Odborný článek

Seberegulace

15. 9. 2008 Základní vzdělávání
Autor
Petr Šusta

Anotace

Seberegulace je jednou z nejdůležitějších dovedností pro život v lidské společnosti.


Motto: Nejmoudřejší lidé se podřizují svým vlastním příkazům.
Euripidés


Téma seberegulace najdeme v RVP ZV v těsné blízkosti témat sebeorganizace činností a chování. Ačkoliv dílčí subtémata tohoto tematického celku (sebereflexe, sebekontrola, stanovení osobních cílů) jsou se seberegulací úzce spjata, je vhodné seberegulaci cvičit samostatně za využití vhodně zacílených technik. Tato cvičení poslouží nejen jako odrazový můstek k uvedení dalších témat z tohoto „balíčku", ale také díky jejich struktuře je můžeme propojit s dalšími tématy Osobnostní a sociální výchovy, jako např. neverbální komunikace, psychohygiena, či naopak.

S nutností seberegulace v různých podobách se setkáváme každý den našeho života, aniž si to zpravidla uvědomujeme. Práce se seberegulací jako tématem osobnostního rozvoje může žákům pomoci tento psychický proces a následné chování lépe poznat, pochopit, uchopit a ovládnout.

Kočička a Protokol sebeovládání

Poznámka k technikám: vzhledem k nižší časové náročnosti technik budou uvedeny techniky dvě.
Cíl hodiny: regulace vlastního neverbálního výrazu a prožívání, mapování jevu seberegulace ve vlastním životě.

Kočička

Žáci se rozdělí do dvojic na hráče A a B. Hráč A stojí na místě. Jeho úkolem je pozorovat hráče B a zachovat kamennou tvář, nezměnit nasazený neutrální výraz. Hráč B chodí kolem hráče A, opakuje: „Já jsem smutná kočička, usměj se na mě!" a snaží se různými grimasami hráče A rozesmát. Součástí instrukce je zákaz dotyku mezi hráči. Po cca 3 minutách se role hráčů A a B otočí, lze prostřídat hráče v rámci dvojic. Techniku pro její časovou nenáročnost lze bez potíží opakovat ve více hodinách. Z techniky lze dle uvážení vypustit verbální projev hráče B.

Co důležitého v průběhu aktivity žák dělá:

  • Aktivně reguluje své prožívání/chování, trénuje a posiluje svou schopnost seberegulace (zejména při opakování techniky).
  • Prožívá situaci spojenou se seberegulací.
  • Setkává se s úspěchem/neúspěchem své seberegulace v konkrétní situaci.
  • Vyhledává a aplikuje různé strategie ke splnění úkolu (nesmát se), k seberegulaci.
  • V pozici hráče B překonává stud nad svým vlastním pitvořením se, tedy rovněž trénuje seberegulaci!
  • V pozici hráče B trénuje neverbální komunikaci - mimický projev.

Co může tato aktivita žákovi přinést:

  • Zkušenost s prožitkem a výsledkem vlastní seberegulace.
  • Prožitek vlastní seberegulace.
  • Cvičení své schopnosti seberegulace.
  • Cvičení schopnosti vytvářet či nalézat vhodné strategie k úspěšné seberegulaci.
  • V pozici hráče B trénink neverbální komunikace.

Instrukce:

  • Instrukce pro tuto techniku nebývá obtížná a z hlediska pochopení pro žáky náročná.
  • Jako součást instrukce je vhodné v průběhu akce případně korigovat přehnaný smích či jiné nepřiměřené projevy žáků, aby ostatní nebyli rušeni. Pozor - takové chování však může signalizovat, že je žákům technika nepříjemná (útěk ke smíchu může být obranou reakcí)!

Témata reflexe:

  • Seberegulace - její snadnost/obtížnost
  • Tvorba strategií k dosažení úspěšné seberegulace
  • Zkušenost/prožitek s vlastní seberegulací

Příklady otázek použitelných pro reflexi:

K tématu seberegulace

  • Bylo snadné/obtížné udržet kamennou tvář? Proč?
  • Jaké strategie jste volili k tomu, abyste se nerozesmáli? Byly úspěšné? Pokud ne, proč?
  • Kde tuto zkušenost můžete použít v praktickém životě?
  • Jak jste se v pozici hráče A cítili? Co jste prožívali?
  • Bylo pro vás v pozici hráče B obtížné „pitvořit se"? Pokud ano, jak jste se ke grimasám přiměli?
  • Jak jste se cítili v pozici hráče B?
  • Jaké strategie jste volili v pozici hráče B k rozesmání hráče A?
  • Je správné se přetvařovat, tedy tvářit se jinak než cítíme?
  • Kde se s tím setkáváme v praktickém životě?

K tématům přidruženým - neverbální komunikace, sebepoznání

  • Jak se vám dařilo dělat grimasy?
  • Dá se tato zkušenost použít v praktickém životě? Kde?
  • Co jste se o sobě dozvěděli nového?

Možná rizika, která je dobré mít na zřeteli:

  • Pro někoho může být pozice hráče B nepříjemná, žák proto nedělá grimasy a akce nefunguje. Je vhodné velmi citlivě tematizovat ve fázi reflexe, spíše v obecné než osobní rovině.
  • Pro někoho může být pozice hráče A příliš náročná či nepříjemná, nedokáže tedy udržet kamennou tvář vůbec nebo pouze po velmi krátkou dobu. Je možné prostřídat hráče v rámci dvojic, popř. tematizovat velmi citlivě v reflexi.

