Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Tmavomodrý svět aneb Jak „vidí“ svět nevidomí
Odborný článek

Tmavomodrý svět aneb Jak „vidí“ svět nevidomí

Anotace

Seznámení se světem nevidomých „zevnitř i zvenku“ – prožitek – jaké to je nevidět, jak jim můžeme pomoci. Hry a aktivity zaměřené na "osahání" prostředí všemi možnými smysly kromě zraku, v druhé půli beseda s nevidomým, který přišel i s vodícím psem a instruktorkou rehabilitace a rekvalifikace nevidomých.

Projekt se uskutečnil v rámci projektového dne naší školy. Pracovala jsem se smíšenou skupinou 16 dětí 2. - 4. tříd, které se dobrovolně přihlásily. Na projekt byly vymezeny 3 hodiny.

Hlavní cíle projektu:
  • vytvářet u žáků respekt k odlišnostem, pochopení a toleranci vůči nevidomým a slabozrakým, rozvíjet schopnost empatie
  • vést je k ochraně zdraví a uvědomění si významu a nenahraditelnosti zdraví, konkrétně zraku a nezbytnosti péče o ně
  • učit je komunikovat s nevidomými a slabozrakými, nebát se je oslovit a v případě potřeby jim účelně pomoci

1. část - zážitková metoda, sebezkušenostní metoda

2. část - beseda informativního charakteru, ukázky práce vodícího psa a kompenzačních pomůcek, nácvik praktické pomoci nevidomým v každodenním životě

1. část (celkem 80 min)

V první části měli žáci pocítit, jak vnímají okolí lidé, kteří nevidí. Kromě samotných aktivit tu má velký význam review (ohlédnutí, reflexe), ve kterém žáky pomocí vhodných otázek vedeme k tomu, aby si uvědomili své pocity a prožívání předešlé situace a zamysleli se nad přínosem (poselstvím) dané aktivity. Necháme volný prostor k tomu, aby se vyjádřili ti, kteří chtějí ostatním něco sdělit. Někteří si na položené otázky odpovědí třeba sami pro sebe.

Úvod (10 min)
Poznej předměty jinými smysly, než zrakem (20 min)

Pomůcky - šátek na oči pro každého žáka, předměty ke zkoumání (např. hřeben, hrníček, zvoneček).

Žáci sedí v kruhu na židlích (polštářcích), šátky na očích a mlčí. Předávají si postupně jednotlivé předměty, každý osahají, popř. prozkoumají dalšími smysly (čichem, sluchem), sami pro sebe (!) identifikují a pošlou dál. Pro začátek volíme snadno rozpoznatelné věci. Poté, co se k nám vrátí všechny předměty, je položíme doprostřed a vyzveme žáky, aby si sundali šátky a přesvědčili se o správnosti svého úsudku. Provedeme krátké review - např. se zeptáme na pocity a zda pro ně byl úkol lehký.

2. kolo hrají žáci ve dvojicích - jeden má šátek na očích a druhý mu podává různé předměty k určení. Po chvíli (když učitel pozoruje upadající nadšení) se vymění. Učitel prochází mezi dvojicemi a pomáhá bezradným. Tato část je dynamičtější, tvořivější, má větší spád a žáky obvykle baví.

Modelování (15 min)

Pomůcky - šátky, modelína pro všechny žáky.

Úkol - se šátkem na očích vymodelovat z modelíny kuličku, krychli, apod.

Učitel postupně zadá žákům 3 tělesa a nechá dostatek času pro realizaci úkolu. Činnost by měla probíhat v klidu, za tichého soustředění. Když je žák přesvědčen, že udělal daný tvar nejlépe, jak mohl, může si sundat šátek a dílo zkontrolovat. Učitel výsledky nehodnotí, soustředí se spíše na proces samotný. Na závěr je opět vhodné nechat žáky, aby promluvili o tom, jaké to bylo. Stále se snažíme vžít se do situace nevidomých lidí.

Orientace v prostoru
Hra na slepou bábu (10 min)

Pomůcky - 1 šátek.

