Příspěvek nabízí několik informací, úvah a námětů pro cvičení k tomu, jak rozvinout své profesní dovednosti, jak přispět k optimalizaci působení na žáky, jejich rodiče i své kolegy, jak se dobře orientovat v rozsáhlé síti interakcí, do kterých učitel ve svém povolání dosti intenzivně vstupuje, jak diagnostikovat své profesní dovednosti a jak podpořit sociální rozvoj žáků. Je zřejmé, že předpokladem pro rozvíjení sociálních dovedností žáků ve škole jsou dobře reflektované a průběžně záměrně rozvíjené sociální dovednosti učitele, které jsou podstatnou složkou jeho profesní kompetence.

Tato obsáhlá lekce lze rozdělit na více lekcí, aktivity a činnosti vás mohou provázet celým týdnem, tudíž si s dětmi můžete „hrát“ na školu celý týden. Jednotlivé činnosti a aktivity lze opakovat v podstatě každý den, či je rozdělit na více částí, umožníte si tak například výtvarný projekt vypracovávat celý týden. Snažila jsem se děti zaujmout hrou na školu způsobem, aby si školu oblíbily a těšily se, až započne jejich školní docházka. Dbala jsem při realizaci na školní atmosféru – děti se hlásí, když něco chtějí říct apod.

Příspěvek popisuje pedagogický výzkum, který je svým obsahem orientován na oblast pedagogické komunikace. Ve výzkumu se jedná o pozorování a vyhodnocování komunikace ve školní třídě. Celý pedagogický výzkum vychází ze stanoveného výzkumného problému: Jak jsou ve výuce procentuálně zastoupeny jednotlivé činnosti učitele a žáka ve vyučovací hodině a jak spolu souvisí, jak se navzájem podmiňují? Pro získání konkrétních dat byla zvolena kvantitativní metoda standardizovaného pozorování, konkrétně technika interakční analýzy. Získaná data byla dále zpracována pomocí popisných a vícerozměrných statistických metod. Z vícerozměrných statistických metod jsme použili k testování hypotéz shlukovou a faktorovou analýzu. Vícerozměrné statistické metody jsme zvolili proto, že díky nim dostaneme popis vztahů mezi proměnnými navzájem, a tím si odpovíme na otázku, jak spolu jednotlivé kategorie popisující činnost učitele a činnost žáka ve vyučovací hodině souvisí. Pomocí popisných statistických metod, především procentuálního vyjádření zastoupení jednotlivých kategorií pozorovacího systému, získáme přehled o tom, které činnosti učitele a činnosti žáka ve výuce převládají.

Článek nazvaný Příčiny rušivého chování žáků ve výuce realizované ve školní třídě se zabývá příčinami rušivého chování žáků. Zaměřuje se také na popis vhodného a nevhodného postupu učitele v těchto situacích.

Článek pojednává o odlišnosti mezi muži a ženami, původu této odlišnosti, genderu a jeho vlivu v oblasti vzdělávání. Popisuje jednotlivé teorie vzniku této odlišnosti: teorii sociálního konstruktivismu, biologického determinismu, transformativní pojetí vývoje genderu. V závěru popisuje také novou teorii genderové dekonstrukce, jež tvrdí, že rozdíly mezi muži a ženami se postupně „smazávají“ až nakonec budou existovat jen rozdíly biologické. V oblasti vzdělávání se zaměřuje na vliv genderu v této oblasti (což se projevuje například odlišnými preferencemi předmětů a studijních oborů, rozdílnými přístupy pedagogů k chlapcům a k dívkám) a vytváření rodově citlivé školy.

Autorita učitele je v současnosti hojně diskutovaným tématem. Článek věnovaný tomuto tématu se zaměřuje především na činitele, kteří hrají rozhodující roli při budování autority učitelů. Autorita učitele hraje ve vztahu učitel–žák, učitel–žáci významnou roli. Autorita učitele má bezesporu velký vliv na kázeň ve třídě, ovlivňuje efektivitu práce učitele. Učitel, který je pro žáky autoritou, je pro ně také vzorem.

Příspěvek shrnuje klady a zápory hodnocení formou známkování.

Příspěvek shrnuje klady a zápory slovního hodnocení.

Článek popisuje typologii žákovského sebehodnocení v deseti typech. Vymezení typů předchází část objasňující problematiku sebehodnocení, ke které se jednotlivé typy vztahují. Jednotlivé typy sebehodnocení jsou popsány a doloženy konkrétními ukázkami z praxe učitelů malotřídních škol, které spolupracují s VÚP. Ukázky jsou popsány a celkově je problematika vztažena do širšího kontextu hodnocení.

Druhá část seriálu se věnuje především ústní historii jako metodě využitelné při výuce dějepisu. Detailně je naznačena cesta, jak je možné koncipovat dějepisný projekt – čemu je dobré věnovat větší péči a pozornost a jaký přínos to může pro žáky představovat.