Odborný článek

Integrace ve výuce

27. 5. 2011 Základní vzdělávání
Autor
Alena Hesová

Anotace

Jaké možnosti pro integrovanou výuku přinesly rámcové vzdělávací programy? Co všechno je spjato s integrovanými vyučovacími předměty? Jak na integraci nahlížejí sami učitelé?

Integrace je dnes školství plné. Integrováni jsou žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, integraci na vlastní kůži pociťují žáci-cizinci, vznikají integrované školy, které propojují různé stupně a typy vzdělávání. S integrovanou výukou jsme se většinou setkali na 1. stupni ZŠ, v prvouce, v přírodovědě a ve vlastivědě. Jaké možnosti pro integrovanou výuku ale přineslo reformované kurikulum?

Pojem integrace je nejčastěji vysvětlován jako propojování, spojování, sjednocení, zapojení, začlenění, zařazení. Přidanou hodnotou integrace je obohacení výsledného celku novou kvalitou, kterou by izolované části nemohly přinést. Integrace tedy využívá synergického efektu.

Integrovaný vyučovací předmět záměrně propojuje vzdělávací obsah několika oborů na základě tematické blízkosti. Sjednocujícím prostředkem je nejen téma, ale i cíl výuky. Integrované kurikulum je založeno především na multilaterálních vazbách v obsahu učiva, které umožňují poznání světa jako celku[1]. Prvním krokem k integraci většinou bývá hledání mezipředmětových souvislostí. Uplatňování přesahů mezi jednotlivými vzdělávacími obory probíhá na úrovni učiva, zpravidla ale nepostihuje výstupy a cíle vzdělávání.

Integrovaný vyučovací předmět oproti tomu směřuje k naplnění jak cílů jednotlivých integrovaných vzdělávacích oborů, tak nově vytčeného, integrovaně pojatého, cíle. Integrace je podle rámcových vzdělávacích programů propojení vzdělávacího obsahu na úrovni témat, tematických okruhů, případně vzdělávacích oborů oblastí[2]. Integrovaná výuka výrazně uplatňuje mezipředmětové vztahy a klade důraz na propojení teorie s praktickým životem. Integrovaný vyučovací předmět (…) slučuje několik tradičně izolovaných předmětů nebo témat obsahu vzdělávání. Učební plán školy potom zahrnuje menší počet vyučovacích předmětů, z nichž některé jsou integrovány, namísto velkého počtu jednotlivých předmětů[3]. Integrace překonává roztříštěnost poznatků v jednotlivých předmětech. Místo toho představuje téma v souvislostech. Podpora komplexního přístupu k realizaci vzdělávacího obsahu, včetně možnosti jeho vhodného propojování[4] patří mezi jeden z principů rámcových vzdělávacích programů.

V zahraničních kurikulech se integrovaná výuka vyskytuje častěji než u nás. V zahraničí bývá obvykle méně povinných předmětů než u nás, dílčí obory se mnohdy stávají součástí syntetických učebních předmětů. Příkladem mohou být již zavedené integrované vyučovací předměty (např. Příroda, Věda, Přírodní vědy, Sociální studia, Společnost). Souhrnně se dá říci, že všechny vyspělé země mají ve svých kurikulech základního vzdělávání určité integrované předměty.[5] Důvod je podle J. Průchy zřejmý: Kurikulární obsahy školní edukace nemohou setrvávat na principu monodisciplinárnosti  vyučovacích předmětů, podle něhož každá z věd má svůj odpovídající předmět, tedy např. geografie → zeměpis (…) Počet vyučovacích předmětů (nelze) stále zvyšovat. Proto vznikají integrované předměty (a v důsledku toho také integrované poznání), i když jejich vytváření a realizace jsou velmi obtížné[6].

Od výše představeného konceptu integrovaného vyučovacího předmětu bychom měli odlišovat integrovanou tematickou výuku. Jedná se o model, který představila Susan Kovaliková. Tento typ výuky je založen na jednom celoročním sjednocujícím tématu a jeho rozepsání do všech rozvětvujících se témat a dovedností, které obsahuje.[7] Téma je odrazem skutečného života. Mělo by žáka přitahovat i ve volném čase a mělo by skutečně ovlivnit jeho život. S takto komplexním přístupem k integrované tematické výuce se setkáváme ojediněle. Častěji můžeme zaznamenat jednodenní nebo týdenní integrovanou tematickou výuku. Sjednocujícím prostředkem je především hlavní téma. Dílčí témata této výuky pak mohou být realizována několika vyučujícími v různých předmětech. Příkladem integrované tematické výuky může být situace, kdy se v několika předmětech ve stejném období vyučuje shodné téma (např. voda, naše město, peníze). Každý předmět pak většinou k tématu přistupuje ze svého úhlu pohledu, tedy vlastně izolované.

