Metodický portál 

Příspěvek naznačuje jednu z cest muzeopedagogické aktivity, kterou ilustruje na uskutečněném příkladu zaměřeném na tematiku města a jeho proměněné tváře. Ten proběhl na pozadí konkrétní výstavy nazvané „Malovaný Frenštát – zmizelá zákoutí města ve výtvarném umění“. Z ní vycházející edukační námět je zde rozvržen do dvou myšlenkových segmentů označených jako „Srdce města“ a „Duše města“, které je možné následovat v rámci obdobné, individuálně uzpůsobené aplikace, či je chápat pouze jako impuls k odlišným vyústěním vzájemné spolupráce školy a muzea.

Příspěvek přináší informaci o úsilí německých kolegů vymezit specifický termín obrazová kompetence, který má stěžejní význam pro vytvoření vzdělávacího standardu předmětu Umění v Německu. Zároveň klade otázku, zda a do jaké míry žákům zadávané výtvarné úkoly na několika sledovaných bavorských gymnáziích korelují s navrhovaným pojetím dílčích kompetencí kompetence obrazové.

Text uvádí za každý umělecký obor (hudební, výtvarnou, dramatickou, filmovou/audiovizuální, taneční a pohybovou výchovu) v několika bodech základní teze, kterými mohou tyto obory přispívat k rozvíjení gramotností.

Projekt PPUČ, financovaný z Evropských strukturálních a investičních fondů, podporuje pedagogy mateřských a základních škol v jejich snaze rozvíjet čtenářskou, matematickou a digitální gramotnost dětí a žáků. Jeho realizaci zajišťuje Národní ústav pro vzdělávání (NÚV).

Proces demokratizace umění zpřístupňuje umělecká díla většímu množství a větší diverzitě lidí. Významnou roli zde sehrává edukační činnost muzeí a galerií. Pro muzea a galerie jsou významným ekonomickým ukazatelem počty návštěvníků, avšak často právě tento ukazatel je v kontrastu s dopadem na prožitek a zkušenost jednotlivce. Ta (a ani nic jiného nelze očekávat) nehraje pro instituce a jejich „úspěšnost“roli.
Právě na individuální rovině získávají význam faktory, jako jsou tělesnost, komunikace, kontext, interpretace. Nabízí se otázka, jak definovat vizuální gramotnost, aniž by se rezignovalo na čistě tělesnou zkušenost, respektive jak definovat vizuální kvalitu této zkušenosti, aby ji nebylo možné v praxi minout (mám na mysli aktivity, které budou na tuto rovinu zkušenosti cíleně zaměřeny). Co tedy může definování vizuální gramotnosti přinést edukačním snahám muzeí a galerií? Promění se nejen vlastní program, ale také i design expozic? Pracují muzea a galerie se současným divákem, respektive s jeho vizuální zkušeností? A chceme ji vůbec znát? Neohrožuje v současné době divák vlastně samou podstatu institucionalizovaného zprostředkovávání uměleckých děl?
Jako důležitý pojem zde zaznívá kulturní kompetence. Umělecké vzdělávání jako jedno z mála je zakotveno ve vzdělávacím systému od předškolního vzdělávání až po vysokoškolské. Jak je tedy možné, že dosud se je nepodařilo do vzdělávacího systému prosadit nebo alespoň vyvíjet snahy, aby byla prosazena na úrovni klíčových kompetencí kompetence kulturního povědomí a kreativity? Zajímají se vůbec umělecké obory o své postavení ve vzdělávacím systému, není umění příliš zahleděno do sebe s tím, že probíhající proces demokratizace a diverzifikace je dostačující? (Autorkou anotace je PaedDr. Markéta Pastorová.)