Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Multikulturní výchova > Kulturní diference > Hranice a prolínání: scénář 1. projektového...

Ikona prakticky

Hranice a prolínání: scénář 1. projektového setkání (2–3 VH)

Ikona inspirace
Autor: Mgr. Ivan Bauer, Mgr. Ivo Farský
Anotace: První setkání je koncipováno tak, aby došlo k seznámení žáků a lektorů, k seznámení žáků s koncepcí čtyř tematických setkání, k otevření tématu „hranice“ a ke sběru a prozkoumání prvního pracovního „materiálu“.
Podpora výuky jazyka:
Klíčové kompetence:
  1. Základní vzdělávání » Kompetence občanské » "respektuje přesvědčení druhých lidí, váží si jejich vnitřních hodnot, je schopen vcítit se do situací ostatních lidí, odmítá útlak a hrubé zacházení, uvědomuje si povinnost postavit se proti fyzickému i psychickému násilí
Očekávaný výstup:

Příspěvek nemá přiřazen žádný očekávaný výstup.

Mezioborové přesahy a vazby: Nejsou přiřazeny žádné mezioborové přesahy.
Průřezová témata:
  1. Základní vzdělávání » Osobnostní a sociální výchova » Sebepoznání a sebepojetí
  2. Základní vzdělávání » Multikulturní výchova » Kulturní diference
  3. Základní vzdělávání » Osobnostní a sociální výchova » Hodnoty, postoje, praktická etika
Klíčová slova: dítě a společnost, multikulturní výchova, spolupráce

Cíl výuky:

Žáci individuálně vyjadřují své názory, spolupracují v průběhu jednotlivých her a aktivit ve skupinách, díky čemuž pedagog získá dostatek podkladů (komunikační klíč, vztahy a klima ve třídě, možnosti práce ve skupinách, úroveň poznávacích a vyjadřovacích schopností, …) pro volbu způsobu práce s konkrétní skupinou žáků. Žáci jsou motivováni pro práci v dalších setkáních.

 

ScénářNázev části programuČas (min.)Co dělají žáciČeho tím chceme dosáhnoutOrganizace výuky a použité metody
motivace

Úvod a představení

5

poslouchají,
zamýšlí se,
odpovídají na
otázky

seznámení s lektory, příprava atmosféry,
otevření tématu

celá třída
společně;
dialog, kladení
otázek

motivace, mapování tématu

Hra Hututu

15

učí se pravidla,
hrají hru,
reflektují téma

vtažení do tématu, zbavení se fyzického napětí, uvědomění si dalších významů pojmu hranice, získání společného zážitku

celá třída společně
soutěžní pohybová hra pro dvě skupiny

motivace, mapování tématu

Příběh Nagendra

15

poslouchají, sledují vypravěče, odpovídají na otázky

další vtažení do tématu, uvědomění si vztahu mezi hranicemi, pravidly a možností hranice překračovat

celá třída společně;
živé vyprávění příběhu, kladení otázek, diskuse

mapování tématu Reflexe - od příběhu k realitě žáků 5 mapují své prostředí (dům, byt), vlastní prostor a jeho hranice, nedostupná místa, pojmenovávají důvody nedostupnosti dalšího vtažení do tématu, lektorského vhledu do skupiny („jak jsou na tom“), nasbírání podnětů pro další práci celá třída společně;
dialog, kladení otázek
mapování tématu

Mapa „mého království“

15

představují si, kreslí své místo doma, s pomocí nalepují své kresby na společný záznamový panel

uvědomění si vlastního bezpečného známého prostoru, objektů v něm, hranic

každý sám;
kreslení, půdorys

mapování tématu a třídění materiálu

Školní realita - nedostupné zóny

10

představují si, pojmenovávají, odpovídají na otázky, plní úkol, pracují ve dvojicích, předkládají výsledky své práce, rozhodují o dalším postupu, volí, hlasují (vybírají nedostupné místo ve škole, které by rádi navštívili)

zobecnění, rozšíření představy o hranicích bezpečného vlastního prostoru na prostředí sdílené s druhými, vytvoření prostoru pro vlastní společnou volbu dalšího směřování

celá třída společně i ve dvojicích;
facilitovaná diskuse, kladení otázek, zápis výsledků, vlastní volba, výběr hlasováním

ověřování a další mapování tématu, plán sběru informací

Cesta „na hranici“

10

doputují školní budovou „na hranici“, uvažují o možnosti návštěvy prostoru za zamčenými dveřmi, odpovídají na otázky, zdůvodňují svůj názor, promýšlí další postup, dojdou zpět do třídy

