Pomocí brainstormingu si žáci uvědomí, které etické problémy vznikají v souvislosti s lidskou sexualitou. O těchto otázkách diskutují ve skupinách, odpovědi zaznamenávají na postery.

Příspěvek představuje vzorovou hodinu (například Výchovy k občanství) s uplatněním průřezového tématu Multikulturní výchova. Může také sloužit jako inspirace pro hodinu samostatné MKV. Aktivita umožňuje prozkoumat, jakým způsobem první dojmy ovlivňují naše hodnocení jiných lidí. Je vhodná jako úvod k tématu předsudků a stereotypů.

Příběhy a pověsti jsou tím nejzajímavějším a nejvíce odhalujícím prvkem každé kultury. Jsou pevně ukotvené v historii, ústně předávané, jsou nosiči nejdůležitějších kulturních hodnot. Tato aktivita pracuje s pověstmi, aby odhalila představy (a stereotypy), které máme o odlišných kulturách.

Projekt Děvčátko MOMO se zabývá rozpracováním klíčových myšlenek jednotlivých kapitol stejnojmenné knihy od autora Michaela Endeho. Odehrává se v pěti lekcích, s týdenním odstupem mezi jednotlivými lekcemi.

Žáci na vybraných příkladech poznají, co jsou to předsudky a jaké mohou mít pro náš život negativní důsledky.

Základní didaktické zásady a doporučené zdroje k výuce průřezového tématu.

Tento text je součástí série článků, které se zabývají vybranými psychologickými teoriemi předsudků. Článek je určen především vyučujícím jako podklad pro zahrnutí souvisejících témat do výuky. Poukazuje na vývoj psychologického přemýšlení o předsudcích a otevírá i řadu otázek, na které se v oblasti vědeckého bádání stále hledají odpovědi.

Živá knihovna je metoda, která umožňuje seznámit se s příběhy lidí, kteří se něčím odlišují, a jejich okolí tak o nich mívá různé představy, které často brání ve vzájemném poznávání.
Článek popisuje, jak Živá knihovna funguje, co může přinášet žákům i školám, a v neposlední řadě informuje o možnostech, s jejichž pomocí je možné metodu Živé knihovny využívat ve výuce.

Článek nabízí pohled na mýty a stereotypy spojené se stářím a stárnutím.

Identita každého z nás (= kdo jsem) se „skládá“ z mnoha částí. Některé z nich se navíc v průběhu našeho života mění a vyvíjí. Některé části naší identity jsou viditelnější než jiné (např. pohlaví, barva kůže či věk). Tyto viditelné znaky pak často určují, do jaké kategorie si nás lidé zařadí (např. důchodkyně, černoch, žena, ...) i do jaké kategorie různé lidi zařadíme my. Lidé nás tedy mohou hodnotit a přistupovat k nám na základě jen některých částí naší identity (zvlášť, když nás moc neznají). Výukové lekce vznikly v rámci projektu „Na cestě...“, realizovaného vzdělávací organizací ARPOK, o. p. s., v letech 2016– 2018 za finanční podpory České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce.