Následující článek je jedním z těch příspěvků, které poskytují metodické i konkrétní programové typy pro podporu celkového rozvoje osobnosti dítěte. Často se v odborné literatuře tento proces označuje jako "Osobnostní a sociální výchova". Východiskem jsou zejména teoretické práce, které k tomu vypracoval zejména tým kolem Doc. PhDr. Josefa Valenty, CSc (projekt "Dokážu to?"), dále pak práce na novém výchovném programu Junáka, svazu skautů a skautek ČR, v jehož rámci teď vzniká řada metodických publikací.

Příběhy a pověsti jsou tím nejzajímavějším a nejvíce odhalujícím prvkem každé kultury. Jsou pevně ukotvené v historii, ústně předávané, jsou nosiči nejdůležitějších kulturních hodnot. Tato aktivita pracuje s pověstmi, aby odhalila představy (a stereotypy), které máme o odlišných kulturách.

Žáci se nám už brzy vrátí z prázdnin do školních lavic. Část z nich jistě s rodiči vyjela na dovolenou do některé z evropských zemí a ještě teď jsou plni zážitků, které si budou o přestávkách a často i v hodinách navzájem sdělovat. Pojďme proto využít jejich osobních zkušeností z cest a připomenout si, jakým prostorem se Evropa díky postupnému rozrůstání Evropské unie v posledních desetiletích stala. A ukázat si, že je to prostor, který stojí za to poznávat.

Žáci si ve skupinách pročítají komiksový příběh, ve kterém chybí řešení některých situací. Skupina má k dispozici ke každé situaci určité varianty řešení. Jejím úkolem je vybrat tu nejvhodnější, a tak příběh dovést k úspěšnému zakončení.

Příběh od Ivy Procházkové pojednává o nepřátelství, zlobě, kamarádství, životě a smrti. Dává nám inspiraci, jak prožitkově děti učit sociálním dovednostem. Ukázat praktické rozdíly ve společnosti. Otázku života a smrti můžeme zařadit k tradičnímu svátku \"Dušiček - památce zesnulým\".

Popis dramaticko-výchovné lekce, kterou autor realizoval na semináři učitelů. Aktivita se dá v upravených podobách uskutečnit i s žáky 2. stupně ZŠ. Jejích základem je japonský příběh o rybáři Urašimovi.

Záznam celoročního autorského divadelního projektu, který přibližuje práci konkrétního dětského souboru (třídy) od výběru látky přes prozkoumávání témat, dramatizaci, na níž se podílí celá skupina, hledání divadelních prostředků až po fixaci inscenace a její veřejné předvedení.

V článku autor poukazuje na možnosti, jak podpořit vyučování fyziky pomocí vhodně zvolených a připravených příběhů. Příběhy tu tedy hrají roli didaktických metod (spíš okrajových než klíčových), jejichž účelem je především motivovat žáky k další aktivizaci při práci s učivem. Autor ukazuje použití příběhu ve dvou formách: pomocí komiksu a tradičního vyprávění.