Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Krok za krokem gymnastikou (kotoul vpřed)
Odborný článek

Krok za krokem gymnastikou (kotoul vpřed)

16. 1. 2007 Předškolní vzdělávání
Autor
Marcela Bížová

Anotace

Program metodických řad s názvem "Cvičíme aneb Krok za krokem gymnastikou" je zaměřen na rozvoj pohybových dovedností dítěte předškolního věku. Obsah této i následných metodických řad pomáhá pedagogům při tvorbě vzdělávací nabídky, resp. při správném zařazení základů gymnastických aktivit do tématu z hlediska metodiky a didaktiky tělesné výchovy. V první části se zaměříme na nácvik kotoulu.
Úvod

Metodická řada podporuje především přirozené zařazení základů gymnastických aktivit do vzdělávací nabídky MŠ. Obecným cílem pedagogů je rozvíjení fyzické a psychické zdatnosti dětí, podporování rozvoje jejich pohybových a manipulačních dovedností.

Dílčí (specifické) cíle
  • zdokonalování pohybových dovedností a rozvoj pohybových schopností;
  • rozvoj samostatnosti a sebedůvěry dítěte v sama sebe a kolektiv, začlenění se do kolektivu;
  • posilování vytrvalosti v činnosti;
  • vytvoření pravidelné potřeby pohybu a sportovních aktivit;
  • osvojení si správného životního stylu a základních bezpečnostních, organizačních a hygienických zásad.

"Gymnastika je individuální sport zaměřený na ovládnutí těla a na uvědomělou kultivaci pohybu. Vychází především z obratnostních schopností, dalšími schopnostmi jsou pak dynamická síla a pohyblivost. Důležitou limitující složkou je i centrální nervový systém, který polohy těla řídí." (Dvořáková, RAABE, 2006)

Metody

Nácvik - opakování - upevňování

Příprava podmínek

Zajistit dostatečný cvičební prostor na žíněnce, a tak předcházet možným zraněním.

Pravidla
  • pokud jde o první seznámení, měl by pedagog slovní výklad doplnit i názorným předvedením nebo požádat o pomoc některé z dětí, které bude instruovat;
  • děti se učí osvojit si pravidla chování v tělocvičně, kdy smí či naopak nesmí cvičit na nářadí nebo s náčiním;
  • pedagog by si měl uvědomit, že dlouhé prostoje, tzn. řada dětí, zvyšují riziko, že děti budou znuděné, nepozorné a budou vyrušovat;
  • pedagog by měl vést organizaci tak, aby jednotlivé činnosti probíhaly proudovou metodou;
  • před každým cvikem by měla platit zásada: protahovat - zpevňovat - uvolňovat.
1.část
Metodika Činnosti, motivace Metodické poznámky
METODIKA NÁCVIKU KOTOULU VPŘED
1) ZPEVŇOVACÍ PRŮPRAVA (posilování ramenního pletence)
  • Přitahování na lavičce, leh na břiše na lavičce, ve vzpažení uchopit lavičku za obě strany, přitahování skrčením paží, přeskoky snožmo přes lavičku s úchopem oběma rukama na lavičce (motivace housenky, zajíci atd.).
  • Plazení, lezení, lezení s dopomocí po žebřinách v bezpečné výšce, gymnastický most (motivace zvířata, hadi, opice atd.).
V MŠ se často používá laicky nazvaný cvik "rak" a "trakař", vzpor vzadu ležmo pokrčmo a vzpor ležmo roznožný. Tyto cviky jsou pro děti předškolního věku nevhodné, nebezpečné, děti při nich ztrácí stabilitu a orientaci v prostoru, je zde vysoká pravděpodobnost úrazu.
2) ROTAČNÍ CVIKY
  • Válení sudů po nakloněné rovině.
  • Válení sudů po nakloněné rovině - s měkkým molitanovým míčem v dlaních nebo mezi koleny.
    Foto
    1. Foto

     

  • Válení sudů po nakloněné rovině - na žíněnku položíme širokou stuhu, kterou dítěti
    Foto
    2. Foto

     


    upevníme za cvičební oděv,
    Foto
    3. Foto

     


    válením na sebe dítě stuhu postupně namotává (motivace palačinka, jablečný závin atd.).
    Foto
    4. Foto

     

První by mělo začít dítě nebojácné (extrovert).

Nakloněnou rovinu vytvoříme položením skákacího můstku před žíněnku a jeho přikrytím další žíněnkou, rovina má tak optimální sklon a je bezpečná.

