Článek popisuje možnost práce s textem v hodinách českého jazyka a literatury. Studenti pracují s textem ve skupinách. Práce je vhodná jako opakování, rozšiřující činnost při výuce látky 3. fáze národního obrození i jako motivace k výuce teorie literatury.

Článek představí prakticky ověřený přístup k učení práce s uměleckým textem. Zaměřuje se na budování dovedností poučené percepce, analýzy, srovnávání a hodnocení básní. Měl by také polemizovat s obvyklými postupy analytického přístupu k básnickému textu. Ukazuje možnost využít celostního působení textu při jeho čtení a hodnocení. Může být inspirací pro učení čtení poezie jako zdroje pobavení a relaxace alternativně k jiným způsobům (nečtenářského) trávení volného času dětí a mládeže. Česká literatura byla po většinu druhé poloviny XX. století rozdělena vnějšími okolnostmi na oficiální, šedou zónu a literaturu v exilu a samizdatu. Protože se pracuje s texty právě z tohoto období, navržené aktivity implikují přesahy do výuky soudobých dějin a občanského a společenskovědního základu. Literární komunikace je komunikace mezi čtenářem a uměleckým dílem, její cíle (tudíž také cíle tohoto příspěvku) se překrývají s cíli společného základu pro hudební a výtvarný obor gymnaziálního studia. V představených hodinách se věnujeme hodně modelování návyků čtenáře. Tím směřujeme k rozvíjení osobnosti žáka. Žák dostává kreativní domácí úkoly, které jej vedou k metodickému řešení problémů. V neposlední řadě detailní setkání a porozumění uměleckým textům a jejich kontextu posiluje žákovy návyky v oblasti učení.

Výuka se zaměřuje na jazykové prostředky výstavby uměleckých textů. Ukazuje systematizaci poznatků, které žáci získali v rámci literární komunikace, a efektivní propojení složky komunikativní výchovy s jazykem a jazykovou komunikací. Jádro činnosti tvoří analýza a interpretace textů.

Žáci se pokusí o interpretaci vybraných Shakespearových sonetů. V hodině bude převažovat kooperativní učení – metoda skládankového učení.