Integrace v rámcových vzdělávacích programech

Integraci vzdělávací oborů výrazně napomohla koncepce rámcových vzdělávacích programů. Pro integraci vzdělávacího obsahu mají zásadní význam tři nové prvky kurikula:

  • rozdělení vzdělávacího obsahu do vzdělávacích oblastí
  • stanovení minimální časové dotace pro vzdělávací oblasti (tedy pro několik vzdělávacích oborů společně)
  • vymezení disponibilní časové dotace.

Vzdělávací oblasti jsou novým elementem reformovaného kurikula. V předcházejících vzdělávacích programech jsme se s nimi nesetkali. Vymezení vzdělávacích oblastí posiluje blízkost vzdělávacích oborů. Vzdělávací obory zařazené do jedné vzdělávací oblasti jsou si obsahově blízké, mají společnou charakteristiku a společné cílové zaměření. Je tak posilován mezioborový přístup k výuce, ukazují se paralely a souvislosti mezi poznatky jednotlivých oborů. Některé vzdělávací oblasti jsou jednooborové, další jsou tvořeny více vzdělávacími obory (např. Člověk a společnost, Člověk a příroda, Umění a kultura, Člověk a zdraví).

Druhým prvkem podporujícím zavedení integrace je stanovení minimální časové dotace pro vzdělávací oblasti. Toto pojetí časové dotace umožňuje školám individuální stanovení počtu hodin pro vyučovací předměty (s přihlédnutím k daným pravidlům). Například v RVP ZV je uvedeno, že:

  • 2 vzdělávací obory vzdělávací oblasti Člověk a společnost mají minimální časovou dotaci 11 hodin
  • 4 vzdělávací obory vzdělávací oblasti Člověk a příroda mají k dispozici minimální časovou dotaci 21 hodin
  • 2 vzdělávací obory vzdělávací oblasti Umění a kultura mají k dispozici minimálně 12 hodin na 1. stupni ZŠ a 10 hodin na 2. stupni ZŠ

V RVP G je minimální časová dotace nastavena pro školy ještě flexibilněji. Vzdělávací oblast Člověk a příroda a vzdělávací oblast Člověk a společnost, které dohromady zahrnují 7 vzdělávacích oborů, mají předepsanou společnou minimální časovou dotaci ve výši 36 hodin. Toto částečné uvolnění pravidel umožňuje školám, aby rozdělovaly časovou dotaci více podle svých preferencí. Integrace vzdělávacího obsahu může být tedy podpořena i vhodnou distribucí časové dotace.

Třetím aspektem podporujícím integraci je zavedení disponibilní časová dotace (24 hodin pro ZŠ, 26 hodin pro gymnázia). Tato časová dotace může být využita právě i pro realizaci integrovaných vyučovacích předmětů.

Na integraci ve výuce má vliv také pojetí jednotlivých vzdělávacích oborů. Například vzdělávací obor Člověk a jeho svět, který je určen pro 1. stupeň ZŠ, má syntetický (integrovaný) obsah stanoven už v RVP ZV. Vzdělávací oblast Umění a kultura v RVP G obsahuje integrující téma pro hudební a výtvarný obor.

Integrace ve školních vzdělávacích programech

Integrace vzdělávacího obsahu je specifickým uchopením kurikula. Je v kompetenci škol, jak sestaví svůj učební plán a jak budou formovat své vyučovací předměty. Integrovanou výuku je ale potřeba popsat ve školním vzdělávacím programu. Konkrétně se musí zavedení integrace promítnout do školního učebního plánu a do učebních osnov. Informace o integrovaných vyučovacích předmětech by měly být také součástí charakteristiky školního vzdělávacího programu. Souvisí totiž se zaměřením školy, výchovnými a vzdělávacími strategiemi a v neposlední řadě i s hodnocením žáka.

Ve školním učebním plánu je potřeba uvést název integrovaného vyučovacího předmětu a jeho časovou dotaci v konkrétních ročnících. Učební plán je pak opatřen poznámkou, která vysvětluje, ze kterých vzdělávacích oborů integrovaný předmět vznikl, jaká část obsahu byla integrována, odkud získal tento předmět časovou dotaci. Ta může být čerpána z minimální časové dotace konkrétních vzdělávacích oblastí (v poměru k množství integrovaného obsahu) a z disponibilní časové dotace. Časová dotace pro integrovaný vyučovací předmět je pak součtem podílů z minimální a z disponibilní časové dotace.

Pro integrovaný vyučovací předmět musí být (stejně jako pro každý jiný vyučovací předmět) vypracovány učební osnovy. Charakteristika integrovaného vyučovacího předmětu prezentuje jak obsahové, časové a organizační vymezení předmětu, tak i uplatňované výchovné a vzdělávací strategie. Obsahovou konkretizací je pak rozpracování očekávaných výstupů z integrovaných vzdělávacích oborů a zařazení odpovídajícího učiva do ročníků. Neměla by také chybět informace o propojení s průřezovými tématy a o případných mezioborových souvislostech.

Pro vytváření integrovaných obsahů v jednotlivých předmětech je důležité stanovit, které obory je vhodné a výhodné integrovat. Za efektivní je považována integrace z příbuzných oblastí. U některých vzdělávacích oborů můžeme nalézt tzv. integrační střed, tedy jakýsi průnik vzdělávacího obsahu. Tyto integrační středy jsou pak východiskem pro vznik integrujících témat.

Schematické znázornění 4 způsobů integrace můžete nalézt v příloze článku Integrace vzdělávacích obsahů.

Integrace v praxi

Nesporným přínosem integrované výuky je představení vzdělávacího obsahu v jeho komplexnosti. Izolované vědní obory mají poměrně daleko ke skutečnému životu. Realita je uměle členěna na obory, poznání je atomizováno. Oproti tomu integrované vyučovací předměty jsou těsněji spjaty s životní praxí a posilují propojování poznatků a vnímání souvislostí. Také více rozvíjejí aplikaci již nabytých dovedností. Integrovaný vyučovací předmět může eliminovat negativní zdvojování vzdělávacího obsahu, kdy je tatáž problematika probírána v různých předmětech, v rozdílných souvislostech, s odlišnými pojmy. Některé školy vítají integraci jako způsob, jak efektivněji využít stanovenou časovou dotaci. Konkurence mezi obory a boj o rozdělení hodin jsou překonávány spoluprací.

V rozhovorech, které byly v roce 2010 vedeny na pilotních a partnerských gymnáziích, jeden z koordinátorů ŠVP k tomu říká: „Dnes je k dispozici obrovské množství informací které prolínají do několika oborů, a proto není možné striktně oddělovat od sebe obsahy jednotlivých předmětů. Byl nejvyšší čas vytvořit koridor, ve kterém se nacházejí příbuzné předměty a v rámci kterého se můžeme pak realizovat třeba tím, že vytvoříme nový předmět.“[8] Pro školy může být výhodou také možnost profilovat se prostřednictvím specifických vyučovacích předmětů.

Integrovaná výuka s sebou nese ale také mnohé překážky. Vzhledem k oborovému způsobu vysokoškolského studia se problematickou stává připravenost pedagogů k integrované výuce. Obory jsou sice na vysokých školách nabízeny v kombinaci, ale studují se většinou izolovaně, nezávisle na sobě. Málokdo měl příležitost setkat se s integrovanou výukou během pregraduálního vzdělávání. Další vzdělávání k této tematice nebývá nabízeno téměř vůbec. Pro integrovanou výuku je zpracováno minimum učebnic a učebních pomůcek. Zavedení integrovaného vyučovacího předmětu klade zvýšené nároky na přípravu výuky a tedy i na vyučujícího. Realizace integrace ve školní praxi většinou vyžaduje pedagoga s konkrétní kombinací oborů.

V případě personálních změn může být pro školu obtížné zajistit kvalifikovanou výuku integrovaného vyučovacího předmětu. Integrované vyučovací předměty také mohou působit komplikace při přechodu žáků na jinou školu (ať už z důvodu stěhování, nebo přechodu na střední a vysoké školy), problematické najednou mohou být přihlášky ke studiu, kde se uvádějí předměty a průměry známek. S integrovanými předměty je také často spojovaná obava ze směřování k povrchnosti vzdělávání. Před učiteli pak stojí nelehký úkol, kterým je vyvážit kvantitu a kvalitu zprostředkovávaného vzdělávacího obsahu. Podle dotazníkového šetření, které monitorovalo přijetí kurikulární reformy na gymnáziích, vyhodnocují ředitelé a učitelé vytváření integrovaných předmětů jako jeden z nejobtížnější úkolů.

Integrace předmětů se jim jeví jako velmi pracná a velmi problematická činnost, která je zároveň spojena s nízkou smysluplností.[9] Důvodem mohou být obavy o kvalitu znalostí, resp. výkonu gymnaziálních studentů zejména s ohledem na význačné tradiční obory (srov. např. nedávné polemiky kolem integrace dějepisu s jinými předměty). (….) Učitelé, kteří jsou zaměřeni na oborové znalosti, jako by odmítali vyvíjet příliš velké úsilí na integraci, která jde proti jejich přesvědčení – proto poukazují na její vysokou pracnost.[10]

Inspirace ze škol

Aktuálně jsou v některých základních školách a gymnáziích vyučovány například tyto integrované vyučovací předměty: Rozvoj osobnosti, Člověk a společnost, Humanitní studia, Estetická výchova, Kultura ducha a těla, Zdraví, Příroda, Svět přírody, Věda o Zemi. Pokud se škola pro integrovanou výuku rozhodne, aplikuje princip integrace v širší míře a zavádí integrovaných předmětů více. Integrované školní kurikulum se pak stává i jakousi „poznávací značkou“ těchto škol.

Osvědčené příklady integrace lze nalézt například v manuálech ke vzdělávacím programům. Konkrétně Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním vzdělávání[11] nabízí tyto ukázky:

  • 3 příklady stanovení časové dotace integrovaného vyučovacího předmětu (str. 46–47)
  • tabulace učebního plánu, do kterého je zařazen integrovaný předmět Člověk, podpora a ochrana zdraví (str. 49–50)
  • tabulace učebního plánu, do kterého je zařazen integrovaný předmět Výchova k občanství a zdraví (str. 52–54)
  • charakteristiky vyučovacího předmětu Globální výchova (str. 58–59)
  • charakteristiky a výchovných a vzdělávacích strategií vyučovacího předmětu Člověk, podpora a ochrana zdraví (str. 59–61)
  • vzdělávacího obsahu vyučovacího předmětu Člověk, podpora a ochrana zdraví (str. 66–67)

Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů na gymnáziích[12] poskytuje tyto ukázky zpracování integrované výuky:

  • stanovení časové dotace integrovaného předmětu Poznáváme svět a naši republiku (str. 80–81)
  • charakteristiky integrovaného předmětu Poznáváme svět a naši republiku (str. 102–103)
  • distribuce časové dotace při integraci vzdělávacích oborů (str. 83–84)
  • učební plán s několika integrovanými předměty (str. 89–94)
  • učebních osnov vyučovacího předmětu Přírodověda (str. 111–115)
  • rozpracování integrovaného vyučovacího předmětu Estetická výchova (str. 117)
  • charakteristiky a rozpracování integrovaného vyučovacího předmětu Multikulturní výchova (str. 118–120)

Další zkušenosti s realizací integrovaných vyučovacích předmětů nabízejí tzv. příklady dobré praxe. Příručka příkladů dobré praxe[13] prezentuje 2 ukázky integrované výuky ze základních škol:

  • Integrace anglického jazyka do výuky v nižších ročnících 1. stupně ZŠ (záložka Cizí jazyky)
  • Globální výchova jako vyučovací předmět (záložka Projekty)

Příklady dobré praxe pro gymnázia[14] ukazují následující možnosti integrace:

Závěr

Integrace vzdělávacího obsahu je způsob, jak vytvářet vyučovací předměty, které záměrně propojují několika vzdělávacích oborů, a překonávají tak jejich izolovanost. Sbližování probíhá nejen v rovině tematické, ale i v rovině výstupů. Realizaci integrované výuky svou koncepcí podporují rámcové vzdělávací programy (pojetí vzdělávacích oblastí a minimální časové dotace). Konkretizace integrovaných vyučovacích předmětů je pak součástí školních vzdělávacích programů (především učebního plánu a učebních osnov). Přestože je integrace vyučovacích předmětů vnímána pedagogy jako velmi obtížná činnost, zkušenosti ze škol, které integrované vyučovací předměty zavedly, ukazují, že integrace vzdělávacího obsahu přináší do vzdělávacího procesu novou kvalitu.


