V roce 2011 došlo novelizací vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných k několika úpravám, které způsobily změny v přijímání žáků do oborů vzdělání kategorie E. Cílem nových legislativních opatření bylo zamezit vzdělávání žáků bez zdravotního postižení ve třídách zřízených pro žáky s takovým handicapem. Tyto úpravy se v případě oborů vzdělání kategorie E dotkly především skupiny žáků základních škol s velmi slabým prospěchem nebo žáků vycházejících z nižších ročníků ZŠ. Ti byli dříve přijímáni do tříd pro žáky se zdravotním postižením učebních oborů kategorie E s tím, že nároky těchto oborů odpovídaly jejich schopnostem a žáci vstupovali na trh práce s výučním listem. Před rokem 2011 se tito žáci ve společných třídách vzdělávali se žáky základních škol praktických, kteří do oborů E byli automaticky přijímáni.

Lidé se zdravotním postižením mají většinou stejné aspirace a životní plány jako lidé bez znevýhodnění. Chtějí být společnosti užiteční, pracovně se realizovat, založit rodinu, věnovat se svým zájmům. Povinností státu je vytvářet takové podmínky, aby mohli své cíle naplňovat, a to jak osoby, které žijí s postižením od narození, tak jednotlivci, kterým se změnil zdravotní stav následkem úrazu nebo vážného onemocnění v průběhu života. Otázkami vyrovnávání příležitostí a naplňování práva na nezávislý a důstojný život osob se zdravotním postižením se Česká republika zabývá dlouhodobě. S cílem zachovat kvalitu života v maximální míře se státní politika zaměřuje na odstraňování diskriminačních faktorů a nastavuje systémy, které zaručí rovný přístup ve všech lidských činnostech, včetně přístupu ke vzdělávání, informacím a komunikaci. Do oblasti středního vzdělávání se tento trend promítá prostřednictvím systémových opatření, diverzifikovaných vzdělávacích trajektorií, změn v organizaci vzdělávání, zkvalitňování diagnostiky speciálních vzdělávacích potřeb žáků a rozvoje podpůrných opatření, včetně augmentativních a alternativních komunikačních systémů a pomůcek. Vzdělávání žáků se zdravotním postižením by kromě hodnoty jako takové mělo vést k seberealizaci a ekonomicky aktivnímu životu, tzn. k profesnímu uplatnění a zapojení do celospolečenského dění.

V tomto příspěvku je popsán proces integrace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (dále jen SVP), respektive se zdravotním postižením, v naší škole a překonávání obtíží, které tento proces provázejí. U každého žáka je charakterizována povaha jeho SVP, vyjmenovány používané pomůcky a prostředky, popsány metody práce se žákem a potíže, které se v průběhu procesu integrace vyskytly. Také je uvedeno, jakým způsobem byly potíže řešeny a jaké ponaučení pro další práci je možné si odnést z jejich řešení.

Úsilí o vzdělávání osob se zdravotním postižením má v naší vlasti i v Evropě již dlouhodobé tradice. Odhlédneme-li od etických otázek, je jedním z podnětů k rozvoji vzdělanosti těchto osob poznání, že člověk žijící s nějakým handicapem nemusí být zákonitě závislý na pomoci ostatních. Má-li způsobeny podmínky pro výkon pracovních, uměleckých či sportovních aktivit, může dosáhnout i lepších výsledků, než lidé, kteří žádným zjevným postižením netrpí. Společnost si tento fakt uvědomuje, což se projevuje ve vztahu k osobám se zdravotním postižením v politice všech kulturních národů. Podpora jejich začleňování do společnosti a rovného přístupu ke vzdělávání je zakotvena v řadě mezinárodních a národních programů a právních norem. V článku uvádíme vybrané základní právní předpisy a pojmy, které se vztahují ke vzdělávání žáků se zdravotním postižením ve středních školách.

