Spojení slov zábava a fyzika by méně šťastným absolventům základního i středního vzdělávání mohlo znít jako oxymóron. Vždyť fyzika se dlouhodobě umisťuje na chvostu stupnice popularity vyučovacích předmětů (viz ČŠI 2015 s. 39). Dá se to pochopit v případě, že fyzika je žákům prezentována výhradně jako vážná abstraktní disciplína prostoupená obtížnými matematickými operacemi a vztahy. Je-li ovšem ve vyučování respektován didaktický požadavek názornosti a fyzika je v souladu se svou přirozeností předávána také prostřednictvím pozorování a prováděním demonstrací jevů a experimentů, má jistý potenciál stát se zábavnou. Alespoň pro někoho. Učitelé (a také odborníci na didaktiku) věří, že kvalitně provedené vyučování může probudit v žácích vnitřní motivaci, tedy upřímnou touhu dozvědět se o daném jevu, ději či zákonitosti víc bez ohledu na vnější stimulanty, jako jsou odměny a tresty v podobě známek. Dá se očekávat, že se žáci ve stavu vnitřní motivace budou učit efektivněji, také obsah předmětu budou hodnotit shovívavěji a učitelé pracující s vnitřně motivovanými žáky snáze dosáhnou svých výukových cílů.
Je tedy jistě na místě podporovat učitele, kteří se snaží učinit vyučování zábavným. Slovo zábava je ale třeba správně interpretovat. Tento pojem může být totiž také chápán nikoli jako nástroj vyučování, ale jako alternativa k vzdělávacímu procesu. Je to přece úběžník, ke kterému se vztahuje mysl žáků, kteří se nudí ve škole a nemohou se dočkat, až se jim po vyučování otevře svět mediální zábavy nebo v lepším případě svět sportu a pohybových her. Jelikož také platforma mimoškolní zábavy může obsahovat vzdělávací prvky, dá se dokonce interpretovat jako jistý druh konkurence k těžkopádné škole.
Některé reformní proudy ve vzdělávání dokonce navrhují, že nejlepší by bylo reformovat školu tak, aby mnohem víc odpovídala požadavkům generace dnešních dětí. Nejlépe by měla být tak zábavná, že by obstála v konkurenci k ostatním formám zábavy. Tady je ale třeba mít se velmi na pozoru. Škola by neměla přistoupit na takovouto hru konkurenčního boje a přijít tak o své speciální postavení, které mezi institucemi zaujímá. Pak by se stala bezmocnou (Kaščák 2006, s. 9). Zábava ve škole by zřejmě měla mít jiný charakter než běžné pasivní formy obveselení. Vzdělávání totiž také nutně po žácích vyžaduje práci. Zábava ve vyučování nemá být samoúčelná, ale měla by vést k uvolnění energie pro náročnou vzdělávací činnost. Vždyť i velmi obtížné a pracné vyučování může mít zábavný průběh.
Jako příklad uvádím citaci, ve které německý filozof Johann Gottfried Herder hodnotí jistě ne snadné přednášky svého učitele Immanuela Kanta: „Ve svém kvetoucím věku se radoval jako veselý mladík, jeho široké k myšlení vybudované čelo bylo sídlem nezničitelného veselí a radosti, řeč překypující myšlenkami plynula z jeho rtů, žert, vtip a rozmar měl pohotově a jeho poučná přednáška byla zároveň skvělou zábavou.“ (Störig 1996 s. 277).
Následující část příspěvku bych rád věnoval jedné okrajové metodě motivace ve vyučování fyziky. Okrajovou metodu rozumím použití prostředku, jehož účelem je především zaujmout žáky, vytrhnout výuku z rutiny, doplnit vyučování o nějaký netradiční prvek a snad také žáky pobavit. Můj osobní příspěvek k problematice „zábavy ve fyzice“ bohužel nespočívá v nalezení univerzálního klíče ke spolehlivému budování vnitřní motivace ve vyučování. Předmět mého článku se nalézá právě někde na hraně mezi zábavou funkční a zábavou samoúčelnou. Jedná se o tvorbu a interpretaci takzvaných „didaktických písní do fyziky“, tedy metodu, kdy si žáci aktivně či pasivně opakují aktuální látku prostřednictvím poslechu nebo přímo zpěvu vhodně otextované a vhodně naaranžované písně. Připouštím, že písně ve fyzice se mohou jevit jako něco neobvyklého, nepatřičného či dokonce bizarního. Ale právě ten koncepčně překvapivý prvek může probudit zájem a zvědavost.
