V předcházejícím textu (Stanfordský vězeňský experiment) se čtenáři a čtenářky mohli seznámit s velmi známou Stanfordskou vězeňskou studií vedenou profesorem Zimbardem. Ten výsledky interpretuje především ve prospěch vlivu situace a role na chování jedince, tyto vlivy v zásadě vnímá jako určující a rozhodně významnější než osobní dispozice. Jednoduše řečeno i normální člověk se může dopustit hrozného chování pod tlakem situace. Tyto závěry se však rozhodli podrobněji prozkoumat, a zpochybnit, psychologové Haslam a Reicher.

Obdobně jako Milgram (vložit link na článek Milgramův experiment: poslušnost či neposlušnost?), ostatně byli to spolužáci se střední, se Zimbardo zajímal o to, jak sociální vlivy mohou přispět k extrémnímu chování (Haslam, Reicher, 2017). Společnou snahou Milgrama i Zimbarda bylo ukázat, že lidské chování není determinované pouze osobnostně, ale roli hraje i sociální kontext. A proto se i psychicky normální lidé pod vlivem extrémních okolností mohou dopouštět extrémního chování. Oproti laboratorním experimentům spojeným s Milgramovými studiemi se však Zimbardo rozhodl vytvořit takové výzkumné podmínky, které dají více prostoru pro spontánní rozvoj skupinové dynamiky. Spolu s dalšími kolegy v roce 1971 nechali v univerzitním sklepě vytvořit vězení (APA – https://www.apa.org/research/action/prison, 2004).

Aktivita prostřednictvím hry posílí schopnost žáků bránit se šikaně na internetu a v mobilních sítích. Podporuje asertivní obranu žáka a seznamuje ho s různými možnostmi, jak se zachovat v obtížných situacích. V hlavní části aktivity skupiny žáků procházejí trasu se stanovišti a na každém rozhodují, jaké jednání by v situaci popsané na stanovišti bylo nejsprávnější. Učitel žáky v aktivitě doprovází, hlídá dodržování pravidel a poté vede závěrečnou reflexi a vyhodnocení.

Celodenní projekt s názvem DEN PROTI ŠIKANĚ. Děti se seznamují s pojmem šikana, s možným nebezpečím jejího výskytu a návrhem různých a výběrem nejvhodnějších řešení krizových situací.

Představte si následující situaci: Jdete odpoledne přes náměstí, které se hemží lidmi. Všimnete si nedaleko stojícího páru. Mladý muž se snaží ženě vytrhnout z ruky kabelku. Vzápětí ji uhodí. Co uděláte? Vložíte se do konfliktu? Přivoláte někoho na pomoc? Zavoláte policii? Počkáte, až zasáhne někdo jiný? Nebo jen projdete kolem?

Příspěvek se bude zabývat typologií agresorů a obětí v rámci šikanujícího chování. Velice často se mě lidé na kurzech ptají, jak je možné, že někdo si „libuje“ v ubližování jinému a naopak, jak je možné, že někdo si nechá ubližovat a nedokáže se bránit.

Publikace Problémy se třídou? je určena především pro třídní učitele, kteří se mohou blíže seznámit s tématy kyberšikany, netholismu, nespecifiské prevence v rámci volného času žáků a diagnostikou školní třídy. Kapitola o kyberšikaně pojednává o prudce vzrůstajícím fenoménu na poli nežádoucích projevů chování. Věnuje se dopadu kyberšikany zejména na školní mládež, jejím formám a typům a také prevenci na půdě školy i rodiny. Text obsahuje i skutečné kazuistiky, které čtenáři tuto problematiku ještě více přibližují.

Školní šikanování představuje velmi starý fenomén, jistě starý jako škola sama. V současnosti víme, že výskyt šikany na českých školách má epidemický rozměr. Nejlépe je situace zmapována na základních školách. Jak ale vypadá situace v našich mateřských školách? Existuje šikana i mezi tak malými dětmi? Michal Kolář (1951) je etoped a psychoterapeut. Vytvořil původní teorii, diagnostiku a léčbu školního šikanování. Je autorem knih Skrytý svět šikanování ve školách a Bolest šikanování. Vede kurzy prevence šikanování, poskytuje konzultace a supervizi.

Dánská národní kampaň proti šikaně dostala téma šikany mezi dětmi ve školách do centra pozornosti. Ke kampani se totiž připojilo 85 procent dánských škol.

Výtah z monitorovaných textů týkajících se problematiky nekázně ve školství.