Článek nabízí jako inspiraci způsob, jak v průběhu roku soustavně působit na žáky prostřednictvím vhodně zvolených environmentálních témat v oblastech, které jdou mimo vyučovací předměty. Ve své druhé části se článek zaměřuje na jedno ze zvolených témat – Ovzduší (zvolený obsah tématu a část kvízu pro žáky).

Článek předkládá ukázku zařazení prvků průřezového tématu environmentální výchovy do vyučování výtvarné výchovy. V textu je čtenář seznámen s problematikou environmentálně šetrného spotřebitele, konkrétně s tzv. ekoznačením výrobků a se způsobem, jak je možné pracovat s tímto tématem ve vyučování.

Text navazuje na článek „Nápady pro uplatnění environmentální výchovy v matematice na druhém stupni ZŠ, 1. část“, také se zaměřuje na obsahovou komplementaritu vyučovacího předmětu matematiky a průřezového tématu environmentální výchovy při využití prozaické stránky slovních úloh. V rámci tohoto textu se zaměřuji na úlohy k základům statistiky na ZŠ (závislosti a data).

Článek se zaměřuje na obsahovou komplementaritu vyučovacího předmětu matematiky a průřezového tématu environmentální výchovy. Vyučovací předmět a průřezové téma se mohou potkávat (a obsahově doplňovat) v textu vhodně sestavených slovních úloh. V rámci tohoto textu se zaměřuji na úlohy o procentech.

Článek volně navazuje na mé předchozí články věnované vztahu mezi předmětem fyzika a průřezovým tématem environmentální výchova. Tentokrát se zabývá závažnými environmentálními problémy spojenými s atmosférou (konkrétně s problematikou globálních změn klimatu).

V úvodu článku se autor zamýšlí nad koncepcí environmentální výchovy a ukazuje, že by neměla být „výchovou katastrofami“, ale měla by hledat cestu, jak při zachování adekvátního obsahu předcházet stresu, který mohou v žácích vyvolávat environmentální problémy a hrozby. V druhé části textu autor ukazuje, jak na jeho škole probíhaly „oslavy Dne Země“ a popisuje jednotlivé vrstvy práce s environmentálními tématy (informační, výzkumná a estetická).

Článek seznamuje čtenáře s možnostmi, jak pracovat ve vyučování fyziky s učivem Obnovitelné a neobnovitelné zdroje energie, konkrétně s tématem solární energie. Po obecnějším úvodu do problematiky se autor zaměřuje na konkrétní možnosti práce s tématem ve vyučování.

Článek pojednává o způsobu, jakým lze začlenit položku „doprava a životní prostředí“ z tematického okruhu „lidské aktivity a problémy životního prostředí“ průřezového tématu Environmentální výchova do vyučování fyziky. V úvodu článku autor ve stručnosti seznamuje čtenáře s pojetím pojmu energie na základní škole a následně přechází k pojetí energie jako pojmu nezbytného pro pochopení fungování moderní civilizace. V textu se autor v souvislosti s problematikou neobnovitelných zdrojů zaměřuje na dopravu a nabízí možnost, jak uchopit obsah tohoto tématu ve vyučování fyziky na základní škole.

Článek v první části shrnuje několik teoretických východisek environmentálního vzdělávání, ze kterých autor vychází ve své vlastní koncepci. V další části článku reflektuje svoji osobní zkušenost s realizací environmentální výchovy na škole. V závěru doporučuje vyváženost mezi výukou, jejímž obsahem je teorie environmentální nauky, a vyučováním prožitkovým přímo v terénu.

Pro lidi, kteří přežili svržení atomové bomby v Hirošimě či Nagasaki, existuje v japonštině označení hibakuša. To v doslovném překladu znamená explozí zasažení lidé. Japonec Cutomu Jamaguči byl ale dokonce dvojitý hibakuša. V době výbuchu atomové bomby v Hirošimě tu byl totiž zrovna na služební cestě a to tři kilometry od epicentra výbuchu. Na levé části těla byl vážně popálený, přesto se mu podařilo vrátit zpátky do rodného Nagasaki. Tam atomová bomba dopadla hned následující den. I tady byl ozářen, přesto Cutomu Jamaguči přežil. Zemřel v roce 2010 na rakovinu žaludku. Bylo mu 93 let.