Text reflektuje společenství praxe Českého jazyka a literatury, které proběhlo online v květnu 2020 ve spolupráci se Základní školou Maltézských rytířů – Křesťanskou ZŠ v Kladně Kročehlavech. Tématem odborného setkání učitelů s lektory byl Jan Amos Komenský. Téma bylo vybráno kvůli své aktuálnosti – národním oslavám narození a úmrtí tohoto barokního učence evropského významu. Cílem bylo s učiteli vyvodit několik situací, jak dané téma elaborovat s žáky v trojfázovém modelu, který podpoří učení (E – U – R). Vycházeli jsme ze široké nabídky aktivit a materiálů vyvinutých ve spolupráci s MAP Sedlčansko. Nabídka byla zúžena v program setkání a jednání s partnerskou školou. Než se začne pracovat s originálními texty myslitele, doporučují učitelé a autoři článku projít několika činnostmi, které žákům otevřou starobylý svět 17. století a genia a představitele jedné z křesťanských denominací na složitých životních a historických křižovatkách. Vedle dobových pramenů a obrazů pracuje text také s hodnotami, které J. A. K. žil. To vše může posloužit k tomu, aby žáci přijali i složité myšlení a psaní autora. Naopak bez této přípravy platí, že možnost potkat Komenského v jeho vlastních textech bude pro děti nevelká.

Tato čtenářská dílna pracuje s životními příběhy několika výjimečných žen. Žáci by si na jejím základě mohli uvědomit, že život každému přináší nepřeberné možnosti uplatnění. A i když máme odlišné „startovací podmínky“, je důležité mít sny a snažit se je uskutečňovat. I přes „nepřízeň osudu“ (a možná i jí navzdory).

Výuková aktivita Cizí zeď je zaměřená na reflexi hudebního videoklipu s přesahem k rozvoji čtenářské, digitální a mediální gramotnosti. Aktivitu je možné realizovat ve dvou úrovních; první se zaměřuje na chování lidí ve virtuálním světě, které se přímo promítá do světa reálného. Druhý didaktický potenciál je zaměřený na mediální manipulaci, kritické myšlení a problematiku pravdivosti v mediálním prostoru, které přináší pozadí celého klipu Cizí zeď, jenž je výsledkem mediální kauzy kolem Kazmy a Leoše Mareše.

Žáci se četbou (poslechem) ukázek nejslavnějšího Goldingova románu přenesou spolu se skupinou chlapců na pustý ostrov a přemýšlejí nad mezilidskými vztahy, nezbytností řádu a respektování autorit, nad cenou přátelství a lidského života.

Čtenářská dílna čerpá z několika ukázek z knihy Zlodějka knih. Žáky pracující ve skupinkách vede k úvahám nad statečností a nutnými (?) kompromisy. Využívá různých metod práce – diskuzi, sdílené učení, odhadování pokračování příběhu, formulování otázek, živých obrazů, psaní deníků či dopisů atp. Její délka je odvislá od tempa konkrétních žáků a také míry zájmu, který u nich dokáže probudit.

S příběhem Srulika/Jurka se žáci přenesou do válečného Polska a spolu s ním zažívají dobrodružný boj o přežití. Dílna je zaměřena na příklady obětavé pomoci různých lidí – od Poláků po Němce. A zároveň ukazuje na to, že mnozí neměli problém dítě prodat či mu jinak ublížit. O textech diskutujeme, pokoušíme se o báseň (která je zároveň reflexí přečteného), tvoříme mapu příběhu, chvíli píšeme technikou volného psaní, které nám pomůže příběh uzavřít.

Čtenářská dílna se různými aktivitami vztahuje k textům z knihy „Ostrov v Ptačí ulici“. Žáky vede k přemýšlení nad osudem Alexe. Proč se musel skrývat? Jakou roli hraje v knize zeď? (Zde využíváme i dobové fotografie.) Co je to statečnost? Co nesmí chybět ve skrýši – co je a co není pro život důležité? Jakou roli hrají kamarádi? Co pro člověka znamená naděje?

Čtenářská dílna určená pro starší školáky (zhruba od osmé třídy/tercie) výše. Příběh šestnáctileté dívky, která se spolu se svou rodinou stane obětí Stalinem organizované likvidace litevské inteligence. Vybrané texty vybízejí k diskuzím, ke kladení otázek i dalšímu hledání odpovědí. Součástí dílny je dramatizace, kresba, živý obraz. Žáci se spolu s učitelem zamýšlejí nad tím, zda je možné si lidskou důstojnost zachovat i v takto vyhrocených situacích. A v čem všem lidé nacházejí naději.

V článku popisuji vycházku po několika pražských místech spjatých s moderními dějinami. Realizovala jsem ji s tercií a kvartou víceletého gymnázia, kdy studenti provázeli studenty. Protože jsme se tematicky dotkli obou totalit, hlavním pedagogickým očekáváním pro mne bylo to, zda si mladí lidé uvědomili, jak křehká, vzácná a nesamozřejmá je svoboda.

Koho můžeme označit za Čecha? Je to člověk, který plynule mluví česky? Je to ten, kdo v dospělosti pije pivo? Je Čechem člověk, který se v Česku narodil, ale celý život žije v jiné zemi, nebo snad ten, kdo se v ČR nenarodil, ale celý život zde prožil? Lze vůbec vymezit jasná kritéria, podle kterých Čecha poznáme?