Jednotné celostátní maturity garantují jednotnou úroveň znalostí maturantů, čímž zaručí zaměstnavatelům, že žadatel o zaměstnání má garantovanou úroveň znalostí. Při vyhodnocování maturitních testů by bylo užitečné přihlédnout ke zkušenostem z psychologického testování, tzn. z psychometrie IQ. Neměli bychom se bát vyslovit názor, že by mělo být apriori stanoveno a sledováno procento dětí, které tuto zkoušku neudělá ani na podruhé.

V tomto cyklu článků se podíváme na to, jak psychologie, zejména tedy sociální psychologie, konceptualizuje dav a chování jedinců v davu. Začneme u tradičních, i laicky dobře známých konceptů, které vnímají davy převážně negativně, jako prostor, kde lidé ztrácejí zábrany a dělají i věci, které by si jinak netroufli. Přes kritiku původních koncepcí a novější studie se dostaneme k porozumění davového chování za pomoci konceptu sociální identity.

V tomto cyklu článků se podíváme na to, jak psychologie, zejména tedy sociální psychologie, konceptualizuje dav a chování jedinců v davu. Začneme u tradičních, i laicky dobře známých konceptů, které vnímají davy převážně negativně, jako prostor, kde lidé ztrácejí zábrany a dělají i věci, které by si jinak netroufli. Přes kritiku původních koncepcí a novější studie se dostaneme k porozumění davového chování za pomoci konceptu sociální identity.

V tomto cyklu článků se podíváme na to, jak psychologie, zejména tedy sociální psychologie, konceptualizuje dav a chování jedinců v davu. Začneme u tradičních, i laicky dobře známých konceptů, které vnímají davy převážně negativně, jako prostor, kde lidé ztrácí zábrany a dělají i věci, které by si jinak netroufli. Přes kritiku původních koncepcí a novější studie se dostaneme k porozumění davového chování za pomoci konceptu sociální identity.

Asi každý rodič občas učí své dítě „sedět a počkat“. Je docela běžnou součástí výchovy, nejen v rodině, ale i ve škole, že děti učíme zvládat jejich předpokládanou impulsivitu a učíme je, že je dobré umět odložit svou potřebu, rychlé uspokojení a vydržet „až bude vhodný čas“. Slyšeli jste již někdy o „marshmallow testu“, v češtině někdy také můžete narazit na pojmenování „žužu test“? Tento experiment sledující u dětí schopnost čekat na sladkou odměnu vlastně využíval běžné rodičovské zkušenosti a díky návaznému longitudinálnímu výzkumu došel k ve své době velmi populárnímu závěru, že schopnost odložit potěšení projevená již v dětském věku zásadně ovlivňuje budoucí úspěch v životě. Děti, které se umí lépe ovládat, dosáhnou vyššího vzdělání, lépe se chovají a třeba i méně často trpí obezitou. Toto poselství bylo hojně medializováno, ale opět se jedná o případ, kdy novější studie ukazují složitější obrázek. Pojďme se tedy podívat na test s bonbonem pěkně popořádku.

V předcházejícím textu (Stanfordský vězeňský experiment) se čtenáři a čtenářky mohli seznámit s velmi známou Stanfordskou vězeňskou studií vedenou profesorem Zimbardem. Ten výsledky interpretuje především ve prospěch vlivu situace a role na chování jedince, tyto vlivy v zásadě vnímá jako určující a rozhodně významnější než osobní dispozice. Jednoduše řečeno i normální člověk se může dopustit hrozného chování pod tlakem situace. Tyto závěry se však rozhodli podrobněji prozkoumat, a zpochybnit, psychologové Haslam a Reicher.

Obdobně jako Milgram (vložit link na článek Milgramův experiment: poslušnost či neposlušnost?), ostatně byli to spolužáci se střední, se Zimbardo zajímal o to, jak sociální vlivy mohou přispět k extrémnímu chování (Haslam, Reicher, 2017). Společnou snahou Milgrama i Zimbarda bylo ukázat, že lidské chování není determinované pouze osobnostně, ale roli hraje i sociální kontext. A proto se i psychicky normální lidé pod vlivem extrémních okolností mohou dopouštět extrémního chování. Oproti laboratorním experimentům spojeným s Milgramovými studiemi se však Zimbardo rozhodl vytvořit takové výzkumné podmínky, které dají více prostoru pro spontánní rozvoj skupinové dynamiky. Spolu s dalšími kolegy v roce 1971 nechali v univerzitním sklepě vytvořit vězení (APA – https://www.apa.org/research/action/prison, 2004).

Milgramův experiment je obvykle znám jako studie, která dokládá, že i běžný člověk se může dopustit krutého zacházení s druhými, pokud se naleznete v určité situaci. A že problém není ve zkažené povaze, což bylo své době převratné tvrzení, ale je to otázka poslušnosti a respektu vůči autoritám. V přítomnosti autority jednotlivci nejsou schopní racionálního, morálního smýšlení, jednoduše podlehnou pod vlivem okolností a smyslu pro povinnost (Gough et. al., 2013). V tomto duchu se výsledky experimentu běžně tradují nejen v popularizačních textech, ale i v základních učebnicích psychologie. I tato slavná studie však přitáhla pozornost kriticky smýšlejících autorů, kteří se vydali do archivů, prostudovali replikační experimenty a posouvají naše porozumění tomu, jaký odkaz nám profesor Stanley Milgram zanechal.

V současné době, kdy se velká část zaměstnanců potýká se stresem bez ohledu na povolání, může potkat syndrom vyhoření kohokoliv. Nejvíce ohroženou skupinou však zůstávají lidé pracující v profesích spojených s prací s druhými lidmi, především v pomáhajících profesích. Jednou z nejohroženějších skupin jsou právě pedagogičtí pracovníci bez ohledu na typ a stupeň školy.

Tento text je součástí série článků, které se zabývají vybranými psychologickými teoriemi předsudků. Článek je určen především vyučujícím jako podklad pro zahrnutí souvisejících témat do výuky. Poukazuje na vývoj psychologického přemýšlení o předsudcích, a otevírá i řadu otázek, na které se v oblasti vědeckého bádání stále hledají odpovědi.