Mou původní motivací pro tvorbu vlastních didaktických písní do fyziky nebyla snaha vytvořit účinnou metodu pro procvičování učiva. První didaktické písně byly nástrojem pro udržení kázně v jedné mimořádně problematické třídě. Jako začínající učitel jsem objevil (alespoň pro tuto situaci) způsob, jak přimět třídu k tomu, aby její členové a členky vydrželi po dobu jedné vyučovací hodiny neporušit významně školní řád. Přistoupili na tento požadavek výměnou za speciální bonus v podobě fyzikální písně v závěru hodiny. Kupodivu jim to přišlo jako dobrý obchod, jelikož to pro ně bylo něco úplně nového a nikdo jiný to pro ně nikdy neudělal. Při dalším rozpracování konceptu fyzikálních písní se dostavily i další a zajímavější didaktické výsledky a s kolegy se nám později podařilo dát dohromady album didaktických písní s tematikou environmentální výchovy.
Mé osobní zkušenosti s využíváním didaktických písní ve fyzice (a také v environmentální výchově) jsou jednoznačně kladné. Ostatně dá se očekávat, že práce s písněmi navodí proces „učení s prožitkem“ a umožní rozvoj tvořivých a estetických schopností žáků (Čapek, 2015 s. 98). Přestože jsou žáci zpěvu a hudbě obvykle pravidelně vystavováni v rámci vyučování hudební výchovy, dokážou (snad i kvůli zjevnému kontrastu) tuto činnost ocenit v jiném vyučovacím předmětu.
V současné době dokončuji s podobně zapálenými kolegy-fyzikáři (hudební skupina Těleso) studiové album didaktických písní věnované fyzikálním zákonům. Jako ukázku didaktické písně uvádím odkaz na jedno starší demo, ke kterému jsme natočili videoklip na jedné brněnské škole:
https://www.youtube.com/watch?v=sOv_HX2gknA
Poznámka:
Obsah textu písně pomáhá k realizaci očekávaného výstupu: „žák by měl předvídat změnu pohybu těles při působení síly“ (vzdělávací oblast Člověk a příroda; Fyzika).
Ukázka části jedné sloky písně „Pascalův zákon“:
... Pokusím se vyjádřit, jakpak to funguje,
hydrauliku Pascalův zákon vysvětluje:
Kdyby v nádobě kapalina byla
a na její povrch působila vnější síla,
vyvolala by ta sila v kapalině tlak
ve všech místech stejný, prostě je to tak.
Hydraulický zvedák jsou spojené nádoby –
tlustý válec, štíhlý válec a místo vody,
užívá se olej a jsou tam také písty,
když na malý píst zatlačím silou,
vyvolám tlak jistý.
Vyvolám tlak jistý a ve všech místech shodný,
tlak rovná se síla lomeno obsah plochy.
Když na malý píst malého válce působí malá síla,
na velký píst velkého válce působí velká síla,
je-li tedy obsah
plochy pistu velký,
působí na něj velká síla a tlak bude stejný...
Poznámka:
Obsah textu písně pomáhá k realizaci očekávaného výstupu: „žák by měl využívat poznatků o zákonitosti tlaku v klidných tekutinách pro řešení jednoduchých praktických problémů“ (učivo Pascalův zákon − hydraulická zařízení a jejich užití v praxi vzdělávací oblast Člověk a příroda; Fyzika).
Didaktické písně mohou zaujmout, pobavit a skutečně se domnívám, že do jisté míry i pomoci při vyučování jako didaktický nástroj. Těžko ale můžeme tak obtížný předmět, jako je fyzika, stavět na písních. V úvodu článku jsem napomínal fyziku, že se umí tvářit jako vážná abstraktní disciplína prostoupená obtížnými matematickými operacemi a vztahy. Jenomže ona taková do značné míry skutečně je a je na učiteli, aby dokázal žáky motivovat nebo dokonce nadchnout i pro tuto náročnou a rigorózní tvář fyziky. K tomu, obávám se, je třeba víc než si osvojit několik didaktických písní. Ale přesto si myslím, že není na škodu tu a tam okořenit vyučování něčím neobvyklým. Vyučovací předmět přece není jen samotný obor, jehož teorii předkládá. Je to celý komplex, který vedle obsahu zahrnuje i vztahy mezi učitelem a žáky a také osobnost učitele a jeho metody i rétoriku. Je obtížné označit předmět jako vyloženě „neoblíbený“, když se v něm (alespoň občas) užije zábava.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.