Hledáme-li model, jak do současného kurikula začlenit kompetence žáků nezbytné pro život v dnešní (a budoucí) společnosti, znamená to, že se ocitáme v pestrém a proměnlivém světě informací a technologií. Při pokusech tento svět uchopit a dojít k pedagogickým závěrům, které vyústí v jasně formulované vzdělávací cíle a doporučení týkající se metod výuky se ukazuje, že úkol není tak snadný, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Proto jsme se rozhodli vymezit soubor základních kompetencí, ze kterých by bylo možné vycházet při formulování vzdělávacích cílů i při posuzování vhodných metod výuky, jež se týkají oblasti informačních a komunikačních technologií.
Naší snahou bylo co nejlépe rozebrat a vystihnout tu zapeklitou situaci, kterou dobře zná každý, kdo ICT učí nebo učil. Totiž v současných podmínkách připravit žáky tak, aby v budoucnosti byli schopni nástroji, které ještě nebyly vynalezeny, řešit situace, o kterých zatím nikdo ani netuší, že by mohly nastat.
V oblasti technologií a vzdělávání se setkáváme s termíny informační technologie, informační a komunikační technologie, digitální technologie, výpočetní technika a v návaznosti na nich s termíny informační gramotnost, ICT gramotnost, digitální gramotnost, počítačová gramotnost. Dalšími termíny, jež se v souvislosti s technologiemi a vzděláváním vyskytují, jsou mediální gramotnost, ICT digitální gramotnost, počítačová a informační gramotnost, internetová gramotnost, síťová gramotnost, technologická gramotnost, hyper-gramotnost ad.
Zabýváme-li se problematikou pečlivěji, je zjevné, že v terminologii panuje určitá neukotvenost, často různí autoři používají různé termíny k popisu stejné skutečnosti a naopak stejnými termíny popisují různé skutečnosti.
V Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (VÚP v Praze 2007) se v charakteristice vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie uvádí: „Vzdělávací oblast Informační a komunikační technologie umožňuje všem žákům dosáhnout základní úrovně informační gramotnosti – získat elementární dovednosti v ovládání výpočetní techniky a moderních informačních technologií, orientovat se ve světě informací, tvořivě pracovat s informacemi a využívat je při dalším vzdělávání i v praktickém životě.“ V Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia (VÚP v Praze 2007) se v charakteristice vzdělávací oblasti Informatika a informační a komunikační technologie uvádí: „Oblast Informatika a informační a komunikační technologie (dále jen Informatika a ICT) na gymnáziu navazuje na oblast ICT v základním vzdělávání zaměřenou na zvládnutí základní úrovně informační gramotnosti, tj. na dosažení znalostí a dovedností nezbytných k využití digitálních technologií.“
Současně mnozí zastávají názor, že informační gramotnost (ve smyslu schopnosti rozeznat potřebu informace, umět ji vyhledat, vyhodnotit, využít a etickým způsobem komunikovat) je zastřešující koncept, který zahrnuje všechny ostatní gramotnosti. Přikláníme se k názoru, že tento koncept je vzhledem k rostoucímu významu ICT zdrojů při zpracování informací překonaný a že vývoj směřuje k nutnosti definovat pro potřeby vzdělávání ICT gramotnost, jež se v mnohém s informační gramotností překrývá, ale je jí rovnocenným partnerem.
ICT gramotností, gramotností v oblasti informačních a komunikačních technologií[1], rozumíme soubor kompetencí[2], které jedinec potřebuje, aby byl schopen se rozhodnout jak, kdy a proč použít dostupné ICT a poté je účelně použít při řešení různých situací při učení i v životě v měnícím se světě.
ICT gramotnost zahrnuje:
praktické dovednosti a vědomosti, které jedinci umožňují s porozuměním a účinně používat jednotlivé ICT,
schopnost s využitím ICT shromáždit, analyzovat, kriticky vyhodnotit a použít informace,
schopnost využít ICT v různých kontextech a k různým účelům na základě porozumění pojmům, konceptům, systémům a operacím z oblasti ICT,
vědomosti, dovednosti, schopnosti, postoje a hodnoty, které vedou k zodpovědnému a bezpečnému využití ICT,
schopnost přijímat nové podněty v oblasti ICT a kriticky je posuzovat, porozumění rychlému vývoji technologií, jejich významu pro osobní rozvoj a jejich vlivu na společnost.
První dvě složky lze chápat jako základní stavební kameny ICT gramotnosti. První představuje požadavek ovládat aktuálně a běžně používané technické prostředky jak materiální povahy (hardware), tak nemateriální povahy (software). Druhá představuje nezbytnost vyrovnat se s faktem, že rozvoj technologií změnil zásadním způsobem dostupnost informací, tím i způsoby, jak informace nahlížet, přistupovat k nim a pracovat s nimi.
