Metodický portál 

Příspěvek vznikl v rámci projektů pořádaných o.s. Aisis.

Hra o čas - expozice

Expozice (pre-briefing) se může redukovat na pouhé vysvětlení pravidel. Řeknete žákům, že chcete, aby se zamysleli nad svými prioritami a zaznamenali je. Slíbíte jim, že nebudete nahlížet do jejich záznamů (a samozřejmě to dodržíte). Požádáte je, aby na kus papíru napsali své priority trávení času. Na první linku napíší takové druhy činností, resp. specifických nečinností, které mají pro ně opravdu největší význam. Na druhý řádek zapíší stále ještě významné způsoby trávení času, ale ne ty absolutně nejvýznamnější.

Takto budou postupovat dál. Někdo si zapíše tři úrovně, jiný třeba osm, to není podstatné.

Vlastní aktivita

Po pěti minutách vytáhnete připravenou sklenici, naplníte ji velkými kameny až po okraj a zeptáte se: „Je tato sklenice naplněna?" Třída pravděpodobně odpoví, že ano. Zeptáte se: „Opravdu?" Vytáhnete jinou nádobku se štěrkem a dosypete ho do sklenice, až už se tam žádný nevejde. Zeptáte se znovu: „Je tato sklenice naplněna?" Pravděpodobně někdo řekne, že asi ne. Oceníte takovou odpověď a doplníte sklenici pískem. Položíte stejnou otázku, opět oceníte případnou negativní odpověď. Doplníte sklenici vodou a zeptáte se: „Jaká je pointa této ilustrace?" Tím jste otevřeli třetí část, rozbor.

Reflexe

Mezi odpověďmi studentů se vyskytly:

• Všechno je relativní, záleží na úhlu pohledu.
• Velkých věcí je málo, malých hodně.

I když se Vám zdá, že už nic nestačíte, budete-li se doopravdy snažit, vždycky můžete do svého rozvrhu něco přidat. Poslední odpověď je právě ta, kterou potřebujete slyšet. Snažte se ji vyprovokovat. Dříve nebo později se Vám to pravděpodobně povede. Pokud ne, řekněte, že v jedné skupině se vyskytla tato odpověď (bude to pravda) a nechte ji vyznít. Pokračujete asi takto:

• To ale není pointa. Pointa spočívá v tom, že pokud nevložíte velké kameny skutečně jako první, už je do sklenice nikdy nedostanete.
• Jaké jsou ty velké kameny ve vašem životě? Umisťujete je tam opravdu, nebo dáváte přednost „naléhavějším" drobnostem?

Uvedený myšlenkový pokus je ukázkovou kombinací jednoduché aktivity a silného rozboru. Ukazuje současně význam rozboru, který je nejdůležitější částí, těžištěm celé aktivity. Proto máte-li málo času, zkraťte čas hry, nikoli čas rozboru.

Míč ve vzduchu - pravidla

Cíl činnosti žáků - udržet nafukovací balonek nebo balonky co nejdéle ve vzduchu.

Nikdo se nesmí balonku dotknout předčasně, tj. dvakrát za sebou, aniž by se mezi jeho dvěma doteky všichni ostatní vystřídali.

Organizace

Průběh

Rozdělíte třídu na dvě skupiny (například na děvčata a chlapce) a oběma dáte nafouknutý balonek. Dvěma odpůrcům, či individualistům můžete svěřit stopky; pokud tuto potřebu nemáte, stopujete střídavě oba týmy sám/sama, mezitím druhý tým trénuje. Pokuste se časoměřiče nakonec normálně zapojit do kolektivu. Cíl každého týmu je jednoduchý - udržet balonek co nejdéle ve vzduchu, bez dopadu na zem. Nikdo se však nesmí dotknout předčasně, tj. dvakrát za sebou, aniž by se mezi jeho dvěma doteky všichni ostatní vystřídali. Necháte děti prodiskutovat strategii a případně experimentovat. Samy si řeknou, kdy již chtějí měřit čas. Měly by samy přijít na to, že si musejí stanovit pořadí, v jakém si posílají míč - jinak nelze dodržení zákazu předčasného dotknutí zajistit. Toto pravidlo je velmi důležité - bez něj zodpovědnost za pád míče není známa, s ním ano - současně umožňuje stoprocentní soustředění každého na "jeho" okamžik.

Jeden z těchto týmů může být výrazně klidnější, druhý zbrklejší. Budete samozřejmě povzbuzovat oba týmy. Až se klidnější tým vypracuje (nebo až se současně oba týmy vypracují) na soustředěné nasazení každého v tu danou chvíli, kdy je na řadě, kdy má zodpovědnost, opatrně (tj. postupně během asi tří kol) oba týmy spojíte. Děti budou mít snahu zvyšovat výkon - překonávat dosavadní rekord celé třídy - a nebude jim vadit, že již nemají s kým soutěžit.

Pokud se Vám nepodaří dosáhnout sehraného kolektivu ihned, můžete to zkusit později. Jistě - kolektiv byl sehraný pro danou chvíli, ale prošel takovou zkušeností. Ve velké skupině můžete zavést do hry druhý míč, případně další míče, které jsou postupně dětmi posílány po kruhu.

Reflexe

V rozboru pomůžete dětem najít tyto charakteristiky hry:

• osobní nasazení každého
• každý se účastní
• každý má zájem o týmový výsledek (flexibilní změna pořadí výjimečná, ale možná - pomůžu a zaskočím, když kamarád nezvládá - nikdo však na to nespoléhá!)
• poskytujeme si prostor a příležitost, využíváme jich
• vzájemně se podporujeme
• dokážeme se perfektně soustředit.

To všechno můžete později připomínat v situacích kooperativního vyučování. Hra pomáhá najít a pochopit vyváženost osobní viditelnosti a zodpovědnosti se zodpovědností i za druhé.

Shrnutí pro učitele - hru hrajeme proto, abychom se spíše nežli slovy přiblížili nějakou konkrétní činností, konkrétním prožitkem.

Sociální dovednosti:

• vzájemná podpora, smysl pro humor
• uznávání kvality druhých
• nesmějeme se někomu, ale smějeme se s někým
• žádné ponižování
• povzbuzování k účasti
• vzájemné „jištění"

Čtverce a kruhy

Tato hra byla vyvinuta i u nás známých tzv. kooperativních čtverců (u nás viz např. Selby, D., Pike, G.: Globální výchova, Grada, Praha 1994, str. 230).

Popis a pravidla

Každý tým dostane pět obálek. V nich jsou ústřižky, z nichž má každý člen týmu sestavit ve své „soukromé oblasti" čtverec. Přitom své původní ústřižky může měnit s ostatními členy týmu za zachování určitých pravidel. Zde publikovaná verze aktivity je vyvinuta pro skupiny dvou až pětičlenné; pětičlenná varianta (viz Selby - Pike) je však poměrně obtížná. Při libovolném počtu účastníků v týmu (2 - 5) platí, že na začátku hry mohou všichni až na jednoho poměrně rychle složit požadovaný obrazec. Aby to dokázal i zcela náhodně znevýhodněný poslední člen skupiny, musí všichni ostatní svůj původní obrazec rozebrat. Pak se podaří obrazce složit všem. Musí na to přijít sami a nezávisle, proto se při hře nesmí mluvit ani neverbálně komunikovat. Rozhodnutí o rozebrání obrazce nesmí být vynuceno pravidly, ale faktem, že jeden z členů skupiny nemůže splnit úkol (a všichni to vidí). Proto se pravidla záměrně nezmiňují o použití všech ústřižků, ani o shodné velikosti výsledných obrazců. Účastníci mají také tendenci držet si svou barvu, nemíchat se s jinými, což jim rozhodnutí rozbít svůj obrazec ztěžuje. Vedoucímu stačí jediný sáček pro každý tým. Podle počtu použitých barev vidí, má-li v ruce variantu pro dva, tři, čtyři nebo pět členů týmu.

Týmům jsou rozdány plastikové sáčky s ústřižky a pravidla. Vedoucí hry pravidla také přečte a zdůrazní, že výběr barvy platí pro zahájení hry. Každý člen týmu si očima vybere barvu, s níž pak začne pracovat. Tým se dohodne, kdo volí kterou barvu pro zahájení hry.

Vedoucí hry vyzve k dotazům. Pokud se někdo výslovně zeptá, zda je možné barvy v obrazcích kombinovat, vedoucí odpoví, že je nutno dodržet pravidla a připomene, že vše, co není zakázáno, je dovoleno. Na pokyn vedoucího hry přestanou účastníci mluvit a každý začne pracovat s ústřižky své barvy.

Pro hráče:

• tvoříte několikačlenné týmy
• každý člen týmu má před sebou soukromou oblast
• uprostřed stolu je společná oblast
• každý člen vašeho týmu musí složit čtverec nebo kruh
• není dovoleno manipulovat s ústřižky v soukromé oblasti jiného člena týmu
• není také dovoleno brát si ústřižky ze soukromé oblasti jiného člena týmu
• je dovoleno odkládat ústřižky do společné oblasti a je dovoleno si je ze společné oblasti brát
• překrývání, ohýbání a ničení ústřižků není dovoleno
• sestavený čtverec nebo kruh musí být souvislou plochou, jinak se neuznává.
• po zahájení hry není dovoleno mluvit ani se jakkoliv dorozumívat

Organizace

Reflexe

Prvky kooperace:

• pozitivní propojení - Tvůj i můj úspěch
• důležitý je výsledek i proces

Další články na dané téma:
Aktivity pro naplňování inkluzívních a kooperativních strategií - úvod
Aktivity pro naplňování inkluzívních a kooperativních strategií II.