[1] PODROUŽEK, L. Integrovaná výuka na základní škole v teorii a praxi. Plzeň : Fraus, 2002. s. 10.
[2] Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha : VÚP, 2007. Ss 122. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Praha : VÚP, 2007. ISBN 978-87000-11-3. s. 96.
[3] PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. 1. vyd. Praha : Portál, 1997. ISBN 80-7178-170-3. s. 264.
[4] Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha : VÚP, 2007. S. 10. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Praha : VÚP, 2007. s. 6.
[5] PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. 1. vyd. Praha : Portál, 1997. ISBN 80-7178-170-3. s. 266.
[6] PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. 1. vyd. Praha : Portál, 1997. ISBN 80-7178-170-3. s. 266–267.
[7] KOVALIKOVÁ, S. Integrovaná tematická výuka : model. Kroměříž : Spirála, 1995. ISBN 80-901873-0-7. s. 22.
[8] JANÍK, T. a kol. Kurikulární reforma na gymnáziích v rozhovorech s koordinátory pilotních a partnerských škol. Praha : VÚP, 2010. ISBN 978-80-87000-36-6. s. 120–121.
[9] Viz JANÍK, T. a kol. Kurikulární reforma na gymnáziích: výsledky dotazníkového šetření. Praha : VÚP, 2010. ISBN 978-80-87000-39-7. s. 90.
[10] JANÍK, T. a kol. Kurikulární reforma na gymnáziích: výsledky dotazníkového šetření. Praha : VÚP, 2010. ISBN 978-80-87000-39-7. s. 91.
[11] Viz Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním vzdělávání. Praha : VÚP, 2005. ISBN 80-87000-03-X.
[12] Viz Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů na gymnáziích. Praha : VÚP , 2007. ISBN 987-80-87000-13-7.
[13] Viz Příručka příkladů dobré praxe. Praha : VÚP, 2007. ISBN 987-80-87000-08-3.
[14] Viz Příklady dobré praxe pro gymnázia. Praha : VÚP, 2008. ISBN 987-80-87000-21-2.

Literatura a použité zdroje

[1] – JANÍK, T. et al. Kurikulární reforma na gymnáziích v rozhovorech s koordinátory pilotních a partnerských škol. Praha : VÚP, 2010. ISBN 978-80-87000-36-6.
[2] – JANÍK, T. Kurikulární reforma na gymnáziích: výsledky dotazníkového šetření. Praha : VÚP, 2010. ISBN 978-80-87000-39-7.
[3] – KOVALIKOVÁ, S. Integrovaná tematická výuka : model. Kroměříž : Spirála, 1995. ISBN 80-901873-0-7.
[4] – KAŠOVÁ, J. Jak na projekty ve výuce. 2008.
[5] – KRATOCHVÍLOVÁ, Jana. Teorie a praxe projektové výuky. Brno : Masarykova univerzita, 2006.
[6] – Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů na gymnáziích. Praha : VÚP, 2007. ISBN 987-80-87000-13-7.
[7] – Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním vzdělávání. Praha : VÚP, 2005. ISBN 80-87000-03-X.
[8] – PODROUŽEK, L. Integrovaná výuka na základní škole. Plzeň : Fraus, 2002. ISBN 80-7238-157-1.
[9] – PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha : Portál, 1997. ISBN 80-7178-170-3.
[10] – PRŮCHA , J. Pedagogická encyklopedie. Praha : Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-546-2.
[11] – Příklady dobré praxe pro gymnázia. Praha : VÚP, 2008. ISBN 987-80-87000-21-2.
[12] – Příručka příkladů dobré praxe. Praha : VÚP, 2007. ISBN 987-87000-08-3.
[13] – RAKOUŠOVÁ, A. Integrace obsahu vyučování. Praha : Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2529-1.
[14] – Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Praha : VÚP, 2007. ISBN 978-87000-11-3.
[15] – Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání . Praha : VÚP, 2007.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Alena Hesová

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
27. 5. 2011
Užitečný článek, který se zabývá jednou z doposud málo využitých možností inovací na úrovni ŠVP. Integrace je zde precizně a důkladně popsána pro všechny, kdo jsou ochotni se zamyslet nad jejími silnými stránkami i riziky.

Hodnocení od uživatelů

Pavlína Hublová
12. 1. 2012, 18:28
Integrované vyučování (já jsem si ho pro sebe nazvala "tematické vyučování") mi usnadňovalo zařazení učiva do (pro mne) smysluplných bloků - ať už se jednalo o jarní svátky, podzimní plody nebo olympijské hry (aktuální dění je velkým motivačním podnětem). Myslím, že stejně tak to vnímaly děti, aproto byly tyto dny vždy přijímány vstřícně, ať už se jednalo o prvňáčky nebo páťáky.
Několik příprav na tematické/integrované vyučování máme také ve Wiki. Nechcete přispět svými zkušenostmi? 
Jana Petrů
12. 1. 2012, 19:49
Zajímalo by mě, jak vnímají a hodnotí klasifikaci z takových integrovaných předmětů střední školy při přijímacím řízení. Nejsou tím žáci vlastně biti? Mají méně známek, tedy jsou znevýhodněni v bodovém hodnocení.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Mezioborove presahy:

Téma článku:

Integrované předměty