Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > základní vzdělávání > Aktivizující metody: hry ve vyučování

Ikona teoreticky

Aktivizující metody: hry ve vyučování

Ikona odbornost
Autor: Prof. PhDr. Josef Maňák, CSc.
Anotace: Předložené hry lze využít na třídnických hodinách, při plnění průřezových témat. Pedagog zváží vhodnou situaci, kdy hru zařadí. U každé hry uvádíme časový rozsah pro splnění jednotlivých her.
Téma příspěvku:Didaktika
Klíčová slova: osobnostní rozvoj, sociální rozvoj, spolupráce, hra, žebříček hodnot

Text článku:

Řeka

Věk: nad 10 let

Čas: 20 min.

Pomůcky: kartičky s omezením podle počtu žáků ve skupině, lano

Klíčové kompetence: kompetence sociální, občanské, k řešení problémů

Výstup/Cíl: Žák:

  •  spolupracuje ve skupině;
  •  pomáhá druhému;
  •  řeší problém s ohledem na skupinu.

Pomůcky: židle

Poznámka: podle počtu žáků učitel udělá 2–3 skupiny.

Průběh: Úkolem skupiny je přejít řeku a dostat se na druhou stranu místnosti. Žáci dostanou informaci, že jsou rodina, která je na dovolené v Africe, zabloudila a musí se dostat na místo, kde na ně má čekat domorodý průvodce. Musí přejít řeku plnou krokodýlů. Přes řeku se dostanou tak, že půjdou po laně, které je natažené přes řeku. Nesmí vstoupit do vody. Žáci si z klobouku losují lístečky, na kterých jsou namalovány končetiny, které nemohou používat, tzn. dotýkají se jen povolenými částmi těla. Musí se tedy domluvit, jak si budou pomáhat a jak přechod přes řeku uskuteční. Na domluvu i realizaci učitel zadá časový limit, doporučujeme zhruba 10 minut. Úkol se napoprvé plní beze slov, teprve když se úkol nepodaří splnit (někdo do vody spadne, nedodrží pravidla apod.), dovolíme domlouvání.

Reflexe: Příklady otázek. Co bylo při plnění úkolu nejtěžší? Jak jste se domlouvali? Co musí překonávat lidé s handicapem? 

Zrcadla

Věk: nad 10 let

Čas: 10 min.

Klíčové kompetence: kompetence sociální, občanské

Cíl: Žák:

  • spolupracuje ve dvojici;
  • používá paralelní vidění;
  • se vciťuje do druhého;
  • je schopen nonverbálně komunikovat. 

Průběh: Dvojice se postaví proti sobě, jeden je vodičem, tzn. tím, kdo vede pohyb, druhý je zrcadlem, tzn. tím, kdo pohyb přesně opakuje. Začínáme od běžných konkrétních činností, jako jsou čištění zubů, česání, snídaně apod. přes různé cviky až k pohybům vyjadřujícím pocity. Hráči se dívají jeden druhému do očí, nesledují pohyb těla.

Reflexe: Příklady otázek. Jak se ti pracovalo? Dovedl ses soustředit? Porozuměl jsi druhému beze slov? 

Nechci se chlubit, ale…

Věk: od 7 let

Čas: 20 min.

Klíčové kompetence: sociální, občanské

Výstup/Cíl: Žák:

  • je schopen přijímat pochvalu;
  • oceňuje sám sebe před kolektivem, tím rozvíjí sebedůvěru.                 

Průběh: Žáci si sednou do kruhu a učitel jim řekne, ať se zamyslí nad tím, v čem jsou dobří nebo kterou dobrou vlastnost mají, a řeknou to nahlas před celou skupinou. Mohou využít větu Nechci se chlubit, ale…Doporučujeme, aby každý výrok byl odměněn potleskem. Pro někoho může být toto cvičení obtížné. Když se skupina zná, může pomoci dotyčnému hledat doplnění věty, když ne, nabídneme možnost větu říct až nakonec nebo při jiné příležitosti. Variantou hry je hra na Chválovice. Jednou za určitý časový úsek pozveme jednotlivce do Chválovic a snažíme se na něm najít jen samé dobré vlastnosti nebo ocenit dobré skutky apod. Žák si sedne do kruhu a ostatní mu postupně říkají pozitivní hodnocení.

Reflexe: Příklady otázek. Jak se ti věta říkala? Co bylo při plnění úkolu nejtěžší? Co ses sám o sobě dozvěděl? 

Seznamy

Věk: od 10 let

Čas: 20 min.

Klíčové kompetence: kompetence občanské, sociální

Výstup/Cíl: Žák:

  • analyzuje pochvaly, které sám používá;
  • je si vědom svých hodnocení druhých lidí;
  • projevuje pozitivní vztah ke spolužákům, učiteli, rodině, ...

