Příspěvek je věnován problematice evaluace v mateřské škole. K pochopení pojmu evaluace je dobré vysvětlit pojem hodnocení. Evaluace je proces, který oceňuje kvalitu a vede k jejímu zvyšování. Měl by za sebou zanechat stopy jak uměle vytvořené za účelem důkazu (vyplněné formuláře, dotazníky,…), tak reálné. Při procesu evaluace je nezbytné najít odvahu k provedení změn v zaběhnuté praktice.

V příspěvku se autorka věnuje otázce multikulturní výchovy v mateřské škole. Úkolem každého pedagoga je, aby v rámci mateřské školy napomohl adaptaci dítěte z jiné etnické skupiny do naší společnosti. Děti z majoritní společnosti si utváří postoj k dětem z jiných etnik, učí se vzájemné toleranci a schopnosti žít v multikulturní společnosti.

Autorky poukazují na to, že pro předškolní vzdělávání se jeví efektivní tzv. „projektová metoda“. Projektem bychom mohli označit přechod od myšlenky k činu, který se uskutečňuje na zodpovědnost dítěte a má zcela konkrétní výstup.

Gymnastika v MŠ je pro učitelku jednou z nejnáročnějších pohybových aktivit především z důvodů organizačních, bezpečnostních a metodických. Zároveň je ale gymnastická průprava základem ovládnutí vlastního těla a celkové obratnosti dítěte, tudíž i kvalitním základem téměř všech sportů. Článek je koncipován jako organizační a metodická podpora pro učitelky mateřských škol, které se snaží gymnastická cvičení ve školkách využívat a provozovat. Je zaměřen také na eliminaci možných úrazů, které jsou jednou z překážek využívání tohoto druhu pohybových činností, a to tak, aby se učitelky nebály gymnastická cvičení do pohybových činností zařazovat. V nabídce jsou tři různé gymnastické činnosti, vhodné a často vyhledávané dětmi. Vše s jejich metodickou řadou a nutnou základní pohybovou průpravou. Cílem je obohatit učitelky MŠ o vědomosti i zkušenosti v těchto pohybových činnostech.

Tento příspěvek vysvětluje způsob, jak lze vhodně spojit formu integrovaných tematických bloků s požadavky oborových metodik.

Článek se zabývá aktuálním tématem her a hravých aktivit ve výuce. Ty jsou jedním z aktivizačních prostředků moderního vyučování a také jednou z (nových) forem a metod práce. Učitelé se snaží stále častěji oživit výuku různými neotřelými prostředky, aby tak žáky více motivovali k dalšímu učení. V článku odpovíme např. na otázky, proč se člověk učí hrou lépe a co nás na hraní tak baví? Dále se zamyslíme nad rolí učitelů a žáků, nad jednotlivými aspekty her, sociálními formami a zvážíme vhodnost opravování chyb při hrách. V závěru si uvědomíme, že hravými metodami vlastně rozvíjíme všechny klíčové kompetence, a o to nám přece ve školních vzdělávacích programech jde především.

Tento článek je lekcí na jeden či dva dny v mateřské škole. Lze však lehce uzpůsobit i pro mladší školní věk. Snažila jsem se postavit tuto lekci jako dramatickou výchovu. Použila jsem zde dramatické činnosti, ale také výtvarné a tělovýchovné. Vymyslela jsem naučnou a interaktivní pohádku, do které děti vstupovaly pomocí mých otázek. Každou z uvedených činností lze přizpůsobit jednotlivé skupině dětí. Lze využít pouze některé činnosti, protože na sebe nenavazují.

Projektové vyučování se vyznačuje nasměřováním činností žáků k vytvoření produktu. Jde o společné přemýšlení, hledání, diskusi a řešení k dosažení konkrétního cíle. Jedná se o týmovou spolupráci. K dosažení cíle využívají žáci všechny dostupné informační zdroje (encyklopedie, časopisy, internet, exkurze...). Pravěk je téma životu a zkušenostem dětí velmi vzdálené. Ve 4. ročníku dochází k prvnímu hlubšímu seznámení dětí s životem pravěkých lidí – způsob lovu, bydlení, ošacení, společenský život… Téma Pravěk umožňuje propojit činnosti z různých vzdělávacích oborů. Je přitom možné klást větší či menší důraz na historii, výtvarnou tvořivost, práci s jazykem a s informacemi. Projektové vyučování je vhodnou organizační formou pro realizaci tématu Život v pravěku.

Jde o první dvě vyučovací hodiny dějepisu vůbec, proto je největší důraz kladen na motivaci a přiblížení předmětu dějepis žákům. Děti se nenásilnou formou seznámí s náplní vyučovacího předmětu a sami dojdou k závěru, že již mnohé znají. Seznámí se také se základním dělením historie a s prameny, jichž dějepis využívá.

Tělocvičné nářadí je samo o sobě pro děti atraktivní pro svou variabilnost a možnosti využití. Již samo jeho používání je motivací ke cvičení s dětmi. Článek se zaměřuje na některé možnosti využití základního tělocvičného nářadí při pohybových činnostech v mateřské škole a má inspirovat učitelky k tomu, co většina z nich zná a v podstatě dělá – k propojení pohybu, dětské fantazie a tvořivosti.