Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Pojďme si hrát na indiány
Odborný článek

Pojďme si hrát na indiány

31. 12. 2010 Předškolní vzdělávání
Autor
Mgr. et Bc. Michael Novotný

Anotace

Příspěvek pro vyučující v mateřských školách, který nabízí rozmanitou škálu her a činností inspirovaných indiány Severní Ameriky.

Úvod

Tento příspěvek nabízí vyučujícím v mateřských školách širokou škálu dramatických a pohybových her, experimentů, výtvarných a pracovních vyjádření inspirovaných životem indiánů v Severní Americe. Hry, vzhledem k jejich vysokému počtu, se dají aplikovat zejména ve školách v přírodě. Malé předškoláky hry na indiány velice baví a jsou dobrým prostředkem ke spoluutváření dětské osobnosti.

1 Pohybové hry s péry

Pojďte děti, budeme si hrát na indiány. A co takoví indiáni dělají? No přeci všechno jako my. Indiáni mají také děti, které si hrají se vším, co mají ve své blízkosti. Nevěříte? Ale věřte. Třeba si hrají s peříčky. A jak? Mají ve svém okolí několik rozmanitých druhů malých i velkých ptáků, kteří ztrácejí peří. Indiánské děti je sesbírají a využívají je k různým hrám. Pokud u vás ve školce nebudete mít možnost sehnat dostatek ptačích per, pak stačí jen jedno, které si můžete obkreslit na barevný papír a vystřihnout. Pokud má nějaké dítě alergii na ptačí peří, pak raději zvolme peříčka papírová.

1.1 Na ochranu

Každé dítě má v ruce jednobarevné peříčko. Snažíme se dětem rozdat peříček tolik, aby skupiny se stejnou barvou peříček byly stejně početné. Děti se pohybují v prostoru a vyučující dává dětem pokyny, např. „červené ke žlutým“, a děti s červenými peříčky se musí spojit s dětmi s peříčky žlutými. Tímto způsobem barvy obměňujeme. Děti můžeme pro hru motivovat tak, že se musí spojit, aby měli větší ochranu před kroužícím dravcem. Tato hra je vhodná pro větší skupinu 16–24 dětí od 4 let.

1.2. Jdeme lovit

Vyučující má v ruce různé barvy peříček. Děti utvoří družstva, každé družstvo má svou barvu peříček. Děti stojí cca 10 metrů naproti vyučujícímu. Ten ukáže jednu barvu peříčka, např. modrou, a řekne „klus koně“. Děti, které mají modrá peříčka, pak předvádějí klus koně směrem k vyučujícímu a zpět. Variant pohybů je široká škála (indiánský běh, plazení, chůze v podřepu, válení sudů apod.). Pro tuto hru je vhodné mít družstva po 3–4 dětech ve věku od 4 let.

1.3 Indiáni domů

Do prostoru rozvěsíme barevná peříčka (pro každé družstvo jednu barvu). Děti jsou opět rozděleny do družstev podle barvy peříček. Potom děti předvádějí indiána cválajícího na koni. Na povel vyučujícího „indiáni domů“ dětí cválají k peříčku jejich barvy. Hru můžeme vysvětlit tím, že se indiáni svolávají k obědu. Hra je vhodná opět pro družstva po 3–4 dětech ve věku od 4 let.

1.4 Indiánská čelenka

Vyučující rozdá dětem barevná peříčka tak, aby byl rozdaný od každé barvy stejný počet. Děti se s peříčky pohybují v prostoru a na povel vyučujícího „vytvořte čelenku“ se děti snaží seskupit se tak, aby vytvořily z barevných peříček čelenku, ve které bude od každé barvy jen jedno peříčko. V dalším kole se pak děti snaží vytvořit čelenku zase s někým jiným než v kole prvním. Vhodné pro skupinu 18–24 dětí ve věku od 4 let.

