Odborný článek

Jana a hvězdička

Anotace

Jana a hvězdička je program inspirovaný nejen stejnojmenným příběhem Wernera Heiduczka, ale také zájmem dětí o vesmír. Program je zaměřený zejména na osobnostní a sociální rozvoj, rozvoj řeči a pohybu, doplněný o pozorování technických objektů v planetáriu.

Průvodce programem: hvězdička

Pomůcky: činel, hvězdička,například vystřižená z papíru, výtvarný materiál

Předchozí znalosti: děti se s pohádkou seznámily, znají její obsah i některé souvislosti.

Věková kategorie: 5–6 let

Program vychází z příběhu W. Heiduczka – Jana a hvězdička. Je to příběh o malé Janě, která se spřátelila s hvězdičkou a pomáhala jí zpátky na oblohu. Radila se s ptáčky, letcem a nakonec i se samotným kosmonautem, který na své raketě vynesl malou hvězdičku zpátky, aby mohla v noci svítit všem lidem.

Nabízený program je sestaven ze tří částí, každá část tvoří lekci, kterou lze přizpůsobovat zájmu dětí o danou činnost.

I. část

1. Za hvězdičkou do pohádky – pedagog soustředí děti k poslechu a nabídne hádanku:

Rozsypal se hrách
po sterých cestách.
Nikdo ho nesebere
ani král
ani královna
ani krásná princezna
.

            (Hvězdy)[1]

Metodický pokyn: vysvětlíme neznámé slovo „sterý“, které znamená označení neurčitého, velkého počtu, množství (druhová číslovka).

2. Zkoušíme měkkou, tichou chůzi. Napodobujeme chůzi krále, královny, kráčíme vznešeně a důstojně. Děti našlapují měkce přes špičku na patu. Učitelka hraje k pomalé chůzi pravidelný sled na činel. Děti opakují slova hádanky.

3. Svolávání hvězdiček. Je čas připravit se na svícení, svoláme všechny hvězdy.

Rytmizovanou řeč spojujeme s pohybem:

Děti sedí v tureckém sedu nebo vkleče  na patách. Zvednou ruce do úrovně ramen a sevřou je do pěstičky. Na první slabiku slova „hvězda“ je rozevřou a na druhou slabiku opět sevřou. Na slovo „ hvězdička“ tiše vyťukají rytmus slova konečky prstů. Na slova „blik, blik“ si představují, že někde bliklo světýlko, a opět rozevírají a svírají pěstičky, dívají se za pohybem ruky. Vyslovujeme nejdřív tiše, potom hlasitěji, stupňujeme tempo.

4. Hledání ztracené hvězdičky. Jsou tady všechny hvězdy? Už je noc a všude tma. Jedna hvězdička schází, Janička ji hledá, můžeme jí pomoct?

Kvítím posetá
černá zahrada.
V noci rozkvétá,
ve dne uvadá.
(Janička svoji
hvězdičku hledá.)

            (Hvězdy)[1]

Děti zavřou oči a učitelka ze své kapsy vyndá hvězdu a položí na zem.

Děti se pohybují se zavřenýma očima, dávají pozor, aby do sebe nenarážely. Pokud se někoho dotknou nebo cítí někoho v blízkosti, mění směr. Orientují se hmatem, hledají předmět ve tvaru hvězdy. Kdo první najde hvězdu, otevře oči, odevzdá ji dítěti, které si vybere, a odejde z vymezeného prostoru. Dítě předá hvězdičku stejným způsobem dalšímu.

Hrou jsem posilovala vzájemné vztahy mezi dětmi.

Hra rozvíjí smysl pro skupinové cítění, navozování kontaktu pomocí neverbálních prostředků komunikace, gestem, podáním předmětu – hvězdičky.

5. Jaká je hvězdička? Jaký jsem já? Jaký má tvar? Jakou barvu? Je živá? Usmívá se, anebo je smutná? Čeho se obávala? Děti si předávají hvězdičku po kruhu, zkoumají ji zrakem, hmatem, čichem, řeknou jednu vlastnost hvězdičky a jednu svoji.

6. Jak se zachovala Janička a kdo jí pomohl? Pomohl jsi ty někdy někomu? Pomohl někdo tobě? Jak ses cítil?

7. Uzavření první části: Zkoušíme vytvarovat hvězdu z písku, nakreslit obrázek k příběhu.

II. část

Exkurze do planetária

1. Vydáme se na cestu, půjdeme hledat kosmonauta.

Prostřednictvím umělé oblohy panetária se seznamujeme s nejzajímavějšími souhvězdími, se životem hvězd. Určujeme, která hvězda je vpravo, vlevo, blíž, dál než, orientujeme se na obloze.

