Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku

Ikona prakticky

Projekt

Ikona inspiraceIkona projekt
Autor: Jana Páčová
Anotace: Projekt Děvčátko MOMO se zabývá rozpracováním klíčových myšlenek jednotlivých kapitol stejnojmenné knihy od autora Michaela Endeho. Odehrává se v pěti lekcích, s týdenním odstupem mezi jednotlivými lekcemi.
Podpora výuky jazyka:
Klíčové kompetence:
  1. Základní vzdělávání » Kompetence komunikativní » naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje
  2. Základní vzdělávání » Kompetence k řešení problémů » kriticky myslí, činí uvážlivá rozhodnutí, je schopen je obhájit, uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí a výsledky svých činů zhodnotí
  3. Základní vzdělávání » Kompetence sociální a personální » účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce
Očekávaný výstup:
  1. základní vzdělávání » Jazyk a jazyková komunikace » 1. stupeň » Český jazyk a literatura » Komunikační a slohová výchova » 1. období » plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti
  2. základní vzdělávání » Jazyk a jazyková komunikace » 1. stupeň » Český jazyk a literatura » Literární výchova » 1. období » pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností
  3. základní vzdělávání » Člověk a jeho svět » 1. stupeň » Člověk a jeho svět » Lidé kolem nás » 2. období » rozlišuje základní rozdíly mezi lidmi, obhájí a odůvodní své názory, připustí svůj omyl a dohodne se na společném postupu řešení
Mezioborové přesahy a vazby:
  1. Základní vzdělávání -> Výtvarná výchova 1. stupeň
  2. Základní vzdělávání -> Hudební výchova 1. stupeň
Průřezová témata:
  1. Základní vzdělávání » Multikulturní výchova » Lidské vztahy
  2. Základní vzdělávání » Osobnostní a sociální výchova » Sebepoznání a sebepojetí
  3. Základní vzdělávání » Osobnostní a sociální výchova » Kreativita
Organizace řízení učební činnosti: Skupinová, Individuální
Organizace prostorová: Školní třída, Specializovaná učebna
Klíčová slova: projekt, Člověk a svět práce, Člověk a jeho svět, Jazyk a jazyková komunikace, Český jazyk a literatura, dramatická výchova, předsudky

Projekt je určen žákům 3. - 5. třídy základních škol s předchozí zkušeností s dramatickou výchovou. Je nutné, aby žáci měli alespoň malou zkušenost s tímto doplňujícím vzdělávacím oborem. Pokud by byl projekt zařazen ve třídě bez těchto zkušeností, je nutné jej upravit na podmínky a schopnosti konkrétní třídy, např. schopnost samostatné práce ve skupinách, schopnost hrát v rolích, soustředěného pohybu v prostoru, znalost základních pojmů z oblasti dramatické výchovy. Nezbytná je také zkušenost učitele s dramatickou výchovou.

Žáci se v lekcích snaží pochopit výjimečnost děvčátka MOMO (dle knihy M. Endeho Děvčátko MOMO a ukradený čas). MOMO svým chováním, jednáním, svými názory a přístupem poukazuje na základní hodnoty, které v dnešní společnosti schází. Děvčátko dokáže naslouchat, je tolerantní, přátelské, vždy ochotné komukoli pomoci a každého podpořit. Hlavním tématem projektu je opravdové přátelství a tolerance.

Projekt byl realizován v týdenních odstupech. Lekce trvala přibližně 3 až 4 vyučovací hodiny. Celková časová dotace projektu je přibližně 18 hodin.

Hlavním tématem každé lekce se stala jedna z myšlenek konkrétní kapitoly knihy.

