Příspěvek popisuje dílčí metody a přístupy v konstruktivistickém vzdělávání, ke kterým identifikuje vhodné technologické nástroje. Ukazuje tak, jak konstruktivistické vzdělávání může (a má) technologii využívat, ať již na straně učitele, nebo žáka.

Při zavádění projektové výuky do praxe je potřeba počítat i s možnými problémy, riziky a překážkami. Jejich povaha může být různá, stejně jako možnosti jejich řešení. Předpokladem je vždy ochota hledat příčiny a pracovat s vlastní chybou.

Jak na projektovou výuku připravit žáky? Co musí pedagog změnit na svém stylu přípravy a učení? Jak o efektivitě projektové výuky přesvědčit rodiče žáků? Jak ke spolupráci na projektech získat veřejnost?

Které dílčí metody jsou vhodné k realizaci projektu? Jaký význam má ve výuce prožitek? Jak s ním máme pracovat? Proč je důležitá reflexe? Do jaké míry by měli mít žáci v projektu volnost?

Jak mám projekt připravovat? Existuje nějaká metodika plánování projektu? Co je pro přípravu projektu nejdůležitější?

Jak mám zajistit, aby projektová výuka byla efektivní (aby naplňovala cíle ŠVP)? Čím jsou motivováni žáci? Co konkrétního by si měli z projektu odnést? Je důležitější výsledný produkt, nebo průběh projektu (proces)? Jaké typy projektů existují?

Jaký rozdíl je mezi projektovou a tematickou výukou? V čem je jejich hlavní přínos? Je možné obě metody kombinovat?

Taky děláte ve škole projekty? Proč? Co to vlastně je projektová výuka? Jak se liší od projektů v praxi? Je tato metoda ve vzdělávání dostatečně ověřená?