Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > základní vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > základní vzdělávání > Možný způsob ověření znalostí (nejen) v regionálním...

Možný způsob ověření znalostí (nejen) v regionálním zeměpise „sloupečkovou přiřazovací metodou“

V níže uvedeném textu je navržena technika, jak smysluplně ověřit znalosti žáků způsobem s přidanou hodnotou v podobě zopakování a upevnění důležitých generalizací, tvrzení, faktů přímo při kontrolním testu. Lze variovat konkrétní přístup k testování (diktátem, opisováním z prezentace i digitální formou). Jde o zpestření desetiminutovek klasického typu. Nabízí se i variantní zadání s ohledem na integrované i nadané žáky. Je to i způsob, který rozvíjí tak důležité dovednosti žáků, jako jsou kritické myšlení, digitální gramotnost i porozumění textu.

Cíl výuky

Cílem této metody je získání známek (ověření znalostí) se zpětnou vazbou s možností opravy znalostních nedorazů při výkladu. Při opravování snadno vyplynou převažující chyby, neboť vás budou kumulované chyby bít do očí. Je možné se poté zamyslet nad změnou přístupu k výkladu tak, abyste těm často se opakujícím chybám předešli.

Článek na téma:

Možný způsob ověření znalostí (nejen) v regionálním zeměpise „sloupečkovou přiřazovací metodou“

Širší anotace: V níže uvedeném textu je navržena technika, jak smysluplně ověřit znalostí žáků způsobem s přidanou hodnotou v podobě zopakování a upevnění důležitých generalizací, tvrzení, faktů přímo při kontrolním testu. Dle složitosti a obtížnosti testovaného tématu lze variovat konkrétní přístup k testování – totiž klasickým diktátem, opisováním z dataprojektorové prezentace, tříděním pojmů z rozdaných papírů a v neposlední řadě, pokud je přístup k počítačům (tabletům atp.), i digitální formou, kdy žáci třídí pojmy přesouváním do správných sloupců v tabulkovém či textovém editoru. Jde o zpestření někdy fádních a stereotypních desetiminutovek „klasického typu“ – s otázkami otevřenými či uzavřenými, které jsou na našich školách nejčastější. Nabízí se i variantní zadání, zejména v době s bobtnající integrací, nebo ve třídách s větším poměrem nadaných žáků. Tento způsob otevírá i možnost doplnit vlastní tvrzení žáků (je přeci smysluplné, aby žáci uměli formulovat myšlenky s informační hodnotou) odlišná od těch zadaných jako pomocný hodnotící faktor. Jde i o způsob, který rozvíjí tak důležité dovednosti žáků jako jsou kritické myšlení, digitální gramotnost i porozumění textu.

Východiska: Jak jistě potvrdí kdekterý učitel, problematika ověřování znalostí je vždy kamenem úrazu při ukončení probraného tématu. Z vlastní zkušenosti vím, že někdy učitel podvědomě cítí, že se mu vyložení určité problematiky vydařilo více a jindy méně. Je nicméně naivní si myslet, že dobrý pocit indikuje dobré výsledky a naopak. Poté učitel řeší problém, kde se stala chyba, resp. jak to, že to tak dobře dopadlo. A samozřejmě se chce pokusit vyvodit důsledky pro změnu přístupu k vyučovacímu procesu ať již u tématu totožného příští rok, nebo v obecnější rovině, případně si zafixovat postupy, které se osvědčily. Osobně jsem vždy problematicky hledal příčiny selhání či úspěchu v přístupu k výkladu, v sobě, ale to nemusí být to zásadní. Objektivním východiskem je přeci najít při ověřování znalostí ty nejčastější chyby a ty poté po opravení „desetiminutovek“ napravit. Jistě mi potvrdíte, že proces vedoucí k odhalení toho zásadního nepochopeného, nebo úplných neznalostí, je ve standardních způsobech ověřování znalostí zdlouhavý, ne-li objektivně nemožný. Proto jsem s narůstajícími pedagogickými zkušenostmi dospěl k technice, o kterou se s vámi krátce podělím a podložím konkrétním příkladem.

Jak tedy na „sloupečkovou přiřazovací metodu“:

Hlavním předpokladem ke smysluplnému použití této metody je alespoň částečný odklon od klasické „diktující“ frontální výuky. Jak na to, jsem nastínil ve svých předchozích článcích, a ještě v dalších rozvinu. Z nich totiž vyplývá, že žáci by měli být více zapojeni do získávání vědomostí vlastní iniciativou, a to jak při zjišťování nejdůležitějších plodin a nerostných surovin (a dalších jevů humánní geografie), tak i při výběru pojmů do orientace na mapě (ve smyslu: pojem do orientace – opora pro následující výklad). Takový způsob výuky totiž přirozeně směřuje k tomu, aby přiřazovací metoda byla smysluplná. Jinak, tak jako i mně, se jeví jako nenáročná a nesmyslná. Je prostě potřeba vyvolat v dětech schopnost pečlivě hodnotit poměrně náročná tvrzení s drobnými nuancemi, které odlišují příslušnost tvrzení k danému sloupci.