Každá pomoc dětem a dospělým trpícím v důsledku psychických obtíží a nemocí musí vycházet z porozumění příčinám, projevům a sociálním dopadům jejich obtíží. Všem, kdo pracují s lidmi a chtějí lépe porozumět jejich psychickým problémům, je určena kniha z nakladatelství Portál autorky Marie Vágnerové Psychopatologie pro pomáhající profese. Výklad je srozumitelný a přehledný, doplněný řadou příkladů jak ze současné praxe, tak z historie a literatrury.

Úsilí o vzdělávání osob se zdravotním postižením má v naší vlasti i v Evropě již dlouhodobé tradice. Odhlédneme-li od etických otázek, je jedním z podnětů k rozvoji vzdělanosti těchto osob poznání, že člověk žijící s nějakým handicapem nemusí být zákonitě závislý na pomoci ostatních. Má-li uzpůsobeny podmínky pro výkon pracovních, uměleckých či sportovních aktivit, může dosáhnout i lepších výsledků, než lidé, kteří žádným zjevným postižením netrpí. Společnost si tento fakt uvědomuje, což se projevuje ve vztahu k osobám se zdravotním postižením v politice všech kulturních národů. Proto zde uvádíme základní vhled do nadnárodní i národní vzdělávací politiky v této oblasti.

Úsilí o vzdělávání osob se zdravotním postižením má v naší vlasti i v Evropě již dlouhodobé tradice. Odhlédneme-li od etických otázek, je jedním z podnětů k rozvoji vzdělanosti těchto osob poznání, že člověk žijící s nějakým handicapem nemusí být zákonitě závislý na pomoci ostatních. Má-li uzpůsobeny podmínky pro výkon pracovních, uměleckých či sportovních aktivit, může dosáhnout i lepších výsledků, než lidé, kteří žádným zjevným postižením netrpí. Společnost si tento fakt uvědomuje, což se projevuje ve vztahu k osobám se zdravotním postižením v politice všech kulturních národů. Podpora jejich začleňování do společnosti a rovného přístupu ke vzdělávání je zakotvena v řadě mezinárodních programů a právních norem.

Jak se žije dětem s postižením po deseti letech je pokračováním knihy Jak se žije dětem s postižením. Autorka Helena Chvátalová se po deseti letech vrátila ke stejným dětem a informuje nás o jejich současném životě a o tom, co se v jejich životech odehrálo. Není to vždycky veselé čtení - tři z dětí z původní knížky zemřely. I zde na konci kapitol najdeme další informace např. o organizacích, které pomáhají lidem se zdravotním postižením. Knihu vydalo, stejně jako tu předchozí, nakladatelství Portál.

Největším problémem pro zaměstnávání absolventů se zdravotním postižením je nedostatek pracovních činností, které by mohli vykonávat a nevhodná kvalifikace. K významným důvodům patří i neochota firem a institucí překonávat „problémy navíc“, chybějící kontakty se školami, které žáky se zdravotním postižením vzdělávají, i nedostatek informací o tom, jakou práci jsou tito absolventi schopni vykonávat. Tato zjištění vyplývají z průzkumu Národního ústavu pro vzdělávání, jehož výsledky shrnuje nedávno vydaná publikace „Absolventi škol se zdravotním postižením a trh práce“.

Jak se žije dětem s postižením je publikace z nakladatelství Portál, ve které se autorka Helena Chvátalová zabývá problematikou pěti typů zdravotního postižení dětí ‒ Downův syndrom, zrakové postižení, sluchové postižení, svalová atrofie a DMO. Větší část knihy tvoří rozhovor s rodinným příslušníkem. Rozhovory se zaměřují především na to, jak se rodina zvládla vyrovnat s tím, že jejich dítě není zcela zdravé, na vzdělávání dětí s postižením a také na budoucnost dítěte. V závěru kapitol je uvedeno také slovo odborníka v dané oblasti.