„sáhnutí si na hranici“ s prožitkem „dál to opravdu nejde“, dalšího prohloubení zájmu o „návštěvu“, uvědomění si mnoha dílčích překážek

celá třída společně;
uzavření dohody o zvláštním pohybu školou v době vyučování, kladení otázek, stanovení dalších kroků a zápis na společný papír

reflexe

Závěr

10

reflektují dosavadní práci, zvažují své možnosti, přijímají úkoly

rozdělení zodpovědnosti za zvládnutí přípravných dílčích kroků, uzavření tohoto setkání, shrnutí dosavadní práce a jasného pojmenování toho, co nás čeká příště

celá třída společně;
reflektivní shrnutí, nabídka/přijímání úkolů, dokončení záznamového panelu

JEDNOTLIVÉ AKTIVITY

Úvod a představení

Cíl práce - Žáci vyjadřují své prvotní názory na téma hranice.
Čas k přípravě/provedení - 0/5 min.
Pedagogů k přípravě/provedení - 0/2
Místo - školní učebna

Probíhá představení formátu setkávání k projektové výuce a tématu „hranice“. Žáci odpovídají na otázky a sdělují své zkušenosti s pojmem hranice. Nakonec vše uzavřeme tím, že se na slovo „hranice“ a jeho význam podíváme z více stran, že nás bude zajímat, proč se někam smí a jinam ne, k čemu hranice jsou, a tak podobně. Otázky, na které žáci odpovídají, mohou být např.:

  • Co znamená slovo hranice? Jak si ho vykládáte?
  • Jak mu rozumíte?
  • Jaké hranice vidíte ted’, úplně blízko kolem sebe?
  • Na jaké hranice si můžete sáhnout?
  • Když vidíme zed’, tak je to hranice mezi čím?
  • Proč tam je?
  • Je okno hranice? Mezi čím a proč tam je?
Je dobré začít v prostorovém uspořádání třídy, na které jsou žáci zvyklí, a teprve později přizpůsobovat prostor programu.

Hra Hututu

Cíl práce - Žáci vybijí své fyzické napětí a prostřednictvím reflexe vyjadřují své další názory na téma hranice.
Čas k přípravě/provedení - 3 min./15 min.
Pedagogů k přípravě/provedení - 1/2
Místo - velká místnost s kobercem
Pomůcky - lano

Odvedeme žáky do herní místnosti, kde společně připravíme herní prostor. Poté vysvětlíme, jak se hra hraje. Pravidla rovnou doplňujeme o názornou ukázku.

Hřiště (volný prostor, ideálně o velikosti cca 10 × 5 m) je pomocí lana rozdělené na dvě půlky; žáci jsou také rozděleni do dvou skupin a oba týmy dostanou současně jedno zadání. Každá skupina má vždy čas na to, aby vybrala jednoho, kdo půjde do cizího pole – jeho úkolem bude nadechnout se tolik, kolik bude moct, a po vstupu na cizí území vydávat zvuk „hututututututu“ a přitom se dotknout co nejvíce hráčů, kteří se na poli vyskytují; za dotek se počítá i jen letmý dotek jedním prstem; když hráči začne docházet dech, musí se vrátit zpět na svoji polovinu; za úspěšný návrat se počítá i to, když je hráč na své polovině jedním prstem u nohy/ruky.

Dále jsou dvě možnosti co udělat s hráči, kterých se žák vydávající zvuk dotknul a úspěšně se vrátil: buď vypadávají ze hry, anebo se stávají hráči opačného týmu; stejně tak žák vydávající zvuk, který se nestihl vrátit do svého hřiště před tím, než mu došel dech, buď vypadává ze hry úplně, anebo se přidává do skupiny z opačné strany hřiště; fyzický kontakt mezi žáky je povolený a vítězí ten, komu zbudou hráči.

Po vysvětlení pravidel žáky rozdělíme na dvě skupiny a zahrajeme si hru. Na konci se ptáme žáků např. Jakých hranic jste se dotkli během hry?

Na závěr můžeme vše komentovat tím, že překonávání hranic souvisí s odvahou a je napínavé, může dopadnout všelijak (úspěch/neúspěch). Tohle byla hra, ale jsou i skutečné hranice, o kterých si povíme více později.

Pro žáky 1. stupně ZŠ jsou důležité názorné ukázky při zadávání pravidel hry. Ze zkušenosti vyplynulo, že i když nikdo hru neznal, byl ve všech třídách díky ukázce již první pokus o hru kvalitní, akční, napínavý a žáci se po velmi krátké době do hry mohli naplno ponořit. Dále je třeba žáky upozornit na nevhodnou obuv (některé přezůvky), v místnosti s kobercem lze být i bez nich. Při vysvětlování pravidel předvést bezpečný způsob kontaktu hráčů (dbát na dodržování).

Příběh Nagendra

Cíl práce - Žáci vyjadřují své názory na vztah mezi hranicemi, pravidly a možností hranice překračovat. Pojmenují několik druhů hranic v jednom příběhu.
Čas na přípravu/provedení - 3 min./15 min.
Pedagogů na přípravu/provedení - 1/2
Místo - školní učebna
Pomůcky - zpracovaný příběh

Příběh z Indie podle skutečné události o dítěti se zápalkami, které zapaluje papíry. Usadíme žáky do kruhu a vyprávíme skutečný příběh, který se stal jedné Heleně:

Seděli jsme v přístřešku z bambusu se střechou z palmového listí a popíjeli čerstvou ananasovou šťávu. Slunce na obloze zvolna klesalo k obzoru a barvilo moře narůžovo. Byli jsme bosi, stejně jako všichni, co seděli ve stínu přístřešku. Lidé, kteří se procházeli po pláži, měli všichni do jednoho na nohou „žabky“, to aby je nepálil rozžhavený písek do chodidel. Bylo to v Indii. Daleko za hranicemi naší země. V klidu jsme si popíjeli odpolední džusík. Já – máma Helena, můj muž David a naše dvě děti Davídek a Sofinka. Davídkovi bylo už něco přes pět roků, ještě školkáček, ale už takový ten větší. Z rodinného poklidu nás vytrhlo Davídkovo zavýsknutí: Jé, mami dívej, Nagendra si hraje s ohněm! A měl pravdu! Uprostřed přístřešku seděl na bobku čtyřletý hoch, v ruce krabičku zápalek a podpaloval jeden papír za druhým. Škrtl, zapálil papír, chvíli ho podržel v ruce a pak s výskotem nechal klesnout na hliněnou podlahu. Chvíli se spokojeně chechtal, pak zapálil další sirku, další papír, a tak do kola. V tu chvíli mi zatrnulo.

Vždyť se to dítě spálí! A co když zapálí celý přístřešek! Takovému prckovi přece sirky do ruky nepatří! Hlavou mi proběhla také myšlenka, že je ten Nagendra mladší než náš David. Rozhodně jsem vstala a běžela za Lakšmí, mou známou a Nagendrovou maminkou. Ta před chvilkou odběhla za roh do kuchyně. Vytřeštěně jí povídám: „Lakšmí, Nagendra is firing paper! (Nagendra zapaluje papír.)“ Rozesmála se na celé kolo. „Yes, Nagendra is firing paper!“ Hihňala se jako malá a copy se jí natřásaly, jak se jí tělo uvolnilo smíchem. Moje zděšení ustoupilo a uvědomila jsem si, že on to dělat smí. Ale jak to? Indická mamka dovolí svému čtyřletému indickému synkovi zapalovat doma papír. A já, česká mamka, jsem nikdy nedovolila svému synovi, který je o rok starší než jeho indický kamarád, zatím ani škrtnout sirkou.

