Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Úvod do geologie, geomorfologie a hydrologie Austrálie (zejména; žáci si osvojí s porozuměním i jiné navazující geografické znalosti)
Odborný článek

Úvod do geologie, geomorfologie a hydrologie Austrálie (zejména; žáci si osvojí s porozuměním i jiné navazující geografické znalosti)

Anotace

Tento se článek zaměřuje na metodu směřující k rozvíjení schopnosti kritického posouzení odborných zdrojů. Tato metoda přispívá k upevňování sociálních, komunikativních i emocionálních dovedností, respektu a dělbě rolí při skupinové práci. Článek představuje vyzkoušený a efektivní postup aktivizace žáků, který vede současně také k hlubšímu osvojení učiva než k jeho pouhému mechanickému zapamatování. Rovněž nabízí alternativu k neefektivní frontální výuce. Žáci se stanou při poznávacím procesu recenzenty a redaktory při hledání chyb v textu; procvičí si i formátování textu. Projekt PPUČ, financovaný z Evropských strukturálních a investičních fondů, podporuje pedagogy mateřských a základních škol v jejich snaze rozvíjet čtenářskou, matematickou a digitální gramotnost dětí a žáků. Jeho realizaci zajišťuje Národní ústav pro vzdělávání (NÚV).

Článek na téma: 

Úvod do geologie, geomorfologie a hydrologie Austrálie (zejména; žáci si osvojí s porozuměním i jiné navazující geografické znalosti)

Tentokrát se můj článek zaměřuje na osvědčenou metodu, která směřuje k rozvíjení schopností kritického posouzení odborných zdrojů, uvědomění si faktu, že všechny odborné texty procházejí posuzovacím a schvalovacím řízením. Pokud je tato metoda vedena, alespoň v základních rysech, dle pokynů níže v textu, přispívá k upevňování sociálních, komunikativních i emocionálních dovedností, respektu a dělbě rolí při skupinové práci. Článek představuje vyzkoušený a překvapivě efektivní postup aktivizace žáků, který vede současně také k hlubšímu osvojení učiva než k jeho pouhému mechanickému zapamatování. Rovněž nabízí alternativu ke klasické frontální výuce, která není nejlepším způsobem jak využít čas určený k výuce.

Omluvte následující poněkud osobní úvod, doufám, že u Vás probudím zájem…

Nevím jak Vy, milí kolegové, ale já mám postupem času stále větší averzi ke strojovému výkladu, při kterém jsou učitelem jen předávána data, často bez vysvětlování, protože není dostatek času a argumentovaným plněním ŠVP… Je totiž mylná představa, že „jedině, když to odpřednáším, tak mám vše pod kontrolou a všechno stihnu“.

Takový přístup je totiž dvojsečně nesmyslný. Z časového hlediska není totiž vůbec jisté, že to, co je učitelem frontálně odpřednášeno, je ten nejrychlejší způsob. Vše, co musím vyslovit, vysvětlit a upevnit, zabere spoustu času. Pokud se nám podaří vtáhnout žáky do poznání jejich vlastními silami a motivací, s učitelem jako moderátorem, tak myšlenkové toky spojené s vlastní aktivitou jsou mnohem rychlejší, než vyřčení a zapsání „všeho“. O efektivitě tohoto překonaného přístupu není třeba diskutovat; jsou desítky studií, které prokazují, že klasická frontální výuka je jedním z nejméně efektivních způsobů výuky (a navíc se při ní učitel fyzicky nejvíce „nadře“)…

I v předchozích článcích (viz [1]) jsem se pokusil pomoci nápady ze své pedagogické praxe tak, abyste byli ušetřeni vymýšlení a ladění takových inovativních přístupů. S dalším nápadem, a vím, že se Vám to nebude příliš zdát (vyzkoušejte to), přicházím i v následujícím příspěvku.

Didaktická východiska:

Jedná se o skupinovou, nekompetitivní výuku. Skupiny si sice nepomáhají po celou dobu práce, ale na závěr společně, prostřednictvím svých mluvčí, argumentují, prosazují, obhajují a prezentují své návrhy tak, aby se sjednotili na společném výsledném textů (to ale nevědí, anebo vědí; dle situace, průběhu výuky a uvážení učitele).

Učitel je moderátorem (nikoliv směr určujícím); pomocníkem, zůstává ale faktografickým rádcem. Sleduje a poznamená si pedagogicko-psychologicko-didaktické, znalostní, ale i sociální i další postřehy, aby si v průběhu vytvářel ucelený obraz o charakteru svých žáků, skupin, celé třídy a poté mohl dle svých poznámek objektivně a s přihlédnutím k osobnostním a skupinovým individuálním dovednostem a předpokladům ohodnotit práci.

Hlavním cílem je však dobrat se společně výsledného upraveného textu tak, aby žáci vyhledali a opravili samostatně, pokud možno, co nejvíce chyb a prožili pocit úspěchu a schopností i v relativně složitém a částečně odborném textu nacházet chyby, na první pohled viditelné i skryté.

Myslím, že není úplně jednoduché spatra vytvořit text, tak jak ho předkládám. A taky jsem ho spatra nevytvořil. Byl jsem políben múzou, okouzlen úžasným dokumentárním seriálem televize BBC „Zrození kontinentů (Rise of the Continents, 2013)“. Konkrétně dílem Austrálie (celkem existují díly 4). Vřele doporučuji zhlédnout. Nemám nízké mínění o svých geografických znalostech, ale při tomto seriálu mi se získaným doplňkovým poznáním do sebe leccos zapadlo…

Přišel jsem domů a propojeně se znalostmi, které jsem měl již předtím, jsem sednul a sepsal následující článek, do kterého jsem záměrně zasadil chyby tak, aby pokryly, dle mého, nejdůležitější znalosti, souvislosti i fakta o Austrálii (v souladu s předmětem zájmu článku). V textu jsou v závorkách za větami uvedené hvězdičkou přímo úkoly na předchozí větu navázané. Předkládám ho minimálně upravený právě zde a v textovém editoru ještě jako přílohu: 

