Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Klíčové principy modelu UNICEF
Odborný článek

Klíčové principy modelu UNICEF

20. 3. 2013 Základní vzdělávání
Autor
MUDr. Eva Vaníčková, CSc. a kol.

Anotace

Manuál UNICEF „Škola přátelská dětem“ je výsledkem dlouhodobé práce týmu odborníků pod vedením Creama Wrighta. Základním východiskem dětem přátelské školy je respekt nejlepšího zájmu dětí, který je průsečíkem všech determinant kvality života dítěte. Článek předkládá klíčové principy modelu UNICEF Škola přátelská dětem.
Je důležité si uvědomit, že možnost volby při implementaci konkrétních cílů modelu Přátelské školy závisí na dynamice interakce mezi teoretickými východisky a možnostmi praxe (klima, již daná lokace v městské zástavbě, dispozice interiéru atd.).
 
Model Škola přátelská dětem není dogma, ale stále se měnící proces na základě klíčových principů, vyvíjející se nejen v závislosti na společensko-vědním pokroku, ale také v závislosti na profilu žáků a osobnostech učitelů. Je nutno oznamenat, že role učitelů je v Přátelské škole zcela zásadní a klíčová a od jejího naplnění se odvíjí celá úspěšnost projektu. 
 
Chabbott v roce 2004 publikoval zprávu, která popisovala dosavadní zkušenosti s implementací modelu Školy přátelské dětem a zjistil, že existuje široká variabilita konkrétních projektů, ale zejména velká odlišnost mezi různými zeměmi.
 
Je zcela logické, že Přátelské školy v některých rozvojových zemích, řeší zcela zásadní otázky, jako dostatek pitné vody, střechu nad hlavou apod., jiné se věnují rovnému přístupu ke vzdělání pro dívky i chlapce, integraci s předškolním vzděláváním, další školy vychází zejména z lidskoprávní výchovy a ochrany před všemi formami násilí a úrazů. V některých evropských zemích se daří otevřenému partnerství s komunitou a školy zde sehrávají klíčovou roli v celoživotním vzdělávání nejen rodičů dětí, ale i členů komunity s cílem zvyšovat jejich informovanost a podporovat sociální kompetence; tedy plnému naplnění zamýšleného cíle, kterým významně přispívají k rozvoji komunity. Předběžné studie ukazují, že se transformací školy ve Školu přátelskou postupně mění i klima komunity, které se stává přátelským, o čemž svědčí pokles nežádoucího chování a naopak nárůst společných akcí, zábavy a rituálů.
 
Klíčové principy jsou odvozené od Úmluvy o právech dítěte a realizují se ve čtyřech krocích:
1. krok – měly by být defi nované v souladu s prioritami národního vzdělávacího programu
2. krok – na jejich základě je popsána cílová charakteristika přátelských škol
3. krok – z proponované charakteristiky přátelských škol a na základě dostupných zdrojů jsou vypracované standarty v časové posloupnosti 
4. krok – následuje už jen analýza úspěšnosti a evaluace modelu, které mohou být inspirací pro školy, které se dosud nezapojily.
 
Klíčové principy:
• nejlepší zájem dítěte (individuální a skupinový přístup)
• právo na bezplatné a povinné základní vzdělání
• právo na přístup k informacím
• právo na harmonický vývoj dítěte a ochranu zdraví
• právo na ochranu dítěte před všemi formami násilí
• právo na ochranu před škodlivými informacemi
• právo formulovat své názory a svobodně je vyjadřovat
• právo na svobodu projevu, myšlení, svědomí a náboženství
• právo na poradenskou službu v oblasti vzdělávání
• právo dítěte na výchovu, která má směřovat k rozvoji osobnosti dítěte, posilování úcty k lidským právům, ke své kultuře, jazyku, hodnotám, míru, snášenlivosti a přírodnímu prostředí právo dítěte na odpočinek a volný čas
• právo na ochranu před krutým či ponižujícím zacházení či trestání
• právo na informace o zdraví, výživě, hygieně, prevenci
 
Je třeba si uvědomit, že vzdělávání není privilegium dětí, ale povinnost společnosti vůči dětem. Hlavním principem projektu proto je, že škola je otevřená a vítá všechny děti bez jakéhokoli rozdílu (inkluzivní vzdělávání pro všechny děti v ČR). Škola nemůže pasivně vyčkávat na děti, které do ní přijdou, ale musí předem vytvářet takové prostředí, které bude přátelské pro všechny děti a pro všechny děti bude mít škola prostředky a způsob, jak je přivítat.
 