Foto
5. Foto

 

Netradiční válení sudů je pro děti zajímavé a zábavné, ale dbejme na dodržování přiměřeného opakování cviku.

Cvik by neměl být zaměřen jednostranně, proto ho provádíme na jednu i druhou stranu. Při jednostranném zaměření cviku je přetěžována pouze jedna hemisféra mozku.

3) NÁCVIK KOLÍBKY
  • Dřep, úchop kolen oběma rukama, brada pevně přitažena k hrudi, zhoupnutí vzad a zpět.
    Foto
    6. Foto

     


    Dítě sedí ve dřepu na žíněnce a lehce se zhoupne vzad do kolíbky.
    Foto
    7. Foto

     

Sledujeme správné držení těla při kolíbce, kolíbka se provádí na žíněnce, je nutné zajistit dostatek cvičebního prostoru.

Důležité je předcházet zranění týlu, postupný nácvik kolíbky správným provedením cviku.

Foto
8. Foto

 

Při provádění cviku dítě neustále sleduje svoji hruď a bradu tlačí k hrudi.

Foto
9. Foto

 


Dítěti můžeme pod bradu dát papír formátu A5, který musí při nácviku kolíbky udržet.

Foto
10. Foto

 

 

4) NÁCVIK KOLÍBKY ve dvojicích
  • Sed skrčmo (nohy svírají menší úhel než 90°), dlaně směřují vzhůru na úrovni uší, a tak vytváří "mističky", zhoupnutí vzad do kolébky, neustálý kontakt očí s oběma lokty, lokty jsou tlačeny k sobě, aby byly v zorném poli.
    Foto
    11. Foto

     

  • Foto
    12. Foto

     


    Cvičící dítě se musí při zhoupnutí zpět dotknout dlaněmi sedícího.
    Foto
    13. Foto

     


    Foto
    14. Foto

     


    Foto
    15. Foto

     


    Změna, druhé dítě je v pozici stoj rozkročný, ruce dlaněmi vzhůru u pasu, později ve výši ramen.
    Foto
    16. Foto

     

Jedno dítě provádí cvik na žíněnce a druhé stojí před ním a kontroluje správné provedení cviku.

Neustálým kontaktem očí s lokty neztrácejí děti orientaci v prostoru.

Děti se navzájem motivují ke správnému provedení cviku.

Přiměřené opakování cviku.

5) TEST, zda je dítě připraveno k provedení kotoulu
  • Vzpor dřepmo na žíněnce, paže od sebe na úrovni ramen, paže zpevněné, natažené, odraz nohama, čímž se zadek a nohy vymrští do vzduchu.

Podmínka, při níž je možno začít s nácvikem kotoulu, je, že dítě unese svoji vlastní váhu na rukou.

Dítěti se nesmí podlomit paže, nesmí je krčit. Pokud tak činí, není ještě dostatečně připraveno na provedení samotného kotoulu.

6) KOTOUL
  • Kotoul na nakloněné rovině.
  • Záchrana z pravé strany dítěte - postoj učitelky je klek na levé, unožit pokrčmo pravou.
    Foto
    17. Foto

     

  • Pedagog položí svoji pravou ruku na týl dítěte, levou mezi zadek a stehno, jemně pomáhá dítěti rukou za týlem,
    Foto
    18. Foto

     

    aby se při provádění cviku nepostavilo na hlavu.
    Foto
    19. Foto

     


    Dopomoc provádí do poslední fáze kotoulu, do stoje.
    Foto
    20. Foto

     


    Pokud se dítě při kotoulu staví na hlavu, mění se záchrana tak, že jedna ruka je za týlem a druhá je v podbřišku a nadlehčuje dítě.
    Foto
    21. Foto

     

  • Dítě dohmatává napnutýma rukama před sebe (šíře dohmatu je v úrovni ramen, prsty jsou mírně od sebe a směřují vpřed). Odrazem nohama získává pohybovou energii pro provedení kotoulu. Paže se krčí, následuje dotek podložky týlem hlavy a přetáčivý pohyb těla provedený v maximálním sbalením.

Dítě má při cviku otevřené oči, a tak neztrácí orientaci v prostoru. Každé dítě reaguje na dopomoc z odlišné strany jinak, (to je dáno lateralitou, ale také tím, na jakou stranu je při držení za ruku při chůzi u rodičů zvyklé) pedagog by měl cvičenci umožnit výběr. Dopomocí při cviku předcházíme zranění.