Jak jinak ještě můžeme využít ptačí peříčka? Tak například jako veslo při veslování v kánoi, jako opratě při divoké jízdě na koni, jako oštěp při házení na dálku, jako pomůcku k procvičování a opakování číselné řady a barev, jako překážky na překážkové dráze. Jistě přijdete i na mnoho jiných způsobů.

Indiánská péra z barevných papírů
1 Indiánská péra z barevných papírů
Autor © Michael Novotný

2 Dramatické hry

2.1 Tanec indiánů

První skupina dětí tancuje po prostoru, každý svůj indiánský tanec za doprovodu hudby. Když vyučující hudbu vypne, v ten moment předvede každé dítě nějakou indiánskou polohu (štronzo). Například někdo ukáže jízdu na koni, jiný zase indiána při střelbě lukem apod. Druhá skupina dětí se snaží uhodnout, jaký pohyb nebo činnost jednotlivé děti předváděly. Po provedení několika figur si skupiny dětí své role vymění. Vhodné pro dvě skupiny dětí po cca 8–10 dětech ve věku od 5 let.

2.2 Indiánský zpěv

Děti se postaví po obvodu kruhu a postupně každé vymýšlí nějaký vzkaz pro indiány z vedlejší vesnice, který jim reprodukuje pomocí rytmického vytleskávání a doprovodí nějakým pohybem. Ostatní děti to po něm zopakují a s vymýšlením vzkazu a jeho předvedením pokračuje další dítě v řadě. Hra je vhodná pro neomezený počet dětí od 5 let.

2.3 Indiánská pošta

Děti sedí po obvodu kruhu. První dítě dostane bubínek a snaží se vybubnovat nějaký svůj vzkaz pro indiány z vedlejší vesnice. Až vzkaz vybubnuje, ostatní děti ho po něm vytleskají a řeknou svůj názor na to, jakou zprávu měl tento vzkaz sousedním indiánům přinést, např. „pozor, blíží se k vám stádo bizonů“. Poté dítě předá bubínek kamarádovi po své pravé ruce a ten pokračuje ve stejné činnosti. Vhodné pro velkou skupinu dětí od 5 let.

Alternativa: Dvě skupiny dětí (dva indiánské tábory) stojí proti sobě v prostoru. Každé dítě z první skupiny má v ruce nějaký rytmický nástroj (dřívka, bubínek, tamburínu, triangl, rolničky, skořápky od ořechů atd.). Domluví si mezi sebou nějaký vzkaz, který by chtěli druhé skupině sdělit, např. narození dítěte, ale tak, aby je nikdo ze sousedních indiánů neslyšel. Potom se budou snažit pomocí těchto nástrojů (i pohybu) informaci sdělit indiánům z vedlejšího tábora a ti se samozřejmě snaží rozluštit, co to bylo za zprávu. Potom si obě skupiny role vymění. Hra je vhodná pro skupiny 8–10 dětí ve věku od 5 let.

2.4 Indiánská rozcvička

Děti se postaví po obvodu kruhu. První dítě jde doprostřed kruhu a začne tancovat nějaký svůj indiánský tanec (dva až tři stále se opakující pohyby). Komu se tanec zalíbí (jedno dítě), jde k němu do kruhu a opakuje po něm stejný tanec. Po chvíli však tanec změní a první dítě odchází z kruhu k ostatním dětem. Přidá se opět další dítě a hra se dále opakuje. Jako doprovod můžeme použít i indiánskou hudbu. Vhodné pro 10–15 dětí ve věku od 4 let.

2.5 Lovíme bizona

Dvě stejně početné skupiny dětí sedí naproti sobě (děti ze stejné skupiny vedle sebe). Rukama se drží jeden druhého za zády. Na konci řady má poslední dítě volnou jednu ruku. Mezi dvě poslední děti z každého družstva dáme obrázek bizona namalovaný na tvrdém kartonovém papíru. Na druhém konci (na začátku obou řad) sedí vyučující a oběma dětem, které jsou první v řadě, stiskne současně ruce a ty pak předávají stisk dále ostatním dětem, každý ve svém družstvu. Poslední v řadě, který ucítí stisk ruky, se pak snaží co nejrychleji chytit bizona. Vyhrává to družstvo, které chytí bizona dříve. Hra je vhodná pro dvě skupiny po 10–12 dětech ve věku od 5 let.

2.6 Tichá pošta

Děti sedí v řadě za sebou. Prvnímu dítěti pošeptá vyučující nějakou krátkou zprávu a dítě se snaží tuto zprávu pošeptat druhému v řadě, druhý třetímu atd. Až se zpráva dostane k poslednímu dítěti, tak to zprávu řekne nahlas a sotatní dávají pozor, jestli se během cesty její obsah nezměnil. Hra je vhodná pro neomezený počet dětí ve věku od 5 let.

2.7 Kdo půjde do boje

Děti stojí po obvodu kruhu a posílají si kopí (například pěnovou tyč nebo delší papírovou ruličku) za doprovodu této indiánské říkanky:

Indiánské dovednosti
Michael Novotný

Každý správný indián
týpí postaví si sám.
Umí dobře stopovat
i s kovboji bojovat.
Komu kopí zůstane,
tak ten z kola vypadne.

Dítě, které má v momentu vyslovení posledního slova z říkanky (vypadne) v ruce kopí, vypadává ze hry. Vyučující musí určit pevná pravidla, aby děti záměrně nepouštěly kopí z ruky při vyslovení posledního slova říkanky. Poslední dvě děti, které zůstanou ve hře, se stávají vítězi a mají právo jít poprvé se staršími indiány do boje. Mohou sledovat trefování kopím do předem připraveného bizona. Hru několikrát opakujeme. Vhodné pro 10–12 dětí ve věku od 5 let.

2.8 Nebezpečné území

Po celém prostoru hrací plochy rozestavíme ježky (pomůcka na tělocvik). Děti jako indiáni poslepu procházejí po jednom nebo po dvou tímto nebezpečným územím. Pokud některý indián šlápne na ježka, zvolá „au au au“. Děti se mohou po prostoru chodit jakýmkoli směrem. Vhodné pro děti od 5 let. Počet dětí volíme dle velikosti hrací plochy.

2.9 Využití rytmických nástrojů

Děti se posadí po obvodu kruhu. První dítě (indián) dostane bubínek a vymyslí si svůj rytmus, na který říká slova „každý správný indián, zabubnuje tady nám“.

2.10 Indiánská mapa

Děti si připraví čtvrtku, tuš, brčko a pastelky. Na čtvrtku si pak vylijí trošku tuše (může být jakékoli barvy) a brčkem ji rozfoukají po čtvrtce, čímž vytvoří mapu. Pastelkami domalují indiánská obydlí, trávu, stromy, potoky, jeskyně, úkryty pro poklad apod.

2.11 Magnetická stezka

Na čtvrtku si každé dítě nakreslí tužkou indiánskou stezku – dráhu pro koně s jezdcem. Na kancelářskou sponku připevníme koně (namalovaný z papíru, popř. vystřižený obrázek z razítka) dle vlastní fantazie dětí. Potom přiložíme na spodní část čtvrtky magnet, který bude na vrchní části čtvrtky pohybovat sponkou s koněm, a snažíme se projet celou nakreslenou dráhu. Kresbu mohou děti doplnit namalovanými stromy, kaktusy apod.

2.12 Hokus pokus, léčivé prameny

Na stolek připravíme tři skleničky s vodou. V jedné je studená voda, ve druhé vlažná a ve třetí horká (ne však vařící). Na jednu minutu ponoříme jeden prst do horké vody a druhý prst do studené vody. Po minutě oba prsty vyndáme a ponoříme je do vlažné vody. To, co děti ucítí, je opravdu překvapí. Vhodné pro děti od 4 let.

2.13 Zajatci

Vytvoříme dva indiánské kmeny, např. Čejeny a Apače. Každý indián má na zádech připevněný obrázek, např. strom, šíp, koně apod. Úkolem každého kmene je zjistit, který obrázek mají na zádech indiáni ze soupeřova kmene. Pokud jeden z indiánů řekne např. „Maruška má stromeček“, pak se Maruška stává zajatcem a odvedou ji na své území. Vyhrává ta skupina, která zajme všechny indiány z protějšího kmene. Vhodné pro dvě skupiny po 10 dětech ve věku od 4 let.

2.14 Hledej kovboje

Vyučující schová v celém prostoru hrací plochy obrázky kovbojů. Dva indiánské kmeny se snaží najít a zajmout co nejvíce kovbojů. Vyhrává ten kmen, která zajme více kovbojů. Pokud budeme mít dvě skupiny po deseti dětech, pak je vhodné ukrýt cca 40 obrázků. Vhodné pro děti od 4 let.

2.15 Kdo je zloděj koní?

Vytvoříme ohradu z lana, do ní postavíme děti, které budou představovat koně. Vedle ohrady drží dvě děti zástěnu třeba z veliké deky (tak veliké, aby se za ni skrylo dítě). Za dveřmi stojí předem určené dítě (kovboj, majitel koní). Když kovboj uslyší ržání koní (je vhodné si ržání před začátkem hry natrénovat), vstoupí dovnitř místnosti a snaží se poznat, který z indiánů mu krade koně. Indián je schovaný za zástěnou. Děti, které drží zástěnu, s ní vchází do ohrady. Indián zde chytne jednoho koně, pak se děti za zástěnou opět vrací zpět z ohrady. Takto koně odvádí z ohrady po jednom až do té doby, dokud ho kovboj nepozná. Vhodné pro větší počet dětí (15 a více) ve věku od 5 let.

2.16 Území Apačů

Jedno zvolené dítě (nepřítel Apačů) stojí opodál ostatních indiánů. Na zemi je rozprostřené prostěradlo (území Apačů) velké tak, aby se tam vešly všechny ostatní děti (Apači). Na předem určený signál, např. vyučující řekne „pozor, nepřítel“, určené dítě (nepřítel Apačů) začne ostatní indiány honit. Ti se zachrání pouze tehdy, pokud si stoupnou na území Apačů. Koho chytí, zůstává v zajetí na předem určeném místě. Pozor!!! Prostěradlo se v každém kole zmenšuje a indiáni jsou nuceni se k sobě přitisknout tak, aby byli oběma nohama na území Apačů. Kdo se tam nevejde, je chycen nepřítelem a vypadává ze hry. Vhodné i pro velkou skupinu dětí (20–28) ve věku od 4 let.

2.17 Uhodni, co jsem ulovil

V této situační scénce sedí děti po obvodu kruhu jako u indiánského ohně a čekají na lovce, který má přinést úlovek. Lovec, který je předem určen, přichází k ohni a pantomimicky znázorňuje, že nese nebo táhne nějaké zvíře. Ostatní indiáni musí poznat, jaké zvíře lovec ulovil. V roli lovce se děti vystřídají. Hra je vhodná pro 10–15 dětí ve věku od 5 let.

2.18 Indiánská stezka

Tuto hru je vhodné hrát v přírodním prostředí. Předem vyznačíme indiánskou stezku, např. fáborky z krepového papíru. Na tuto stezku umístíme cca 7–10 obrázků (jednoduché motivy – srdíčko, sluníčko, domeček apod.). Indiáni stezku prochází a musí si zapamatovat všechny obrázky, které cestou našli. Ty pak vyjmenují šamanovi, který je na konci stezky. Těm indiánům, kteří si zapamatovali všechny obrázky, pak dá nějakou odměnu (třeba indiánský talisman). Vhodné pro velkou skupinu dětí (15 a více dětí) ve věku od 5 let.