Pro odlehčení můžeme zařadit hru na slepou bábu: jeden žák má na očích šátek, ostatní ho opatrně zatočí. Mohou také připojit říkadlo: „Slepá bábo, kam mě vedeš? Do kouta! Co v tom koutě, co tam vidíš? Kohouta!" Následně se rozprchnou. Slepá bába tápe v prostoru a pokouší se chytit jiného hráče, který by ji vystřídal. Během hry dbáme na bezpečnost! Můžeme např. z lavic vytvořit ohraničený prostor bez ostrých rohů a překážek. Péči o bezpečí „Slepé báby" lze také zadat hráčům v úvodu hry. V ohlédnutí za hrou se neptáme jen na pocity „Slepé báby", ale ptáme se všech hráčů na možná úskalí, která mohla nevidícího hráče ohrozit.

Varianta - se zvýšenou ostražitostí zahájíme hru bez zjevných bezpečnostních opatření. Ta vytvoříme společně s žáky v průběhu hry na základě vzniklé situace.

Překážková dráha (25 min)

Pomůcky - šátek pro každé dítě, překážky (lavice, židle...).

Vyzveme děti, aby se rozdělily do dvojic. Poté si polovina dětí (jeden z každé dvojice) zaváže oči. Postavíme (třeba za pomoci vidících) „překážkovou dráhu". To, že děti stavbu překážek nevidí, má svůj význam! Nestavíme složité překážky, spíše naopak (opět dbáme na bezpečnost), jde o to, aby dvojice musela několikrát změnit směr, příp. něco podlézt. Postupně si všechny dvojice trasu projdou, přičemž si samy volí způsob „navigace". Poté co si děti ve dvojicích vymění role a „nevidomí"si zakryjí oči, přestavíme překážkovou dráhu a proběhne druhé kolo.

Varianty - navigace bez dotyku (zvuková); měříme čas a vyhlásíme vítěze.

Přestávka (20 min)
2. část (celkem 70 min)
Beseda (15 min)
Pomůcky:

  • vodící pes (je skutečně z hlediska práva považován za pomůcku)
  • bílá hůl a další kompenzační pomůcky (např. indikátor hladiny)
  • text v Braillově písmu
  • výukový model „hříbečky"
  • plastické obrázky
  • časopis Zora
  • jména přítomných dětí v Braillově písmu
  • zvuková signalizace
  • židle
  • informační brožurky

O přestávce přišli hosté z Rehabilitačního a rekvalifikačního střediska Dědina - instruktorka Kateřina Dočkalová, klient - nevidomý Milan Pšenica a vodící pes Bodie. V Rehabilitačním a rekvalifikačním středisku Dědina se lidé, kteří přišli o zrak v dospělosti v důsledku úrazu nebo nemoci, učí žít se svým postižením. Učí se prostorové orientaci a pohybu s bílou holí, čtení a psaní Braillova bodového písma, sebeobsluze (např. jak bez zraku zvládnout domácí práce, apod. Dále absolvují rekvalifikační kurzy, např. masér, keramická a košíkářská výroba apod.

Od počátku poutal pozornost především krásný černý Labrador Bodie. Po krátkém představení příchozích tedy většina dotazů směřovala k panu Pšenicovi a týkala se právě Bodieho. Pes ve škole je prostě atrakce. Báječně překonal bariéry a počáteční ostych.

Přesto je dobré mít předem připravené okruhy otázek, aby učitel překonal případný nedostatek otázek ze strany žáků.

Kromě psa děti zaujaly také speciální hodinky pro nevidomé a bílá hůl. Dále děti zajímaly každodenní problémy, se kterými se musí každý nevidomý vypořádat.

Praktické ukázky a cvičení (25 min)

Následovala ukázka práce vodícího psa - mj. povely a chůze po schodech, pan Pšenica s Bodiem si prošli i naši překážkovou dráhu. Pod vedením instruktorky Kateřiny si děti ve dvojicích prakticky nacvičily, jak správně vést nevidomého a jak ho např. posadit na židli.

Braillovo písmo (10 min)

Kateřina, která mj. učí právě Braillovo písmo, děti seznámila se systémem šestibodových znaků a způsobem výuky. Ukázala dětem výukový model, tzv. „hříbečky", psací stroj, a samozřejmě také text psaný Braillovým písmem. Dále plastické obrázky, pexeso a časopis pro nevidomé a slabozraké Zora.

Každý může přijít o zrak (10 min)

Účelem této krátké pasáže nebylo děti vyděsit, ale upozornit na rizikové chování, které by mohlo vést k poškození nebo ztrátě zraku. Děti na řadu faktorů přišly samy. Zmínili jsme se také o vrozených vadách zraku, brýlích i nemocech (aby to nevyznělo, že ztráta zraku je jakýmsi trestem za špatné chování).

