Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Historie a identita Romů
Odborný článek

Historie a identita Romů

26. 2. 2008 Základní vzdělávání
Autor
Aisis o.s.

Anotace

Příspěvek obsahuje námět pro zařazení romské problematiky do vyučovacích hodin dějepisu. Aktivita je zaměřena na historii této národnostní menšiny a na diskusi o důležitosti národní identity.

Příspěvek vznikl v rámci projektů pořádaných o.s. Aisis.


Metodika vzdělávacího projektu Tváří v tvář historii, který hledá příčiny zášti vůči národnostním menšinám
Žáci:
  • definují identitu Romů ve vztahu k jazyku jako jedinému jednotícímu prvku
  • hledají odpověď na otázku, proč řada Romů svůj původ ze sociálních a ekonomických důvodů skrývá
  • napíší slohovou práci o tom, co znamená být příslušníkem menšiny

Aktivity

Krátkou aktivitu uvedeme pomocí následujícího úryvku, který buď nahlas přečteme, nebo v psané formě rozdáme na papírech.

Stručné dějiny Romů

V řadě zemí po celém světě žije přes dvanáct milionů Romů. Přesné číslo se zjistit nedá, protože se v rámci oficiálního sčítání lidu obvykle neevidují. Mnozí Romové se sami ke svému skutečnému etnickému původu z ekonomických i sociálních důvodů nehlásí. Romové představují samostatnou etnickou menšinu, vyznačující se přinejmenším původem a vlastním jazykem. Pocházejí z indického subkontinentu z doby před více než tisíci lety. Nikdo s jistotou neví, proč původní Romové započali své velké putování z Indie do Evropy a v průběhu staletí se přes veškerý útisk a persekuci rozptýlili po celém světě.

Romská kultura je rozmanitá - jako taková vlastně neexistuje, ovšem jsou zde atributy, které jsou všem Romům společné:

  • loajalita vůči rodině a rodu (klanu)
  • víra v Dela (Boha) a bytí (Ďábel)
  • víra v předurčenost
  • Romanija, standardy a normy, které se mezi jednotlivými kmeny do určité míry liší
  • adaptabilita vůči měnícím se podmínkám

V romské historii proběhlo několik velkých migrací - diaspor. První bylo velké rozptýlení z Indie, ke kterému došlo zhruba před tisíci lety. Někteří vědci se domnívají, že migračních vln mohlo být více. Druhá velká migrace, tzv. Aresajipe, proběhla z jihozápadní Asie do Evropy ve 14. století. Třetí velká migrace v 19. a počátkem 20. století po zrušení romského otroctví v letech 1856 - 1864 směřovala z Evropy na americký kontinent. Někteří vědci soudí, že v současnosti, po pádu železné opony, ve východní Evropě, probíhá další velká migrační vlna.

Romština je jazyk indo-arijského původu a má mnoho hovorových dialektů, ale její kořeny spočívají v pandžábštině nebo hindštině. Hovorová romština je velmi rozmanitá, ale ve všech dialektech nalézáme určitá společná slova, která používají všichni Romové. Neexistuje však žádná univerzální spisovná romština, kterou by všichni Romové používali.

V prvních evropských popisech Romů po jejich příchodu na kontinent se zdůrazňuje jejich tmavá pleť a černé vlasy. V důsledku jejich integrace s Evropany v průběhu staletí dnes nejsou výjimkou i Romové s pletí a vlasy světlými.
(pramen: http://www.patrin.com/)

Žáci se ve třídě zapojí do diskuse o přečteném úryvku. Zaměří se přitom na témata, jako například proč řada Romů svůj původ ze sociálních a ekonomických důvodů skrývá. Jestliže žijí Romové v evropských zemích již 700 let, proč se prostě neasimilovali? Jaký vliv má otrocká minulost na etnickou skupinu a její sebevědomí?

Třídu rozdělíme do čtveřic. V každé žáci přečtou postupně nahlas následující úryvek. Mohou si vzájemně vysvětlovat nejasné nebo neznámé výrazy, pokud je to třeba, přizvou si učitele.

V jednom příspěvku do internetové diskuse o Romech napsal Ian Hancock, Rom, který je vyučujícím na jedné severoamerické univerzitě:

„Jako národ jsme v politováníhodné situaci. Od raného dětství nám říkají, ať svůj etnický původ skrýváme (to je v mysli velká tragedie). Předstíráme, že jsme Egypťané/Aškalové, protože být Romem je skoro nesnesitelné. Neromští tvůrci politiky nám soustavně tvrdí, že nás nedefinuje etnický původ, nýbrž chování. Dokonce i rádoby experti nám říkají, že mezi jednotlivými romskými skupinami není žádný vztah a že romská studia by jako samostatná akademická disciplína ani neměla existovat a že jakékoliv uznání Romů by se mělo dít v rámci dějin ostatních národů. Při holocaustu nám říkali Dodatečný nápad. Naše identita je tak mlhavá, že si gadžové umějí snadno sami sebe představit jako cikány a oděvní firmy dokáží prosadit jakoukoliv módu jako cikánskou a vydělat na tom peníze.