2.19 Pomoc slepému indiánovi

Děti stojí po obvodu kruhu. Jedno z nich udělá krok dopředu, zavážeme mu oči (slepý indián) a bez pomoci rukou chodí vnitřkem kruhu dokola a ostatní děti (indián)i ho jemnými dotyky usměrňují tak, aby nenarážel do ostatních. Hru lze hrát i v otevřeném prostoru, slepý indián musí projít územím z jedné strany na druhou. Vhodné i pro velký počet dětí ve věku od 5 let.

2.20 Relaxace po boji

Bojovníci chodí volně po prostoru, unavení po boji. Na pokyn vyučujícího se ve dvojicích postaví k sobě zády, zavřou oči a třou se o sebe zády. Hru opakujeme a děti se ve dvojicích mění. Hra může být doprovázena relaxační hudbou. Vhodné i pro velký počet dětí ve věku od 3 let.

2.21 Na postřeh

Děti stojí po obvodu kruhu a dokola si podávají imaginární míč. Když míč obejde celý kruh a zůstane u posledního indiána, ten mrkne na jím vybraného kamaráda a imaginární míč mu hodí. Ten jej chytne a postupuje stejným způsobem. Vhodné pro 10–15 dětí ve věku od 4 let.

2.22 Jedeme pro poklad

Indiáni stojí na jedné straně herního prostoru a na druhé straně je zlatý poklad. Vyučující umístí někde v prostoru obrázek kovboje, který sleduje, kam se indiáni blíží. Indiáni jdou pro poklad a musí se během celé cesty nepřetržitě koukat na kovboje a zase se s pokladem vrátit na své území. Kdo spustí oči z kovboje, automaticky vypadává ze hry. Hra končí přenesením pokladu na indiánské území. Vhodné pro 15–20 dětí ve věku od 5 let.

2.23 Hra žabky

Každý hráč potřebuje dva ploché oblázky, které si pomaluje nebo nabarví, aby se navzájem nezaměnili. Na louce nebo jiném měkkém podkladu vyhloubíme jamku o průměru 25 centimetrů. Deset metrů od jamky vyznačíme startovní čáru. Hráči si určí pořadí, ve kterém budou nastupovat do hry. Všichni pak postupně házejí od čáry v prvním kole jeden a ve druhém kole druhý oblázek. Vítězí ten hráč, který má oblázek přímo v jamce anebo nejblíže k ní. U každé jamky by mělo být maximálně 5 dětí, vhodné pro děti od 4 let.

3 Jak se co vyrábí

3.1 Indiánské korále nebo náramek z přírodnin

Na výrobu náhrdelníku nebo náramku potřebujeme jehlu (kvůli bezpečnosti doporučuji se zakulacenou špičkou, tzv. vyšívací), na kterou navlékneme pevnou (nejlépe režnou) nit. V přírodě si nasbíráme šípky, listy, plátky smrkové nebo borové šišky a jiné přírodniny, na které jistě ještě sami přijdete. Tyto nasbírané přírodniny navlékneme na nit. Vhodné by bylo, aby vyučující dětem dopředu udělal do přírodnin ostrou jehlou dírku, děti pak tupou jehlou budou navlékat pevnou (režnou) nit.

Indiánské korále z přírodnin
2 Indiánské korále z přírodnin
Autor © Michael Novotný

3.2 Pončo z trička

Bílé tričko můžeme ozdobit několika způsoby. Malbou na tričko za pomoci štětce a barvy na textil (dovnitř trička vložíme noviny, aby se barva nepropila skrz tričko). Barvou na textil můžeme tričko i potisknout. Stačí nám k tomu kuchyňská houbička, polystyrén, staré hadry zmačkané do chumlu nebo bramborová tiskátka a především dobrý nápad. Náročnějším způsobem je batikování. Kromě klasického způsobu, kdy tričko svážeme provázky a namáčíme v barvě, existuje ještě jeden, méně známější způsob. Na tričko bílou svíčkou (je potřeba hodně tlačit) nakreslíme požadovaný vzor a pak celé tričko ponoříme do barvy. Místa potřená voskem zůstanou bílá.