Jdu zpátky za svou rodinou a oznamuji překvapeným, že Nagendra zapalovat papír smí. Chlapeček je pořád ve středu zájmu, je to velká legrace a moje děti ho pozorují s očima navrch hlavy. Škrt, oheň a papír letí. Pozoruji, jak zručně to ten malý kluk dovede. Ještě než se stihnu posadit, přichází za mnou jeho maminka Lakšmí. Vysvětluji jí, že moje děti doma škrtat zápalkami nesmějí. Bydlíme v bytě, kde jsou na oknech záclony, nábytek a podlaha ze dřeva, živý oheň je doma jen občas, když já nebo manžel zapálíme na stole svíčku. Pak mi Lakšmí všechno vysvětlila. Jídlo se připravuje na ohni a každý musí umět oheň rozdělat a udržovat. A taky dávat pozor, aby oheň byl k užitku a nikoho neohrožoval. Ukázala mi, že podlaha je hliněná. Ta přece nehoří. A pak řekla: „Podívej, tamhle je bílá čára. Za tu Nagendra nesmí, kdyby si hrál s papíry za tou čárou, mohl by zapálený papír doletět až ke stěně, která by mohla vzplanout. Nagendra to ví a dohodu dodržuje, věřím mu. A ještě něco. Podívej se, tamhle sedí dědeček, má pod stoličkou lavor s vodou a celou dobu kluka po očku pozoruje, kdyby něco, má u sebe vodu a oheň uhasí.“ Aha. Tak tohle vysvětlení mě uklidnilo.

Všechno je v pořádku. Překládám Davídkovi, co mi řekla Lakšmí. Ten se chvilku ošívá a pak se zeptá: „A můžu to taky zkusit?“ Můžeš, na to já. Vzápětí jde tatínek ukázat synkovi, jak se škrtá sirkou. A já přemýšlím, jak je to vlastně s tím tvrzením, že malým dětem sirky do ruky nepatří.

Poté společně pojmenujeme všechny hranice v příběhu a zeptáme se: Podíváme se ted’ k vám domů (někde se něco smí a někde se něco nesmí), můžete doma na podlaze sami zapalovat papíry? Proč? A dále si povídáme o tom, co kdo a kde doma může a nesmí, a proč.

Je rozhodně lepší příběh vyprávět a doplňovat jej zvuky a gesty, než pouze číst. Učitel tak může rovnou reagovat na procesy ve skupině, být s ní v plném kontaktu.

Reflexe – od příběhu k realitě žáků

Cíl projektu - Žáci propojují příběh, který slyšeli, se svými zkušenostmi. Čas na přípravu/projekt - 0/5 min.
Pedagogů na přípravu/projekt - 0/2
Místo - školní učebna

Otázkami propojíme příběh se skutečností a zkušenostmi žáků. Příklady otázek:

  • Máte doma nějaké místo, které je jen vaše?
  • Je doma nějaké místo, kam určitě sami nesmíte? A víte proč?

Necháme žáky, aby co nejlépe popsali a vysvětlili své domácí prostředí.

Mapa „mého království“

Cíl projektu - Žáci popíší podobu vlastního bezpečného známého prostoru, objektů v něm, hranic.
Čas na přípravu/projekt - 5 min./15 min.
Pedagogů na přípravu/projekt - 1/2
Místo - školní učebna
Pomůcky - papíry, pastelky, lepidlo, papírový záznamový panel

Vše začneme otázkou: Kde je doma „vaše království“, jak vypadá, kde má hranice? Jde především o to, aby si žáci uvědomili, představili a pokusili se graficky zpracovat (abstrakce, uvědomění si důležitých atributů) místo, které dobře znají, je bezpečné, mají tam své věci atp. Můžeme se chvíli ptát jednotlivých žáků, dokud všichni nepochopí, a pak zadáme úkol: Nakreslete mapu (půdorys – vysvětlení s příkladem) místa u vás doma, které je nejvíc vaše. Kdo má hotovo, jde nalepit svůj obrázek na vytvořený panel.

Během kreslení je dobré obcházet jednotlivé žáky, doptávat se, zodpovídat jejich otázky, uvádět další příklady, podporovat méně zdatné či nerozhodné.

Školní realita – nedostupné zóny

Cíl projektu - Žáci zobecní své představy o hranicích bezpečného vlastního prostoru na prostředí sdílené s druhými a pojmenují jeho (zatím) nedostupná místa.
Čas na přípravu/projekt - 3 min./10 min.
Pedagogů na přípravu/projekt - 1/2
Místo - školní učebna
Pomůcky - flipový papír, barevné fixy, lepicí páska, nůžky, lepidlo

Nejprve žákům položíme otázky:

  • Kde je ve škole vaše místo? Jaké má hranice?
  • Kam všude sami můžete jít? Jaká tam platí pravidla?
  • A kam ve škole jít nemůžete?

