Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Aktivity na podporu OSV - Sociální rozvoj
Odborný článek

Aktivity na podporu OSV - Sociální rozvoj

3. 7. 2008 Základní vzdělávání
Autor
Aisis o.s.

Anotace

Příspěvek obsahuje několik námětů na různé krátké hry, zaměřené na sociální rozvoj – poznávání lidí, zjišťování postojů a způsobů uvažování, mezilidské vztahy, komunikaci, naslouchání, řešení konfliktů a kooperaci.

Příspěvek vznikl v rámci projektů pořádaných o.s. Aisis.


Lovci lidí

Zaměřeno na poznávání členů skupiny.

Učitel (sám nebo s žáky) připraví a rozdá hráčům lístky, na nichž bude předepsáno:

Najdi někoho, kdo...

... má rád/baví ho ........... (na toto volné místo si majitel lístku doplní např. sport atd.)

Jméno:

... ví, co znamená slovo .............. Jméno:
... zažil ............ Jméno:
... věří, že ............. Jméno:
... má doma ............. Jméno:
... chce ................ Jméno:
... byl ................. atd.

Pak se hráči rozejdou po prostoru a snaží se najít někoho, kdo jim může dát odpověď na jejich otázku. Jeden hráč však může jednomu hráči odpovědět jen na jednu otázku (na jednom lístku se tedy nesmí opakovat u dvou a více položek stejné jméno). Akce končí, když většina lovců má již dostatek úlovků.

Reflexe: Je spojena se vzájemným informováním o „úlovcích", které může být doplněno vzájemným dotazováním a zpřesňováním informací apod.

Co máme společného a co ne

Zaměřeno na hledání shod a rozdílů.

Skupiny o 4-5 účastnících zjišťují, co shodného členové mají (zájmy, přání, názory, plány, věci...) a co naopak ne, tedy co mají rozdílného. Možným dalším rozvíjením může být vypracování určitého společného artefaktu, který by se zjištěními pracoval dále, např.:

  • vymyslet heslo členy skupiny charakterizující jako celek, pak je převést do kresleného obrázku (v němž není žádné ze slov, z nichž se heslo skládá) - obrázky jsou pak předloženy ostatním k uhádnutí slovní podoby hesla
  • zpracovat televizní nebo rozhlasový reklamní šot nebo plakát pro skupinu jako firmu/instituci - ve vymýšlení by se mělo ideálně odrazit právě to, jak jsou různí členové rozdílní a jak lze této rozdílnosti využít

Reflexe - probíhá de facto již průběžně v činnosti skupin nebo v různých fázích podle zvolené varianty; tématy společné reflexe mohou být právě rozdílnosti mezi lidmi, jejich typy a jejich výhodnost pro skupinu, strategie využití rozdílností v životě třídy.

Postavy z obrázků

Zaměřeno na obecné prozkoumávání lidských typů, postojů, způsobů uvažování a jednání.

Učitel (případně žák) nalezne fotografie (časopisy apod.), které nabízejí určitou šanci na domýšlení toho, jací jsou lidé na obrázku/jaký je člověk na obrázku, v jaké je situaci, proč se v ní ocitl, jak v ní jedná, proč tak jedná, jaké jsou jeho mezilidské vztahy atd.

Obrázky si rozdělí skupiny hráčů a po poradě sehrají/improvizují buď to, co situaci předcházelo nebo jak se situace dále vyvíjela, jak se postavy chovají v jiných situacích, to, co na obrázku není vidět atd. (dle dohody nebo instrukce učitele). Následuje vždy debata o scéně.

Reflexe se zaměřuje hlavně:

  • na obsah, tedy na ztvárňované modely lidí
  • na to, proč hráči domyslili jejich osobnost právě takto
  • kde se berou vlastnosti apod.
  • jakou mají zkušenost s podobnými typy lidí
  • co to je osobnost
Mezilidské vztahy - seznam pochval

Každý žák si napíše seznam pochval, které používá nebo v nedávné minulosti používal.

Pak si sepíše seznam osob, s nimiž je nejvíce v přímém styku (rodiče, přátelé, spolužáci, učitelé, partneři, sousedé, členové stejného klubu...). Pokusí se dát dohromady osoby a pochvaly (koho a jak chválí). Dále si žák může porovnat, komu z lidí, s nimiž se vídá, se pochval nedostává a zamyslet se nad tím, proč tomu tak je, bylo-li by možno nějak tuto situaci měnit (na toto téma již lze debatovat s dalšími spolužáky ve skupině apod.).

Následovat může seznam negativních výroků, kritik, výčitek na adresu ostatních - lze porovnat četnost pochvalných i negativních výroků. Lze se též dohodnout na zvýšení „intenzity" vzájemných pozitivních zpětných vazeb ve třídě (i když to může zprvu vypadat formálně a skutečně také mohou žáci mít problémy s vyjadřováním pozitivních výroků).