  1. Úvod do příběhu. Seznámení se s děvčátkem MOMO. (Malé děvčátko a velké město)
  2. MOMO uměla naslouchat tak jako nikdo. Co je to naslouchání? Uvědomit si pozitivní a negativní vlastnosti, které může mít člověk. Jaké vlastnosti mám já...? (Neobyčejná vlastnost a obyčejný spor)
  3. Jednotlivec - kolektiv. Využití hry jako tmelícího prvku kolektivu. Schopnost přijímat názory druhých, rozvíjení myšlenek a nápadů, svět fantazie. (Bouřka, na kterou si děti hrály, a nečas, který opravdu nastal)
  4. Na světě pochází všechno neštěstí z velkého počtu lží nebo polopravd. Pravda jako pojem. Předávání informací. Osobní vnímání a možné zkreslování. (Mlčenlivý stařec a mnohomluvný mladík)
  5. Princezna měla všechno, na co si vzpomněla, ale byla úplně sama. Důležitost přátelství, sdílet s někým své problémy. Kdo je to kamarád? (Vyprávění pro cizí uši a pohádka pro malé děvčátko)
1. lekce - Malé děvčátko a velké město

Cíl:
Seznámit se s děvčátkem MOMO, zjistit důležité informace z života děvčátka; prozkoumání prostředí, ve kterém bude žít. Fabulace příběhu.

Pomůcky:
Kniha M. Endeho, lepící štítky se značkami, velké archy papíru, čtvrtky, pastelky, tužky, oblázek či jiný předmět, např. kámen (používala jsem dřevěný oblázek, protože s ním žáci pracují i v jiných vyučovacích předmětech).

  1. Spleť jazyků lidí - před začátkem lekce jsem na záda každého žáka umístnila značku (cílené rozdělení do skupin). Důvodem tohoto kroku byla vyváženost skupin a nutnost spolupráce žáků, kteří si příliš nerozumí. Žáci se mají za úkol v určeném čase a prostoru rozdělit do skupin. Ke komunikaci mohou používat jen zástupný jazyk "lakštinu". Tato aktivita se stala motivací k četbě první části příběhu (četba z knihy ve skupinách, s. 9 - 13, 2. vydání s. 9 - 11).

  2. Jací lidé asi žijí v okolí amfiteátru? Jaké povolání mají tito lidé? (řízená debata v kruhu) Každý žák si vymyslel svého obyvatele města a představil nám ho pomocí hry v roli při jeho nejobvyklejší činnosti.

  3. Kdo je MOMO? Ve skupinách měli žáci za úkol nejdříve vymyslet, jak děvčátko vypadá, a vytvořit jeho portrét (kresbou s textem na velkém formátu).
    • Objevily se velmi rozdílné prezentace a pojetí děvčátka MOMO. Jedna ze skupin zachytila děvčátko jako supermoderní dívku. Jiná skupina zachytila MOMO jako velmi chudobnou, ale čistě vypadající holčičku bez střechy nad hlavou.
  4. Prezentace práce jednotlivých skupin, pak společná četba s. 13 - 16 po"nikdo neučil počítat" (2. vydání s. 11 - 13), porovnání zevnějšku se skutečností.
    • Přečtení části s popisem MOMO vyvolalo velké překvapení u členů první skupiny se supermoderní dívkou.
  5. Proč je MOMO sama? Kde má rodiče? Co se jí stalo? Žáci mají za úkol vymyslet příběh MOMO (fabulace) a 3 klíčové momenty jejího dosavadního života zachytit ve fotografiích - metoda živých obrazů.

  6. Zasedání domovní rady, žáci jsou v rolích měšťanů, učitel představuje předsedu rady: "Drazí přátelé, tak nevím, co budeme dělat. To děvče tam přece nemůže zůstat. Myslím, že bychom měli zavolat policii a zabezpečit její výchovu umístněním do dětského domova." Všichni účastníci rady se pokoušejí najít řešení.
    • Reakce žáků byly velmi rozdílné. Někteří se vyjádřili v tom smyslu, že jich se to netýká, oni mají své starosti, tak ať si to děvče vyřeší samo. Někteří žáci uvažovali o adopci nebo chtěli nabídnout děvčátku alespoň celodenní stravu.
  7. Společná četba knihy s. 16 - 18 (2. vydání s. 13 - 14) mimo poslední větu. Ta je přečtena až na závěr lekce a ukončuje ji. Tato věta také v žácích podporuje zvědavost a chuť k další práci.

