Jednotlivé uzly internetové sítě, tedy servery, které poskytují určité služby, jsou identifikovány celosvětově unikátní IP adresou. Díky IP adresám lze snadno využít jakoukoliv internetovou službu, najít každou konkrétní stránku. IP adresy jsou tvořeny jakýmsi kódem: v případě staršího přenosového protokolu IPv4 má adresa podobu čísel oddělených tečkami, např. 217.31.201.43, a v případě novějšího protokolu IPv6 se jedná o kombinaci čísel a písmen oddělených dvojtečkami, např. 001:200:8002:203:47ff:fea5:3085. Tečky a dvojtečky samozřejmě nejsou jedinými rozlišovacími prvky těchto protokolů.

Kolik internetových adres v podobě 217.31.205.60 nebo 2001:200:8002:203:47ff:fea5:3085 jste schopni si zapamatovat? A kolik adres v podobě jako dobradomena.cz či mojeid.cz? Touto otázkou se zabýval už v dobách ARPANETu Paul Mockapetris, který v roce 1983 na žádost Johna Postela navrhl nasazení systému doménových jmen. Díky tomu už nás problém dlouhých číselných řad, které si většina lidí obtížně pamatuje, nemusí trápit.

Na Internetu lze publikovat téměř cokoli, články, fotografie, video, software, cokoli, co lze převést do digitální podoby. Způsobů, jak takové publikování technicky realizovat je pak také mnoho a záleží především na autorovi, jeho cílech a možnostech, jakou alternativu zvolí.