K pocitu, že není nic divného dávat si pozitivní zpětné vazby, mohou dále přispět i de facto též nácvikové hry typu:

Místo po mé pravici je volné

Tato známá technika spočívá v tom, že žáci/studenti sedí v kruhu, v němž je o židli více. Hráč, na nějž vyšla volná židle po jeho pravé ruce řekne: „Místo po mé pravé ruce je volné a zvu na něj Martinu, protože mi pomáhá s matikou." Pozitivní zpětná vazba, která se tu podává, by měla být více zaměřena na vlastnosti a skutky než na charakteristiky typu „protože se mi líbí její červený svetr", což je jednak charakteristika spíše „technická" a jednak se v tomto případě netýká Martiny, ale toho, kdo ji zve.

Hrozí-li, že skupina některého žáka vynechá, je užitečné instruovat vystřídání všech (!) hráčů.

Reflexe může směřovat:

  • k pocitům
  • k uvědomování si snadnosti či nesnadnosti takových pozitivních výroků
  • k tomu, jaké je tyto výroky poslouchat apod.
Komunikace - pocitové škály

Hráči se rozdělí na skupiny po čtyřech, jeden bude režisér a tři budou ztvárňovat výraz určitého pocitu. Pocity, emoce lze mít připravené na kartičkách (např. smutek, rozrušení, údiv, zklamání, hněv...). Každá skupina si vylosuje kartičku a hráči pod vedením režiséra si rozdělí intenzitu emoce, kterou kdo z nich bude představovat (tedy např. slabý - malý, hluboký smutek) a pokusí každý vtělit tento svůj úkol do nepohyblivé sochy (štronzo) - výraz je tvořen současně obličejem, pozicí těla, umístěním rukou atd. Režisér pomáhá tvořit a sleduje stupňování výrazu emoce u jednotlivých hráčů. Při předvádění se hráči postaví vedle sebe a buď postupně nebo najednou „nasadí" svou „roli a strnou ve štronzu. Ostatní hráči hádají jakou emoci jde a hodnotí, zda ve všech třech případech vidí tutéž, jen silnější nebo slabší emoci.

Reflexe: Může jít tedy do popisů výrazů, jejich variant, do zobecnění zkušeností i do individuálních zkušeností či popisů toho:

  • Kdo mívá ve třídě jaké výrazy?
  • Jak je to vůbec se základními emocemi?
  • V čem je cvičení těžké a v čem ne
  • Jak na to skupiny šly?
Non verbum

Skupiny po 3-4 hráčích. Na plakát učitel připraví názvy emocí, příp. stavy nebo postoje, které jsou rozděleny do dvou skupin podle obtížnosti (A = lehčí, B = těžší). Plakát vyvěsí. Hráči se domluví, kterou emoci (stav) a jak bude kdo ze skupiny předvádět. Jak znamená v tomto případě, co bude pro sdělení emoce (stavu) klíčové, tedy zda těžiště výrazu bude v rukou (gestice), obličeji (mimice), pozici těla (posturice), chůzi nebo jiném pohybu celého těla (složka kinesice). Vystřídat se musí všichni členové skupiny. Pak začne předvádění tak, že každý zástupce skupiny, na nějž přišla řada předstoupí a řekne skupinu zařazení emoce a jak bude hrát. Pak předvádí. Ostatní skupiny hádají, o jakou emoci jde a za uhádnutou emoci si skupina může připsat bod. Ovšem i hráč může pro svůj tým získávat body, a to v případě, že alespoň polovina skupin hádala přesně jeho emoci (tedy: přesně ji zahrál). Za předvedení lehčí emoce (A) lze získat 1 bod, za těžší (B) 2 body.

Návrhy emocí (stavů):

  • A = strach, vztek, smutek, radost, štítivost, nadšení, nervozita, vzdor, otupělost, uvědomělost, zamilovanost, chlípnost, upjatost, zoufalství
  • B = něha, osamělost, naděje, podlézavost, nedočkavost, ukřivděnost, skepse, nadřazenost, apatie, pohrdání, nejistota, chlad, odmítavost, bodrost, touha.
Reflexe:
  • Co vše mluví na našem těle (nonverbální komunikace a její součásti)?
  • Jaké jsou výrazy emocí, stavů, postojů?
  • Jak je to s tělovou tvořivostí?
  • Kdo byl originální?
  • Kdo byl stylizovaný?
  • Kdo předváděl věrnou skutečnost?
  • Jak se nám úkol plnil?

Máte-li možnost akce natáčet na video, reflexe mohou být prohloubeny možností dívat se znovu (tu však ovšem v životě naopak obvykle nemíváme...). Máte-li možnost akce natáčet na magnetofon, reflexe mohou být prohloubeny možností dívat se znovu (tu však ovšem v životě naopak obvykle nemíváme...).