  8. Pohyb v prostoru. Žáci měli možnost nahlédnout do pokoje MOMO. Učitel bočním vedením (učitel přímo nezasahuje do aktivity, neúčastní se jí jako konkrétní osoba, ale jako "hlas odněkud"; žáci pracují samostatně nebo ve skupinách podle instrukcí či informací, které jsou jim postupně sdělovány) napomáhá žákům k prozkoumávání prostředí, ve kterém MOMO bydlela. Každý žák si v prostoru vnitřní samoty prohlíží pokoj. (Žáci se rozmístí v prostoru. Mohou se libovolně pohybovat nebo zaujmou statické místo, ve kterém pak probíhá jejich samostatná práce. S nikým nekomunikují, pouze vnímají vedení učitele (jeho hlas), pokouší se plnit jeho úkoly a najít odpovědi na jeho otázky. Zkouší si zapamatovat co nejvíce informací.)
    • Podívej se kolem. Co vidíš?
    • Jakou barvu mají zdi?
    • Visí na nich něco?
    • Jaký nábytek tu je?
    • Vyzkoušej postel.
    • Jaký tvar mají okna?
  9. Ve dvojicích si žáci navzájem sdělují, co u MOMO viděli.

  10. Kresba pokoje MOMO. Žáci mají za úkol nakreslit, jak vypadá pokoj MOMO zevnitř. Na výběr mají formát A4 a A5 a libovolnou výtvarnou techniku.

  11. Výstava obrázků. Autor obrázku vždy připojí svůj komentář k dílu.

  12. Poslední věta knihy: "Tak začalo přátelství malého děvčátka MOMO a lidí z blízkého okolí."

  13. Reflexe a hodnocení lekce. Vždy kladu důraz na sebehodnocení žáků. Využívám "škálometrů", ukazatelů a poté i slovního sebehodnocení.
    Uvádím některé možnosti při sebehodnocení žáků. Vždy se skupinou postupuji od nejsnazších metod ke složitějším.

    Příklady hodnotících otázek:
    Dokázal jsi při práci ve skupině naslouchat? Jak jsi zvládal se soustředit při jednotlivých aktivitách? Dokážeš se řídit pokyny učitelky? Umíš vyjádřit před ostatními svůj názor? Dokázal jsi pracovat v hodině aktivně? Dokážeš se řídit a dodržovat pravidla? Jak zvládáš pohyb v prostoru? Dokážeš vyjádřit svým tělem zadaný úkol? Dokázal jsi vyjádřit hlasem, co jsi chtěl? Dokážeš přiznat svou chybu?

    Otázky jsem vždy upravovala dle konkrétní lekce a aktuální situace. Při hodnocení lekce a reflexi nechávám v žácích doznít prožitek z uplynulé lekce. Otázky, které uvádím, jsou pouze orientační a jsou vždy upraveny vzhledem k cílům a aktivitám v lekci.

    • Ve třídě, která nebyla zvyklá na slovní hodnocení/sebehodnocení, jsem začínala bodováním. Rozsah bodů, které si žáci přidělovali, byl 0 - 10. Pak mohli své rozhodnutí zdůvodnit.
    • Žáci ukazují rukou u svého těla, jak zvládali práci. U země - nezvládl jsem, nedokážu, ještě neumím, nad hlavou - zvládl jsem perfektně, dokážu bez problémů, umím to. Kladu jim otázky, po každé následuje ukazatel.
    • Na zdi třídy mám pověšený horizontální ukazatel v podobě pásu (délka cca 3 m, šířka 30 cm). Na tomto pásu se prolínají barvy všech odstínů, přechází od černé až po žlutou. Tyto barvy mají vyjadřovat aktuální stav konkrétního žáka. Při hodnocení si každý žák stoupne k odstínu, který vyjadřuje jeho hodnocení, svoji pozici a umístnění k barvě okomentuje. (Např. Petr si stoupnul k černé barvě - "Dnes to nebylo dobré. Pořád jsem vyrušoval, taky jsem provokoval Kryštofa a neposlouchal jsem Vás (učitelku). Omlouvám se.")
    • Sedíme v kruhu a žáci se jeden po druhém vyjadřují ke své práci v lekci. Pokouší se objektivně nahlížet na to, co se povedlo a na čem by měli ještě zapracovat. Cesta k tomuto způsobu hodnocení je dlouhodobá ( v jedné ze tříd nám dospění do tohoto stádia trvalo celý školní rok).
    • U starších tříd využívám písemné reflexe, na které také v písemné podobě reaguji.