Aby si lidé mohli hvězdy přiblížit, sestrojili si dalekohledy, dali hvězdám různá krásná jména, například Polárka, Jitřenka. Na obloze jsou celé hvězdné obrazce, například Malý a Velký vůz. Děti si prohlížejí mapu hvězdné oblohy. Lidé se rozhodli, že se na hvězdy půjdou podívat. Vymysleli družici a na první výlet poslali pejska, který se jmenoval Lajka. Když se pejsek vrátil zpátky na Zemi, tak tam chtěli letět taky a sestrojili si raketu. Člověk, který létá v raketě do vesmíru, se jmenuje kosmonaut.

Děti si na výstavě prohlížejí různé přístroje. Pozorují vystavenou družici, prohlížejí si výstavu u příležitosti 50. výročí letu prvního člověka do vesmíru.

Záhada: vesmír, nekonečná temnota se zářícími hvězdami. Která z nich je z našeho příběhu?

2. Návaznost: po návratu do školky mohou děti kreslit a vystřihovat kosmonauta, skládat raketu z papíru,  prostorově vytvářet i tvořit podle vlastní fantazie a představivosti.

III. část

1. Co říkala maminka

Sedíme v kruhu a společně ukončíme příběh.

Vzpomínáte si na příběh o Janičce a její hvězdičce? Jak příběh končí? Co říkala Janiččina maminka?

Když vyšlo sluníčko, vešla maminka do pokoje, zasmála se, vzala Janu do náruče a řekla…

2. Reflexe prožitého

Doprostřed kruhu položíme hvězdičku a děti říkají, co asi řekla maminka Janičce, na co myslí hvězdička… Kdo komu pomohl a jak... Mohou se vyjádřit i k tomu, co se jim v planetáriu líbilo nejvíc, co by si chtěly zopakovat.

Příběh Jana a hvězdička lze obohatit o další varianty,např. řešení pracovního listu, improvizaci, dramatizaci, tvoření. Záleží to na učitelce a dětech, jakou formu a podobu si zvolí. Téma o hvězdách je zdánlivě náročné, ale poskytuje řadu možností, jak obohatit poznání dítěte.

Literatura a použité zdroje

[1] – VANDASOVÁ, Jaroslava. Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky. Čáslav : STUDIO PRESS s. r. o., 1980. 100 s. ISBN 80-902316-1-6.
[2] – MERTIN, V.; GILLERNOVÁ, I. GILLERNOVÁ, I.: Psychologie pro učitelky mateřské školy. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-799X.
[3] – PALATINOVÁ, Alžběta. Pojetí sociální a citové výchovy v RVP PV. 2006. [cit. 2011-08-24]. Dostupný z WWW: [http://clanky.rvp.cz/clanek/s/P/604/POJETI-SOCIALNI-A-CITOVE-VYCHOVY-V-RVP-PV.html/].
[4] – Werner Heiduczek. 2011. [cit. 2011-08-24]. Dostupný z WWW: [http://wikipedia.qwika.com/de2en/Werner_Heiduczek].
Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
doc
25.39 kB
Dokument
Interakční hry
ppt
1.74 MB
Prezentace
Prezentace

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Alžběta Palatinová

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
24. 8. 2011
Zajímavé téma, atraktivně zpracováno.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Předškolní vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • má elementární poznatky o světě lidí, kultury, přírody i techniky, který dítě obklopuje, o jeho rozmanitostech a proměnách; orientuje se v řádu a dění v prostředí, ve kterém žije
  • Předškolní vzdělávání
  • Sociální a personální kompetence
  • ve skupině se dokáže prosadit, ale i podřídit, při společných činnostech se domlouvá a spolupracuje; v běžných situacích uplatňuje základní společenské návyky a pravidla společenského styku; je schopné respektovat druhé, vyjednávat, přijímat a uzavírat kompromisy
  • Předškolní vzdělávání
  • Činnostní a občanské kompetence
  • zajímá se o druhé i o to, co se kolem děje; je otevřené aktuálnímu dění

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová, Frontální

Organizace prostorová:

Exkurze, Školní třída

Nutné pomůcky:

hvězdička, např. vystřižená z tvrdého papíru, činel, výtvarný materiál

Vazby na materiály do výuky: