V tomto článku bych chtěla české pedagogické veřejnosti představit významnou osobnost polské pedagogiky 20. století, Wincentyho Okońa, který se zaměřil především na rozvoj polské didaktiky a pedeutologie.

Článek se zabývá možností zařazení otevřeného vyučování do výuky na základní škole praktické. Popisuje význam rozvoje osobnosti žáka při využívání této metody. Otevřené vyučování je mnohdy jediný prostředek, jak integrovat žáky, kteří jsou jiní (mentálně, sociálně nebo tělesně postižení), s ostatními žáky a umožnit jim společnou výuku. Podstatou otevřeného vyučování je časté střídání jednotlivých činností, což odpovídá požadavkům na výuku žáků s lehkou mentální retardací. Obsahuje v sobě také praktické dovednosti a rozvoj komunikačních schopností, což má velký význam pro úspěšné zapojení žáků do běžného života.

Příspěvek shrnuje dosavadní zkušenosti s vedením žákovských portfolií. Zaměřuje se na konkrétní cíle, důvody pro zařazení EJP do vyučovacích hodin němčiny a na konkrétní realizaci portfolií.

Příkladem dobré praxe je přesunutí výuky teoretických odborných předmětů ve druhém a třetím ročníku do specializované praktické učebny. Tato učebna je vybavena jak pro výuku teoretickou, tak i pro výuku praktickou. Smyslem je žákům umožnit využití třírozměrných učebních pomůcek a práce na nich v teoretických odborných předmětech. Při výuce dochází k propojení výuky o systémech, jejich funkci, oprav a údržby s praktickými ukázkami na třírozměrných učebních pomůckách.

Při práci se žáky jde především o to, aby za každých okolností pociťovali smysl toho, co právě děláme. V práci se žákovskou radou to platí dvojnásob.

Vlastní práce s žákovskou radou přináší mnohá úskalí, ale v každém případě se nám všem brzy několikanásobně vrátí.

Popis zpracování školního vzdělávacího programu za účasti dětí, v přílohách konkrétní ukázky práce s dětskou samosprávou.