Jednosměrná komunikace

Zaměřeno na přesnou a partnera zohledňující komunikaci.

Žáci se posadí ve dvojicích proti nebo i zády k sobě. Jeden drží v ruce předlohu (např. polovinu formátu A 4), kterou musí nadiktovat druhému (ten má čistý list téhož formátu). Druhý však neví, co vidí na svém papíře prvý a nesmí se na nic ptát. Výsledkem má být, že to, co bude mít nakresleno na svém papíře druhý, bude co nejvíce podobné tomu, co má na papíře prvý. Osvědčily se různé kombinace např. dvou různě velkých čtverců, jedné kružnice a dvou trojúhelníků, kteréžto všechny tvary se navzájem dotýkají, případně prostupují.

Reflexe:

  • Jak to dopadlo?
  • Proč to dopadlo dobře?
  • Proč ne?
  • Jakou volil diktující taktiku?
  • Jak byl diktující schopen předvídat problémy?
  • Co je přesnost řeči, myšlenkové pochody atd.diktujícího i kreslícího?
  • Jakou roli tu hraje představivost?
  • Jak funguje to, že jednomu slovu můžeme různě porozumět?
Naslouchání

Zaměřeno na schopnost skutečně vnímat, co druhý říká, a dát mu zpětnou vazbu, že slyším.

Klasická varianta této techniky se odehrává ve trojicích; dvojice vede dialog, třetí pozoruje a dává posléze zpětnou vazbu diskutujícím. Je dobré, když se podaří nalézt ve dvojici téma, které je pro ně skutečně kontroverzní - „jaro je lepší než podzim a naopak" nebo zvovuobnovení trestu smrti: ano - ne. Pak se dohodne, kdo první vysloví svůj názor. Až tak učiní, druhý opakuje nebo parafrázuje výrok prvého (Myslíš si tedy, že....) a k tomu dodá svůj názor (A já si myslím, že...). Prvý opět parafrázuje nebo opakuje výrok druhého a dodá svůj. Pozorovatel sleduje, zda některý z debatérů při parafrázi nepodsouvá předchozímu mluvčímu jiné myšlenky...

Reflexe - sledujeme:

  • Nakolik jsme skutečně schopni naslouchat?
  • Nakolik se nám daří parafráze?
  • Nakolik jsme schopni neironizovat názor druhého, ale věcně ho akceptovat
  • Nakolik se regulujeme?
  • Jak to funguje v našem životě mimo hru?
Hra na konflikt

Zaměřeno na řešení konfliktů.

Hráči vytvoří seznam běžných konfliktních situací, do nichž se dostávají nebo které jim připadají zajímavé. Situace je dále možno roztřídit většinou:

  • na situace s kamarády (někdo někomu něco půjčil a jsou problémy s vracením
  • někdo někomu nadává před ostatními nebo nějak omezuje jeho práva
  • spor o lavici ve třídě na začátku roku
  • neshoda z toho, že jeden přítel náhle opustil druhého ve prospěch dalšího...)
  • s učiteli (žák má pocit, že je nespravedlivě hodnocen; žáci se rozzlobí na učitele, že jim na výletě dává příliš brzy večerku...)
  • v rodině (spor sourozenců o to, kdo bude dělat jaké domácí práce; rodiče se zlobí na potomka, který přišel pozdě domů; potomek se chce odstěhovat do squatu a rodiče jsou proti atd.)

Pak se ve skupinách situace připraví a přehrají tak, aby konflikt neproběhl efektivně, dobře, aby se nic nevyřešilo. Následně se rozebírá, proč tomu tak bylo - co bránilo vyřešení konfliktu či vůbec vedlo k tomu, aby nastal. Scény se mohou hrát znovu a může se v nich zkoušet jiné řešení.

Reflexe:
  • Proč konflikt vznikl?
  • Jaký problém měla ta i ona zúčastněná strana?
  • O co komu vlastně šlo?
  • Na čem konflikt uvízl?
  • Jak by se mu dalo předejít ještě před jeho vznikem, co s ním lze dělat v okamžiku, kdy již „běží"?
  • Co je destruktivní komunikace v konfliktu?
  • Jak komunikovat, aby se kolo konfliktu neroztáčelo, ale naopak brzdilo nebo zastavilo?
  • Jaká je moje osobní zkušenost s řešením konfliktů?
  • Co se mi osvědčuje, a co ne?
  • Co bych se tu potřeboval naučit?
Kooperace - pohyb se špejlemi

Zaměřeno na kooperaci při fyzických aktivitách a partnerskou citlivost.


