Cílevědomé a systematické metody výuky mají vysokou míru efektivity ve většině oblastí vzdělávání. Je však otázkou, zda v emocionálně citlivé sféře hudebního umění nemohou být mnohdy i překážkou rozvoje a naplnění cílů hudební pedagogiky. Rozpor mezi konvenční tradicí hudební výuky a přístupy zaměřenými na přirozenou potřebu vlastního hudebního vyjádření jednotlivce je hlavním tématem tohoto příspěvku.
Autor Petr Drkula