Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Vzdělávání v souvislostech
Odborný článek

Vzdělávání v souvislostech

3. 4. 2009 Základní vzdělávání
Autor
Jiří Zlatník

Anotace

Obsahem příspěvku je rozpracování a praktická realizace „dvojstranného pedagogického systému“ při tvorbě školního vzdělávacího programu školy. Jde o snahu, aby se do vzdělávání systematicky dostalo vzdělávání v souvislostech formou vytváření tzv. „souvislostní poznatkové protistruktury“ ke každé teorii či tradičně probíranému tématu. V učebních textech takto vytvořených se při probírání učiva žák nejprve předběžně orientuje souvislostními myšlenkovými jádry „levých stran“ textu, své myšlení zpřesní teorií „pravé strany“ textu a souvislostmi „levé strany“ zahrne nové pojmy do širokého systému vztahů.
Postup prací na zpracování pilotních témat v rámci vzdělávání v souvislostech
1. Úvod

Do českého školství přicházejí velmi zásadní změny. Jde zejména o změny legislativní, na jejichž základě školy nabyly ekonomickou a právní subjektivitu. Školy se dostaly díky normativnímu rozpisu rozpočtu do konkurenčního prostředí. Kde je konkurence, je i pokrok. Dobré nastavení ekonomiky škol vedoucí ke zdravé konkurenci a promyšlené právní předpisy bez přehnaně častých změn a s jasnou strategií jsou hnacím motorem i pro vlastní vzdělávání.

Zejména ale školy získaly velkou samostatnost ve vzdělávání. Školský zákon definuje obecné cíle vzdělávání, pro každý stupeň příslušné, přičemž ukládá ministerstvu vytvoření státem garantovaných rámcových vzdělávacích programů, v jejichž rámci školy tvoří své vlastní školní vzdělávací programy.

S novou legislativou se do školství dostaly i nové pojmy. Obsahu vzdělávání se týkají zejména tzv. klíčové kompetence, což jsou v podstatě znalosti, dovednosti a postoje žáků, kterými by měli být po ukončení daného stupně vzdělávání vybaveni. V jejich definici je patrný výrazný pokrok v zadání jak vzdělávat a k čemu vzdělávání směřovat. Na gymnáziu se jedná zejména o kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské a pracovní, k podnikavosti a další. České školství směřuje k vytvoření konkurenceschopného člověka vybaveného klíčovými kompetencemi. Učíme se, hledáme cesty, jak společenskému zadání co nejlépe vyhovět. Dále jde o tzv. očekávané výstupy a učivo, které představují jakýmsi výčtem vyjádřené množství nezbytných vědomostí, zaručených rámcovými vzdělávacími programy.

Školní vzdělávací program

Gymnázia pracují na svých školních vzdělávacích programech (ŠVP). Jde o společenskou zakázku, na jejímž základě školy získaly již zmíněnou vysokou míru vzdělávací samostatnosti, při zachování požadavků rámcových vzdělávacích programů. Ve školních vzdělávacích programech se školy mj. profilují a definují svoji tzv. „přidanou hodnotu". Na zpracování ŠVP se podílí celý pedagogický sbor. Perspektiva je v následující cestě. Ve vytváření nového, v přizpůsobení ŠVP typu školy, místním tradicím, charakteristice školy, možnostem pedagogického sboru, v reakcích na požadavky z vysokých škol a trh práce.

Mezi body charakterizujícími ŠVP by neměly chybět:

  • vzdělávání ve smyslu vědeckého poznání
  • vzdělávání v souvislostech
  • výchova ke kritickému myšlení
  • vzdělávání ke schopnosti vytvářet a realizovat vize a představy
  • práce na projektech
  • jazykové vzdělávání
  • formování schopnosti týmové práce
  • motivace k celoživotnímu vzdělávání
Implementace souvislostního vzdělávání do školního vzdělávacího programu

Bod, který lze považovat v současnosti v obsahu vzdělávání za podstatný, a který by se měl stát oním důležitým specifikem ŠVP, je vzdělávání v souvislostech a jeho postupná praktická aplikace. Zde lze nabídnout program, který může nejen efektivněji vzdělávat naše žáky, ale kterým lze oslovit ke spolupráci ústavy, které se zabývají strategiemi ve vzdělávání i fakulty vzdělávající učitele.

Co našemu vzdělávacímu systému chybí, přestože to soudobá společnost vyžaduje, je systémové souvislostní vzdělávání, tedy schopnost žáků a studentů zařazovat nové pojmy do širokého systému vztahů, umět je aplikovat a umožnit tzv. „zrát některé pojmy mnohem dříve, než jsou explicitně probírány".

My se o to v implementaci školního vzdělávacího programu pokusíme, navážeme tak na poznatky vědy a po didaktické stránce i na závěry mnoha odborníků na teorii vzdělávání v následujícím popsaném programu.

Program vytvoření souvislostní poznatkové protistruktury k vzdělávacímu obsahu

Ve výchově člověka přetrvává rozpor mezi protikladnou povahou světa a myšlení, a mezi neprotikladným způsobem uspořádávání poznatků po teoriích, po tématech, který se z vědy přenáší do obsahu školského vzdělávání.

Psychologové 20. století odhalují dvě stránky myšlení: blízké a vzdálené, specifické a obecné, disjunktivní a spojité, pojmové a obrazové, teoretické a empirické a jim příslušné dvě formy myšlení - pojem a představa (pocit, vjem, intuice, fantazie).

V teoretickém způsobu organizování poznatků se disjunktivní stránky myšlení rozvíjejí záměrně, zatímco spojité jen náhodně. Při rozvoji myšlení se obě jeho stránky rozvíjejí ve vzájemné podmíněnosti. Je tedy zřejmé, že v organizaci poznatků po jednotlivých teoriích (či tradičně vyučovaných tématech) chybí systematicky vytvořená poznatková protistruktura zodpovědná za rozvoj spojitých stránek myšlení.

Neurofyziologové 20. století (R. Sperry 1981, Nobelova cena za lékařství) prokázali funkční asymetričnost činností mozkových hemisfér při myšlení: levá hemisféra zodpovídá za teoretickou formálně-logickou disjunktivní stránku myšlení, rozvoj pojmů, pravá hemisféra zodpovídá za pocity, vjemy, intuici, fantazii, za rozvoj představ, za spojité stránky myšlení. Při myšlení pracují obě hemisféry ve vzájemné podmíněnosti: pocity, vjemy a představy mají tendenci se zpřesňovat do pojmů teorie a ty pak s jinými pojmy mají tendenci spojovat se do vyšší úrovně poznání.

Při tradičním způsobu organizování poznatků po teoriích je poznatkově zajištěna jen střední část rozvoje myšlení, pojmové, disjunktivní myšlení, zatímco rozvoj spojitého myšlení je ponecháván náhodě. Je třeba jej poznatkově zajistit.

Nejblíže se k řešení dostávají pedagogové, kteří spatřují vyšší úroveň vzdělávání a rozvoje myšlení v rozvoji mezipředmětových vztahů, spojení školy se životem, teorie a praxe, blízkých a vzdálených cílů, specifických a obecných cílů, slova a představy, rozumu a citu, pojmového a obrazového myšlení.

Teoretický způsob organizování poznatků po jednotlivých tématech obsahově zajišťuje jen první stránky uvedených požadavků, zatímco jejich druhé stránky jsou zpravidla ponechávány náhodě. Vědecké výsledky vedou ke společnému závěru: vytvořit souvislostní poznatkovou protistrukturu obsahu školského vzdělávání k zajištění systematického rozvoje souvislostního myšlení.

