Článek se zabývá procesy identifikace rozdílů u studentů v prostředí inkluzivních škol. Je zde nastolena otázka, nakolik skutečně označujeme faktické rozdíly a kolik z nich si spíše jen částečně domýšlíme na základě svých zkušeností (a následně podle nich přizpůsobujeme svůj postoj ke studentovi). Na tuto problematiku inkluzivního vzdělávání je zde nahlíženo optikou sociálního konstruktivismu (konkrétně etiketizačními teoriemi).

Příspěvek obsahuje mnoho zajímavých námětů na různé herní aktivity, zaměřené na schopnost identifikace s druhými a vcítění se.

Autorka ve svém příspěvku uvádí charakteristiky mimořádně nadaných dětí s postižením. Věnuje se přístupu pedagogů k těmto žákům. Uvádí, že identifikace dvakrát výjimečných je velmi obtížná, pedagogové nejsou dostatečně vybaveni pro práci s těmito dětmi. Autorka charakterizuje odlišnosti dětí, které se ve třídě nudí a dětí s poruchami pozornosti.

V úvodu příspěvku se autorka věnuje definici nadaných žáků, způsoby jejich identifikace, charakterovými specifiky (v pozitivním i negativním ohledu). Dále se zabývá přístupem pedagogů k těmto žákům, jakým způsobem je možné obohatit výuku, podporovat kreativitu, propojit teorii s praxí. Autorka se též věnuje dlouhodobé tradici českého vzdělávacího systému, co se týče péče o dětské talenty v mimoškolních činnostech.

Autorka se ve svém příspěvku zabývá problematikou nadaných žáků, způsoby jejich identifikace, charakterovými specifiky (v pozitivním i negativním ohledu).

Autorka se ve svém příspěvku zabývá problematikou nadaných žáků, způsoby jejich identifikace, charakterovými specifiky (v pozitivním i negativním ohledu).