Vzdělávání dětí mohou nabízet různé typy škol:
• místní škola (pomáhá identifikovat děti, které jsou mimo systém)
• satelitní škola (nabízí ochranu především nejmenším žáčkům) u nás především malotřídní školy na vesnicích
• komunitní škola (vzdělává děti, které nemají přístup ke standardní škole) u nás zejména školy nabízející vzdělávání dětem se specifickými potřebami
• vzdělávání rodičů (týká se I. stupně zejména pro děti s odlišným mateřským jazykem)
• neformální vzdělávání (jsou ekvivalentem formálního systému, ale s pohyblivou školní docházkou) u nás nejsou zapotřebí.
 
Implementace modelu Škola přátelská dětem je eklektický proces a proto může být nastartován libovolným klíčovým principem. Platí, že implementace jednoho klíčového principu sama generuje potřebu implementace dalších principů.
 
Zvláštní pozornost je třeba v této souvislosti věnovat demokratické participaci, která je jedním z klíčových principů a představuje interakci mezi žáky a učiteli i managementem školy. Tento princip není v našich školách dostatečně implementovaný, což stále souvisí s problémem přetrvávajícího podceňování dětí a mládeže, tak typického pro naši společnost. Přátelské prostředí školy respektuje fakt, že excelence ve vyučování může být dosaženo jen aktivní participací, jako je tomu v ostatním světě. Je třeba si přiznat, že pro takový způsob komunikace přichází do školy připravena jen malá část dětí. To podporuje záměr MŠMT rozšířit a podporovat předškolní přípravu dětí na školu (podrobně v samostatné kapitole z rukou koordinátorky odpovědné za projekt participace dětí a Národního parlamentu dětí a mládeže v ČR).
 
„Srdcem“ vzdělávání na každé škole je interakce mezi žáky a učitelem a je také jedním z klíčových principů. Cílem je rozvoj potenciálu dětí; jestliže má škola facilitovat potenciál dětí, musí přispívat současně k budování jejich sebeúcty a respektu k druhým lidem. Opakovaně se ukazuje, že školní prostředí hraje signifikantní roli v rozvoji vývojového potenciálu dětí a proto se World Education Forum konané v roce 2000 v Dakaru shodlo na tom, že bezpečí, zdraví, inkluze a rovnost jsou ve vzdělávacím prostředí zdroje vedoucí k excelenci vyučování.
 
Ukazuje se, že výše dva jmenované principy spolu souvisí a jeden umocňuje a facilituje či brzdí druhý.
 
Model Škola přátelská dětem představují čtyři hlavní oblasti:
1. umístění, exteriér a dispozice interiéru
2. škola a komunita
3. škola jako ochraňující prostředí a
4. samotné vyučování ač nikoli na posledním místě.
 
Škola přátelská dětem by měla být hlavním východiskem urbanistického plánu komunity a měla by být součástí jeho kulturního podtextu. Úkolem architektů je postavit školu (pokud budova školy stojí, navrhnout úpravu a vzájemnou provázanost komunity), která bude mít kouzlo přitažlivosti pro děti, umožní vytváření bezpečného prostředí pro všechny děti, umožní specifický režim pro děti se zdravotním postižením a děti se specifickými učebními potřebami, začlení knihovnu, klub volného času, dílnu pro tvořivou práci, pozemek apod., ve kterých bude zajištěn hygienický standart. Učebny by měly být bezpečným prostředím vybavené mobilním nábytkem různé velikosti s využitím výukové interaktivní techniky.
 
Škola přátelská dětem by měla zahrnovat i centrum pro intervenci dětem v akutní krizi a pomoc při zvládání školní docházky. Škola přátelská dětem by se měla stát součástí každodenního života komunity. Nejen tím, že otevře svůj prostor v odpoledních a večerních hodinách s nabídkou různých zájmových a vzdělávacích aktivit pro děti, ale i pro rodiče s dětmi i rodiče samotné, ale také tím, že se bude podílet na kulturním a sociálním životě komunity (společná příprava kulturních programů s aktivní účastí dětí nejen pro rodiče, ale pro celou komunitu). Ze strany komunity a vedení školy je třeba věnovat pozornost motivaci a podpoře učitelů.
 
