Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Náměty pro praktické pracovní činnosti Hrko-frko, káča a píšťalka
Odborný článek

Náměty pro praktické pracovní činnosti Hrko-frko, káča a píšťalka

11. 1. 2006 Základní vzdělávání
Autor
Václav Tvarůžka

Anotace

Příspěvek nabízí několik námětů pro práci s technickými materiály.

Kvalita a efektivita výuky praktických pracovních činností závisí mimo jiné na volbě vhodných námětů, na kterých se žáci mohou naučit jednotlivé technologie materiálů. Podle mých zkušeností má námět splňovat tato kritéria:

  • Umožňuje objasnit hlubší souvislosti s technikou a technologiemi v běžném životě.
  • Je přiměřený věku a schopnostem žáka.
  • Není časově náročný a je možné ho realizovat v jedné vyučovací hodině.
  • Není náročný na materiálové vybavení.
  • Není nákladný.
  • Svou podstatou žáky motivuje.

Osvědčilo se mi využívat jednoduché náměty, které žáci dokáží zhotovit během jedné vyučovací hodiny. Odpadá tak problém se skladováním a evidencí nedodělaných výrobků a žák, který okamžitě vidí výsledný produkt svého tvůrčího úsilí, je přirozenou cestou veden k poznání, že myslet, tvořit a pracovat se vyplatí. Touto cestou se dává žákům nezanedbatelný vklad do života.

Výuka nabízí velký soubor témat, která lze učit teoretickým výkladem, ale mnohem vhodnější je doplnit ji činností, zvláště když současným trendem vyučování je "výchova prostřednictvím zkušeností".

Praktická pracovní činnost a tvořivost je základní lidskou potřebou. Žáci se tak stále častěji hlásí o práci do dílny, kde si mohou sami zkusit technologii opracování materiálů, navrhnout a realizovat vlastní představu a hotový výrobek konfrontovat se svými původními plány.

Vyučovací hodinu se mi osvědčilo strukturovat následujícím způsobem:

  1. Teoretický úvod, ve kterém učitel vysvětlí teoretické základy tématu, např. popis makrostruktury dřeva, fyzikální principy, technologie, vazby k lidovým zvykům, řemeslům atd.
  2. Praktické představení námětu a ukázka jeho realizace.
  3. Vlastní praktická činnost žáků.
  4. Hodnocení a výstupní diagnostika.

Výuka praktických pracovních činností je výchovou, a proto by měla vést žáka k poznání světa práce, který se v dnešní době velice úzce pojí s technologiemi. Je tedy žádoucí, aby učitel dokázal nejen vysvětlit technické principy funkce jednotlivých námětů, ale aby také dokázal žáky vést k vlastní realizaci, nahrazení doporučených materiálů materiály novými, inovaci tvarů apod. Jednotlivé náměty v sobě obsahují specifický technický problém, a proto lze velice efektivně využít problémových metod výuky.


NĚKOLIK NÁMĚTŮ PRO PRÁCE S TECHNICKÝMI MATERIÁLY

HRKO-FRKO

Lidová dětská hračka rozšířená po celé Evropě. Její popis jsem získal při četbě knížky moravského folkloristy Joži Orsága Vraneckého A měl jsem já piščalenku. Autor zde popsal lidové zvyky, hry a hračky valašského lidu, nicméně s touto hračkou se můžete setkat také v Německu, kde ji naleznete pod názvem Mui-Mui.

Technické souvislosti

Hlavní součástí hrko-frko je ozubený "hřeben", po kterém se přejíždí dřevěným hranolkem. Při dostatečné frekvenci kmitání se vyvolá stojatá vlna, která roztočí vrtulku upevněnou na volném konci. Chce to jen trochu šikovnosti, kladívko, pilník, hranolek dřeva, tenkou lištu a hřebík. Je vcelku jasné, že stojatá vlna se na základní škole v rámci fyziky neučí, nicméně seznámení s jevem, při němž má kmitání a vlnění pohybové účinky na vrtuli, žákům poodkryje zajímavý fyzikální jev.

Možné formulace problémového úkolu

Co způsobuje roztočení vrtulky?
Jak vyrobíme zuby dřevěného hřebenu?

Cíl

Naučit žáky rozeznávat různé druhy materiálů (dřeva, kovu, plastu), naučit je měření a orýsování, jednoduché řezání, pilování a rašplování, broušení, vrtání, spojování dřeva a způsoby povrchové úpravy dřeva.

Materiál:
řezivo, dřevařské polotovary (na výrobu vrtule lze použít např. i plastovou fólii či karton), hřebík

Nástroje:
pilka čepovka s jemnými zuby, kladívko, rašple, pilník, nůž

Pracovní postup

Učitel musí zajistit dostatek hranolků o průřezu 10 × 10 mm a tenkou lištu tloušťky 1 - 2 mm. Tyto polotovary je možno docela jednoduše nařezat na okružní pile.
Úkolem žáků je nařezat potřebnou délku hranolků. To znamená asi 30 cm dlouhý hranolek pro "hřeben" a 12 cm pro "drnkací" hranolek. Žáci dále opracují těleso vrtule, k čemuž jim poslouží nůž anebo pilka čepovka s jemnými zuby a pilník. Materiál na výrobu vrtulky je možné získat z lišt nařezaných na okružní pile nebo využít proužky dýh či materiálu z dřevěných přepravek na jižní ovoce.


Pracovní nářadí potřebné k výrobě.

Postup výroby "hřebene."

Finální výrobek Hrko-frko.

I když je optimální, aby jednotlivé zuby hřebene byly stejně veliké, jejich různost nemá až tak výrazný vliv na funkci celé hračky. Je ovšem lépe, když je jejich četnost vyšší.


Vrtulka z dřevěné lišty tloušťky 1 - 2 mm. Otvor o průměru 1,5 mm vyvrtáme.

Kompletace hračky spočívá v zatlučení hřebíku tak, aby se vrtulka volně otáčela.

Pevně uchopíme hranolek a hrko-frko na koncích a hledáme frekvenci, která vyvolá v hřebenu stojatou vlnu. Vrtulka se roztočí...
SETRVAČNÍK - KÁČA

Tento pro někoho triviální předmět nemusí být pouze hračkou, ale můžeme jej představit v širších souvislostech techniky.

Setrvačník je rotační zařízení pro akumulaci kinetické energie. Obvykle má tvar dutého nebo plného válce, případně kola s paprsky. Využívá se jeho momentu setrvačnosti.

Moment setrvačnosti je fyzikální veličina, která vyjadřuje míru setrvačnosti tělesa při otáčivém pohybu. Body (části) tělesa s větší hmotností a umístěné dál od osy mají větší moment setrvačnosti.

Technické souvislosti
  • Setrvačník se používá pro stabilizaci otáček strojů s nepravidelným chodem, jako jsou parní stroje nebo spalovací motory.
  • Dalším významným místem uplatnění setrvačníků je využití jejich gyroskopického efektu k prostorové stabilizaci větších strojů (například kosmických lodí, Hubblova kosmického teleskopu).
  • Tentýž efekt je základem mnoha leteckých přístrojů, jako je například umělý horizont nebo gyrokompas.
  • Za setrvačník lze považovat i hodinový nepokoj v hodinkách.
  • Známé je využití u hraček pro pohon setrvačníkových autíček.
Cíl

Naučit žáky rozeznávat druhy dřeva. Naučíme je měření a rýsování, jednoduché řezání, pilování a rašplování, broušení, vrtání, lepení, povrchovou úpravu dřeva.

Materiál:
řezivo, dřevařské polotovary (překližka, laťovka, dřevovláknité desky), možno alternovat plastovými materiály

Nástroje:
vyřezávací vrták, vrtačka, pilka čepovka s jemnými zuby, pilník, metr nebo měřítko, pracovní stůl se svěrákem nebo truhlářská hoblice

Pracovní postup

Učitel musí zajistit dostatek koleček pro výrobu setrvačníku. Pokud je nezajistí jinde, lze je vyrobit pomocí vyřezávacího vrtáku.


Vyřezávací vrták pro výrobu koleček.

Výroba koleček na stolní elektrické vrtačce.

Nářadí potřebné k výrobě hračky.

Broušení osy.

Díly připravené ke slepení.

Finální výrobky.

Poslední fází výroby je finální povrchová úprava výrobku, začištění jemným brusným papírem a vymalování například akrylátovými barvami. Existuje i možnost polepení rotační plochy samolepicí fólií graficky ztvárněnou počítačem.

PÍŠŤALKA

Téma výroby píšťalek je svou šíří a pedagogickým uplatněním velice rozsáhlé. Na tomto tématu můžeme žákům vysvětlit nejen fyzikální principy vzniku zvuku, ale také vlastnosti materiálů a jeho způsoby opracování. Toto téma je také možno využít k představení lidových řemesel a zvyků.

Tento námět se mi osvědčilo učit v následující struktuře:

  • vysvětlení principu tvorby zvuku;
  • vysvětlení principů tvorby zvuku u hranových a jazýčkových píšťal;
  • předvedení jednoduchého námětu kovové píšťalky a vlastní praktická činnost žáků.

Zvuk je každé podélné mechanické vlnění v látkovém prostředí, které je schopno vyvolat v lidském uchu sluchový vjem.