Austrálie je nejmenší světadíl s plochou necelých 7 miliónů kilometrů čtverečných. Samostatně vystupuje geologicky od přelomu druhohor a třetihor poté, co se oddělil od Antarktidy. Zpočátku se nacházel v mírném pásu, v oblasti s dostatkem srážek, ale při své cestě na sever se postupně dostal až do současné, převážně tropické suché oblasti. Navíc se na něj tlačí z východu (dle dřívějších poznatků) Tichooceánská litosférická deska; v současnosti se vědci kloní spíše ke kolizi s potopenou pevninskou litosférickou deskou pracovně nazvanou Zélandia. Ta je ovšem tlačena k Austrálii deskou Tichooceánskou… Tyto dva základní geologické pohyby způsobily změnu zpočátku uniformního vzhledu Austrálie jako staré ohlazené platformy s minimálními regionálními výškovými rozdíly. Tlak na východní část způsobil nejprve vyvrásnění Velkého předělového pohoří na počátku třetihor a od konce třetihor do současnosti se vrásní Australské Alpy s nejvyšší horou Mount Kosciuszko vysokou skoro tři kilometry. Mezi Alpami a V. p. pohořím jsou geologicky smíšené Modré hory s dramatickým reliéfem a biologicky pestrou krajinou. Tato tři pohoří vytvářejí hradbu, která znemožňuje pasátům přinášet srážky do vnitrozemí (*vysvětlete s využitím fyzikálních procesů) z Weddelova moře. Zároveň došlo k prohnutí východní části australského vnitrozemí jako horské předhlubně, což vedlo k zaplavení této části mělkým mořem s mocnou, ale krátkodobou sedimentací, která vytvořila krustu nad staršími pískovými sedimenty a uvěznila tak vodu podzemí v mocné zvodni, která jen tu a tam vystupuje nad povrch otvory/puklinami v ní. Tato málo četná místa jsou posvátná pro původní obyvatele Austrálie Maory. Společně s pískovcovým monolitem Uluru, který leží ve třetí geologické části Austrálie, se rozlehlá západní část Austrálie reliéfem nejvíce podobá Austrálii z konce druhohor, se tato část nazývá Západoaustralská tabule. V této části se nacházejí nejrozlehlejší a nejznámější australské pouště (* pojmenujte je). V současnosti je mocná zvodeň horské předhlubně velmi intenzivně využívána k zavlažování a umožnila Australskému svazu státi se světovou obilnicí. Sofistikované zavlažovací systémy řízené počítači (*proč asi? – vysvětlete) vytvořila šestiprocentní podíl zemědělské půdy v Australském svazu (*porovnejte plochu v km2 s rozlohou zemědělské půdy v ČR). Některé plodiny jsou pěstovány velmi intenzivně, jiné extenzivně (*příklady; význam si žáci najdou sami). Fosilní voda je doplňována díky specifickému geologickému profilu dešťovou vodou vsakující se na návětrné straně východoaustralských hor (*jak si tuto geologickou situaci představujete?). V období dešťů zde ze závětrné strany tečou dočasné vodní toky – vádí - , které však do jednoho velkou část roku vysychají. Některé z nich se jmenují podle toho, co se v jejich blízkosti nacházelo (Diamantina, Cooper vádí atp.). Všechny v této oblasti patří do „újezeří“ občasného jezera Eyrova, které je však silně postiženo globálním oteplováním a ani v období dešťů se nenaplňuje ani zdaleka tak, jako v dobách minulých; kdy dokonce po naplnění jeho pánve přetékala přebytečná voda do jezera Torrensova ležícím jižněji. Největší stálou řekou v Austrálii je Murray pramenící v Modrých horách. Není zdaleka řekou jedinou, jak se traduje. Celá řada trvalých říčních toků teče mezi hřbety východních hor a poté do moře na východě, anebo v tropických lesích na severu. Na východních řekách jsou nad velkými městy četné vodní nádrže (*odhadněte jejich velikosti a porovnejte je s těmi největšími v ČR).

Jak na to:

-          Vysvětlete žákům, že existují recenzenti učebnic. Ti, že mají jako oni úkol nalézt chyby, opravit je; dopsat vysvětlení nebo uvést na vyzvání v textu doplňující informace (tyto úkoly jsou označeny hvězdičkou s pokynem).

-          Vyzvěte je, ať opravený text následně rozčlení do odstavců, třeba i přehazováním vět a souvětí, na logické, více či méně sourodé celky. Tím se stávají redaktory (vysvětlete?)! Zároveň toto rozvíjí dovednost čtení s hlubokým porozuměním jak obsahu sdělení, tak i ke čtenářům (cílové skupině).

-          Diskutujte o úplnosti, odbornosti, výstižnosti textu (v maximální variantě pak domýšlení a vysuzování, tedy podpora divergentního myšlení při práci s informacemi – dovednost lidově řečená: „předvídám, vidím i za roh“). Čím je překvapil, co bylo nejtěžší, s čím si vůbec nevědí rady. Mezi skupinami (tříčlennými?) budou rozdíly; ať si vysvětlují a diskutují, proč si myslí, že je něco špatně, nebo naopak dobře. Usměrňujte je mimo zjevná scestí.

-          Ať po diskusi ve skupině (i mezi skupinami) navrhnou a sjednotí se na úpravách textu.

-          Nechť vyhledají základní formální nedostatky textu.

-          Můžete pracovat s PC, ale vypněte automatické opravy (nebo je, pokud se Vám zdá, že je to už příliš těžké, nevypínejte. Možná, že i automatické opravy nenavedou žáky ke správnému výsledku; posuďte sami třeba s ohledem na ročník ZŠ, ve kterém práci zadáte).