Protokol sebeovládání

Žáci obdrží papír A4, který si rozdělí na 3 sloupce (např. přeložením). Do prvního sloupce napíší seznam situací, v nichž se musí ovládat. Do druhého sloupce specifikují, co musí v této situaci ovládat (abych neutekl, abych se nerozčílil apod.). Do třetího sloupce napíší, jak a proč se jim to daří či nedaří. Po sepsání žáci vytvoří skupiny (např. po pěti), kde v určeném čase (5 - 10 min., dle aktivity žáků) protokoly prodiskutují s tím, že skupinky následně v krátkých referátech popíší typické způsoby sebeovládání.

Co důležitého v průběhu aktivity žák dělá:

  • Soustředí se na situace z praktického života, v nichž uplatňuje sebeovládání.
  • Provádí jejich výběr, čili poukazuje na ty, které jsou pro něj subjektivně důležité.
  • Hodnotí skrze tyto situace svou úspěšnost v sebeovládání a hledá příčiny neúspěchu.
  • Hledá a hodnotí své strategie sebeovládání.
  • Racionálně nahlíží svou schopnost sebeovládání.
  • Sdílí tato témata se spolužáky, hovoří o nich, porovnává je, vybírá mezi nimi.
  • Komunikuje ve skupině nad zadaným tématem.

Co žák v průběhu aktivity nedělá:

  • Netrénuje/nezískává dovednosti sebeovládání.
  • Neučí se řešit situace, v nichž lze či je nezbytné sebeovládání uplatnit.
  • Neprožívá situace spojené se sebeovládáním.

Co může tato aktivita žákovi přinést:

  • Zvědomění - verbalizování tématu sebeovládání.
  • Racionální náhled na své sebeovládání.
  • Srovnání svých témat s tématy spolužáků.
  • Hledání vhodných strategií pro úspěšné sebeovládání.
  • Možnost vyjádřit se ve skupině, aspekty skupinové práce.

Instrukce:

  • Instrukce je snadná, avšak je dobré zdůraznit, jaký výstup je od žáků očekáván. Žáci mohou s ohledem na závěrečnou společnou reflexi následně volit situace, o kterých jsou ochotni veřejně hovořit.
  • V průběhu instrukce by měl být kladen důraz na skupinovou povahu závěrečné diskuse; žáci by měli být nabádáni, aby se debaty účastnili všichni, aby byl všem ponechán dostatečný prostor pro vyjádření se.

Témata reflexe:

  • Seberegulace - její snadnost/obtížnost
  • Výběr konkrétních situací
  • Jejich úspěšnost/neúspěšnost z hlediska sebeovládání
  • Tvorba strategií k dosažení úspěšné seberegulace
  • Emoční prožitek spojený se sebeovládáním

Příklady otázek použitelných pro reflexi:

K tématu seberegulace

  • Bylo snadné/obtížné vybrat konkrétní situace? Podle jakého kritéria jste situace vybírali?
  • Je-li pro vás ta která konkrétní situace obtížně řešitelná (z hlediska sebeovládání), jak ji lze řešit lépe, efektivněji? Co vám poradili ostatní? Co jste vy poradili jim?
  • Pozorujete velké rozdíly mezi způsobem řešení obdobných situací mezi vámi a spolužáky? Co máte společné, co ne?
  • Jaké používáte strategie k úspěšnému sebeovládání? Jsou spolehlivé?
  • Co prožíváte v těchto situacích, jak se cítíte?

K tématům přidruženým - komunikace, sebepoznání, poznávání ostatních, kooperace

  • Jak se vám dařilo komunikovat ve skupině? Dostali jste prostor se vyjádřit?
  • Byl někdo, kdo se do debaty nezapojil? Proč?
  • Co jste se dozvěděli nového o spolužácích? Co vás překvapilo?
  • Co jste se dozvěděli nového o sobě?

Možná rizika, která je dobré mít na zřeteli:

  • Pro někoho může být debata o situacích, v nichž je nutné se seberegulovat, obtížná či nepříjemná. Vše lze citlivě tematizovat v reflexi.
  • Úskalí skupinové práce - nezapojí se všichni účastníci, dominantní žák nepustí ostatní ke slovu, komunikace vázne z důvodu napjatých vztahů ve třídě mezi spolužáky atd.

Literatura a použité zdroje

[1] – VALENTA, Josef . Učit se být. Praha : Agentura STROM & AISIS, 2003. 95 s.
[2] – HERMOCHOVÁ, S. Skupinová dynamika ve školní třídě. Kladno : Aisis, 2005. 169 s. ISBN 80-239-5612-4.
[3] – VALENTA, J. Osobnostní a sociální výchova. Kladno : AISIS, 2003.
[4] – VALENTA, J. Osobnostní a sociální výchova a její cesty k žákovi. Kladno : AISIS, 2006.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Petr Šusta

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence komunikativní
  • rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běžně užívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je využívá ke svému rozvoji a aktivnímu zapojení se do společenského dění
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence sociální a personální
  • podílí se na utváření příjemné atmosféry v týmu, na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi přispívá k upevňování dobrých mezilidských vztahů, v případě potřeby poskytne pomoc nebo o ni požádá

Průřezová témata:

  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Seberegulace a sebeorganizace
  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Sebepoznání a sebepojetí
  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Komunikace

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová, Individuální

Organizace prostorová:

Školní třída

Nutné pomůcky:

Papír A4, tužka