Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Malé personální, ale velké oborové výročí a jeho využití jako příběhu ve školní výuce dějepisu
Odborný článek

Malé personální, ale velké oborové výročí a jeho využití jako příběhu ve školní výuce dějepisu

Anotace

Při příležitosti 90. výročí vstupu prvního Čecha na území Antarktidy, PhDr. Václava Vojtěcha (1901–1932), se aplikuje na tomto konkrétním příběhu metoda pojetí historie jako příběhu pro výuku školního dějepisu. Projekt PPUČ, financovaný z Evropských strukturálních a investičních fondů, podporuje pedagogy mateřských a základních škol v jejich snaze rozvíjet čtenářskou, matematickou a digitální gramotnost dětí a žáků. Jeho realizaci zajišťuje Národní ústav pro vzdělávání (NÚV).

Moderní a efektivní výuka dějepisu používá množství aktivizačních metod, podporujících činnostní přístupy žáka ve vyučovacím procesu a vedoucích k podpoře produktivního a kritického myšlení žáků. Využívá se k tomu široké spektrum autentických a názorných didaktických (edukačních) médií a postupů, které zahrnují široké spektrum vyučovací prostředků a nástrojů. Pro žáky by se měla prezentace školního dějepisu stát určitým dobrodružstvím, hledáním příběhů, které nikdy nejsou uzavřené, a které stále přinášejí nová zjištění a konfrontace dobových faktů, jevů a procesů.

Metoda pojetí historie jako příběhu umožňuje konfrontaci tzv. „velkých dějin“ prezentovaných v učebnicích a encyklopediích a tzv. „malých dějin“, tedy dějin osobních a rodinných, které se dotýkají konkrétních rodinných příběhů a regionálních lokalit, k nimž člověka váže nějaké zvláštní osobité pouto. Historická fakta tak dostávají v této konfrontaci konkrétní rozměr, který je často nutný pro jejich hlubší pochopení. Každé historické téma při této metodě tak směřuje k osobnímu rozvoji všech účastníků, jimiž jsou pamětníci, rodinní příslušníci, a na konci řetězce především žáci. Zmíněná metoda pojetí historie jako příběhu jde ruku v ruce s dalšími používanými postupy ve výuce dějepisu, kterými jsou metody práce s přímými nebo dokumentárními historickými zdroji, které mohou představovat audiovizuální mediální materiály (obrazy, fotografie, filmy a písemné archivní materiály).

V současné době si stále více připomínáme přední osobnosti příslušníků našeho národa, kteří se významným způsobem zasloužili o rozvoj vědy, kultury, vzdělanosti, a také o to, že v cizině šířili dobré jméno naší vlasti. Jedním z nich byl i PhDr. Václav Vojtěch (1901–1932), historik, geograf, cestovatel, první Čech, který vstoupil na území Antarktidy. Stalo se tak právě před 90 lety. Poslyšte jeho příběh.

Psal se 27. leden 1929. K pobřeží Antarktidy do Velrybí zátoky Rossova moře – na 78°30´ jižní zeměpisné šířky a 163°53´ západní zeměpisné délky – právě doplul nákladní parníček Eleanor Bolling, nazvaný po jménu matky komandéra (později kontradmirála) Richarda Evelyna Byrda (1888–1957), velitele I. své americké antarktické expedice (1928–1930). Přivezl z Nového Zélandu zásoby pro polárníky, kteří zde měli přezimovat na antarktické základně „Little America“ (Malá Amerika). Po zakotvení lodi začali námořníci vykládat zásoby. Spolu s nimi pracoval také steward/messman (číšník) „Vic“, dvacetisedmiletý Čech Václav Vojtěch, rodák z lesovny ve Skřivanech u Nového Bydžova (nar. 28. 11. 1901). Tímto dnem se začala psát kapitola české účasti na objevování a průzkumu ledového kontinentu. Vojtěch se stal prvním Čechem, který překročil jižní polární kruh a vkročil na území Antarktidy.

Historie Vojtěchovy účasti v Byrdově výpravě je dokladem jeho nesmírné osobní vitality a cílevědomosti. Absolvent studia historie a geografie na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze (získal akademický titul PhDr.), se nadchnul pro výzkum polárních oblastí četbou knih o objevech v Arktidě i Antarktidě. Při studijní cestě do Paříže v roce 1922, kde pátral po stopách české kolonie a historii československých legionářů roty Nazdar z první světové války, zhlédl ve volných chvílích fascinující film o nešťastné výpravě R. F. Scotta 1911–1912 k jižnímu pólu. Tehdy se definitivně rozhodl – budu usilovat stát se polárním badatelem!

Nebylo rozhodně jednoduché zajistit si místo v připravované Byrdově americké antarktické expedici. Cílem této výpravy s dosud největším rozpočtem (přes 1 milion USD, na financování se podílela řada mecenášů – Rockefeller, Ford ad.) bylo poodhalit do té doby dosud vědecky nerozřešené tajemství Antarktidy – zda jde o skutečný kontinent nebo o souostroví spojené ledem. Další záměry byly vědecké – přezimování na základně umístěné na Rossově šelfovém ledovci spojené s meteorologickými, glaciologickými, geologickými aj. průzkumy, letecká rekognoskace nových oblastí a první přelet jižního pólu.

Vojtěch byl jen jedním z tisíců, kteří nabídli své služby Byrdovi osobním dopisem. Přes první odmítnutí opět intervenoval a riskoval dokonce i přes další nezájem odjezd přes Anglii a Panamský průplav na Nový Zéland za expedicí. Byrd byl při osobním setkání překvapen smělostí a neústupností mladého muže. Dal mu proto přece jen příležitost. Vojtěch však v expedici nepůsobil jako vědecký pracovník, ale jako prostý člen posádky. Pracoval nejprve jako „coalpasser“ – házeč uhlí v topírně lodi, později jako steward/messman (číšník), námořník, a na základně v novozélandských Alpách prodělal i výcvik psovoda. V této funkci se podílel po svém druhém vylodění v Malé Americe na evakuaci základny před návratem expedice do Spojených států. Dne 19. února 1930 opustil Vojtěch se svým psím spřežením jako úplně poslední člen výpravy břehy Antarktidy.

Návrat do USA byl triumfální, expedice splnila téměř všechny své cíle včetně leteckého přeletu jižního pólu, přivezla s sebou neobyčejně cenné vědecké výsledky. Členy expedice přijal v osobní audienci prezident Hoover, americký Kongres je všechny vyznamenal Zlatou medailí Kongresu Spojených států. Dr. Václav Vojtěch byl prvním Čechem, jemuž bylo uděleno toto vzácné ocenění za významné zásluhy. V červenci 1930 se Vojtěch vrátil do vlasti ověnčen slávou úspěšného polárníka. Přednášel o tom, co prožil, plánoval další výpravu do polárních oblastí, učil se pilotovat letadla, napsal dodnes ceněný cestopis „Námořníkem, topičem a psovodem za jižním polárním kruhem“ (vlastním nákladem, 1932, 2. vydání Praha, Olympia 1968). Osud však Vojtěchovi nedopřál dokončit další smělé plány. Dne 6. srpna 1932, těsně před odjezdem do Kanady a na Aljašku, při projížďce na Labi v kanoi u Sadské, dr. Vojtěch tragicky zahynul. Muž, který přežil nebezpečné plavby v polárních bouřích, dobrý plavec, utonul, když ho převržená loď zřejmě omráčila a on zůstal bez pomoci.