-          Vždyť informatika se učí na 2. stupni masivně, žáci by měli byt schopni text naformátovat dle zvolené normy, která se jim vštěpuje min 3 roky (?). Není náhodou tohle dovednost, která je v současném světě důležitější než znalosti?

-          Navrhuji zajistit žákům slovníky cizích slov, nebo ať si neznámé termíny hledají žáci sami v mobilech (atraktivní metoda BYOD).

-          Chápu, že se to zdá těžké. Proto nechávám na posouzení učiteli, jestli text použijí před výkladem (to by ale asi sedělo na střední školy), nebo, což považuji za vhodnější, až po stručném nástinu látky na začátku učiva o Austrálii (nebo jim pustíte vybrané pasáže z výše uvedeného dokumentu o Austrálii?). Nechte žákům k dispozici veškeré podklady, které máte v zeměpisné sbírce: všechny druhy atlasů (i ty staré), všechny učebnice, ve kterých se o Austrálii pojednává, všechny Vaše odborné učebnice atd. Nebo internet? Po nějakou dobu tento článek v podobě bez chyb opravdu nikde nenajdou, neboť je to text zcela nový… A to budou jednou i ty Vaše.

-          Posuďte sami úroveň, schopnosti a dovednosti vašich žáků, ale jedno Vám radím, nepodceňte je. Ze své zkušenosti vím, že jsou mnohem schopnější, než se jeví. Jen je vtáhnout do děje, vyvolat v nich zájem o vlastní učení… Budete velmi mile překvapeni; tedy pokud je namotivujete, což ne vždy jde; resp. ne vždy se to podaří.

-          Pokud se Vám to osvědčí, zkuste něco podobného vytvořit pro libovolnou probíranou látku a nechte na nich, ať se snaží… Nebo že by si podobné články vytvářeli sami?

-          Chvíli jsem přemýšlel, jestli chyby vyznačit, text vzorně naformátovat, na otázky odpovědět… A pak jsem si řekl: „Ne, ať je to i pro kolegy zábava“. Koneckonců, můžete se na prvotním procesu hledání podílet sami; to rozhodně není žádná ostuda. Žáci budou Vaše vnitřní napětí a očekávání velmi senzitivně vnímat.

Vypracoval v říjnu a listopadu roku 2019 Ing. Bc. Kamil Bujárek, Gymnázium Varnsdorf

Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
docx
13.67 kB
Dokument
vlastní text k recenzi žáky

Licence

Článek je publikován pod licencí Creative Commons BY-SA.

Autor
Ing. Bc. Kamil Bujárek

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
19. 12. 2019
Článek využívá didaktických poznatků, které kombinuje s využitím technologií a zároveň přiznává limit osobní zkušenosti; a doporučuje osobní lokalizaci a přizpůsobení konkrétní třídě, resp. žákům a také návykům a ustáleným postupům učitelů.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • poznává smysl a cíl učení, má pozitivní vztah k učení, posoudí vlastní pokrok a určí překážky či problémy bránící učení, naplánuje si, jakým způsobem by mohl své učení zdokonalit, kriticky zhodnotí výsledky svého učení a diskutuje o nich
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence komunikativní
  • naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence pracovní
  • používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená pravidla, plní povinnosti a závazky, adaptuje se na změněné nebo nové pracovní podmínky

Průřezová témata:

  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Řešení problémů a rozhodovací dovednosti

Mezioborove presahy:

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová

Organizace prostorová:

Školní třída, Specializovaná učebna

Nutné pomůcky:

Školní atlasy (různí vydavatelé) Různé typy učebnic Slovník cizích slov Odborná literatura PC, smartphone Běžné školní pomůcky (sešity, tužky atp.) Dataprojektor resp. interaktivní tabule (?)