    U všech typů hodnocení je důležitá zpětná vazba učitele a žáků. Snažím se, aby každý žák byl za něco pochválen (nápad, pokrok, zlepšení, vnímavé chování...).

2. lekce - Neobyčejná vlastnost a obyčejný spor

Cíl:
Rozpoznat, v čem spočívá výjimečnost děvčátka MOMO. Pojmenovat dobré a špatné vlastnosti lidí, uvědomit si své vlastnosti.

Pomůcky:
Kniha M. Endeho, nahrávka různých zvuků, melodií a hlasů, černá látka, 2 židle, lístky s lidskými vlastnostmi, pracovní list, kamínek.

  1. MOMO leží na lavici v amfiteátru a vyhřívá se na slunci. Poslouchá všechny zvuky kolem sebe. Žáci leží na koberci a poslouchají zvuky z připravené nahrávky. Zvuky si mají zapamatovat. Jeden z nich si vyberou a pokusí se tento zvuk či melodii nějak napodobit, zopakovat.

  2. Společná četba knihy, s. 19 - 21 po "ne, nic takového" (2. vydání s. 15 - 16). Žáci mají za úkol zjistit, kterou větu začali lidé používat v okolí amfiteátru.

  3. Předávání kouzelného kamínku z amfiteátru. Kamínek ležel celou dobu u dveří pokoje MOMO a moc dobře ví, proč k ní chodí tolik lidí. Kamínek v rukou žáků ožívá a mluví. Žáci tak z pohledu kamene mohou říct, proč je MOMO tak oblíbená.

  4. Samostatná četba s. 21 - 22 po "Momo druhému naslouchat" (2. vydání s. 16 - 17).

  5. Žáci se rozdělí do 4 skupin. Ve skupinách debatují a pokouší se najít co nejvíce okamžiků v běžném dni, kdy je potřeba a dobré někomu naslouchat. Vyberou si jednu uvedenou situaci a zahrají ji v podobě 3 živých obrazů. Při předvádění se zbylí žáci pokouší obrazy pojmenovat.

  6. Po předchozí aktivitě následuje krátká reflexe.

  7. Návštěva zájezdu cizinců v amfiteátru. Každý z nich očekával něco jiného. Děvčátko MOMO sedí opodál a jen tiše všechny pozoruje. Žáci v roli turistů se pohybují po prostoru. Každý z nich si najde na zemi lístek s lidskou vlastností a pokouší se podle ní jednat. Učitel pomocí bočního vedení (viz výše) zadává určité situace, ve kterých se tito lidé mohou ocitnout.
    Příklady vlastností lidí na lístečcích - radostný, znuděný, zaujatý, agresivní, veselý, obětavý, pyšný, energický, smutný, unavený.
    Možné situace - nakupování, v MHD, u lékaře, v zaměstnání.

  8. Učitel vysloví větu: "Jsem rád, že jsem si mohl prohlédnout tuto krásnou památku." Žáci ji vyslovují ve svých rolích. Následuje štronzo, jeden z žáků vyslovuje větu a rozehrává některou ze situací (viz výše). Společně pojmenováváme zadanou vlastnost. Vystřídají se všichni žáci.

  9. Úkoly z bodu 7 a 8 se opakují s tím rozdílem, že žáci se v situacích pokouší chovat autenticky a pojmenovávají své osobní vlastnosti.

  10. Společná četba s. 22 - 27 po "jenomže se ti to nepodařilo"(2. vydání s. 17 - 20).

  11. Učitel v roli soudce: "Vážená poroto, tento spor se táhne už dlouhou dobu a domnívám se, že musí být v co nejkratší době vyřešen. Je na vás, komu dáte za pravdu." Při hledání řešení bylo nutné zopakovat všechna "fakta". Proto proběhla rekonstrukce případu. Práce ve dvojicích. Opětné zahrání scény Boba a Nina.