3.3 Čelenka z vlnitého papíru

Z vlnitého papíru ustřihneme 5 centimetrů široký pásek. Měl by být o něco málo delší, než je obvod hlavy. Na každém konci pásky proti sobě vyřízneme zářezy a čelenku spojíme. Do otvorů po obvodu čelenky zasuneme brka a pírka, která se nám podaří najít.

3.4 Indiánský luk

Najdeme si rovný, po celé délce stejně silný prut. Musí být pevný a přitom pružný (například větev jasanu, dubu nebo vrby). Oba konce prutu ztenčíme a uhladíme brusným papírem. Uděláme zářezy na tětivu. Jako tětiva dobře poslouží slabý konopný provázek, nejlépe na chvíli namočený do lněného oleje. Pak jej pevně přivážeme na obou koncích prutu. Když je luk velký 1 metr, měla by být ve středu luku vzdálenost tětivy od prutu 20 centimetrů. Šípy pak vyrobíme z rovných větví jasanu, vrby nebo lísky. Na jednom konci uděláme zářezy o délce asi 8 centimetrů, do nich pak lepidlem Herkules přilepíme husí brka. Tato činnost je spíše vhodná vyučující s malou pomocí dětí.

3.5 Indiánský prak

Základem praku je souměrná vidlice ze suchého stromu. Dále potřebujeme kousek kůže a modelářské gumy. Kůži nastřihneme do oválného tvaru a na okrajích uděláme dva otvory. Otvory v kůži provlékneme gumu a ovážeme ji tenkým měděným drátkem. K vidlici gumu připevníme také pomocí drátku. Tato činnost je spíše vhodná pro vyučující s malou pomocí dětí.

3.6 Foukačka

Základem je trubička z umělé hmoty nebo z papíru, 50–60 centimetrů dlouhá, o průměru asi 1,5 centimetru. Konec, kterým budeme foukat, zalepíme náplastí. Střelivem jsou kuželovité šipky vyrobené z proužků papíru. Proužek má délku 20 centimetrů a šířku 6 centimetrů. Proužek srolujeme do tvaru kornoutku, vytvarujeme špičku a slepíme. V místě, kde se šipka rozšiřuje, ji o něco zkrátíme, aby se nám vešla do foukačky. Střílí se tak, že foukačku ucpeme jazykem a prudce do ní foukneme.

Čelenka a gumičky do vlasů z malých korálků
3 Čelenka a gumičky do vlasů z malých korálků
Autor © Michael Novotný
Čelenka a náhrdelník z malých korálků
4 Čelenka a náhrdelník z malých korálků

Autor © Michael Novotný

4 Jaké informace by měl každý indián znát?

4.1 Co to je týpí

Týpí je kuželový stan, 5–6 metrů vysoký. Stavba týpí byla velice jednoduchá. Stanový plášť byl sešitý až z 20 bizoních kůží. Vchod směřoval k východu, protože indiáni uctívali slunce. Uvnitř týpí se dal rozdělat oheň. Kouř byl odváděn chlopněmi ve vrcholu stanu. Před vlhkem a rosou stan chránil pruh látky napnutý na tyčích po vnitřním obvodu stanu. Podél stěn stanu byla umístěna lůžka (několik na sebe navršených kožešin, navrchu bizoní kůže jako spací pytel). Zbraně, oděvy a posvátné předměty byly zavěšeny na řemenech po obvodu týpí. Ostatní věci se ukládaly do vaků z nevydělané kůže. Bylo to něco jako truhly. U vchodu pak byla zásoba dřeva pro rozdělání ohně.

4.2 Indiánský slovníček

YO

Ty

YO ME ILAMO

Jmenuji se

AMIGO

Přítel

Ano

NO

Ne

EL SOL

Slunce

ADIÓS

Na shledanou

BUENOS DIAS

Dobrý den

HOWGH

Domluvil jsem

POR FAVOR

Prosím

 

 

4.3 Indiánské sedmero

  1. Nelži!
  2. Pomáhej ostatním!
  3. Chraň přírodu (živou i neživou)!
  4. Buď slušný!
  5. Poslouchej dobré rady starších!
  6. Buď kamarád!
  7. Každý den udělej něco dobrého!

