1. díl seriálu předkládá zdůvodnění využití metodiky vyprávění příběhů ve výuce, koncentruje se na využití digitálních technologií a popisuje formy, jichž mohou tyto výukové metody nabývat.

Storytelling nebo-li vyprávění příběhů je disciplína, které se v České republice pomalu otevírají dveře do umění i do školství. Co to ale vlastně storytelling je a proč se používá tento anglický termín? O tom pojednává tento úvodní článek. Pokusíme se zmapovat účinky této inspirativní metody a pomoct čtenářům s orientací v tom, co se pod pojmem storytelling všechno skrývá, co vlastně znamená a kdo se mu v České republice věnuje.

Tento článek navazuje na dva předchozí články o storytellingu a vykresluje zážitky ze dvou zahraničních stáží. Ráda bych se v tomto příspěvku věnovala storytellingové praxi, kterou znám ze své přímé zkušenosti ze zahraničí, přesněji z Norska a Skotska. Z obou zemí jsou mé poznatky trochu jiné i vzhledem k mému cíli a míře poznatků. Jedná se především o popis subjektivních zážitků z pobytu na Oslo University College a ve Skotském storytellingovém centru.

Digitální storytelling představuje metodu tvorby příběhů za použití digitálních technologií. Typicky spojuje psané slovo a obraz. Tato metoda slouží pro rozvoj čtenářské gramotnosti, tvůrčího psaní, ale také ji lze použít v pedagogice, při mezigeneračním dialogu nebo v obchodní sféře. Vede k rozvoji kreativity a představivosti.

Tvůrčí psaní patří mezi velice diskutované kompetence, které by si měl žák během studia vypěstovat. Mimo klasická cvičení a postupy je možné užít řady technických prostředků, které mohou tuto činnost udělat zajímavější a zábavnější.