  12. Samostatná četba s. 27 - 30 po "zase smířili" (2. vydání s. 20 - 22).

  13. Na dvě židle, které stojí před sebou, jsou upevněna jména Nino a Bobo. Žáci usedají na židle a stávají se danými postavami. Mají za úkol říci vlastnosti Boba a Nina. Uvádím některé jmenované vlastnosti a pocity:
    • jsem Bobo a jsem tichý,
    • jsem Nino a rád se vychloubám,
    • strašně se loudám,
    • dokážu pomoct, když to někdo potřebuje,
    • bojím se, že se mi budou smát.
  14. Žáci dostávají pracovní list, do kterého mají za úkol napsat své dobré vlastnosti a vlastnosti, které podle nich nejsou dobré, ale chtějí je změnit.

  15. Závěr kapitoly s. 30 - 31 (2. vydání s. 21 - 22). Žáci mají za úkol najít v textu v čem je MOMO výjimečná a pokusit se to vyjádřit slovy.

  16. Reflexe a hodnocení lekce. Sebehodnocení práce žáků.

3. lekce - Bouřka, na kterou si děti hrály, a nečas, který opravdu nastal

Cíl:
Práce se vztahy v kolektivu. Snaha přijímat názory druhých. Učit se dále rozvíjet myšlenky a nápady spolužáků, proniknutí do světa fantazie.

Pomůcky:
Kniha M. Endeho, rytmické nástroje, kapitánská čepice, barevné papírky s názvy povolání týkajícími se plavby na lodi, velký arch papíru, tužky, pastelky, pastely.

  1. Rozehřátí - pohyb po prostoru. Učitel pomocí bočního vedení zadává žákům situace, ve kterých se právě nacházejí. Úkolem žáků je pantomimicky předvádět různé druhy dětských her a činností. Žáci vyplňují prostor, reagují na změnu tempa. Učitel na začátku zadává situace:
    • jezdíš na koloběžce,
    • hraješ si s míčem,
    • skáčeš přes švihadlo,
    • hrajete si na schovávanou.
    Žáci si vymýšlí další aktivity.
  2. Společná četba třetí kapitoly, s. 32 - 34 po "a potom přišla Momo" (2. vydání s. 23 - 24).

  3. Po učebně jsou rozházené různě barevné papírky. Každý žák má za úkol najít jeden, pak se všichni podle barev sejdou ve skupinkách.
    Povolání byla z těchto oblastí:
    • vědecká skupina - chemik, zoolog, geolog, lékař atd.,
    • velení posádky - kapitán, důstojník, kormidelník atd.,
    • obyčejní námořníci a plavčíci - topič, plavčík ve strážním koši, plavčík drhnoucí podlahu atd.,
    • členové zabezpečující potřeby posádky - lodní kuchař, lékař, plavčík z prádelny atd.
    Žáci měli k dispozici slovníky, kde si našli vysvětlení svého povolání, pokud jej neznali.
  4. Ve skupinkách se žáci domluvili, jaké funkce budou na palubě lodi zastávat vždy podle zařazení.
    • Mile mě překvapilo, že při této činnosti nedošlo k hádce a debata ve skupinách proběhla bez sebemenších problémů.
  5. Každá skupina pak společně pomocí živých obrazů předvedla své funkce na lodi.

  6. Samostatná četba s. 34 - 36 (2. vydání s. 24 - 25) po "kolem bylo ticho a po bouřce ani památky".

  7. Učitel v roli kapitána (má na hlavě námořnickou čepici) vstupuje na palubu a popohání námořníky k úklidu paluby. Rozmlouvá s panem profesorem. Žáci v rolích fungují jako posádka a každý pracuje na palubě podle své funkce.
    • Tato činnost měla delší "rozjezd". Pak se ale všichni žáci do hry zapojili a v rámci svých rolí postavili z kostek a z kusů nábytku obrys paluby. Hra je naprosto pohltila. Zabrala více času, než jsem původně měla v úmyslu jí věnovat.
  8. Učitel přečte krátkou ukázku s. 36 - 37 (2. vydání s. 25 - 26) po "držel na nohou."