U dětí předškolního věku je kotoul vzad zakázaným prvkem.

7) OBMĚNY KOTOULU
  • Kotoul na žíněnce, na které jsou namalované dva pruhy vzdálené od sebe přibližně 50 cm.
  • Motivace - kotoul přes řeku.

Děti nesmí provádět kotouly v malé vzdálenosti od sebe, hrozí nebezpečí úrazu.

Děti cvičící na koberci musí mezi sebou udržovat dostatečné odstupy. Doporučuje se provádět maximálně dva kotouly v řadě za sebou.

Závěr

Zvolený průřez metodikou nácviku kotoulu je pro děti předškolního věku přiměřená činnost, pojatá zajímavou a zábavnou formou. Takto pojatá metodika gymnastiky je pro děti přirozenější a vede je k správné koordinaci pohybů, orientaci v prostoru, správnému držení těla, samostatnosti, sebeovládání, prohlubuje důvěru v kolektiv a upevňuje organizační, bezpečnostní a hygienické zásady.

Literatura

Dvořáková, H.: Pohybové činnosti pro předškolní vzdělávání. RAABE, 2006
Hájková, J.: Kapitoly z gymnastiky na 1. stupni základní školy. Praha 1998.

 

Jako další pohled na danou problematiku zveřejňujeme v rámci tohoto článku také příspěvek doc. PhDr. Dany Dvořákové, CSc.


SPRÁVNÝ NÁCVIK KOTOULU VPŘED V PŘEDŠKOLNÍM VĚKU

Hana Dvořáková, Katedra tělesné výchovy PedF UK v Praze

Nácvikem kotoulu vpřed v mateřské škole předcházíme špatným pokusům samotných dětí, které by mohly vést ke zranění. Přispíváme tím k rozvoji koordinace, schopnosti orientace v tělním schématu a orientace v prostoru při přetáčení těla, pomáháme dětem připravit se pro základní školu.

Období předškolního věku, především mezi pátým a šestým rokem věku, je období s předpoklady pro rozvoj obratnostních dovedností. Pokud dětem takové činnosti nenabízíme, ztrácejí možnou a potřebnou úroveň obratnosti, která je i pro běžný život velmi důležitá, stávají se neobratnými, neohrabanými – takovými, na jaké si často stěžujeme. Kotoul vpřed je dovedností, která je v tomto věku při správném postupu nácviku dětmi lehce zvládnutelná.

Metodika nácviku obsahuje cvičení „kolébky“ a samotný kotoul vpřed s dopomocí. Sbalování v lehu na zádech (tzv. vajíčko, klubíčko či koblížek) je možné cvičit už s dětmi nejmenšími. Kolébku s dopomocí lze nacvičovat již po třetím roce, samotný kotoul podle vyspělosti dětí – ve čtyřech letech jsou děti většinou schopné chápat instrukce a řídit se jimi.

Kolébka nacvičuje sbalení, které je pro kotoul důležité, a také druhou část kotoulu – tedy po převalu pokračování sbalením do sedu. Pro děti je obtížné udržet trup a hlavu ve sbalení, a to z těchto důvodů: hlava je proporcionálně stále větší oproti trupu a svaly, které ji předklánějí, jsou slabé, běžně mají tendenci k ochabování, i svaly břišní jsou slabé a děti nedokážou dostatečně zakulatit (vyhrbit) záda. I když si děti drží kolena, záda zůstávají plochá, děti se tedy nemohou pohoupat na zádech. Proto je důležité, aby poloha sbalení byla nacvičována například v lehu na zádech, sbalením (skrčit přednožmo, chytit se za kolena a přitáhnout hlavu), pohoupat se v této poloze na zádech „jako vajíčko, jako koblížek“. Lze říci, že kolébka je pro děti často obtížnější než samotný kotoul.

Kolébku dítě cvičí ze sedu, drží si kolena, čímž se přitahuje do sbalení, snaží se udržet hlavu čelem u kolen. Tomu napomáháme dlaní na krku (netlačíme na hlavu, tím bychom příliš zatěžovali krční páteř). Druhou dlaní pomáháme dětem zhoupnout se zpět do sedu tlakem na holeně.