Poté dvojicím spolužáků v lavicích zadáme úkol: Zamyslete se a vzpomeňte si na dvě místa, kam ve škole sami nesmíte a nikdy jste tam nebyli. Hledáme místo, které je pro vás z nějakého důvodu nepřístupné, zavřené. Na přemýšlení máte jednu minutu. Výsledky zapíšeme na velký papír. Pak společně zvažujeme, kam bychom se nejraději šli podívat, kdybychom mohli (kam se příště půjdeme podívat). Hlasováním vybereme jedno místo.

V některé třídě bylo třeba podpořit uvažování o nedostupných prostorách kladením doplňujících otázek, např.: Má vaše škola půdu? Myslíte, že je tu sklep?

Cesta „na hranici“

Cíl projektu - Žáci si „sáhnou“ na hranici s prožitkem „dál to opravdu nejde“ a pojmenují překážky, které stojí v cestě navštívení zakázaného místa ve škole.
Čas na přípravu/projekt - 0/10 min.
Pedagogů na přípravu/projekt - 0/2
Místo - volně přístupné prostory školní budovy
Pomůcky - flipový papír, barevné fixy, lepicí páska

Nejprve proběhne domluva zvláštních pravidel pro pohyb školou v době vyučování (např. Co děláme pro to, aby na nás nikdo nevyběhl? Jak se chováme, abychom mohli chodit po škole a nerušili ostatní?) a poté se vydáme na cestu školní budovou „na hranici“. Společně uvažujeme o možnosti návštěvy prostoru za zamčenými dveřmi a necháme žáky, aby odpovídali na otázky (Co za dveřmi asi je? Kdo za dveře může? Kdo je za prostor zodpovědný? Kdo má asi od dveří klíče?) a uvažovali o dalším postupu (Co uděláme pro to, abychom se do prostoru dostali? Jaké kroky by měly následovat?). Na flipový papír zaznamenáme některé nutné kroky před zamýšlenou návštěvou zavřeného prostoru. Pak proběhne návrat zpět do třídy.

Závěr

Cíl projektu - Žáci si (za pomoci pedagoga) rozdělí zodpovědnost za zvládnutí přípravných dílčích kroků před návštěvou nepřístupného místa a pojmenují si, co nás čeká příště.
Čas na přípravu/projekt - 2 min./10 min.
Pedagogů na přípravu/projekt - 1/2
Místo - školní učebna
Pomůcky - lepidlo, nůžky, barevné fixy

Znovu zopakujeme, že se chceme jít příště podívat na vybrané místo. Na záznamový panel přidáme, co musíme (žáci v mezidobí) udělat, abychom se tam dostali.

Úkoly:

  1. Někdo (nutné – několik žáků a pedagog) půjde během týdne s paní učitelkou zajistit klíče, setká se s uživatelem místa a zjistí pravidla návštěvy.
  2. Všichni (dobrovolné) doma nebo v hodině výtvarné výchovy či o přestávkách nakreslí obrázek podle otázek: Na co bychom tam měli dávat velký pozor, co tam může být nebezpečné? Na co se tam těšíme, co nás tam láká, co bychom tam rádi „měli“? Hotové odevzdávají pedagogovi a/nebo rovnou lepí na záznamový panel.
  3. Všichni (dobrovolné) se zeptají doma rodičů, jestli když chodili do školy, byli někdy „tam“. Příště si povíme, co kdo zjistil. Nakonec můžeme poděkovat za pozornou práci.

 

Článek je zpracován na základě metodické příručky Cesta za žákovskými projekty vzniklé v projektu Klíčový rok. Kolektiv autorů, Praha: Prázdninová škola Lipnice, 2013. ISBN 978-80-905502-0-9.

Projekt je podpořen z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.
Zařazení do seriálu: Tento článek je zařazen do seriálu Hranice a prolínání.

Ostatní články seriálu:

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 27. 01. 2014
Zobrazeno: 3106krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

1 uživatel Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
Mgr. Ivan Bauer, Mgr. Ivo Farský. Hranice a prolínání: scénář 1. projektového setkání (2–3 VH). Metodický portál: Články [online]. 27. 01. 2014, [cit. 2019-12-06]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/ZNA/18255/HRANICE-A-PROLINANI-SCENAR-1-PROJEKTOVEHO-SETKANI-2-3-VH.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.