  9. Učitel zadá žákům úkol nakreslit plán ostrova, o kterém se dočetli v textu příběhu. Všichni žáci pracují společně. Kromě mapy ostrova musí žáci vymyslet i jeho vybavenost, popis prostředí, zajistit přísun jídla a vody, přemýšlet nad tím, jak bude na ostrově vypadat běžný život. Pracuje se na velký arch papíru. Společná práce třídy. Po dokončení ostrova následovala prezentace prací. Pokládala jsem žákům otázky typu: Máte na vašem ostrově přístav? Jak zde budete trávit volný čas? Kolik lidí trvale žije na ostrově?
    • Při této aktivitě se projevili vůdčí žáci třídy a často se snažili mít hlavní slovo. Musela jsem práci značně korigovat a zasahovat do ní.
  10. Prezentace plánu ostrova.

  11. Učitel v roli kapitána: "Měli bychom prozkoumat ostrov také z podmořské části. Najdou se snad nějací dobrovolníci?" (přihlásilo se hned několik žáků) "Vidím, je vás hned několik. Tak vy tři. Ale ostatní by se měli připravit pro případ, že by průzkumníci potřebovali pomoc. Všichni si oblečte neoprén."

  12. Ve zpomaleném pohybu se všichni oblékají do neoprénu, nasazují potápěčské brýle a pomáhají si dát potápěčské láhve na záda (boční vedení učitele).

  13. Společná četba s. 37 - 39 (2. vydání s. 26 - 27) po "směrem k výzkumné lodi Argo".

  14. Učitel v roli kapitána: "Posádko, připravte se na strašlivou bouři. Vše pečlivě zkontrolujte." Posádka začala okamžitě reagovat na povely kapitána.

  15. Ve skupinách podle funkcí měla posádka za úkol sestavit deset krizových kroků, které je nutné udělat, abychom bouři přežili.

  16. Prezentace posádky.
    • Velmi zajímavé bylo pro mě zjištění, že i při sepisování a prezentaci těchto kroků žáci nezapomněli na své funkce. Např. vědci nejprve pečlivě uschovali všechny nasbírané vzorky, kuchař přivázal a zavřel všechno nádobí do skříní.
  17. Četba ve skupinách s. 39 - 42 (2. vydání s. 27 - 29) po "jsme jen prostí námořníci".

  18. Práce ve skupinách. Problém: "šumi-šumi-gumielastikum"(název vichřice). Žáci v roli expertů na mimořádné situace mají za úkol vysvětlit tento přírodní jev. Ocitají se na světové konferenci přírodních katastrof, kde mají na tento problém přednést příspěvek. Svoji odbornou přednášku doplňují o fotografie území, kudy se přehnal tento jev. Forma živých obrazů - před katastrofou a po ní.

  19. Samostatná četba s. 42 - 45 po "ať začne zpívat"(2. vydání s. 29 - 30).

  20. Žáci mají za úkol společně vymyslet zaříkávadlo, které by zklidnilo bouři. Toto zaříkávadlo je v prastarém jazyce hula-hula.
    • Žáci postupně přidávali slova a pohybové ztvárnění. Používali jsme také drobné rytmické nástroje. Zpěv měl velkou dynamiku a gradoval.
  21. Četba učitele, s. 45 - 46 (2. vydání s. 30 - 32).

  22. Reflexe a hodnocení lekce. Sebehodnocení práce žáků.

4. lekce - Mlčenlivý stařec a mnohomluvný mladík

Cíl:
Na světě pochází všechno neštěstí z velkého počtu lží nebo polopravd. Předávání informací, subjektivita vnímání, shodné a odlišné interpretace vnímané situace.

Pomůcky:
Kniha M. Endeho, úryvek z novin, koště, čepice.

  1. Žáci stojí v kruhu, který se stává živým tělesem. Pohybují se, dávají najevo své emoce a přehazují si slova z oblasti "ulice". Žák vysloví slovo a určitým pohybem jej předává spoluhráči. Žáci vnímají emoci, která se u nich objeví při vyřčení slova. Touto emocí si vytvoří představu něčeho konkrétního. S tímto slovem si pohrávají v rukou, snaží se přijít na jeho rozměr, tíhu a "hází" toto slovo spoluhráči, tento pohyb je např. popelnice, prodavač, žvýkačka, autobus.