Vojtěchův příběh dostupný ve jmenovaném cestopise a v četných zdrojích na internetu je silný i po uplynulých 90 letech. Může sloužit jako modelový vzor s využitím historie jako příběhu ve výuce dějepisu, zeměpisu a výchovy k občanství. Badatelské činnosti, které žáci mohou uplatňovat při práci s tímto příběhem, při vyhledávání a porovnávání zdrojů k němu, podporují účinným autentickým způsobem čtenářskou, digitální i matematickou gramotnost žáků. Žáci v jednotlivých skupinách si rozdělí objekty zájmu. Jedni vyhledávají, vybírají a čtou na internetu digitální zdroje k osobě Václava Vojtěcha, druzí k osobě polárního badatele Richarda Evelyna Byrda, další zdroje k historii I. americké Byrdovy výpravy 1928–1930. Jiné skupiny žáků mohou vyhledávat zdroje k polárním objevům, které Byrdově expedici předcházely, zjišťovat, že Byrdova výprava byla přelomem mezi tzv. klasickou objevitelskou epochou a moderní výzkumnou etapou.

Matematickou gramotnost lze rozvíjet v určování matematicky vyjádřených koordinát (souřadnic) geografické polohy Byrdovy přezimovací základny a místa, kde Vojtěch jako první Čech vstoupil na území Antarktidy. Žáci mohou určit i matematické vyjádření tzv. novozélandského poledníku, kterého v 19. a 20. století využívaly nejčastěji polární expedice v cestách k antarktickému pobřeží. S pomocí vybraných map a dalších zdrojů žáci mohou přepočítávat i zajímavé srovnávací údaje, například vzdálenost, kterou bylo potřebné urazit od expedičních základen na pobřeží Antarktidy k jižnímu geografickému pólu a následně také zpět! (cca 1250 km Amundsenova výprava, až cca 1400 km Scottova expedice, pozor na zásadní zkreslení délek při měření u map malých měřítek!). Tímto zjištěním si žáci uvědomí neuvěřitelné fyzické výkony prvních objevitelů, na lyžích, pěšky, se psím spřežením, přes Transantarktické pohoří, ve vysoké nadmořské výšce, přes obtížné terény a mrazivé klimatické poměry.

Mohou dále například zjišťovat plošný rozsah Rossova šelfového ledovce (cca 500 000 km²) a porovnávat ho s plochou některého ze známých států (Španělsko), uvědomovat si rozsáhlost antarktického kontinentu. Mohou zjišťovat a porovnávat podle dostupných údajů i rozměry velkých polárních živočichů, například plejtváka obrovského (modrá velryba, až přes 30 metrů délky, až 120 tun hmotnosti, což lze srovnat s hmotností cca 30 slonů a cca 1600 lidí při jejich průměrné hmotnosti 75 kg). Zajímavým zjištěním, ke kterému mohou žáci při práci s digitálními zdroji badatelsky dospět, je srovnání velikosti obrovských plovoucích ledovců, tzv. „eisbergů“ a ker, odlamujících se od pobřeží z kontinentálního ledovce Antarktidy. Některé z nich dosahují výjimečně desítky kilometrů délky, a také šířky a až desítek metrů výšky. Při této skutečnosti lze spatřit nad hladinou jen cca 1/6 jejich výšky, zbytek je ponořen podle fyzikálních zákonů pod mořskou hladinou.

Žáci mohou získat i časovou představu o posloupnosti nejvýznamnějších polárních objevů, zhotoví jejich přehled na časové ose. Pro rozvoj matematické gramotnosti u žáků se nabízí i ekonomicky pojatá relace v přepočtu dobových finančních nákladů Byrdovy expedice (tehdy cca 1 milion USD v době začínající světové hospodářské krize!) na dnešní poměry a další podobné aktivity.

Je jistě plno dalších „devítkových“ i jiných výročí, velkých i malých, významných i méně významných, regionálních i osobních, a k nim příslušných příběhů. Každá výročí a každé příběhy mohou být v dějepisném vyučování pojaty a využity jako vhodný zdroj a nástroj k rozvoji a upevňování rodinné, profesní i národní dějinné paměti a kulturního povědomí, k podpoře rozvíjených gramotností žáků.  

Licence

Článek je publikován pod licencí Creative Commons BY-SA.

Autor
RNDr. Josef Herink

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.