Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > > Logopedie ve školce 2. část - praxe

Ikona prakticky

Logopedie ve školce 2. část - praxe

Ikona inspiraceIkona lekce
Autor: Taťána Šindelková
Anotace: Příspěvek představuje další možný způsob logopedického programu – nabízí různé náměty her a činností podporujících správný řečový rozvoj dítěte. V příspěvku si připomeneme teoretický základ logopedické péče.
Podpora výuky jazyka:
Klíčové kompetence:
  1. Předškolní vzdělávání » Komunikativní kompetence » průběžně rozšiřuje svou slovní zásobu a aktivně ji používá k dokonalejší komunikaci s okolím
Očekávaný výstup:
  1. předškolní vzdělávání » Dítě a jeho psychika » Jazyk a řeč » naučit se zpaměti krátké texty (reprodukovat říkanky, písničky, pohádky, zvládnout jednoduchou dramatickou úlohu apod.)
Mezioborové přesahy a vazby: Nejsou přiřazeny žádné mezioborové přesahy.
Průřezová témata:

Nejsou přiřazena žádná průřezová témata.

Organizace řízení učební činnosti: Frontální, Skupinová, Individuální
Organizace prostorová: Školní třída
Klíčová slova: vady řeči, slovní zásoba, logopedie, výslovnost



Tomuto textu předchází příspěvek Logopedie ve školce 1. část - teorie a navazuje na něj příspěvek Logopedie ve školce 3. část - náměty a hry.


Cílem je naučit děti správně vyslovovat a trénovat některé hlásky, podporovat zřetelnou a srozumitelnou mluvu.

Očekávaným výstupem je, že dítě ovládá správně svá mluvidla, dech, gramaticky správně vyslovuje všechny hlásky a má rozvinutou aktivní slovní zásobu. Cvičení provádíme ve skupině, ale jednotlivé cviky jsou individuální. Při každém logopedickém cvičení sledujeme správné dýchání.

Věková skupina: 3 - 7let (cvičíme i s malými dětmi, nečekáme na předškolní věk)

To, co děti zpravidla vždy ovládají, jsou samohlásky, a právě od nich začneme cvičení. To, co děti dobře ovládají, nám totiž může být nápomocno k tomu, co ovládají málo. Budeme se řídit heslem Jana Amose Komenského - učíme se od nejjednoduššího ke složitějšímu, od známého k neznámému...

Hláska „A"

Všeobecná charakteristika:
Samohláska (vokála) nízká, střední, nezaokrouhlená. Ústa jsou dosti široce otevřená, rty se na artikulaci nepodílejí. Jazyk je v nejnižší poloze, hrotem se lehce opírá o rozhraní dolních řezáků a dolní dásně. Hřeb jazyka je mírně zdvižený pod patrovou klenbou. Rty se na artikulaci aktivně nepodílí.

Výslovnost samohlásky:

  • otvíráme hodně ústa a zíváme a-a-a-a-a-a
  • vzdycháme a-a-a-a-a
  • jíme velká jablka

Dechová cvičení:

  • dýcháme si do dlaní, je nám zima - zahříváme dlaně - teplý výdechový proud
  • kouzlíme se zrcátkem - dýcháme na zrcátko, zamlžíme ho - nakreslíme kruh, vlnky

Přípravná předartikulační cvičení:

  • probouzíme se, zíváme á-á-á-á-á-á
  • otvíráme ústa, máme hlad ham-ham-ham
  • vzdycháme ach-ach-ach
  • divíme se aj-aj-aj-aj

Grafomotorická cvičení:

  • uděláme za chvilinku sladké placky pro Aninku (kreslíme kolečka)
  • tančila Anička tančila, dokolečka se točila (kruhy)
  • rozhoupeme houpačku pro Ádu a pro Kačku (houpání)
  • děti plochým štětcem namočeným ve vodě smazávají napsaná písmenka A na tabulce

Rytmizace:

  • padla, padla a zapadla
  • máma mává sláva
  • Anna ráda ananas
  • máma mává, máma dává
  • Táta dupe dupy dup. Máma cupe cupy, cup. Babka šlape šlapy šlap. Děda klape klapy klap. Vnouček ťape ťapy ťap. Dupy - dup, cupy - cup, šlapy - šlap, klapy - klap. Ťap, ťap, ťap. (Ruka volně položená na stole dlaní dolu, postupně se zdvíhají prsty v rytmu slabik, ťukají do stolu palec až malíček).

Rozvoj fonematického sluchu (s předměty):

  • vybrat předměty, které začínají hláskou A; předměty si ukážeme a pojmenujeme (bota, auto, ananas, autobus)

Básničky:


Auto

Auto jede, sláva, sláva!
Táta mává, máma mává.
Auto jede tú, tú, tú, táto, mámo, už je tu!

Rozpočítadlo

Anda, dvanda,
třinda, čtvrnda,
pádě, ládě,
souka, louka,
do klobouka,
do mandele,
bác.

Zdravení

Ahoj, Aničko, jak se máš?
Ale, Alenko, vždyť to znáš.

