Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Gymnaziální vzdělávání > Mediální výchova > Ideologie v mediálním kontextu

Ikona teoreticky

Ideologie v mediálním kontextu

Ikona odbornost
Autor: Lukáš Pfauser
Anotace: Text rozpracovává ideologii v mediálním kontextu v rámci popisu vztahů médií a společnosti. Drží se pěti základních přístupů – paradigmatu konkurence, paradigmatu dominance, modelu chaotického toku, hegemonního modelu a modelu pluralitního. Učitelům, ale i dalším čtenářům by mohl text pomoci rozšířit si poznatky o diskutovaném a teoreticky velmi hutném pojmu ideologie, který se vzhledem k rozmachu médií stává v poslední době čím dál více aktuálním.
Téma příspěvku:Mediální výchova
Klíčová slova: mediální výchova, ideologie

Vzhledem k sociální povaze pojmu ideologie lze její odborné ukotvení v mediálním kontextu řešit pouze v rámci teoreticky značně zatíženého popisu vztahů médií a společnosti. Protože vyčerpávající postihnutí tohoto problému naráží na limity přehlednosti, přidrží se následující text čtyř základních přístupů – paradigmatu konkurence, paradigmatu dominance, modelu chaotického toku, hegemonnímu modelu a pluralitnímu modelu.

1)  Paradigma konkurence

Podle sociologa médií McNaira poukazuje konkurenční paradigma, které bylo spojováno také s normativním přístupem, na chápání liberální kapitalistické společnosti jako oblasti, kde panuje v zásadě rovná konkurence mezi skupinami sociálních subjektů, kterým média slouží a poskytují zastoupení. Sdělovací prostředky v tomto pohledu pomáhají organizovat veřejnou debatu a řešit ideologické rozdíly. Rozmanitost tisku je zde chápána jako vyjádření intelektuální svobody, která je klíčová pro kulturní a politickou pluralitu, o níž zároveň vypovídá.   

Odtud pak vyvěrá představa médií jako tzv. čtvrtého stavu – tedy platformy, která je nezávislým institucionálním zdrojem politické a kulturní moci a která podrobuje kontrole činnosti v dalších sférách societ. Jasným příkladem jsou v tomto ohledu veřejnoprávní média (například BBC má ústavně zaručenou politickou nezávislost, proto zaujímá ve společnosti tak svébytné postavení).

2)  Paradigma dominance

Paradigma dominance spojuje mediální teoretik McNair s kritickým přístupem, který vychází z toho, že ideální uspořádání stojící na principech liberalismu a pluralismu se často neshoduje se skutečnou praxí médií. Ta působí ve společenském systému charakterizovaném vykořisťováním, nespravedlností a nerovností. Ideální představu rovné soutěže boří realita – akumulace kapitálu a doprovodné formy sociální stratifikace vedou k nerovnostem mj. při distribuci moci, vzdělávání či rozdělování ekonomických zdrojů.

Co se týče samotné žurnalistiky. v pohledu paradigmatu dominance neumožňuje rovnou soutěž různých idejí a hodnotových systémů, ale je součástí kulturního aparátu, jehož hlavní funkcí je udržovat vztahy nadřazenosti a podřízenosti mezi v zásadě nerovnoprávnými skupinami ve společnosti. Žurnalistika neslouží veřejnosti, ale dominantním, soukromým a sobeckým zájmům ve společnosti rozvrstvené třídou, pohlavím a národní příslušností. Nátlakové skupiny využívají sdělovací prostředky, aby vyjadřovaly své myšlenky a propagovaly svá stanoviska. Média šíří ideologii jménem těchto skupin, kterým jsou odpovědné a jejichž názory hlásají.

3)  Model chaotického toku

Ačkoli McNair ani jeden z modelů explicitně nezavrhuje, je si vědom jejich jisté reduktivní povahy, a to jak vzhledem k postupně měnící se povaze společnosti, tak vzhledem k rapidnímu technologickému rozmachu v mediální oblasti.

Ukazuje se, že mediální obsah je velmi pestrý a že vychází z mnoha zdrojů, a tak žádná ideologie nemůže být skutečně dominantní. Sdělovací prostředky mnohem více působí jako jakási aréna, v níž se střetávají různé myšlenky a v níž se žádný popis události nevyhne kritickému posouzení a možnému zpochybnění.

Je třeba navíc upozornit, že současná společnost má rysy společnosti informační a média urychlují proces vývoje ideologie. To, co nebylo přijatelné před několika lety, se nyní akceptuje – stává se s pomocí médií součástí obecné kultury.

Proto McNair navrhuje model chaotického toku, ve kterém podle něj ideologická úloha sdělovacích prostředků spočívá v šíření a vyjadřování hodnot a idejí, které mohou usilovat a bojovat o dominanci, ale nemusí jí dosáhnout. Procesy, jimiž lze docílit ideologické dominance, nejsou tedy systematicky a hierarchicky uspořádané, ale spíše náhodné a nepředvídatelné.

Je ale však zároveň důležité si uvědomit, že mediální sdělení se vztahují k mimomediálním skutečnostem. To znamená, že jednak využívají prvků ze smyslově vnímatelného světa, který nás fyzicky obklopuje, a jednak skrze tyto prvky představují psychosociální svět (tvořený představami, soudy, které jsou také sdíleny s ostatními). Média jsou z tohoto důvodu nositeli ideologie platné v dané společnosti.

