Vyhledávání informací a práce s nimi patří nesporně mezi kompetence, které i reformované kurikulum bude chtít a potřebovat akcentovat. Ostatně v sociologii dobře známe koncepty informačních specialistů nebo symbolických analytiků. Vnímáme jako jistý smutný paradox, že toto vyhledávání je často redukováno na několik dílčích oblastí (Google, odborné články), aniž bychom se dostali k některým zajímavým zdrojům, jako jsou třeba virtuální muzea a galerie. A i s nimi je možné ve výuce dobře pracovat. Článek vznikl jako součást řešení projektu Platforma pro transfer znalostí: informační gramotnost pro středoškoláky v otevřeném mash-up virtuálním učebním prostředí (TIGUP) podpořeného TA ČR – kód projektu TL02000040. Web: https://kisk.phil.muni.cz/onlife.

Tvorba malovaného obrazu s rámečkem. Celý postup je navržen tak, aby posluchače seznámil s klasickou tvorbou obrazu. Po sestavení přichystaných dílů (desky a částí lišty), následuje jejich úprava pomocí podkladové vrstvy (šepsu), naskicování obrazu, samotná malba obrazu a vyzdobení rámečku.

Cílem článku je motivovat učitele k využívání edukační nabídky muzeí a galerií jako součásti výuky některých předmětů – Výtvarné výchovy, Fyziky, Matematiky a její aplikace a také v předškolním vzdělávání. Současně text odkazuje na základní odbornou literaturu, která se zabývá jak teoretickými východisky muzejní edukace, tak metodami a formami práce a konkrétními projekty, které se k muzejní edukaci vztahují. Z hlediska výtvarného oboru se text snaží inspirovat k hledání osobitých interakcí se současným uměním.

Tvůrčí dílny pro pedagogy v Moravské galerii v Brně jsou přímým a živým dialogem s originály uměleckých děl. Jednotlivá setkávání probíhají u vybraných děl ve stálých expozicích i aktuálních výstavách formou dialogů a výtvarných interpretací a slouží pedagogům jako inspirace v jejich vlastní pedagogické činnosti. Cílem tohoto setkání je konfrontace děl dvou významných představitelek surrealistického období, Emilie Medkové a Toyen.

Proces demokratizace umění zpřístupňuje umělecká díla většímu množství a větší diverzitě lidí. Významnou roli zde sehrává edukační činnost muzeí a galerií. Pro muzea a galerie jsou významným ekonomickým ukazatelem počty návštěvníků, avšak často právě tento ukazatel je v kontrastu s dopadem na prožitek a zkušenost jednotlivce. Ta (a ani nic jiného nelze očekávat) nehraje pro instituce a jejich „úspěšnost“roli. Právě na individuální rovině získávají význam faktory, jako jsou tělesnost, komunikace, kontext, interpretace. Nabízí se otázka, jak definovat vizuální gramotnost, aniž by se rezignovalo na čistě tělesnou zkušenost, respektive jak definovat vizuální kvalitu této zkušenosti, aby ji nebylo možné v praxi minout (mám na mysli aktivity, které budou na tuto rovinu zkušenosti cíleně zaměřeny). Co tedy může definování vizuální gramotnosti přinést edukačním snahám muzeí a galerií? Promění se nejen vlastní program, ale také i design expozic? Pracují muzea a galerie se současným divákem, respektive s jeho vizuální zkušeností? A chceme ji vůbec znát? Neohrožuje v současné době divák vlastně samou podstatu institucionalizovaného zprostředkovávání uměleckých děl? Jako důležitý pojem zde zaznívá kulturní kompetence. Umělecké vzdělávání jako jedno z mála je zakotveno ve vzdělávacím systému od předškolního vzdělávání až po vysokoškolské. Jak je tedy možné, že dosud se je nepodařilo do vzdělávacího systému prosadit nebo alespoň vyvíjet snahy, aby byla prosazena na úrovni klíčových kompetencí kompetence kulturního povědomí a kreativity? Zajímají se vůbec umělecké obory o své postavení ve vzdělávacím systému, není umění příliš zahleděno do sebe s tím, že probíhající proces demokratizace a diverzifikace je dostačující? (Autorkou anotace je PaedDr. Markéta Pastorová.)

Tvůrčí dílny pro pedagogy v Moravské galerii v Brně jsou přímým a živým dialogem s originály uměleckých děl. Jednotlivá setkávání probíhají u vybraných děl ve stálých expozicích i aktuálních výstavách formou dialogů a výtvarných interpretací a slouží pedagogům jako inspirace v jejich vlastní pedagogické činnosti. Společným tématem bude sklo a design napříč stoletími. Výtvarnou interpretací se prolnou dvě umělecká díla. Dílo secesního autora Otto Prutschera s dílem současného autora, skláře Františka Víznera.

Tvůrčí dílny pro pedagogy v Moravské galerii v Brně jsou přímým a živým dialogem s originály uměleckých děl. Jednotlivá setkávání probíhají u vybraných děl ve stálých expozicích i aktuálních výstavách formou dialogů a výtvarných interpretací a slouží pedagogům jako inspirace pro jejich vlastní pedagogickou činnost. Cílem tohoto setkání je propojení uměleckých děl napříč staletími. Barokní autor Martin Vinazer se nám představuje vedle moderních autorů počátku 20. století, jako jsou Otto Gutfreund a Emil Filla.

Žáci formou ledolamky vytvoří skupinky, ve kterých řadí názvy květin podle abecedy a zařazují rostliny do skupin. Výsledky společné práce prezentují. Ve dvojicích pak žáci výtvarně znázorní vybranou květinu a vystaví ji v „galerii“.