Soudobá společnost vyžaduje po vzdělávacích institucích systémové souvislostní vzdělávání. Je ale v možnostech lidského mozku se během života naučit a porozumět množstvím oblastí, vyjádřených vědeckými teoriemi, které nás obklopují a jejichž znalostí lidstvo využívá? Zcela určitě by obvyklá odpověď zněla ne. Alespoň ne tak, že se všechny tyto teorie běžným způsobem naučíme. Východiskem se stává „dvoustranný pedagogický systém".

Ve dvoustranném pedagogickém systému se ke každému pojmu, každé teorii, každému tradičně probíranému tématu vytváří a žákovi systematicky předkládá tzv. souvislostní poznatková protistruktura, tedy myšlenková jádra co možná v daném okamžiku nejširšího množství souvisejících poznatků. Jde o pokud možno neteoretické, často symbolické vyjádření podstaty myšlenky např. nějaké teorie, tématu, pohledu na věc apod.

Při praktické realizaci uvedeného „dvoustranného přístupu" je možné ke stávající teorii (tématu) v učebnici umístěné na „pravé straně" vytvořit širokou souvislostní protistrukturu „levých stran".

V tomto dvoustranném pojetí vzdělávání se žák nejprve předběžně orientuje, inspiruje a motivuje souvislostmi „levé strany", své myšlení zpřesňuje teorií „pravé strany" a souvislostmi „levé strany" zahrne nové poznání do širokého systému vztahů.

Dvoustranné pojetí vzdělávání má charakter „teoreticko-souvislostní hry", ve které žák teorií své poznání zpřesňuje, ale rozděluje, zatímco souvislostmi je orientačně spojuje. Takto pojaté vzdělávání by mělo vést k lepšímu vybavení žáka klíčovými kompetencemi potřebnými pro život, v němž se člověk často rozhoduje mezi dvěma i více strategiemi.

Konkrétní postup prací

Pro začátek lze vybrat některá ukázková témata z obsahu ŠVP pro gymnázia. Vybraná témata pak ukázkově zpracovat způsobem, aby na pravé straně byl beze změny umístěn stávající text z učebnice (teorie nebo popisné téma) a levou stranu zaplnit myšlenkovými jádry vybraných souvislostí (souvislostní poznatkovou protistrukturou). Postup prací se bude skládat z následujících fází.

Ke každému z vybraných témat celý pedagogický sbor shromáždí množství souvislostí, mnohostranných pohledů na dané téma, aby se do vzdělávacího obsahu promítly zkušenosti a znalosti co nejširšího spektra odborníků-pedagogů, a to systematicky. Jistě se budou střetávat i velmi protichůdné myšlenky a bude docházet i ke sporům, co k tématu patří, co nepatří. V této fázi se promítne i určitý rozdíl mezi formou i obsahem učiva předávaného jednotlivými vyučujícími, ale na druhé straně žák nebude ochuzen o pohledy jiných pedagogů - odborníků na příslušnou problematiku.

Druhým krokem bude z rozsáhlé množiny shromážděných souvislostí vybrat ty, které budou umístěny na „levé straně" proti stávajícímu tématu z učebnice.

Třetím krokem bude složitá práce z vybraných souvislostí, často složitě popsaných, vyextrahovat to podstatné - myšlenková jádra a předložit je způsobem, aby žák pohledem na uvedenou „levou stranu" souvislosti pouze „nehledal", ale ty si ho mj. „oslovily samy". Počítá se i s variantou, že někteří učitelé, zcela pochopitelně, se budou bránit zjednodušit svoji teorii do myšlenkového jádra.

Myšlenková jádra budou postupně dostávat charakter jednoduchých, schematických, symbolických, neteoretických, případně motivujících sdělení a cíl bude naplněn. Žákovi se na „levé straně" v uceleném systému pokusíme nabídnout to, po čemž pedagogové po mnoho století volají: mezipředmětové vztahy, spojení školy se životem, praxe, vzdálené cíle, obecné cíle, cit, obrazové myšlení.

Zkušenosti z práce na pilotních tématech v základní škole aneb jak jsme pracovali konkrétně?

