Příspěvek poukazuje na důležitost labelingu ve vztahu k výtvarné výchově, mapuje a kategorizuje překážky bránící výtvarné tvorbě a způsobující únik od autentického výrazu k výtvarnému klišé. Zaměřuje se na možnosti koučinku v odstraňování překážek a klade si za cíl zahájit diskuzi na téma, jak techniky koučování přenést a uplatnit v praxi výtvarné výchovy.