  2. Společná četba s. 47 - 48 po "koho z nich má raději (2. vydání s. 33).

  3. Pohyb po prostoru. Žáci se samostatně pohybují v prostoru a vypráví, co dnes viděli na ulici. Jedná se o souvislé vyprávění. Na povel "štronzo" předvedou konkrétní věc, člověka nebo detail, který je na ulici upoutal. Učitel vždy vybere jednoho žáka, který předvede svoji činnost. Zbytek třídy se pokouší pojmenovat, co jejich spolužák předvádí.

  4. Práce v kruhu. Tři žáci jdou za dveře, pak vchází do učebny jednotlivě. Prvnímu žákovi je přečten úryvek z novin. Jeho úkolem je zapamatovat si co nejvíce informací. Pak má vše převyprávět dalšímu hráči. Na konci aktivity jsme porovnali konečné a původní informace.

  5. Debata ve skupinách. Proč k tomu asi došlo? Jak zabránit zkreslení informací? Setkali jste se už někdy s tímto jevem? Prezentace nápadů.
    Uvádím některé nápady žáků:
    • zapisovat si informace,
    • mělo by se za lež trestat,
    • když nám někdo něco říká, musíme se soustředit na jeho slova,
    • všichni by měli mluvit pravdu,
    • někdy to není opravdová lež.
  6. Samostatná četba s. 48 - 49 (2. vydání s. 33) po "z nepřesnosti".

  7. Učitel přečte následující odstavec.

  8. Všichni jsme se ocitli na ulici. Každý někam pospíchá, přemýšlí... Na zemi leží koště. Kdokoli jej může zvednout a začít zametat. Stává se tak Beppem, který si pro sebe říká, proč má rád tuto práci, jak mu zrovna je, jak se cítí, co ho dnes čeká... Když někdo zvedne koště, zůstávají ostatní ve "štronzu". Po položení koštěte se dávají lidé z ulice opět do pohybu. Cílem této aktivity je, aby žáci snáze pochopili povahu Beppa koštěte.

  9. Společná četba s. 49 - 52 po "ukládala v srdci" (2. vydání s. 34 - 36).

  10. Učitel: "Pak tu byl ale ještě druhý kamarád MOMO. Byl to přesný opak Beppa."

  11. Jaké vlastnosti má asi Gigi? Učitel pokračuje v četbě s. 53 (2. vydání s. 36 - 37) po "smyšlenky".

  12. Žáci se rozdělí do dvou skupin. Každá skupina dostává přiděleného jednoho kamaráda MOMO - Beppa a Gigiho. Jejich úkolem je zahrát a převyprávět mnou zadanou situaci (stali se svědky krádeže), jak ji asi vidí a vnímá jeden z nich. Vycházejí z informací, které získali během četby.
    • Jedna ze skupin, která měla zadaného Beppa, hledala a přemýšlela nad důvody, proč asi zloděj krade. Žáci vymysleli, že zloději živí velkou rodinu a nemají peníze na jídlo. Proto musí krást.
  13. Prezentace skupin.

  14. Společná četba s. 53 - 55 po "veliké město" (2. vydání s. 37 - 39).

  15. Práce s rekvizitou. Uprostřed kruhu je velká truhla plná věcí. Každý jako Gigi přistoupí k truhle a vytáhne si jednu imaginární věc. Tu nám potom pantomimicky a později opisem představí.

  16. Učitel dočte kapitolu mimo poslední odstavec, s. 55 - 56 (2. vydání s. 39 - 40).

  17. Na židli leží policejní čepice. Kdo chce, může tuto čepici vzít a dát si ji na hlavu. Stává se tak policistou v civilu, který už delší dobu sleduje šedé muže. Pokouší se informovat veřejnost o těchto přízracích. Odpovídá na otázky: Kdo? Kde? Kdy? Jak? Proč asi?

  18. Ulička myšlenek. Co se asi MOMO honilo hlavou, když poprvé uviděla šedé muže v amfiteátru u svého příbytku? Vybraný žák pomalu prochází uličkou vnitřních hlasů.