Že bychom při určování toho, co je aktuálně a běžně používaná technologie, došli k plné shodě, se nedá předpokládat. Pravděpodobně bychom našli průnik našich názorů, který nebude prázdný, ale vždy bude někdo o kousek napřed a někdo kus pozadu a jeden bude dávat přednost tomu nástroji a druhý jinému. Proto je nutné si uvědomit, že konkrétní vědomost či dovednost (v našem případě např. dovednost ovládat nějaký ICT nástroj) není konečný cíl vzdělávání, ale prostředek, jak vést žáky k porozumění základním pojmům, konceptům a procesům z oblasti informatiky a informačních a komunikačních technologií. Na nich pak lze stavět schopnost využívat ICT v různých kontextech a k různým účelům. Právě nabídka takových příležitostí povede k tomu, že žák bude postupně nabývat zkušenosti nezbytné k tomu, aby se vyrovnal s novými nástroji a pro něj s doposud nepoznanými situacemi.
ICT nelze oddělit od společenského kontextu. Vědomí těchto společenských aspektů ICT (od etických zásad a kriminality, přes on-line bezpečí po bezpečné a zdraví neškodící ergonomické zacházení s ICT) je nedílnou složkou ICT gramotnosti a mělo by provázet výuku od první chvíle, kdy se sejdou učitel, žáci a ICT.
V dnešní době už ale nelze uvažovat o ICT jen jako o konkrétních nástrojích, je nutné je také vnímat vcelku jako fenomén, který zásadně ovlivňuje řadu situací a dějů ve společnosti, a staví nás před nové situace a problémy, na které je třeba reagovat. Proto je schopnost rozlišit přínosy a rizika ICT jak v osobní, tak v celospolečenské rovině jedním ze základních předpokladů pro život v dnešním a budoucím světě.
Máme-li zasadit ICT gramotnost do kontextu dnešní výuky a současných rámcových vzdělávacích programů, je její postavení zásadní. Nelze rozvíjet u žáků plnohodnotně ani jednu klíčovou kompetenci, aniž bychom současně rozvíjeli jejich ICT gramotnost. A naopak, žák nebude moci dosáhnout ICT gramotnosti, bude-li se přehlížet existence ICT a jejich význam a vliv na společnost v ostatních vzdělávacích oblastech.
Vyjdeme-li z definice ICT gramotnosti, měli bychom být schopni stanovit úrovně této gramotnosti vzhledem k věku žáka. Jinými slovy, měli bychom, s větším či menším úsilím, být schopni popsat ICT profil žáka, který bude odpovídat činnostem a stádiu mentálního vývoje žáka dané věkové skupiny.
ICT gramotnost znamená, že jedinec (žák) je na své úrovni vzdělání schopen využít svoje vědomosti a dovednosti z oblasti ICT (pokud to uzná za vhodné a nebrání mu v tom nedostatky v kompetencích, jež s ICT výhradně nesouvisejí) při učení a plnění zadaných úkolů, k vytváření vlastních, originálních děl, při řešení problémů, ke komunikaci a spolupráci. A to zodpovědně a aniž by ho rozptylovala technika.
Při určování rozsahu a hloubky vědomostí a dovedností ICT gramotnosti je nutné zachovat zdravý rozum a zodpovědně usuzovat. ICT gramotnost v osobní rovině končí tam, kde začínají koníčky, v profesní tam, kde začíná oborová specializace.
Na druhou stranu využití a zohlednění ICT v jednotlivých vzdělávacích oborech má pro rozvoj ICT gramotnosti důležitý význam. Nikoli jako nezbytné speciální vědomosti a dovednosti, ale v podobě nabízených kontextů a účelů využití ICT a jako součást rozvoje vnímání společenských aspektů ICT a významu ICT pro osobní rozvoj a pro rozvoj společnosti.
ICT gramotnost znamená připravenost vykročit na úrovni svého vzdělání jakýmkoli směrem, aniž by jedinec byl při volbě znevýhodněn nedostatky všeobecného ICT vzdělání. Tento imperativ by měl být rovněž nápomocný při určování obsahu vstupních i závěrečných zkoušek ve všech etapách všeobecného vzdělávání.
Na Metodickém portálu byla otevřena diskuze na téma ICT gramotnost. Uvítáme vaše příspěvky, zejména odpovědi na následující otázky:
Jaké ICT kompetence považujete vy za základní a nezbytné pro život v současné a budoucí společnosti?
Jsou obsaženy v definici ICT gramotnosti?
Myslíte si, že definice ICT gramotnosti pomůže při formulování konkrétních vzdělávacích cílů pro jednotlivé stupně vzdělávání v oblasti ICT?
Považujete definici za udržitelnou ve světě rychle se rozvíjejících technologií?
Myslíte si, že současné rámcové vzdělávací programy nastavují dostatečně podmínky k rozvoji ICT gramotnosti, případně k rozvoji ICT kompetencí, které vy považujete za základní a nezbytné?
[1] Informačními a komunikačními technologiemi rozumíme technologie (technické prostředky), které slouží ke sběru, přenosu, ukládání, zpracování a distribuci dat, jinými slovy, které slouží k práci s informacemi a komunikaci. Je třeba zdůraznit, že pojem technologie zahrnuje jak technická zařízení (nástroje materiální povahy, hardware), tak technické postupy (nástroje nemateriální povahy, software). Tento termín považujeme za dostatečnou a popisnou náhradu ostatních termínů jako například „digitální technologie“ nebo „výpočetní technika“.
[2] Gramotnost chápeme v širším pojetí jako soubor kompetencí jedince daných určitou situací, vycházíme z konceptu kompetencí jako souhrnu vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.