Konstatování, že v posledních letech dochází v důsledku zvyšování počtu cizinců dlouhodobě žijících na území České republiky k nárůstu počtu dětí-cizinců na českých základních i středních školách a že k jejich začleňování do českého vzdělávacího systému se váže řada problémů, je evergreenem každé diskuze o vzdělávání cizinců. Nicméně je to konstatování (stále ještě) pravdivé, stejně jako fakt, že pedagogičtí pracovníci jsou v této souvislosti nuceni řešit situace, na které nebyli v rámci svého studia systematicky připravováni.
Na české školy přicházejí cizinci v různých fázích vzdělávacího cyklu, poté, co byli několik let vzděláváni v rámci zcela odlišného vzdělávacího systému v zemi svého původu. Školy pak stojí před problémem jak odpovídajícím způsobem zařadit tyto žáky do příslušných ročníků podle věku a dosažených znalostí, jakým způsobem se vypořádat s jazykovou bariérou a zajistit integraci nového žáka do školního prostředí. Oblast vzdělávání cizinců je charakterizována dlouhodobým nedostatkem informací jak s dětmi-cizinci (ale i jejich rodiči) pracovat a komunikovat. To ostatně dokládá i Analýza individuálního přístupu pedagogů k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami (květen 2009, zadavatel MŠMT), která uvádí, že až 62 % školních vzdělávacích programů je indiferentní v otázce informací ohledně formy integrace či inkluze cizinců. K obdobnému závěru dospěla i Markéta Bačáková ve svém výzkumu Přístup dětí-uprchlíků ke vzdělání (prosinec 2009, zadavatel Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky). Bačáková ve své výzkumné zprávě upozorňuje i na často opomíjenou skutečnost, že při vzdělávání některých žáků-cizinců je třeba pomoci jim překonávat nejenom jazykovou a sociokulturní bariéru, ale pracovat i s jejich mnohdy traumatizující uprchlickou zkušeností (průzkum byl zaměřen na skupinu mladých Myanmarců, kteří přišli do ČR v rámci přesídlovacího programu).
Autoři tohoto článku by neradi vyvolali dojem, že problémy se vzděláváním cizinců konstatují na základě statistik a analýz. Zároveň by neradi samoúčelně popisovali něco, o čem samotní pedagogové vědí (a o čemž diskutují přímo na tomto webovém portále). Občanské sdružení META, ve kterém autoři působí, se od roku 2006 zabývá podporou mladých migrantů při jejich začleňování do českých škol. Každodenně komunikujeme a pracujeme s oběma stranami vzdělávání cizinců a z toho vycházíme i při identifikaci bariér tohoto procesu – a to z pohledu samotných cizinců i jejich pedagogů.
Shrnutí těchto problémových oblastí chceme využít jako východisko pro (skromnou) nabídku podpůrných programů, které mohou pedagogům pomoci je překonávat.
Z výše popsané situace po příchodu žáka-cizince na českou základní školu lze peripetie se vzděláváním cizinců s mírnou dávkou zobecnění shrnout do čtyř oblastí:
• Výuka ČJ jako cizího jazyka a výukové materiály
• Vzdělávání žáků-cizinců s nulovou či nedostatečnou znalostí češtiny (včetně jejich zařazení do ročníku) a výukové materiály
• Odborná příprava pedagogů pro práci s žáky-cizinci
• Kapacita pro důsledný individuální přístup k cizincům jako žákům se speciálními vzdělávacími potřebami.
U všech čtyř bodů můžeme použít stejnou hodnotící charakteristiku: absence či nedostatek.
Vzhledem k tomu, že cizinci, kteří ve své zemi ještě nedokončili povinnou školní docházku, jsou bezprostředně po svém příjezdu do ČR zařazováni do ZŠ, je jejich znalost vyučovacího jazyka většinou nulová. Jak známo, právo na bezplatnou výuku ČJ mají pouze cizinci ze zemí Evropské unie (což např. v loňském školním roce bylo pouhých 27 % všech cizinců na českých ZŠ, navíc naprostou většinu z těchto 27 % tvořili žáci původem ze Slovenska).
Kurzy či doučování češtiny pro děti-cizince z ostatních států jsou tedy na jednotlivých školách a samotných učitelích. Ve chvíli, kdy se škole podaří organizačně a finančně výuku češtiny pro cizince zajistit (získáním finančních prostředků z dotačního programu MŠMT či díky ochotě pedagogů se cizincům věnovat ve svém volném čase), přichází na řadu další úskalí, kterým je nedostatek vhodných učebnic a výukových materiálů pro tuto věkovou kategorii cizinců. Jazykové učebnice sice existují, ale struktura cizinců, kteří v tu samou chvíli potřebují projít kurzem češtiny, je velmi různorodá - věk, jazykový původ i momentální úroveň češtiny - a pedagogové jsou tak nuceni obsah učebnic pro své žáky neustále přizpůsobovat. Je evidentní, že vytvoření takové učebnice, která by specifickou strukturu žáků cizinců v jednom kurzu zohlednila, by byl výkon hodný státního ocenění, nicméně existuje způsob jak spoustě pedagogů ušetřit spousty času, totiž dát jim návod jak snadno výukový materiál pro výuku češtiny vytvářet a poskytnout jim prostor k jejich sdílení.
