Ich lerne, du lernst, er lernt, ... Pokud z hodiny německého jazyka na I. stupni ZŠ zaznívají pravidelně tato monotónní slova, která jsou příležitostně obměněna neméně podnětným monologem žáka (1. pád: der Hund, 4. pád - den Hund ...), je zřejmé, že ve třídě vyučuje učitel, který zaměňuje nezaměnitelné pojmy. Gramatiku totiž považuje na základě svého vnitřního přesvědčení za základní cíl výuky. Jeho omyl je zřejmý. Gramatika patří do kategorie jazykových prostředků (Sprachmittel), což samo o sobě říká, že musí zákonitě sloužit nějakým dalším cílům. Těmito cíli jsou samozřejmě řečové dovednosti (Sprechfertigkeiten).
A tak zatímco učitel ve vyšších ročnících II. stupně ZŠ už může (a posléze i musí vést) žáky k třídění a systematizaci gramatických pravidel a vytváření paradigmat, protože by v té době mělo být dostatečně zažito jejich zapojení do řečových dovedností, učitel jazyka na I. stupni musí gramatiku žákům zprostředkovat velmi nenásilně, často formou lexikalizace a zejména v těsné souvislosti s poslechem, mluvením i psaním. Žáci od prvních vyučovacích hodin používají gramaticky správné tvary, aniž by byli seznámeni s pravidly, kterými se řídí. V důsledně promyšlených hodinách si pak osvojují např. slovesa v jednotlivých osobách (nácvik je postupný - nejdříve 1. os. č.j., následuje 2. os. č. j., 1. os. č. mn. atd.), užívání členu určitého a neurčitého, 1. a 4. pád podstatných jmen, frekventovaná podstatná jména v množném čísle a další. Toto osvojování má však daleko k tradiční výuce gramatiky. Žáci se s novými tvary nejdříve setkají v konkrétním jazykovém materiálu, opakují je a aktivně používají a teprve následně vyvodí s učitelem velmi jednoduché pravidlo (např. mluvíme-li o sobě - slovesa mají koncovku -e).
Pracujeme-li se cvičeními, jejichž úkolem je procvičení gramatického jevu, promýšlíme dopředu, jakým způsobem bude doplněný či obměněný text dále využit. Jestliže cvičení poslouží jako podnět k zahrání scénky, ke krátkému vyprávění nebo k napsání obdobného písemného projevu, stane se gramatika opravdu prostředkem k rozvoji mluvení či psaní. Žáci potom nebudou automaticky odříkávat suché gramatické tvary, aniž by uměli vytvořit rozumnou větu, odpovědět na otázku apod. Mluvení se pro ně stane samozřejmostí a gramatika přestane být hrozbou, ale účinným, i když ne všemocným, prostředníkem k tomu, aby vyjádřili to, co vyjádřit chtějí a potřebují.
Při hodnocení žáků pak učitel nepovyšuje znalost gramatiky na ukazatel úrovně zvládnutí učiva, ale sleduje úroveň řečových dovedností, do nichž se znalost na I. stupni ZŠ elementárních gramatických pravidel promítá. Proto na místě nejsou ani pravidelně zařazované gramatické testy, které vytrhnou jednotlivé jevy ze souvislostí a žáci nejsou vždy schopni je tímto způsobem abstrahovat. A tak zatímco žáci v zajímavě organizované vyučovací hodině tvoří gramaticky správné otázky a odpovědi, vypravují, hrají scénky, v testu najednou selžou. Je to zcela přirozené. Pokud totiž učitel "učí gramatiku" správně, tedy pokud se orientuje skutečně na gramatiku komunikativní, musí její znalost ověřovat a hodnotit formou odpovídající formám nácviku. Krátké gramatické testy mohou být žákům předkládány pouze jako hra či soutěž, ale nemohou se stát základním podkladem pro hodnocení žáků a jejich klasifikaci. Potom se také na vysvědčení začátečníků nebudou moci objevovat známky 3 - 4, které dokáží dostatečně demotivovat na celé dlouhé období výuky cizího jazyka. A každý učitel - jazykář přece ví, že první roky jsou označovány jako období motivační.