4.4 V co indiáni věřili?

Indiáni věřili, že je před zlem ochrání duchové. Každý indián si pro jistotu ještě obstaral talisman pro štěstí. Do koženého váčku, který měl na krku, ukládal předměty spojené s ochranou života a zdraví. Tento talisman nosil na krku celý život. Obsah váčku byl tajný a posvátný. Za mocnou medicínu se pokládal chomáč bizoní srsti.

4.5 Kdo to byl šaman?

Šaman byl indián, který pomocí kouzel a znalostí přírody pomáhal lidem překonávat špatné období sucha, zimy i hladu. Mezi ostatními měl zvláštní postavení. Kromě obličejové masky měl šaman i zvláštní oblek a tajemné předměty, pomocí kterých prováděl svá kouzla.

4.6

Indiáni
Josef Kainar

Indiáni, ti se mají!
Celý den si jenom hrají.
Skáčou hejsa, hopsasa,
chytají se do lasa.
Potom vlezou do vigvamu,
zavolají na svou mámu:
„Mámo, mámo, máme hlad.“
Snědí vlka a jdou spát.
Do spánku jim pěkně vyjí
kojotové na prérii,
ráno sluníčko je vzbudí,
a ti malí chlapci rudí
hned vyběhnou mezi stany
hrát si. Nač? Na indiány.

4.7 Kde se vzalo jméno indián?

Jejich jméno vzniklo z omylu mořeplavce Kryštofa Kolumba, který se domníval, že 12. října 1492 připlul k břehům Indie. Ve svém dopise napsal, že na palubě lodi Santa Maria má „Indias“, což ve španělštině označuje obyvatele Indie.

4.8 Kdo to byl Vinnetou?

Jako statečný náčelník kmene Apačů je dobře známý hrdina z knížek Karla Maye. Postava statečného Vinnetoua je smyšlená, byť v mnohém vychází ze skutečného života indiánů.

Indiánský oblek
5 Indiánský oblek
Autor © Michael Novotný

4.9 Co je to lakros?

Původní indiánská hra, dnes národní míčová hra Kanady. Hrávalo ji najednou 800–1000 hráčů a zápas mezi různými skupinami trval mnohdy i několik dní. Před samotnou hrou proběhlo obřadné malování a zdobení těla, pití posvátné medicíny, tancování a zpívání. Hráči nastupovali do hry s pálkou v každé ruce. Jejich pálky a výplety se lišily podle jednotlivých skupin. Hrálo se mezi dvěma vysokými brankami míčem vycpaným trávou. Pálky spoluhráčů musely míček držet neustále ve vzduchu.

4.10 Co je to indiánský běh?

Indiánský běh je střídání běhu a rychlé chůze v pravidelných intervalech. Díky této technice šetřili indiáni síly, a proto byli schopni překonávat velké vzdálenosti. Mnoho indiánských kmenů žilo kočovným způsobem života. Je známo, že indiáni dokázali cestovat i přes polovinu amerického kontinentu. Nejstarším a nejpřirozenějším způsobem přepravy byla pěší chůze a běh. Indiáni byli velmi fyzicky zdatní. Dokázali urazit obrovské vzdálenosti i s těžkým nákladem na zádech.

4.11 Jak se odlévají stopy?

Potřebujeme na to sádru, nádobku na rozmíchání sádry, lahev s vodou, pruhy pevného papíru a kancelářské sponky. Když najdeme v přírodě zřetelný otisk zvířecí stopy, tak nejprve pečlivě očistíme okolí. Potom pruh pevného papíru stočíme do kruhu (většího než je stopa) a sepneme ho kancelářskými sponkami. Stopu trochu zaprášíme sádrou. V nádobce si rozmícháme sádru s vodou tak, aby sádra byla řídká. Pak ji nalijeme na stopu až po okraj ohraničení. Počkáme, dokud sádra úplně neztuhne. Poté ji nožem opatrně vyrýpneme i s podložím. Odlitek očistíme a můžeme si ho ve třídě vystavit.