META nabízí pedagogům vzdělávací program, jehož součástí je i workshop, který je přímo zaměřen na způsob práce s žáky-cizinci nastupujícími na české školy s nulovou či nedostatečnou znalostí českého jazyka, zásady výuky češtiny jako cizího jazyka a praktické návody vytváření výukových materiálů a pracovních listů pro výuku ČJ jako cizího jazyka i výuku ostatních předmětů. To je totiž další problematický moment vzdělávání cizinců, neboť je logicky velmi komplikované vzdělávat někoho, kdo neovládá vzdělávací jazyk. Stejně jako při výuce ČJ jako cizího jazyka jsou i zde pedagogové odkázáni na svou kreativitu při přípravě výukových materiálů. Zmíněný workshop je jedním ze dvou (druhý je zaměřen na organizační rovinu začleňování žáků-cizinců včetně diskuze s cizincem, který má s tímto procesem vlastní zkušenosti), které pedagogům nabízíme po absolvování úvodního kurzu (na téma vzdělávání cizinců, legislativního zakotvení jejich pobytu, strategie integrace cizinců a obecných východisek pro práci v kulturně a jazykově heterogenní třídě).
Důvodem vzniku vzdělávacího programu, který bychom chtěli postupně rozšiřovat o další workshopy, byla dosavadní nedostatečná odborná průprava pedagogů pro práci s žáky-cizinci. Ukázalo se (během focus group, které jsme za tímto účelem realizovali), že si často nejsou jisti teoretickými východisky práce s lidmi z jiných kulturních prostředí a postrádají možnost využít poradenství zaměřené na řešení konkrétních problematických situací spojených se začleňováním žáků-cizinců. Jak vyplynulo z výše uvedených rozhovorů, pedagogičtí pracovníci mnohdy začínají shánět informace v dané oblasti až ve chvíli, kdy je žák-cizinec zařazen do jejich třídy.
Dále se pak ukázalo, že vnímají roztříštěnost informací o cizincích a multikulturní výchově i neexistenci zastřešujícího informačního zdroje věnovaného této oblasti. Tím se dostáváme k dalšímu nástroji pro pedagogy, kterým je webový portál. Naším cílem je, aby byl pro všechny pedagogy pracujícími s cizinci zdrojem informací a materiálů. Jeho struktura odpovídá základnímu tematickému členění problematiky integrace žáků-cizinců do českého vzdělávacího systému do čtyř okruhů: nově příchozí (mapuje situaci cizinců v ČR, popisuje typy pobytů, relevantní legislativu, informace o zemích původu a jejich vzdělávacích systémech, kultuře, zvyklostech, náboženství atd., charakteristiku jazyků migrantů vzhledem k ČJ a její obtížnosti, důvody pro včasnou integraci migrantů do českých škol), organizační část (obsahuje informace o přijetí žáka-cizince, zařazení do ročníku, integraci do školy a do výuky, tvorbu IVP, klasifikaci žáků-cizinců, asistenty pedagoga, koordinátory, peer support), čeština jako cizí jazyk (obsahuje charakteristiku a strukturu češtiny jako cizího jazyka, typy jazyků a jejich vztah k češtině, diagnostiku znalostí češtiny, metodu výuky češtiny jako cizího jazyka, rozdíly mezi vyučovacím předmětem ČJ a ČJ jako cizím jazykem), pedagogická část (obsahuje informace o práci s heterogenním kolektivem, multikulturní problematiku s ohledem na žáky-cizince, návody k výuce cizinců v jednotlivých předmětech, pracovní materiály, odkazy a příklady dobré praxe). Součástí portálu budou také aktuality kurzů a seminářů pro pedagogy, online poradenství, odkazy na podobné weby a odkazy na organizace a instituce pracující s migranty, příklady dobré praxe z ČR i zahraničí a kazuistiky. Webový portál byl spuštěn koncem března 2010, jeho obsah budeme dotvářet a rozšiřovat (např. o sekci pro pedagogy MŠ) v následujících měsících (a letech).
Poslední oblastí, které je potřeba věnovat pozornost při vzdělávání žáků-cizinců, je skutečnost, že podle školského zákona patří cizinci mezi žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, a lze tedy při jejich vzdělávání používat stejné podpůrné prostředky jako pro vzdělávání ostatních žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Patří mezi ně především institut asistenta pedagoga a větší míra využití individuálních vzdělávacích plánů, mimo jiné i jako pomůcky pro nastavení kritérií pro klasifikaci. Nicméně vzhledem k tomu, že je tento příspěvek už tak rozsáhlý, a s vědomím toho, že v této oblasti existují (i v METĚ) povolanější odborníci, ponecháváme problematiku individuálních vzdělávacích plánů dalším případným příspěvkům a článkům.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