Dvojice vloží mezi svá ramena špejli a začnou se pohybovat prostorem, který by měl být ideálně členitý (schody, přelézat lavice atd....). Špejle se přitom nesmí zlomit ani nesmí spadnout na zem. Posléze lze vyzkoušet podobnou aktivitu ve třech.

Reflexe:
  • Co nám umožnilo/znemožnilo úkol splnit?
  • Jakou taktiku bychom volili podruhé?
  • Jak jsme se cílili takto „spoutáni" s partnerem?
Společná kresba

Zaměřeno na tvorbu společného díla z děl jednotlivých a překonávání překážek v komunikaci při spolupráci.

Navrhne se téma pro kresbu (budoucnost, přátelství, naděje, zdraví...). Pak dostane každý člen třídy list papíru a výtvarně své téma zpracuje. Pak se třída rozdělí na skupiny po čtyřech osobách. Ty si prohlédnou své výtvory a pokusí se nonverbálně dohodnout na tom, jak by se dal z jejich obrazů sestavit jeden společný obraz. Domalovávat či doplňovat při tomto procesu další výtvarné prvky je dovoleno, ale musí se to dít se souhlasem všech členů skupiny.

Reflexe:
  • Jaké jsem měl pocity?
  • Díky čemu se nám podařilo dosáhnout výsledku?
  • Co znamenalo pro činnost vyloučení slov?
  • Jak jste si rozuměli?
  • Jaké kritické situace nastaly?
  • Jak jste se rozhodovali?
  • Jak a kdo ve skupině jednal?
Divadlo...

Zaměřeno na kreativní kooperaci a tvorbu artefaktu.

Třída se rozdělí na skupiny, které dostanou de facto divadelní úlohu. Ta může být jakákoli - např. si mohou vytahovat trojice slov na lístcích (slova mohou různá: jedno může popisovat prostředí, další osobu, třetí problém, např. „louka - kostelník - podivné zvuky" nebo „kuchyně - princezna - zmatek" nebo „plastová hora - úředník - svatba"). Úkolem je domyslet další okolnosti, postavy, děj a zpracovat vše divadelně do krátkého skeče (s užitím rekvizit) apod. Jinou možnou motivací mohou být první a poslední věty určitého příběhu („Když ráno Ben vstal..." a "... a tak se toho dne Ben šťastně oženil") apod.

Reflexe:
  • Jak se nám to povedlo?
  • Jak fungovala spolupráce?
  • Jak jsme postupovali?
  • Jakou měl kdo úlohu při přípravě?
  • Co nám dělalo největší problém?
  • Jak jsme se rozhodovali?
  • Jak jsme spolu hovořili?
Stavění věže

Zaměřeno na kooperaci při věcném úkolu.


Třída se rozdělí na několik skupin (cca 5 osob...), každá obdrží 4 silné čtvrtky, nůžky, lepidlo, tři špejle a izolepu. Úkolem je postavit během 15-20 minut (záleží na typu účastníků) věž, která by bez opory o zeď či člověka a bez zavěšení dokázala stát a přitom byla co nejvyšší.

Reflexe:
  • Jak se nám to povedlo?
  • Jak jsme postupovali?
  • Jaká byla naše komunikace při práci na společném úkolu?
  • Čím jsme začínali?
  • Jaké fáze práce měla?
  • Jakou měl kdo úlohu?
  • Co nám dělalo největší problém?
  • Jak jsme se rozhodovali?
  • Jak jsme spolu hovořili?
Navazující články:

Aktivity na podporu osobnostní a sociální výchovy - úvod
Vstupní témata
Témata opakující se v určitých fázích kurzů a lekcí
Témata OSV - osobnostní rozvoj
Témata OSV - morální rozvoj
Aplikační témata

Literatura a použité zdroje

[1] – HERMOCHOVÁ, S. Hry pro život 1, 2. Praha : Portál, 1994.
[2] – KASÍKOVÁ, H. Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha : Karolinum, 1997.
[3] – SILBERMAN, M. 101 metod pro aktivní výcvik a vyučování. Praha : Portál, 1997.
[4] – SMITH, , Ch. A. Třída plná pohody. Praha : Portál, 1994.
[5] – ŠIŠKOVÁ, T. et al. Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha : Portál, 1998.
[6] – Zlatý fond her I. a II., MF. Praha : Portál, 1998.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Aisis o.s.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Kolekce

Článek je zařazen v těchto kolekcích:

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence občanské
  • "respektuje přesvědčení druhých lidí, váží si jejich vnitřních hodnot, je schopen vcítit se do situací ostatních lidí, odmítá útlak a hrubé zacházení, uvědomuje si povinnost postavit se proti fyzickému i psychickému násilí
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence sociální a personální
  • účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce

Průřezová témata:

  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Kooperace a kompetice
  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Mezilidské vztahy
  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Poznávání lidí

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová

Organizace prostorová:

Školní třída