My své dějiny potřebujeme. To není jen akademická záležitost. Nebudeme-li vědět, odkud přicházíme, nemůžeme vědět, kam jdeme. My tak nějak plujeme. Jiné národy svou historii prozkoumaly a glorifikují ji jako zásadní, nezbytnou součást při vytváření národní identity. Rozhodně i ten, kdo dějinám zvlášť velkou důležitost nepřikládá, musí souhlasit s tím, že má svou váhu, můžeme-li poukázat na naši skutečnou historii, když nám někdo říká, že jsme jen vyvrženci evropské společnosti. Jednoduše řečeno, jestliže budou naši mladí lidé vědět o našich dějinách více, nabudou větší sebedůvěry, a jestliže budou naši historii znát i ostatní, bude to krok k odbourání stereotypů (a postojů, které z nich plynou). Jsem přesvědčen, že musíme vědět, kdo jsme, máme-li pokročit vpřed."

Když jsme žákům nechali dost času na to, aby úryvek přečetli a prodiskutovali, rozdáme pro každého žáka šest proužků papíru. Na tabuli napíšeme - Z dějin naší země je pro mne důležité: ...

Každý žák doplní na svých proužcích tuto větu šesti různými způsoby. Má-li žák více národností/státních příslušností, může se rozhodnout, o které zemi bude psát. Když jsou žáci s psaním na proužky hotovi, shromáždí se každá skupina kolem velkého archu papíru (velikosti minimálně A1) rozloženého na podlaze. Všichni své proužky na arch položí. Všichni si je vzájemně přečtou a společně poté uspořádají do skupinek ty proužky, které mají nějakou společnou vlastnost. Potom, co se na rozdělení proužků žáci dohodli, mohou je na arch nalepit a kolem každé skupinky udělají značkovačem kruh. Nad každým souborem pak napíší jednoslovný nebo dvouslovný nadpis, který onu společnou vlastnost charakterizuje. Archy se ve třídě upevní na stěnu a žáci postupují od jednoho ke druhému a zaměřují se na ony společné kvality. Žáci se vrátí do svých skupin a prodiskutují tyto otázky (přičemž jeden žák je zapisovatelem):

  • Jaký význam má naše národní identita pro naši identitu osobní?
  • Jaký vztah má naše národní identita k zemi jakožto k území o definovaných hranicích a známých dějinách?
  • Co má Hancock o Romech na mysli, říká-li: „My své dějiny potřebujeme"?
  • Proč je pro etnickou skupinu bez zřetelné domoviny důležité, aby znala svou historii?

V této hodině se můžeme dotknout i problematiky dalších národností, například Kurdů, kteří kdysi tvořili národ, ale dnes jsou rozptýleni v několika zemích nebo toho, jak důležité je být národem ve své zemi o definovaných hranicích pro Palestince apod.

Žáci se shromáždí do jedné skupiny. Všichni zapisovatelé shrnou, k čemu jejich skupiny došly, potom následuje všeobecná diskuse. Hodinu žáci zakončí krátkou slohovou prací na téma „Co to znamená být...." (národnost se příslušným způsobem doplní).

Stupeň vzdělávání a období vzdělávání 2. stupeň
Rozvíjené klíčové kompetence Kompetence k učení – vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně využívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém životě.
Kompetence komunikativní – naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje.
Kompetence občanské – respektuje, chrání a ocení naše tradice a kulturní i historické dědictví, projevuje pozitivní postoj k uměleckým dílům, smysl pro kulturu a tvořivost, aktivně se zapojuje do kulturního dění a sportovních aktivit.
Integrace průřezových témat OSV – Sociální rozvoj (Mezilidské vztahy), Morální rozvoj (Hodnoty, postoje, praktická etika)
Multikulturní výchova – Etnický původ
Mezioborové přesahy a vazby Český jazyk a literatura
Organizace řízení učební činnosti skupinová
Organizace prostorová školní třída
Organizace časová do 45 minut
Vyučovací metoda aktivizující – diskusní

Literatura a použité zdroje

[1] – http://www.patrin.com/.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Aisis o.s.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence občanské
  • respektuje, chrání a ocení naše tradice a kulturní i historické dědictví, projevuje pozitivní postoj k uměleckým dílům, smysl pro kulturu a tvořivost, aktivně se zapojuje do kulturního dění a sportovních aktivit
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence komunikativní
  • naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně využívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém životě

Průřezová témata:

  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Hodnoty, postoje, praktická etika
  • Základní vzdělávání
  • Multikulturní výchova
  • Etnické a náboženské skupiny v ČR
  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Mezilidské vztahy

Mezioborove presahy:

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová

Organizace prostorová:

Školní třída