  19. Poslední odstavec s. 56 (2. vydání s. 40).

  20. Reflexe a hodnocení s přihlédnutím k cílům lekce. Sebehodnocení práce žáků.

5. lekce - Vyprávění pro cizí uši a pohádka pro malé děvčátko

Cíl:
Upozornit na důležitost přátelství. Uvědomit si, že každý někam patří. Vždy je tu někdo, kdo druhému pomůže nebo poradí.

Pomůcky:
Kniha M. Endeho, zrcadla, židle, pracovní listy.

  1. Heja-heja - oblíbená hra dětí z amfiteátru. Žáci stojí v kruhu a postupně si předávají tento výkřik spojený s pohybem.

  2. Samostatná četba s. 58 po "představivost dovede" (2. vydání s. 41).

  3. Žáci dostávají do skupin papír s textem Trácii Augustiny (část kapitoly). Text je rozdělen na 4 části, vzájemně na sebe navazující:
    • Když jednoho dne, s. 58 - posázené drahokamy, s. 59
    • Císařovna, s. 59 - všechny státní budovy, s. 60
    • Posléze, s. 60 - v říši vládne, s. 62
    • Když se konečně, s. 62 - dospělým posluchačům, s. 64
    Úkolem skupin je zahrát svoji část. Text není pro skupiny zavazující, může dojít ke změnám. Skupiny však nesmí komunikovat mezi sebou. Jako rekvizity mohou použít vše, co se nachází v učebně (příběh s. 58 - 64) po "dospělým posluchačům" (2. vydání s. 41 - 44).
  4. Předvedení částí příběhu.

  5. Společná četba s. 64 - 66 po "osetými poli" (2. vydání s. 44 - 45).

  6. Žáci se dívají do zrcadel, která jsou rozmístněna v prostoru. Mají za úkol ztvárnit to, co princezna ten večer viděla v zrcadle. Na povel "štronzo" se vždy mění ukázka.

  7. Práce ve skupinách. Co byste chtěli vidět v zrcadle vy a proč?
    • V jedné ze skupin byla převaha chlapců. Skupina zahrála ukázku z fotbalového zápasu - technika živý obraz - rozehrání obrazu.
  8. Debata v kruhu. Kdy se cítím sám? Co dělám proto, aby mi nebylo smutno? Některé z odpovědí žáků
    • na 1. otázku:
      • Když je máma v práci.
      • Když něco udělám a rodiče na mě křičí.
      • Když jsem nemocná.
      • Pořád.
      • Když mám strach a nikdo u mě není.
    • na 2. otázku:
      • Jdu ke kamarádovi.
      • Zavolám kámošovi.
      • Hraju si s bráchou.
      • Hraju na klavír.
      • Povídám si s rodiči.
      • Vždycky si začnu zpívat.
  9. Četba učitele do s. 68 (2. vydání s. 46) po "provdat".

  10. Jaké vlastnosti by podle vás měla mít princezna, se kterou by si princ rozuměl? Ve skupinách napište tyto vlastnosti na pracovní list.

  11. Prezentace práce jednotlivých skupin.

  12. Samostatná četba s. 68 - 69 (2. vydání s. 46 - 47) po "mráček".

  13. Žáci v rolích sluhů z princova zámku popisují, jaká je víla, která omámila prince. Usedají postupně na židli a sdělují své postřehy ze zámku.

  14. Společná četba s. 69 - 71 (2. vydání s. 47 - 48).

  15. A jak to bylo dál? Ve skupinách máte za úkol ztvárnit situaci z běžného dne prince a princezny za deset let. O jakou situaci půjde, záleží na vaší domluvě.

  16. Prezentace skupin.

  17. Dokončení kapitoly společnou četbou.

  18. Reflexe a hodnocení s přihlédnutím k cílům lekce. Sebehodnocení práce žáků.

Citace a použitá literatura:
[1] - ENDE, M. Děvčátko MOMO a ukradený čas. Praha : Albatros, 1979. ISBN 13-880-79 14/55. 
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 18. 06. 2007
Zobrazeno: 12367krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 3
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
1 uživatel Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
PÁČOVÁ, . Projekt . Metodický portál: Články [online]. 18. 06. 2007, [cit. 2019-09-19]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/ZAAAA/1435/PROJEKT.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.