Tento přístup je nejvhodnější pro regionální geografii. Nechceme přeci od žáků, aby papouškovali nesmyslné číselné hodnoty ve spojení s jednotlivými státy, anebo ještě hůře, vyprávěli pohádky o jednotlivých státech. Tato fakta jsou k ničemu a stejně je žáci rychle zapomenou. Vyučujete-li „regionálku“ opravdu regionálně, s akcentem na společné znaky v rámci jednoho regionu, a vyzdvihnete nejtypičtější konkrétní znaky jednotlivých států v rámci těchto regionů, tak je přínos pro budoucnost žáků mnohem větší. A v popisované metodě to krásně využijete i s možností nastavení minimální/optimální/maximální varianty pro odlišení individuálních předpokladů žáků. Třeba tak, že v minimální variantě budete chtít přiřazovat jen do regionů, v optimální budete chtít uvést některé státy a v maximální všechny (nebo většinu), či dokonce části států.

Konkretizace této metody je nejlepší na příkladu ověření znalostí v konkrétním testu. Aby nám to bylo bližší, tak uvedu příklad ověření znalostí pro rozlišení typických znaků západní Evropy, jižní Evropy a severní Evropy (v libovolném pořadí). Uvedené znaky jsou samozřejmě subjektivní a jsou ovlivněny osobností a preferencemi učitele:

Zadání (nechť je digitální s přiřazováním na PC): uvedené pojmy, termíny a typické znaky přiřaďte do vytvořených sloupců pojmenovaných (Pozn. pro čtenáře: to principiálně není nutné – žáci by regiony měli znát) západní Evropa, jižní Evropa a severní Evropa. U tučně označených uveďte i konkrétní stát (Pozn. pro čtenáře: optimální varianta; ta většinová; premiantům oznamte třeba osobně při pochůzkách ve třídě, ať uvedou i státy, které nejsou tučně požadovány; nebo na závěr, když se jeví, že žáci mají často hotovo).

Pojmy, termíny, typické znaky (jsou odděleny středníkem):

Převážně oceánské podnebí; jde o chudší státy EU (nikoliv nejchudší) značně závislé na turistice, převážně katolíci, lesy zde byly z velké části vykáceny již v antice; s výjimkou Německa (které leží v jiném regionu) jde o nejvyspělejší státy Evropy; Brusel – sídlo evropských institucí (EU); převážně protestanti; nejdůležitější plodiny jsou tu mmj. olivy, vinná réva a citrusy; krátké vodnaté řeky – zdroj levné energie; sucho zde velmi limituje zemědělství – časté zavlažování; Rotterdam – jeden z největších přístavů světa; relativně intenzivní zemědělství možné jen na jihu; Severoatlantský proud zde nejvýrazněji ovlivňuje klima – jinak by zde bylo podnebí podobné jako v Grónsku; nejintenzivnější zemědělství v Evropě; největší podíl přistěhovalců ze severní Afriky a (méně) Blízkého Východu; rozsáhlé plochy převážně jehličnatých lesů – zdroj příjmů mmj. prostřednictvím nábytkářských firem; velmi nízká hustota zalidnění – většina obyvatel při pobřeží; sídlo papeže; průmysl zaměřen na špičkové (strojírenské a elektro) technologie a finanční služby – obory s největší přidanou hodnotou; Milán a Turín v Pádské nížině; pobřeží v subtropech – častý cíl letních dovolených; vánoční stromky pro Evropu; Eurotunel pod Lamanšským průlivem; Katalánsko.

Jen pro úplnost uvádím, že regiony Evropy vymezuji v příloze (ihned za článkem) dle mapky z učebnice Zeměpis světa 3 (NČGS 2010, ISBN 978-80-86034-77-5 str. 24). Pojmy přiřazené do sloupců v příkladu testu jsou zapisovány z diktování a v článku poněkud pozměněny, takže stoprocentně neodpovídají. Řešení předpokládám, nemusím uvádět, jistě jste toho s přehledem schopni a, konečně, příklad testu je chvalitebný…

Ještě na závěr zdůrazňuji, že kromě získání známek je tato technika významná pro zpětnou vazbu a opravu nedorazů při výkladu. Snadno vyplynou převažující chyby, neboť při opravování vás budou kumulované chyby bít do očí. Zkuste se poté zamyslet nad změnou přístupu k výkladu tak, abyste těm často se opakujícím chybám předešli.

Ještě jedna poznámka. Vy kolegové, kteří máte k dispozici smart interaktivní tabule, nebo dokonce dotykové velkoformátové televize, použijte je po otestování a zjištění hlavních chyb při opravování formou vyvolávání žáků (opět přiřazováním) s okamžitou zpětnou vazbou při případné chybě. Je to mimořádně názorné. Volba konkrétního programu je na každém z vás dle preferencí a možností.

Příloha:

Regiony Evropy:

Autor díla: Kamil Bujárek – výřez z: Zeměpis světa 3 (NČGS 2010, ISBN 978-80-86034-77-5 str. 24)

Příklad přiřazení pojmů:

Autor díla: Kamil Bujárek

Vypracoval Ing. Bc. Kamil Bujárek, Gymnázium Varnsdorf

25. 8. 2019 ve Varnsdorfu

 

Reflexe

Vždy jsem problematicky hledal příčiny selhání či úspěchu v přístupu k výkladu v sobě, ale to nemusí být to zásadní. Objektivním východiskem je přeci najít při ověřování znalostí ty nejčastější chyby a ty poté po opravení „desetiminutovek“ napravit. Jistě mi potvrdíte, že proces vedoucí k odhalení toho zásadního nepochopeného, nebo úplných neznalostí, je ve standardních způsobech ověřování znalostí zdlouhavý, ne – li objektivně nemožný. Proto jsem s narůstajícími pedagogickými zkušenostmi dospěl k opakovaně verifikované technice, která to objektivně umožňuje.

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
Celkové hodnocení článku
Přidat komentář Citovat článek