakopána na nedaleké louce Budínka. Dlouho se o této události mlčelo, byť o ní měli místní obyvatelé určité povědomí. Od 90. let sem jezdili rodinní příslušníci zavražděných, aby uctili jejich památku. Česká veřejnost se k této události do té doby nikdy nevyjádřila. Teprve v roce 2009 se případem začal zabývat nezávislý jihlavský novinář a na jeho popud v roce 2010 česká policie. Tím se rozvířila bouřlivá diskuse o tom, co se vlastně tenkrát stalo a jak se k této události nyní postavit. Ostatky byly téměř po 70 letech převezeny na hřbitov v Jihlavě. Policejní vyšetřování bylo v roce 2013 po sepsání podrobné zprávy uzavřeno, resp. pro nemožnost zajistit více důkazů odloženo. Diskuse ovšem nadále probíhá.

Padesátá léta v Československu (a zejména jejich první polovina) jsou vnímána jako jedna z nejtemnějších kapitol našich moderních dějin. Zatímco na jedné straně na popravištích a v komunistických pracovních táborech a vězeních umírali a trpěli nevinní občané, kteří byli perzekvováni na základě příslušnosti ke společenským vrstvám vnímaných komunistickým režimem jako nebezpečné, otevíral se na straně druhé před velkou částí společnosti zcela nový život, pomalu se osvobozující z dozvuků války. Životní úroveň obyvatel se ve srovnání s válečnými lety pomalu zvyšovala, i přes nepříznivé dopady měnové reformy v roce 1953.