Závěr (10 min)

Na závěr jsme obdrželi darem informační brožurky a abecedu v Braillově písmu pro školu. Každý žák si odnesl kartu se svým jménem, napsaným plasticky psacím písmem a Braillovým písmem. Žáci měli poslední možnost sdělit ostatním, co je v průběhu dopoledne nejvíce zaujalo. Podle vzrušeného vyprávění a nadšení dětí se setkání vydařilo.

Hodnocení projektu

Pokud budu hodnotit projekt z hlediska učitele, řekla bych, že za daných podmínek (v omezeném časovém rozsahu a při práci s různorodou skupinou mně neznámých dětí) se vydařil. Osobně bych však dala přednost delší práci s tématem ve své kmenové třídě. Pravděpodobně bych využila možnost „dotknout se" tématu v několika vyučovacích předmětech, z různých úhlů pohledu:

  • výtvarná výchova - obdoba práce s modelínou (např. keramická hlína nabízí jiný zážitek)
  • hudební výchova - poznávání zvuků (případně hudebních nástrojů) se zavázanýma očima
  • prvouka, přírodověda - zdraví a život s handicapem, pomoc nevidomým
  • tělesná výchova - překážkové dráhy, rovnováha beze zraku (důraz na bezpečnost!)

Užitečná by jistě byla vycházka, ať už do přírody (chůze poslepu a naboso po různých typech povrchu, poslepu ohmatat různé povrchy, např. kůru stromů, kameny...), nebo po ulici (všímat si úprav, usnadňujících nevidomým orientaci a pohyb, např. specifický povrch chodníku u přechodů, zvuková signalizace u semaforů apod.).

Návštěva nevidomého se psem ve škole byla jistě působivá, ale na ni by bylo možné navázat exkurzí do domovského zařízení našich hostů, Rehabilitačního a rekvalifikačního střediska Dědina, kde by si děti prohlédly další kompenzační pomůcky, dílny (např. keramickou a košíkářskou), cvičnou kuchyň, kde se klienti učí sebeobsluze (např. jak bez zraku nalít čaj a nepřelít) a speciálně upravenou zahradu, která, díky úpravám a různorodým povrchům, vzdáleně připomíná dopravní hřiště a slouží nácviku orientace v terénu a chůze s bílou holí.

Můžete namítnout, že nemáte známé v podobném zařízení. Uvědomuji si, že značná část projektu byla založena na spolupráci s rodinou (mé hosty přivezl manžel autem v době dovolené, švagrová Kateřina pracovala na projektu jen z čirého nadšení - takové nasazení nelze od našich nejbližších žádat často). Ale protože k práci učitele patří značná dávka organizačních schopností, nepochybuji o tom, že najdete ve svém okolí podobné nadšence, třeba přes Sjednocenou organizaci nevidomých a slabozrakých ČR. A kdyby ne? Věřím, že přestože bez hostů „z oboru" by byl projekt ochuzen, měl by pořád smysl.

Další použitá literatura:

Informační brožury Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR.

Literatura a použité zdroje

[1] – VAN DYCK, H. Ne tak, ale tak. Příručka správného kontaktu s nevidomými a slabozrakými. Praha : Tyfloservis, 1996.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Jana Dočkalová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence občanské
  • rozhoduje se zodpovědně podle dané situace, poskytne dle svých možností účinnou pomoc a chová se zodpovědně v krizových situacích i v situacích ohrožujících život a zdraví člověka
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence sociální a personální
  • podílí se na utváření příjemné atmosféry v týmu, na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi přispívá k upevňování dobrých mezilidských vztahů, v případě potřeby poskytne pomoc nebo o ni požádá

Průřezová témata:

  • Základní vzdělávání
  • Výchova demokratického občana
  • Občan, občanská společnost a stát
  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Mezilidské vztahy
  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Poznávání lidí

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová

Organizace prostorová:

Školní třída

Nutné pomůcky:

šátky na oči pro každé dítě, předměty ke zkoumání poslepu (např. hřeben, hrníček, zvoneček), modelína pro všechny žáky, „překážky“ (lavice, židle...), vodící pes (je skutečně z hlediska práva považován za pomůcku), bílá hůl a další kompenzační pomůcky (např. indikátor hladiny), text v Braillově písmu, výukový model „hříbečky“, plastické obrázky, časopis Zora, zvuková signalizace, informační brožurky, karty se jmény všech zúčastněných dětí, napsanými plasticky psacím písmem a Braillovým písmem