Teta dělá ano, ano, (kýváme hlavou v před a zad)
Zkus to také, Jano, Jano. (kýváme hlavou vpravo a vlevo)
Teta ruce takhle dává, (vzpažit)
a teď s nimi pěkně mává. (ve vzpažení mávat rukama)


Hláska „E"

Všeobecná charakteristika:
Konec jazyka se při artikulaci této samohlásky dotýká zadních stěn spodních zubů nebo je těsně na rozhraní zubů a dásně. Hřbet jazyka se posouvá do předu. Rty se na artikulaci aktivně neúčastní. Dolní ret se společně pohybuje s dolní čelistí. Měkké patro uzavírá vchod do nosní dutiny.

Dechová cvičení:

  • chytáme dech do dlaně
  • foukáme kočičce do kožíšku
  • foukáme do peříčka

Rytmizace:

  • be-fe-le-me-pes-se-veze
  • vesele jen vesele
  • lépe sedět, lépe ležet, lépe klečet, lépe běžet
  • leze, leze po železe, nedá pokoj, až tam vleze
  • jen jeden den bez beden
  • vezmeme tě v létě k tetě

Básničky:


Ene bene, Emane,
kdo tu babu dostane.
Ten to není, ten to je,
ten už s námi nehraje.

Enyky benyky, nemastné knedlíky,
Iky, piky, pumprliky,
Alec, palec ven, pátou do kamen,
Šestou do dvéří, strá kozo otevři.

Ene bene al ka,
je ta řeka velká.
Ene bene uk,
koupe se tam kluk.
Ene bene kukačka,
ty musíš jít z kolečka.

Jede Eda z kopečka,
na kole je jednička.
Veze s sebou jetele,
a to veze pro tele.


Sluchová cvičení:

  • kde slyšíš na začátku hlásku E; vytleskávání slabik u daných slov (př. Eva - mete - pes, jedeme - med - Eda, tele - Emil - mléko)
  • hlásku E procvičíme v písničce: „ Jede, jede vlak" - zpěvník pro MŠ Malým zpěváčkům


„Jede, jede bez silnice, nevedou ho kolejnice, jede vláček vlak, malých batolat".
„Jede, jede, nemá kola, nic mu cestou neodolá, nebo je to drak a teď babo raď".


Hláska „I"

Všeobecná charakteristika:
Samohláska I je přední, vysoká, nezaokrouhlená, úzká. Hrot jazyka se celým svým okrajem dotýká vnitřní plochy spodních zubů. Hřbet jazyka se vyklene k tvrdému patru. Rty se artikulace aktivně neúčastní. Měkké patro uzavírá vchod do dutiny nosní. Optická opora je dobrá, rty jsou roztažené.

Dechové cvičení:

  • dýcháme krátce, dlouze
  • výdrž - plníme skleničku
  • zvedáme bříško

Průpravná cvičení:

  • smějeme se chi, chi, chi
  • meluzíná kvílí fí, fí, fí

Sluchové rozlišení:

  • lije - leje, Iva - Eva, Pepa - pípa, věta - vítá, jít - pít, šít - žít, tuší - buší

Rytmizace:

  • cvičení mluvidel: vinní - nevinní, vím - vím - nepovím, čtyři svišti, na cvičišti piští, nemám rýmy na piliny, ani šprýmy za ty mlýny

Básničky:


Šmidli, fidli, deset židlí,
šetřilo si na boty,
když je měly, ještě chtěly
kostkované kalhoty.

Ivánku, milý, co pak ti chybí?
Ivánku, milý, co pak ti je?
Ivánek milý, usnul na chvíli,
Vzbudí ho kohouti,
Ivánka zarmoutí.

Čimčarára, dělá ptáček,
tik tak zase hodiny,
píp, píp pípá malá slípka,
co pak děláme my?

Kapr v kapradí - Jiří Žáček (Aprílová škola)

Leží kapr v kapradí,
pranic mu to nevadí.
Líně leží, líně pije,
je to kapr z tramtárie.
Je to kapr ze souše,
štěká, ale nekouše.

Halí belí - Jiří Žáček (Aprílová škola)

Halí, belí, halí, belí -
já mám slona pod postelí,
je to slůně kapesní,
ale za to hodně sní.
Halí, belí, halí, belí -
čím ho krmím? Petrželí!
Spořádá jí hromadu,
pak se svalí do zádu.
Já mám slona pod postelí,
vejde se tam skoro celý.
Jenom chobot kouká ven,
když mi přeje dobrý den.


Procvičování ve slovech:

  • Ivan, Iva, iglú, indián, pije, lije, bije, myje, vyje, koník, poník, jídlo, mýdlo, nosí, kosí, visí, vidí, šidí, sít, proutí, kroutí

Hláska „O"

Charakteristika hlásky:
Hláska O je zadní, středová, zaokrouhlená. Hrot jazyka je vzdálen od předních spodních zubů. Hřbet jazyka se zvedá nahoru a posouvá se k měkkému patru. Rty jsou v aktivní činnosti, zaokrouhlují se do předu, koutky úst se přibližují k sobě.