Zdroj zvukového vlnění se stručně nazývá zdroj zvuku a hmotné prostředí, ve kterém se toto vlnění šíří, jeho vodič. Vodič zvuku, obyčejně vzduch, zprostředkuje spojení mezi zdrojem zvuku a jeho přijímačem (detektorem), kterým bývá v praxi ucho nebo mikrofon.

Zvuky rozdělujeme na hudební (tóny) a nehudební (hluky). Nehudebním zvukem je každé nepravidelné vlnění vodiče zvuku, jehož příčinami jsou nepravidelné rozruchy (srážka dvou těles, výstřel apod.).

Na rozdíl od nehudebních zvuků jsou hudební zvuky podmíněné pravidelným, v čase periodicky probíhajícím pohybem hmotného prostředí. Při jejich poslechu vzniká v uchu časově se neměnící, a proto příjemný vjem, který se využívá v každé hudbě.

Zdrojem hudebních zvuků mohou být například lidské hlasivky, různé hudební nástroje, případně i reproduktory zvuku.

Zdrojem zvuku je u strunných nástrojů struna, u klarinetu kmitající plátek, u žesťových nástrojů kmitající rty hráče. U zobcové flétny je zdrojem kmitání proud vzduchu, který naráží na hranu - na špičce hrany se prouděním vzduchu vyvolá vír (podobně jako vír či "peřej" pod splavem); tento vír je zdrojem kmitání u všech zobcových píšťal, fléten. Tyto píšťaly nazýváme píšťaly hranové.

Usměrnění proudu vzduchu tak, aby se vzduch rozrážel o hranu píšťalky, která musí být ostrá, je celé tajemství znějící píšťalky.

Tento výklad je možno doplnit o experiment s rezonancí. Vidličkovou ladičku úderem rozezníme a přikládáme k jednotlivým předmětům (stůl, lavice, tabule). Žáci slyší značně zesílený tón.

Možné formulace problémového úkolu

Jak se tvoří tón při hře na píšťale, např. na zobcovou flétnu? Co je zdrojem tónů u strunných nástrojů?

Cíl

Naučit žáky rozeznávat různé druhy kovových materiálů, povrchovou úpravu proti korozi, měření a rýsování, jednoduché stříhání plechu, pilování a ohýbání plechu.

Materiál:
pocínovaný plech tloušťky 0,3 mm

Nástroje:
rýsovací jehla, měřítko, nůžky na plech, kombinované kleště

Pracovní postup

Jednoduchou plechovou píšťalku zvládne učitel vyrobit velice rychle (asi za 2 minuty).


S žáky nastříháme plechové proužky velikosti asi 15 x 70 mm.

Tento proužek si žáci rozdělí na dvě části. Délka kratšího proužku se stanoví podle šíře pásku.

Kratší proužek ohneme kolem delšího tak, aby vznikla štěrbina pro foukání vzduchu, a tělo píšťalky se vytvaruje (viz fotografie).

Aby píšťalka pískala, je nutno dutinu píšťalky uzavřít bříšky palce a ukazováku. Hrana píšťalky musí být vidět v průhledu štěrbiny.

Doporučuji, aby učitel, který chce tento námět realizovat, si sám odzkoušel celý postup a vytvořil si technickou dokumentaci, ve které si zdůrazní poměry jednotlivých proporcí píšťalky.

Píšťalka je vděčným námětem a jednoduchou hranovou píšťalku můžeme na základě výše zmíněného principu vyrobit z jakékoliv trubice, bezové větve, trubičky z fixů či jiného materiálu.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Václav Tvarůžka

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence občanské
  • "respektuje přesvědčení druhých lidí, váží si jejich vnitřních hodnot, je schopen vcítit se do situací ostatních lidí, odmítá útlak a hrubé zacházení, uvědomuje si povinnost postavit se proti fyzickému i psychickému násilí
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence k řešení problémů
  • vnímá nejrůznější problémové situace ve škole i mimo ni, rozpozná a pochopí problém, přemýšlí o nesrovnalostech a jejich příčinách, promyslí a naplánuje způsob řešení problémů a využívá k tomu vlastního úsudku a zkušeností
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • vybírá a využívá pro efektivní učení vhodné způsoby, metody a strategie, plánuje, organizuje a řídí vlastní učení, projevuje ochotu věnovat se dalšímu studiu a celoživotnímu učení

Průřezová témata:

  • Základní vzdělávání
  • Environmentální výchova
  • Lidské aktivity a problémy životního prostředí
  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Kreativita
  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Sebepoznání a sebepojetí

Mezioborove presahy:

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová, Individuální

Organizace prostorová:

Specializovaná učebna