1. Podstatná jména se členem určitým, neurčitým, bez členu
Familie Braun
In unserem Haus wohnt Familie Braun. Herr Braun ist ____ Professor an der Uni und Frau Braun ist ___ Lehrerin. Die Brauns haben ______ Sohn und _____ Tochter. ____ Sohn ist noch klein, er geht in den Kindergarten. ____ Tochter ist 10 und geht in die Klasse 4 A wie ich. Sie haben ______ Mercedes. _____ Mercedes ist silbern und fährt sehr schnell. Wir haben nur ______ Volkswagen Golf. _____ Volkswagen ist nicht groß, aber modern und praktisch. Die Brauns haben auch ______ kleinen Hund. Er ist sehr lustig. Ich möchte auch ______ Hund haben, aber unsere Mutter sagt, _____ Hund braucht viel Zeit und Liebe.
2. Číslovky základní
Ich habe keine Zeit. Ich muss viel für die Schule lernen.
Für Mathe habe ich die Aufgabe auf Seite (89)______________________________. Für Tschechisch muss ich Übung (17)_________________ auf Seite (132)__________________ schreiben. Das Gedicht ist auf Seite (67) ________________________. (10) __________ neue englische Vokabeln sind auf Seite (273)_______________________.
3. Sloveso sein
Minigespräche
A Hallo, ich _____ Andreas und wer _____ du?
B Hallo, ich _____ Cornelia.
A _____ du das, Paul?
B Nein, das ______ wir, Elke und Martina.
A Ja, ihr ____ fertig, aber die Aufgabe ____ nicht richtig.
A Wo ____ unser Hund?
B Er ____ in der Hundehütte.
4. Slovesa - 1. 2. a 3. osoba čísla jednotného
Ich, mein Freund und du
Kommen - spielen - lernen - zuhören - heißen
Ich _________ Lukas, mein Freund _________ Georg und wie _________ du?
Ich _________ Gitarre, mein Freund Georg ________ Klavier und was ________ du?
Ich _________ Deutsch, mein Freund Georg _________ Englisch und was __________ du?
Ich ________ um 6 Uhr, meine Freund Georg _________ um 6, 30 Uhr und wann _________ du?
Ich _________, mein Freund Georg ________ und ________ du auch ___?
5. Rozkazovací způsob
Was hören wir in der Schule?
Paul, __________ ins Heft! (schreiben)
Heidi, __________ an die Tafel! (kommen)
Michael, _________ laut! (lesen)
Julia, ___________! (aufstehen)
Stefan, __________nicht ____! (vorsagen)
Eva, __________ ______! (sich setzen)
Monika, _________ _______! (aufpassen)
6. Věta - nepřímý pořádek slov
Meine Woche
Schreibe Barbaras Wochenprogram.
Beispiel: Am Montag geht sie zur Schule und dann zum Training.
Ich gehe zur Musikschule. Ich habe zwei Stunden Nachmittagsunterricht. Ich muss der Oma im Garten helfen. Ich gehe zum Zahnarzt. Ich freue mich auf das Wochenende. Ich mache mit meinen Eltern einen Ausflug. Ich arbeite wieder für die Schule.
Mo ____________________________
Di ____________________________
Mi ____________________________
… ____________________________
Uvedené ukázky jen velice jednoduše naznačují, jak by mohla a měla vypadat práce s cvičeními, která jsou zaměřena na procvičování gramatického učiva.
Doplňování jevů, které je asi nejfrekventovanější formou práce, je tady pouze východiskem pro další aktivity, které vedou žáky k nenásilnému jednoduchému mluvení - dialogickému i monologickému, k psaní i k poslechu s porozuměním. Často střídané formy práce žáky neunaví, neoslabí jejich pozornost a aktivitu a kladně je motivují. Gramatiku v těchto případech vidí jako jednu část jazykového vyučování, které souvisí s celou řadou dalších dovedností. Nevytvoří si k ní proto negativní vztah, jak tomu často bývá, ani se pro ně nestane hrozbou, která bude brzdit jakékoliv další aktivity. A o to učiteli jazyka musí jít především.
Jenom žák vyrovnaný, klidný, ochotně a aktivně spolupracující, radující se z každého dílčího úspěchu, za který je chválen a hodnocen, je schopen osvojit si cizí jazyk na úrovni, která bude odpovídat náročným požadavkům života ve světě, který odbourává jazykové bariéry.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.