Pro začátek jsme si vybrali čtyři ukázková témata z obsahu našeho ŠVP:

  • Pád Říma (dějepis 6. ročník)
  • Příprava k násobení (matematika 2. ročník)
  • Jaroslav Hašek a jeho Dobrý voják Švejk (Český jazyk 9. ročník)
  • Pythagorova věta (matematika 8. ročník)

Vybraná témata pak byla ukázkově zpracována způsobem, že na pravé straně jsme beze změny umístili stávající text z učebnice, levé strany byly zaplněny myšlenkovými jádry vybraných souvislostí (souvislostní poznatkovou protistrukturou). Postup prací se skládal z následujících fází:

Ke každému z vybraných témat celý pedagogický sbor shromažďoval množství souvislostí, mnohostranných pohledů na dané téma, aby se do vzdělávacího obsahu promítly zkušenosti a znalosti co nejširšího spektra odborníků-pedagogů. Často se střetávaly velmi protichůdné myšlenky. Docházelo i ke sporům, co k tématu patří a co ne. Druhým krokem bylo z rozsáhlé množiny shromážděných souvislostí vybrat ty, které budou umístěny na „levé straně" proti stávajícímu tématu z učebnice. Třetím krokem byla velmi složitá práce z vybraných souvislostí, často složitě popsaných, vybrat to podstatné - myšlenková jádra a předložit je způsobem, aby žák pohledem na uvedenou „levou stranu" souvislosti nehledal, ale tyto si ho oslovily samy. Učitelé 1. stupně zpravidla naráželi na problém s nedostatkem inspirací z jednotlivých oborů a povrchnější pohled bez hluboké odbornosti. Učitelé 2. stupně se urputně bránili zjednodušit svoji teorii do myšlenkového jádra.

Naplnění cílů

Cítíme jako povinnost reagovat na společenskou zakázku, a tímto způsobem efektivněji vzdělávat celé spektrum žáků. Každý žák se prostřednictvím myšlenkových jader naučí zahrnout nový pojem do širokého systému vztahů. Žák nadaný se myšlenkovými jádry inspiruje pro vzdálené cíle - pojmy, které mají možnost „zrát" mnohem dříve, než budou explicitně probírány. Žákovi se speciální vzdělávací potřebou myšlenková jádra levých stran pomohou, aby se dostal k teorii tzv. „oklikou".

Závěr

Další etapou bude najít efektivní formu jak „souvislostní poznatkovou protistrukturu" systematicky zařadit do vzdělávání tak, aby souvislostní vzdělávání nebylo ponecháváno náhodě. Zde se nabízí oslovit například Výzkumný ústav pedagogický v Praze, případně další instituce, zabývající se reformou českého vzdělávání.

Přílohy

Pád Říma - ukázkové téma
J. Hašek a Švejk - ukázkové téma
Abstrakt v českém a anglickém jazyce

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Jiří Zlatník

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence komunikativní
  • formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence k řešení problémů
  • vnímá nejrůznější problémové situace ve škole i mimo ni, rozpozná a pochopí problém, přemýšlí o nesrovnalostech a jejich příčinách, promyslí a naplánuje způsob řešení problémů a využívá k tomu vlastního úsudku a zkušeností
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • vybírá a využívá pro efektivní učení vhodné způsoby, metody a strategie, plánuje, organizuje a řídí vlastní učení, projevuje ochotu věnovat se dalšímu studiu a celoživotnímu učení

Průřezová témata:

  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Seberegulace a sebeorganizace
  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Sebepoznání a sebepojetí
  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Rozvoj schopností poznávání

Mezioborove presahy:

  • Předškolní vzdělávání
  • Základní vzdělávání
  • Matematika a její aplikace 1. stupeň

Organizace řízení učební činnosti:

Individuální

Organizace prostorová:

Specializovaná učebna, Školní třída

Nutné pomůcky:

Nové zpracované texty.