To, co je „normální“, a to, co je „jiné“, vnímáme z určitých důvodů každý jinak.
Žáci se postupně zamýšlí nad připravenými výroky a přesouvají se v místnosti na základě toho, jak vnímají popisovanou situaci: Když někdo není na facebooku, je to pro mě normální, jiné, nebo divné? To, že někdo zdraví objetím a polibky na tvář beru jako normální, jiné, nebo divné? Proč? Na co jsem zvyklý – co je pro mě v tomto ohledu norma a proč?
Žáci vysvětlují, jak a proč dané věci vnímají, a tak zjišťují názory a postoje svoje i svých spolužáků.
Záměrem cvičení je lépe si uvědomovat, na základě čeho posuzuji něco jako „normální“, a něco jako „divné“, a promýšlet, jak to mají ostatní lidé i jak jim můžu lépe porozumět (i jak můžeme naše vlastní vnímání světa komunikovat s ostatními).

Jde o simulační hru, ve které dostanou jednotlivé skupinky účastníků různá pravidla (ač o tom neví). Když se mezi skupinami podle určitého klíče přesouvají, zažívají změny, konflikty i nepochopení a musí se s nimi vyrovnávat z pozice člověka, který se adaptuje na nové prostředí, i z pozice člověka, který spolupracuje a obecně funguje s lidmi, kteří se adaptují.