Velmi nevhodné je učit děti kolébku s polohou paží skrčených připažmo s dlaněmi nad rameny (u uší) – tato poloha totiž spontánně napřimuje páteř a mírně zaklání hlavu. Pak je zhoupnutí po kulatých zádech pro malé děti v podstatě nemožné, dokonce hrozí, že dítě padne plochými zády na žíněnku, může si i vyrazit dech. Tato poloha již předpokládá, že kolébka je dobře zvládnutá a je krokem k nácviku kotoulu vzad. Pozor tedy na nesprávnou metodiku v článku výše.

Kotoul začínáme ze stoje rozkročného, dítě stojí přinejmenším ve stejné výši, v níž bude kotoul provádět (tedy např. na žíněnce, nikoli před ní!), nebo první pokusy provádíme z mírně šikmé plochy, což napomáhá překulení. Stoj rozkročný je nezbytný proto, aby dítě ze vzporu dřepmo nemuselo překonávat odrazem svoje kolena, která mu překážejí (opět viz článek). Poloha stoje rozkročného umožňuje velmi jednoduché překulení bez aktivního odrazu nohama. Ve stoji rozkročném není nutné, aby dítě mělo napjaté nohy, stojí zcela přirozeně. Předkloní se a dlaně položí blízko chodidel, nikoli vpřed (častá chyba) – pak by se stavělo na hlavu. Podívá se do „okénka“ z rozkročených nohou a učitelka mu pomůže více podtočit hlavu a postrčením zadečku druhou dlaní napomůže přetočení. (Viz fotografie a videa. Na obrázcích chlapec ve věku 3 roky a 8 měsíců, který není nijak cvičen.)

Po přetočení některé děti uvolní hlavu a sbalení trupu a zůstanou ležet na zádech. Tady částečně pomáhá vedení hlavy dlaní učitelky, kdy je možné ještě dát přiměřený impuls k přitažení hlavy a pokračování do sedu. Jindy je na místě dítě podněcovat v pokračování kolébkou do sedu aktivním předpažením (natažením paží vpřed), což napomůže udržet sbalení a pokračovat v pohybu.

Je důležité, aby dítě při zkoušení kotoulu nespěchalo, pak se příliš rozkročí, dlaně dá daleko vpřed a rychle se postaví na hlavu. Snažte se vždy děti uklidnit a dopřát jim dostatek času, aby pochopily, co jim říkáte a co a jak mají udělat, případně jim postavení nohou a dlaní upravte dotykem, posunutím. Kotoul dětem nabízejte, nevyžadujte, aby jej dělaly všechny ve stejnou chvíli a hned napoprvé. Nabízejte jej opakovaně, postupně to vyzkouší více dětí. Kotoul za sebou neopakujte mnohokrát, stačí 3 – 5x s přestávkami mezi pokusy jednoho dítěte.

Děti, které takto zvládnou kotoul, postupně přecházejí i do kotoulu ze vzporu dřepmo, kdy se již musí odrazit a zároveň sbalit hlavu. Děti, které mají příležitost taková cvičení postupně zvládat, dokáží už v předškolním věku třeba i kotoul na švédské bedně z rozběhu a odrazu na zemi. První kroky v nácviku kotoulu však musí dětem umožňovat jejich bezproblémové zvládnutí tím, že volí nejsnazší polohy a vhodnou dopomoc.

hannadvorak@seznam.cz

Literatura a použité zdroje

[1] – DVOŘÁKOVÁ, H. Pohybové činnosti pro předškolní vzdělávání. RAABE, 2006.
[2] – HÁJKOVÁ, J. Kapitoly z gymnastiky na 1. stupni základní školy. Praha, 1998.
Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
zip
12.69 MB
Archiv
Kotoul - fotografie a videa

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Předškolní vzdělávání
  • Činnostní a občanské kompetence
  • dbá na osobní zdraví a bezpečí svoje i druhých, chová se odpovědně s ohledem na zdravé a bezpečné okolní prostředí (přírodní i společenské)
  • Předškolní vzdělávání
  • Kompetence k řešení problémů
  • řeší problémy, na které stačí; známé a opakující se situace se snaží řešit samostatně (na základě nápodoby či opakování), náročnější s oporou a pomocí dospělého
  • Předškolní vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • soustředěně pozoruje, zkoumá, objevuje, všímá si souvislostí, experimentuje a užívá při tom jednoduchých pojmů, znaků a symbolů

Organizace řízení učební činnosti:

Frontální, Skupinová, Individuální

Organizace prostorová:

Specializovaná učebna