4)  Hegemonní model

Hegemonní model vychází z předpokladu, že v každé společnosti existuje prvek moci, a proto, pokud společnost má přetrvat, musí se moc a nerovnost uskutečňovat tak, aby to bylo pro většinu společnosti akceptovatelné. Zkoumá se, do jaké míry jsou média schopna prosazovat takovéto hegemonní uspořádání. Hegemonní model tedy pracuje s představou, že mocné skupiny jsou schopny uplatňovat svůj vliv jinak než silou. Média nabízejí obraz světa, představ, postojů a hodnot příznačný pro moderní, kapitalistickou společnost.

5)  Pluralitní model

Pluralitní model zdůrazňuje rozdíly v mediovaných obsazích (a tedy i významech), což podporuje možnost výběru. Pokud ve společnosti dominují nějaké hodnoty, představy či postoje, je to proto, že je sdílí většina společnosti, protože mediální produkce je v tomto modelu chápána jako výsledek snahy uspokojit publikum. Mediální produkci tento model tedy nechápe jako uplatňování symbolické moci. Hegemonní model za mediálními produkty vidí projevy světa ekonomicky mocných, pluralitní model reprezentace takto konstituovaného světa, popř. světa většiny.

Citace a použitá literatura:
[1] - MCNAIR, B. Sociologie žurnalistiky. Praha : Portál, 2004.  
[2] - JIRÁK, Jan; KÖPPLOVÁ, Barbara. Média a společnost. Praha : Portál, 2007.  
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 06. 10. 2011
Zobrazeno: 4992krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 3.6667

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
PFAUSER, Lukáš. Ideologie v mediálním kontextu . Metodický portál: Články [online]. 06. 10. 2011, [cit. 2019-08-24]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/GN/13335/IDEOLOGIE-V-MEDIALNIM-KONTEXTU.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
1.Autor: Recenzent1Vloženo: 06. 10. 2011 14:55
Článek shrnuje jednu z koncepcí vycházející z teorií sociální konstrukce reality, a proto může čtenáři sloužit k pochopení základních mechanismů vzniku (předpokládaného) vlivu médií na sdílené hodnoty a významy společnosti nebo hodnocení vlastních zkušeností jedince. Představuje současně krátký vhled do současné literatury z oboru mediálních studií.
1.Autor: Petr ValentaVloženo: 27. 01. 2012 08:50

Brian McNair sice usiluje o vytvoření "třetí cesty" mezi paradigmatem konkurence a dominance, obávám se ale, že jeho koncepce stojí na vratkých nohách. Především zůstává významnou asymetrie v přístupu do médií coby zdroj sdělení. McNair má pravdu, když píše, že dobře zorganizovaná PR akce přitáhne pozornost médií i ktěm myšlenkám a názorům, které se s oficiální ideologií neshodují (viz Occupy Wall Street). Problém je, že zatímco občanská společnost musí vyvinout značné úsilí, aby její sdělení vůbec proniklo do médií (pořádat hapeningy, performance, demonstrovat, dělat nátlakové akce typu akcí Greenpeace atd.), zástupci mocenské elity jsou považováni za relevantní zdroj informací jaksi automaticky. Jak poukazuje R. McChesney, profesionální žurnalistika je existenčně závislá na oficiálních zdrojích, protože oficiální instituce státu (a trhu - korporace) jsou pro ni místem, kde se události "odehrávají". Patrný je tu i vliv objektivity, která považuje byrokratizované a neosobní instituce pod demokratickou správou za objektivní, jelikož jejich organizační uspořádání vylučuje jakékoliv subjektivní hledisko. Také proto, jak dokládají např. studie organizace FAIR, tvoří oficiální vládní zdroje společně s korporátními absolutní většinu zdrojů v médiích (viz např. http://www.fair.org/index.php?page=2967 a http://www.fair.org/index.php?page=1865), zatímco např. zástupci pracujících (odbory) nebo obecně nižších společenských vrstev jsou z mediální komunikace systematicky vylučováni. Druhým problémem pak je samotný koncept objektivity, který znemožňuje vznik angažované žurnalistiky, která by mohla zohledňovat subjektivní zájmy rozličných společenských skupin. Model chaotického toku navíc nezohledňuje moc vlastníků médií a významných inzerentů rozhodovat o obsahu mediálních sdělení, v jejichž zájmu není poskytovat prostor sdělením, které by zpochybňovaly jejich ekonomické a politické zájmy (např. hrozba ztráty zisku z inzerce funguje velmi dobře jako nástroj eliminace nepohodlných názorů v médiích, viz např. dopis Chrysler Corp. z roku 1994 nebo studie Soley a Craig z roku 1992, která na základě výpovědí vydavatelů novin a časopisů dokládá významný tlak inzerentů na obsah mediálních sdělení). Korporátní média tedy nemají vlastnosti jakéhosi fóra, v němž se mohou střetávat různá hlediska svobodně a volně, jejich organizační uspořádání a pracovní postupy mají spíše "přirozenou" tendenci některé názory akcentovat a jiné zcela vylučovat, což odpovídá paradigmatu dominance nebo hegemonnímu modelu uvedeným v tomto článku.  

Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.