Budování bezpečného a ochraňujícího prostředí ve škole přátelské dětem je zcela zásadní prioritou, vycházející z různých statistik UNICEF o vysokém riziku nejen nemocí a úrazů, ale také některých forem interpersonálního násilí ve školách, rodinách, komunitě a společnosti. Jak ukázala první Světová zpráva OSN o násilí na dětech je prevalence násilí ve všech sociálních prostředích velmi vysoká, obdobně jako expozice dalšími zdravotními riziky, např. znečištěným ovzduším, dostupností legálních i nelegálních drog atd. Z tohoto důvodu by každá Škola přátelská dětem měla věnovat prevenci závažných onemocnění (např. očkování, dnes také obezita), ale i prevenci úrazů, šikany, kyberšikany, sexuálního zneužívání a dalších forem násilí vysokou pozornost a začlenit je do vzdělávacího kurikula. Svým způsobem lze konstatovat, že právě tato oblast modelu Školy přátelské dětem je zcela novou kompetencí, která vychází z implementace článků 2., 19., 24., 28., 29. a 37. Úmluvy o právech dítěte. (Zákon č. 104/1991) Proto nepřekvapí jeho klíčová role. Charakteristiky modelů se v jednotlivých zemích v této oblasti budou nejvíce lišit díky indexu rizika; je-li v některých zemích klíčové zajištění pitnou vodou, potom v jiných to bude rozvoj poradenství a podpory dětským obětem násilí, ale i dětským agresorům.
 
Pro vlastní proces vyučování v modelu Škola přátelská dětem platí, že opouští užívané stereotypy a naopak rozšiřuje a využívá různé nové učební metody. To předpokládá změnu profesionální přípravy učitelů a podporu jejich rozvoje osobnosti. Příprava učitelů musí být stimulující, inspirující a motivující tak, aby si učitel sám mohl na základě vyhodnocení potřeb každého dítěte ve skupině určit individuální přístup k dítěti, vybrat a stanovit formy výuky za předem domluvené spolupráce s rodiči. Jako příklad lze uvést konkrétní dohodu pedagoga s rodiči na domácí přípravě podle vybrané učebnice s tím, že učitel seznámí děti s vybranými tématy např. formou exkurze, vyučováním v přírodě, návštěvou muzea, knihovny apod. (Vaníčková 2012)
 
Principem vzdělávání je způsob učení typický pro Přátelské školy: učení znalostem – učení být – učení žít společně – učení dělat, a to v prostředí, které splňuje základní principy:
Prostředí začíná s dítětem: každé dítě přispívá k diverzitě školy a má své vývojové a vzdělávací potřeby. (např. školní stravování, pitný režim, přestávky, relaxace, zvládání stresu, učebnice, školní pomůcky atd.)
Prostředí zdravé pro děti: škola nemůže dětem garantovat zdraví, ale může významně přispět k jeho podpoře a ochraně. (např. standart WC a umýváren, školní prostředí bez tabáku, alkoholu, ilegálních drog, hazardních her, zbraní; ergonomický školní nábytek, pohybové aktivity, mikroklima atd.)
Bezpečí pro děti: znamená nejen ochraňující prostředí, ale také nenásilnou interakci a sociální komunikaci. (nežádoucí je např. agrese, šikana, tělesné tresty, obtěžování, diskriminace a stigmatizace, rizika úrazů atd.) (Manual UNICEF 2009)

Článek je zpracován na základě metodické příručky Škola přátelská dětem. Stručný průvodce manuálem UNICEF pohledem nejlepšího zájmu dětí. MUDr. Eva Vaníčková, CSc., Věra Faierajzlová, MUDr. Marie Nejedlá, Jana Votavová. UK v Praze – 3. LF, 2012. ISBN 978-80-260-2883-3.

Publikace vznikla v rámci projektu MZ OZS 6/313/2012.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
MUDr. Eva Vaníčková, CSc. a kol.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Téma článku:

Klima školy / třídy