Druhý a poslední díl seriálu, který informuje o výstupech amerického International Center for Leadership in Education. Tento se věnuje popisu využití digitální diskuze ve výuce tak, jak ji chápe výzkumník Eric Sheninger.

První ze dvou článků informujících o výstupech amerického International Center for Leadership in Education. Tento se věnuje Rámci relevance výuky.

Článek se zabývá způsoby zavádění a využití metodiky 1:1 (každý žák vlastní přístroj) v našich školách.

Příspěvek přinášející ucelený výtah z výzkumné zprávy kanadské agentury Contact North o tom, jaký vliv mají technologie na pedagogiku a jak ovlivňují výukové postupy.

Esej o mravním poslání vychovatele a výchovy obecně je ukázkou z knihy Teorie výchovy.

Od pedagoga základních či středních škol se očekává především role vzdělavatele, kterou však není možné oddělit od jeho další významné role vychovatele. Právě v roli vychovatele, a to především v případech žáků pocházejících ze selhávajícího rodinného prostředí, by neměl být pedagog osamocen, ale měl by být součástí multidisciplinárních týmů pomáhajících profesionálů. Mezioborová spolupráce pedagogů, sociálních pracovníků, lékařů, dětských psychologů či orgánů činných v trestním řízení by měla být v současné praxi péče o nezletilé děti zasažené syndromem CAN (týrané, zneužívané a zanedbávané děti) samozřejmostí. V souvislosti s připravovanou novelou zákona o sociálně-právní ochraně dětí by měl být posílen význam spolupráce pomáhajících profesionálů, kteří by měli řešit případy ohrožených dětí ve vzájemné součinnosti, přičemž společným prostorem pro posuzování případů nezletilých dětí by jim měly být do praxe nově zaváděné případové konference. Od případových konferencí se očekává, že pomohou komplexně a co možná nejobjektivněji řešit konkrétní situace ohrožených dětí. Předpokládá se, že případové konference by měl moderovat nestranný profesionál – facilitátor. Zde se nabízí polemika, zda by nebylo vhodnější, aby byl nestranným profesionálem supervizor. Respektive jedná se o otázku: kdy využívat případové konference a kdy skupinové supervize pomáhajících profesionálů?

Sebekvantifikace představuje fenomén měření, shromažďování a analyzování informací o běžných činnostech vlastního života. Fenomén, který je často vnímán jako jedna z výrazných módních vln, mající velký potenciál v oblasti vzdělávání.

Kvalita vztahů v rodině, ale také vztahy s učiteli, vrstevníky, ovlivňují, jak se dítě projevuje ve školním prostředí. Z hlediska problematiky citové vazby (attachmentu) je třeba vyšší senzitivnost ve školním prostředí a včasnost řešení objevujících se rizik, které mohou být jen přechodové, ale také mohou být kumulované, odkládané, podceňované i přeceňované.

Na roli učitele se můžeme dívat z mnoha úhlů pohledu. Téměř vznešeně vyznívá - Učitel jako archetyp. Prakticky se můžeme podívat do školského zákona. Můžeme se dívat i na historickou úlohu učitele a roli učitele v současné škole, roli učitele v moderní době, roli učitele v dobách, kdy byla zatížena ideologicky. Zajímavá je i role učitele jako role filmová, najdeme zde typy statečné (Vyšší mravní princip), svérázné (Vratné lahve), autoritativní (Obecná škola), zoufalé (Obecná škola).

Ukázka je směřována na přehled znalostí, které nám mohou pomoci předcházet konfliktním situacím a problémovému chování u dětí s ADHD. Kniha se dětmi s ADHD zabývá v širokém měřítku. Hovoří o etiologii poruchy, zmiňuje se o diagnostických kritériích, popisuje základní projevy poruchy, nabízí možnosti ovlivňování projevů ADHD jak z hlediska výchovného vedení, tak i pomocí relaxačních technik a farmakoterapie. Zabývá se volbou dalšího vzdělávání a volby povolání a zmiňuje se i období dospělosti.