Průběh: Každý žák si vezme papír, přeloží ho na tři části. Na levou část napíše seznam pochval, které běžně používá, na pravou seznam kritických výroků a výčitek na adresu jiných lidí. Nyní si každý porovná počet jednotlivých výroků. Doprostřed papíru napíše další seznam, který bude obsahovat jména osob, s nimiž je nejčastěji ve styku – spolužáci, učitelé, přátelé, rodiče, sousedé, … Nyní bude spojovat výroky z okrajů papíru se jmény osob, kterých se daný výrok týká. Nakonec si porovná, kterým lidem ze seznamu dává pochvaly, kterým negativní výroky, zamyslí se, proč tomu tak je, zda by bylo v jeho silách tuto skutečnost změnit, co by mohl pro to udělat, apod.

Reflexe: Doporučujeme udělat individuální reflexi, pouze na závěr společně hledat odpověď na otázku, jakou sílu má pochvala. 

Nejslabší

Věk: od 8 let

Čas: 10 min.

Prostor: tělocvična nebo místnost s volným prostorem

Klíčové kompetence: občanské, sociální

Výstup/Cíl: Žák:

  • dle svých možností pomáhá druhému;
  • řeší problém s ohledem na skupinu.

Průběh: Hráči se postaví ke stěně, učitel vybere jednoho hráče, který se stává kočkou, ostatní se stávají myšmi. Kočka odchází za dveře. Myši ze svého středu vyberou jednu „nejslabší“ myš. Jejich úkolem je přeběhnout k protější zdi a přitom chránit myš, zatímco kočka stojí ve středu místnosti a má za úkol objevit nejslabší myš a ulovit ji. Žáci si musí vymyslet strategii, jak budou nenápadně myš chránit, aby kočka nepoznala, kdo je tou nejslabší myší.

Pozn.: Jako nejslabší myš je možné vybrat outsidera skupiny, který při hře získá podporu a pozornost celé skupiny.

Reflexe: Příklady otázek. Jak se vám vymýšlela strategie? Jak ses cítil v roli nejslabšího? Cítil jsi podporu skupiny? 

Přání

Věk: od 8 let

Čas: 45 min.

Klíčové kompetence: kompetence komunikativní, sociální, občanské

Výstup:Žák:

  • se rozhoduje zodpovědně;
  • respektuje hodnoty druhých;
  • je schopen vcítit se do ostatních lidí. 

Pomůcky: papír, psací potřeby

Průběh: Učitel žákům přečte následující úryvek:

Vždycky jsem chtěl mít v Bratislavě své malé nakladatelství. Teď je mám. A dobře mi tak! S malým nakladatelstvím jsou velké starosti,“ usmívá se pan Hevier do vousů. „Však od té doby si také přeji samé rozumné věci. Jaké? Počkejte, někde je mám všechny sepsané…“

A vytáhne z kapsy zmuchlaný papírek... (Hevier, D. Co bych chtěl mít. In Čítanka 3. Scientia, 1993, s. 130. ISBN 80-04-26065-9).

Učitel zde položí otázku: „Děti, co myslíte, které přání má pan spisovatel sepsané?“ Žáci říkají přání a učitel je zapisuje na tabuli. Když vyčerpají své nápady, přečte jim článek CO BYCH CHTĚL MÍT, ve kterém spisovatel píše o svých přáních:

Co bych chtěl mít

Chtěl bych mít rybu, která ukazuje přesný čas: ve čtyři hodiny by vypouštěla čtyři modré bublinky, o osmé osm, o půlnoci dvanáct…

A ještě bych chtěl mít balón na cestu kolem světa a míč, který by sám dával góly. A chtěl bych mít 365 jmen – na každý den jedno: Chtěl bych mít zmrzlinový obchod. A papouška, který by mi vyprávěl pohádky před spaním. A motýla, který by měl křídla velká jako deštník, a barvičky, kterými se dá malovat na vodu. A ještě bych chtěl střevíce na motorek, dlouhatananánský plot, na který bych mohl od rána do večera malovat, a kamaráda, který umí mluvit bambimbumbamsky.

A nyní mi povězte vy, co byste chtěli mít?

V této chvíli učitel žáky požádá, aby porovnali své odpovědi s odpověďmi pana spisovatele. Žáci hledají shodu.

V další fázi hodiny učitel žákům rozdá lístky – každému tři – a pak je požádá, aby napsali svá přání. Mají pouze tři. Až budou mít žáci přání napsaná, učitel je vyzve, aby se nad všemi zamysleli, protože si mohou ponechat jen jedno a další dvě přání dají spolužákům, kterým by udělala radost. Při předávání přání je potřeba žáky upozornit, jak se přání předává – dívat se do očí, mírně stisknout ruku a říct něco pěkného. Zde doporučuji zdůraznit, že přání nedáváme jen kamarádovi, ale opravdu někomu, komu udělá radost.