5 Úkoly pro děti

Utvořte si svůj indiánský kmen. Vaše třída je takový kmen. Dejte si jméno, nejlépe podle místa, kde se vaše školka nachází. Každý indián měl také své jméno. Vymyslete si pro sebe také nějaké.

  1. Vymyslete si za pomocí vyučujícího svoji kmenovou píseň, která vás bude provázet celým tematickým blokem.
  2. Každé hraní na indiány začínejte sezením v kruhu. Nikdo se v něm nesmí povyšovat nad ostatní. Každý indián má v kruhu své místo. V kruhu se všichni navzájem dobře vidí, slyší a cítí se v něm bezpečně. V kruhu se dá dobře povídat, zpívat i hrát. Indiánský kmen musí být pevný a také kruh by měl být pevný. Chyťte se za ruce a vyzkoušejte, jak je váš kruh pevný.
  3. Vymyslete si svůj kmenový tanec. Indiáni tancovali před lovem, důležitým bojem, po úspěšném lovu a na oslavu vítězství. Vy můžete tancem oslavit každé úspěšné splnění úkolu.

Závěr

Tyto hry a činnosti vzhledem k časové náročnosti je vhodné plánovat v dlouhodobém intervalu, třeba jako dvouměsíční blok, nebo v týdenním plánování lze využít jen některé hry a činnosti. Nejvhodnější by bylo aplikovat tyto hry na škole v přírodě. Velice oblíbené jsou u mých dětí ve třídě veškeré dramatické hry, zejména takové, při nichž je možné improvizovat. Je neuvěřitelné, co děti dovedou při jednoduchém zadání samy vymyslet. Praktické činnosti v přírodě pak děti vnímaly velice pozorně a byla z nich cítit zvědavost, jaký výsledek daná činnost přinese (odlévání zvířecích stop sádrou). Také seznamování se s indiánskými rituály a tradicemi děti inspirovalo k vymýšlení vlastních názvů kmenů a jmen indiánů. Největší ohlas, zvláště u chlapců, měla výroba indiánských zbraní a jejich používání. Děti ke střelbě zbraněmi přistupovaly zodpovědně a dodržovaly bezpečnostní pravidla. Pokud budou děti k hrám dostatečně a kvalitně motivovány, pak věřím, že s nimi sklidíte veliký úspěch.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. et Bc. Michael Novotný

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
31. 12. 2010
Příspěvek lze použít jako zásobník nápadů vhodný nejen pro učitelky v MŠ.

Hodnocení od uživatelů

Dagmar Csatová
31. 12. 2010, 14:20
Díky za velké množství tipů na aktivity nejen do MŠ. DC

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Kolekce

Článek je zařazen v těchto kolekcích:

Klíčové kompetence:

  • Předškolní vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • má elementární poznatky o světě lidí, kultury, přírody i techniky, který dítě obklopuje, o jeho rozmanitostech a proměnách; orientuje se v řádu a dění v prostředí, ve kterém žije

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová

Organizace prostorová:

Vycházka do přírodního prostředí, Školní třída

Nutné pomůcky:

barevná peříčka, husí brka, bubínek, dřívka, tamburína, triangl, rolničky, skořápky od ořechů, plyšové hračky, kopí, šátky, čtvrtky, tuš, brčka, pastelky, kancelářské sponky, magnety, skleničky, lano, zástěna z veliké deky, prostěradlo, krepový papír, obrázky, mastný krém, ploché oblázky, přírodniny, jehla, nit, kůže, kuchyňská houbička, polystyren, korek, hadry, brambory, bílá svíčka, vlnitý papír, pruty z větví stromů, brusný papír, konopný provázek, lněný olej, lepidlo Herkules, modelářská guma, lahvička od léků, trubička z umělé hmoty, sádra