Dechové cvičení:

  • vytvoříme bublinu - nádech nosem, v ústech dech zadržíme, bublina cestuje z jedné tváře do druhé
  • nácvik dýchání do bříška
  • foukáme jako větříček
  • sfoukáváme chomáčky vaty ze stolu

Sluchové cvičení:

  • hra „Všechno lítá, co peří má" - řikám slova, když dítě uslyší „O", zvedne ruce

Grafomotorika:


Kresba sluníčka

Podívej se, babičko,
namaluj sluníčko.
Sluníčko má očka,
jak nějaká kočka.
Vesele se usmívá
a tiše si povídá:
Svítím, svítím na domy,
posvítím i na stromy,
svítím také kotěti,
ale nejvíc pro děti.

Kresba sněhuláka

Jedna koule maličká,
druhá trochu větší,
třetí koule veliká,
na sebe se věší.
Napícháme uhlíky,
jako velké knoflíky.
Oči, pusu, z mrkve nos,
větší než-li nosí kos.
Velkou metlu do ruky,
na holky i na kluky.
A na hlavu plecháček,
už je tu sněhuláček.

Obuj mámu, obuj Olu,
já Pepovi boty vemu.

Okolo stolečku, okolo stolu,
kočka a pejsánek
honí se spolu.

Opice se opičí,
po Otovi na tyči.

Sova houká po lese:
„Bojte se mě, bojte se."
My se sovy nebojíme,
protože my v noci spíme.


Cvičení jazyka:

  • do bosa - na boso
  • okolo odolky, pro holky, pro vdolky
  • zvoň, zvoň, kovová podkovo
  • Ota má bonbón, ou, ou, hou, hou, jdou, jdou

Fonematický sluch:

  • maso - laso, kosa - vosa, pusa - husa, bos - nos, pásek - hlásek, pes - ves

Hláska „U"

Charakteristika hlásky:
Hrot jazyka je značně vzdálen od spodních zubů. Rty se na artikulaci aktivně účastní, výrazně se zaokrouhlují a vyšpulují do předu. Měkké patro uzavírá vchod do nosní dutiny.

Dechová cvičení:

  • správný výdech a nádech
  • na jeden nádech říci rytmizovanou básničku
  • foukáme silně a slabě
  • foukáme do proužku papíru, do větrníku, do bublifuku, do míčku
  • foukáme si na ucho, do vlasů

Básničky:


Umyvadlo doma máme,
u něho se umýváme,
ke snídani, k obědu,
to já pěkně dovedu.
(Fr. Kábele)

Ušáku můj, pěkně tu stůj,
počkej tu u vrátek,
přinesu salátek,
ten bude tvůj.

Ukaž, ukaž, Pepíku,
co to neseš v košíku?
Já jdu domu z nákupu,
dám ten nákup na kupu.

Půjč mi Julku,
půjč mi hůlku.

Bubnujeme na buben,
poďte, děti, pojďtě ven.
Bubnujeme bum, bum, bum,
budeme mít nový dům.
A kdo s námi nepůjde,
ten v něm bydlet nebude.


Procvičování sloves:

  • co kdo udělal (utřel, ušel, umyl, ustal, uložil, usušil, uklidil)

Grafomotorika:

  • kreslení uhlem, pastelem
  • malování mokrým štětcem (vlny, vlnky)

Sluchová cvičení:

  • šeptání slov
  • hledání zvonečku podle zvuku
  • hry s krabičkami (v krabičkách různý obsah)

Citace a použitá literatura:
[1] - JANÁČKOVÁ, B.; KAMIŠ, K. Výslovnost. Praha : Via Lucis Romis, 1993. 65 s.  
[2] - KRAHULCOVÁ, B. Dyslalie. Hradec Králové : Gaudeamus, 2003. ISBN 80-7041-413-8. 
[3] - KUTÁLKOVÁ, D. O vývoji a poruchách dětské řeči. KPK, 1992. ISBN 80-85267-34-9. 
[4] - KUTÁLKOVÁ, D. Logopedická prevence.(Speciální pedagogika) . Praha : Portál, 1996. 216 s. ISBN 80-7178-115-0. 
[5] - ŠTĚPÁN, J.; PETRÁŠ, P. Štěpán, J. - Petráš, P.: Logopedie v praxi . Praha : Septima, 1995. 128 s. ISBN 80-85-801-61-2. 
[6] - VYŠTEJN, J. Vady výslovnosti. Praha : SPN, 1991. 174 s. ISBN 80-04-24504-8. 
[7] - ŽÁČEK, J. Kdo si se mnou bude hrát. Praha : Albatros, 1981.  
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 04. 12. 2008
Zobrazeno: 21049krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
ŠINDELKOVÁ, Taťána. Logopedie ve školce 2. část - praxe. Metodický portál: Články [online]. 04. 12. 2008, [cit. 2019-08-18]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/p/2813/LOGOPEDIE-VE-SKOLCE-2-CAST---PRAXE.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.