Nyní si žáci prohlédnou přání, která dostali, a přidají k nim i to, jež si nechali, a znovu ze všech přání si vyberou pouze jedno a ostatní opět rozdají spolužákům. Ještě jednou se předávání opakuje. Posledním úkolem žáků je, aby si z přání, která mají, vybrali jen jedno a ostatní odložili do připravené krabice. Odložená přání učitel předčítá a žáci je rozdělují na přání, která jsou podle nich splnitelná a která naopak nejsou splnitelná či pouze částečně. Žáci musí své odpovědi zdůvodnit. Učitel by měl s žáky probrat, proč si myslí, že jsou některá přání nesplnitelná a co by mohli udělat pro to, aby se splnit dala. Na konci lekce se učitel žáků zeptá, zda chtějí  ostatním přečíst přání, které si nechali. Důležité je, aby tato aktivita byla na bázi dobrovolnosti.

Poznámka:

Na učiteli je pohlídat, aby ve třídě nezůstal nikdo, kdo by neměl jediné přání navíc. To zajistí tím, že se do aktivity sám zapojí. 

Poštovní úřad

Věk: 10 a více let

Čas: 45 min.

Klíčové kompetence: kompetence komunikativní, osobnostní, občanské, k řešení problému

Výstup/Cíl: Žák

  • samostatně řeší problém;
  • spolupracuje se spolužáky;
  • se rozhoduje na základě informací;
  • je schopen vcítit se do druhého.

Pomůcky: dopisní obálky různých barev s vloženými kartičkami, psací potřeby

Poznámka: hra je vhodná do třídnických hodin

Průběh:

Hru vede třídní učitel, asistent pedagoga, vedoucí kroužku. Účastníci hry sedí v kruhu. Uprostřed něj je vyhrazeno místo pro poštovní úřad, kam se budou nosit dopisy. Zde sídlí vedoucí pošty (instruktor lekce), který žáky seznamuje s průběhem hry.

Každý hráč si vybere na poštovním úřadě libovolnou obálku, která mu barevně vyhovuje. Uvnitř obálky najde kartičku, na kterou účastníci hry napíší jednu otázku či dotaz, který obsahuje to, co je trápí, zajímá, na co neznají odpověď … a myslí si, že by jim ostatní mohli pomoci poradit nebo jejich problém vyřešit. Své dotazy – dopisy v nezalepené obálce – pak zanesou na poštu. V momentě, kdy jsou všechny dopisy vráceny na úřad, může skupina pokračovat dál.

Vedoucí pošty vyzve znovu všechny účastníky, aby si zašli na poštovní úřad a vybrali si jinou obálku a pokusili se odpovědět na položenou otázku. Nikdo z hráčů však nesmí odpovídat na svou původní otázku, tj. pokud k takové situaci dojde, vymění si dopis s jiným hráčem v kruhu. Pak dopis znovu odnáší na poštu a po výzvě vedoucího připisují další odpověď (již druhou)  na dotaz v další obálce. Poté se celá hra opakuje ještě jednou a končí. (Pro upřesnění: každý dopis obsahuje jednu otázku a tři odpovědi od různých respondentů.) Účastníci během hry nemluví, není povolena ani mimoslovní komunikace (gestikulace apod.). Hráči si nakonec na pokyn vedoucího pošty rozeberou své původní nebo libovolné dopisy a jeden po druhém je čtou a seznamují tak ostatní s jejich obsahem. 

Varianta:

U méně početné a věkově starší skupiny se může obsah dopisu změnit – místo jedné otázky a tří odpovědí na tři otázky se třemi odpověďmi, to znamená dohromady devět odpovědí, které by se neměly opakovat. 

Reflexe:

Co bylo obtížnější – tvorba otázek či odpovědí?

Který dopis nejvíce překvapil a proč? Další otázky podle reakcí. 

Mrtvé schránky

Věk: od 7 let (podmínkou je zvládnutí písemného projevu a čtení)

Čas: 1–2 vyučovací hodiny

Klíčové kompetence: kompetence komunikativní, osobnostní, občanské, k řešení problému

Výstup/Cíl: Žák:

  • řeší konkrétní problémovou situaci;
  • pomáhá druhému;
  • je schopen vyjádřit svůj názor.

Pomůcky: tužka, papír, obálka pro každého účastníka hry

Průběh:

Každý člověk má nějaké to své nezodpovězené proč. Nejvíce jich však mají žáci. A to nejen při poznávání světa a získávání nových zkušeností, ale často kvůli situacím, do kterých se ne vlastní vinou dostanou, nebo problémům, na které neznají odpověď.

Žáci sedí na koberci a instruktor přečte báseň Jiřího Žáčka Pro slepičí kvoč (Žáček, J. Pro slepičí kvoč. Albatros : Praha, 1992. ISBN 80- 192- 2071-X.). Vysvětluje, že každé „proč“ potřebuje odpověď. Může to být cokoliv, na co si člověk nedokáže odpovědět, co ho trápí nebo ho třeba jenom zajímá, a on neví, proč tomu tak je.

Každý žák si vezme tužku, papír a najde si své místo k psaní. Na papír napíše své proč a celou ji podtrhne. Papír vloží do obálky, nezalepuje ji. Všichni účastníci hry si s obálkami postupně sedají na koberec do kruhu a vyčkávají posledního. Dále pedagog vysvětlí žákům, co znamená pojem „mrtvá schránka“, její funkci u agentů, kteří tímto způsobem získávají tajné informace od svých informátorů. Pak pedagog vyzve žáky, aby zavřeli oči, a postupně je po jednom posílá uložit obálku do mrtvé schránky, kterou si sami zvolí někde v místnosti.

Každá obálka by měla být vidět, aby se tak předešlo nezapojení do hry. Tajné rozmísťování má zajistit uchování anonymity pisatele i jeho sdělovaného problému. Když je uložena poslední obálka, mohou žáci otevřít oči. Na povel začínají všichni najednou hledat po třídě mrtvé schránky. Po objevení některé z nich vyjmou z obálky papír, přečtou si dotaz a snaží se na něj (pod čarou) krátce písemně odpovědět. List papíru vsunou zpět do obálky a tu pak nezalepenou vrátí na původní místo. Potom hledají další mrtvou schránku a postup se opakuje. Jednotlivé odpovědi jsou zapisovány pod sebe.

Po určité době, kterou si instruktor určí sám, se žáci na jeho výzvu vracejí i s obálkou, kam právě psali svoji odpověď, zpět na koberec. (Není podmínkou, aby každý žák našel všechny obálky a vyjádřil se tak ke všem dotazům.) U mladších žáků se rozbalování a hlasitého čtení otázek i odpovědí ujme pedagog, starší žáci se na čtení podílí sami. Po přečtení obsahu náhodně vybrané obálky by se měli žáci podle vlastní potřeby zapojit do diskuse, říci svůj názor, svoji zkušenost. Prostor pro svou odpověď – reakci – by měli dostat i ti žáci, kteří se na písemných odpovědích nepodíleli. Po diskusi instruktor vždy shrnuje a uzavírá dané téma. Problematičtějším tématům se mohou věnovat zvláštní lekce.

Pokyny pro vedení:

Dbát na to, aby žáci měli dostatek času na zformulování a písemné vyjádření svého dotazu – problému.

Při zasunování obálek do „skrýší“ by měl instruktor pohlídat, aby byly obálky zčásti vidět. Jen při prvním umístění obálky mají žáci zavřené oči, aby byla zajištěna anonymita pisatele.

Pro každého žáka je jeho dotaz důležitý – nepřipustit odbytí, zpochybnění či výsměch.

Všem obálkám věnovat stejnou pozornost, ožehavějším tématům ponechat delší časový prostor, popřípadě jim věnovat samostatnou vyučovací hodinu.          

Návrh reflexe

Kruh. Co bylo pro účastníky těžší – vybrat svůj dotaz, nebo se vyjádřit k řešení cizího problému?

Na který dotaz se nejhůře odpovídalo, na který nejlépe? Kdo je spokojený s odpověďmi, kdo by potřeboval ještě o tématu mluvit, apod.

Poznámka:

Žáci, kteří doposud bezpečně či vůbec nezvládli techniku čtení a psaní (děti v MŠ či v 1. třídách, žáci se specifickými vývojovými poruchami učení nebo žáci speciálních škol), mohou lekci absolvovat v trochu změněné podobě. Doporučuji dát jí název „Vrba“. Pedagog žákům vysvětlí, který úděl a kterou funkci má vrba, kterou v tomto případě bude on sám představovat. (Doporučuji využít šatní prvek.) Žáci chodí jednotlivě k vrbě a našeptávají do ní své zvídavé otázky či vše, co je trápí a na co by chtěli znát odpověď. Pedagog si dotazy zapisuje na předem připravené lístečky. Ty po skončení aktivity dá na prázdnou lavici a všichni žáci se stanou větrem a lístečky rozfoukávají. Poté je pedagog sebere a všichni společně odkrývají „tajemství vrby“ a otázky z lístků postupně řeší. 

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 16. 12. 2011
Zobrazeno: 10966krát
TOP příspěvek
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 5

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

1 uživatel Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
Prof. PhDr. Josef Maňák, CSc.. Aktivizující metody: hry ve vyučování. Metodický portál: Články [online]. 16. 12. 2011, [cit. 2018-09-23]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/14769/AKTIVIZUJICI-METODY-HRY-VE-VYUCOVANI.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.